Ahoj, předem bych chtěl jen říci, že tento report bude tak trošku netradiční oproti ostatním co zde můžete číst. Za prvé je to můj první sepsaný report co jsem kdy udělal a za druhé bude z pohledu fanouška kteří byli svědkem spousty skvělých věcí o které se prostě musí podělit. A ne, o fotbal tu „bohužel“ vůbec nejde.

Píše se 26.2, jsem vyjímečně celý den doma a tak se už od rána těším na los naší Spartičky. Zapínám čt sport a k mému nemilému překvapení nevidím našeho oblíbeného plešouna, ale nějakého úplně jiného joudu. Říkám si, že by to mohlo být znamení a že by tentokrát to Lazio opravdu vytáhnout mohl. Po nekonečném koukání na sestřihy jdeme konečně k losu. Po vytáhnutí lístku na kterém stálo „Sparta Prague“ mi vyběhl tep jak Bolt při sprintu. Když pan J (jouda) vytáhl Lazio tak propadlo pravé šílenství. Roztrhané tričko, málem íčko a 44 telefonátů a smsek o tom jak rychle zablokovat letenky a hurá všichni do Říma. Bohužel, jsem v eufórii zaspal a místo toho abych sedl k počítači a zablokoval levné letenky jsem radši šel klasicky do hospody tenhle „úspěch“ zapít. Ani Vám nemusím vyprávět o tom, že jsem samozřejmě letecky nejel. Předem je mi jasné, že na tento zápas musím vyjet co nejpozději a vrátit se co nejdříve kvůli rodinným důvodům. Po shlédnutí letenek kdy se po nejlevnějších jen zaprášilo volím tedy auto dopravu.

Bohužel tenhle výjezd neabsolvuji se svou partou výjezďáků kteří nikam nespěchají a proto volí výjezd s cestovní kanceláří. Ani se jim nedivím, cena krásná a vypadalo to na pohodu. Jenže sám autem nepojedu. Ozývá se mi kamarád, že organizuje auto výjezd. Nazývejme ho třeba pan Kapitán (dále jen Kapitán). Mám z toho trošku obavy, protože už se několikrát stalo, že jeho dodávka těsně před odjezdem padla. Ale je to poslední šance jak se tam dostat a tak přikyvuji. Po tom co se dozvídám co vlastně jede za zvěř je mi i trošku do pláče.. radostí :-). Tady bude o zábavu postaráno. Samozřejmě po tom co polovina lidí odpadla a druhá polovina se zase našla, náš Kapitán dává dohromady už ustálenou posádku a může se vyrazit. Nebyl by to náš kapitán kdyby pár dní před odjezdem dodávka nepadla. Ale musíme ho pochválit, tentokrát měl v rezervě jinou dodávku a tak už nám nic nebrání v cestě.

Odjezd byl naplánovaný ve středu po 6 hodině z Prahy. K mé velké smůle mám zrovna ten den v práci volno a tak nemám co dělat. Díky bohu, že den předtím přišla výplata a tak se šlo s kamarádem do hospody čekat na ostatní až nás vyzvednou. Když jsem usednul do hospůdky a dával si první pivečko tak se mi hlavou honila myšlenka jak bude probíhat cesta a že to bude snad vše v pořádku. Touhle myšlenkou začíná teprve pravý report z tohoto výjezdu. Kapitán se dušoval pár dní předtím, že tenhle výjezd bude tzv. Straight edge (to znamená bez jakéhokoliv „svinstva“, takže pro nás jen žádný alkohol). Dopíjím pivečko, přichází kamarád a přesouváme se do obchodu nakoupit nějaký ty věci na straight edge výjezd. Chtěl jsem udělat našemu kapitánovi radost a tak jsem si koupil jen něco málo kolem 20 pivek. Při neuvěřitelně dlouhém čekání jsme stihli s kamarádem dojít do další hospůdky kde jsme si dali pár „Starých ramirézů“ (stříbrná tak trošku jinak) a čekali na naši posádku.

Před sedmou hodinou doráží posádka z matky měst, kde už mají pomalu roztrhané bránice smíchem. Kapitán ani nepozdraví a už mě zásobuje první historikou o tom, jak se pan M (nebudu jmenovat radši) dušoval, že s touhle károu nařídil tisíce kilometrů a že není problém odřídit aspoň k nám do vesničky. Kapitánovi to bylo jedno, řidičů bylo dost.. Asi 5 připravených řídit, jelikož se jednalo o nealkoholický výjezd. Po tom co pan M usednul za volant a po 5 minutách čekání se zeptal, kde je tady vlastně zpátečka, že to neví. Zasmál jsem se jeho primitivismu a usednul hezky pěkně do zádu. Jelikož se jednalo o straight edge výjezd tak po zeptání kdo co má jsem napočítal 3 rumy, 1 jágra, 50 piv, 2 Zetka. Tak to asi Kapitánovi moc nevyšlo. Pozval jsem ho tedy za mnou do zádu ať si dá jedno pivíčko na nervy. Dohodnul se s prvním řidičem, cituji „Nevadí ti viď, že si dám jedno pivko? Že bych řídil tak za těch 300km“. Řidičovi, to nevadilo a tak ho do sebe hodil. Po otevření prvního rumu už se dušoval u řidiče, že to určitě zvládne. Samozřejmě po pár kilometrech už nás Kapitán krmil tím, a to cituji „Volové nebojte, tam řídit nebudu, ale cestu zpátky odřídím klidně 900km v kuse.“ Lhal…

Na Rozvadově máme hromadný sraz s dalšími auty, ale poté co viděli naši posádku a stav našeho střízlivého výletu se k nám nakonec přidala jen jedna posádka starších výjezďáků, se kterými byla velká sranda a to s námi ani nebyli v jednom autě. Odpalujeme nějaký ten ohníček, děláme společnou fotku a vzhůru do Reichu. Ptáme se Kapitána kdy bude Allianz Arena a v podstatě tahle otázka padala každých 20km. Těsně za hranicemi mi volal starý známý pan J.L. který mě informoval, že kousek před námi je jedna pumpička u který se máme zastavit. Poslechli jsme ho a tak jsme plnohodnotně nakoupili redbully a další užitečné věci pro naše řidiče. O ty se musíme starat především :-). Nasedám do auta, když v tom Kapitán zahlédl něco co u nás není. „Volové, takovýhle kužely u nás v Čechách nemáme.“ Otáčím se a koukám, jak rve tenhle obrovskej dopravní kužel do auta se slovy „Tenhle prostě musíme mít“.

Po dalších litrech alkoholu, střídání řidičů a dalších 3 kuželech dorážíme do Rakouska, kde pár km za hranicemi čeká J.L s redbullama a dalšíma věcma pro řidiče.. a pro nás teda taky no. Pán za přepážkou se nám moc nezdál. Podle zúčastněných se moc dlouho v létě opaloval. Zůstáváme s panem J poslední v pumpě když to v tom vidím pána za kasou jak vybíhá rozzuřený ven a něco zběsile řve. Díváme se spolu nevěřícně s panem J, ohlížíme se kolem sebe jestli to je opravdu realita a začínáme nakupovat. Penízky pokládáme opatrně na pultík aby je pak našel a odcházíme. Když jsme vyšli ven tak vidíme jak ty naše hovada cpou zahradní nábytek do kufru auta (Kužely jim byli už asi málo) a maj z toho hroznou srandu. Sranda ovšem přestala v tu chvíli, kdy pán za kasou začal zvedat telefon a opisovat spz. Sranda zase ale hned začala po nasednutí do auta, po té co se vše vyházelo na trávník a otevřelo se další Zetko. Jediný komu prý nebylo do haha byl náš řidič který prvních 50km stále sledoval zpětné zrcátko a hledal policajty od sousedů. Těch jsme se nedočkali a tak jsme mohli dál popíjet. Zde už musím svůj report na pár km vynechat, promiňte, jsem mírně společensky unaven.

Itálie! Ptám se kdy bude konečně ta Allianz arena.. Prý jen 400km zpátky, škoda.. Benzínka a pan J.L nás informuje o další zastávce. Zastavujeme ale jen na odpočívadle a tak se aspoň bavíme tím, že všechny nahromaděné kužely (Asi 8 různých kuželů ze 3 zemí) stavíme na silnici a děláme z nich zábranu dalším autům. Otáčím se pro další pivko a k mé nelibosti jsem zjistil, že jsme téměř na suchu. Sahám tedy do báglu, který je taktéž prázdný. S kocovinou prohlížím kufru a něco mi nesedí.. IMIGRANT! Začínám panikařit a máchám kolem sebe, že máme někoho v kufru. Okamžitě se dozvídám, že ta holka v našem kufru je slečna I která s náma taky cestovala, ale nebavilo ji spát mezi úchylákama ve předu (chápu) a tak si lehla do kufru. Napíjím se pivka a usínám. Po chvilce mě budí ten pán v kalhotech, upozorňuju na to své kolegy, kteří se mi smějí, že ta holka v našem kufru už zase sedí vpředu. Jenže co se nedozvídám, my jsme přišli o vášnivou noc se stopařkou. V Rakousku jsme na benzínce potkali jednu … říkejme tomu paní (prý jsem byl ještě vzhůru, ale nic si nepamatuju), která mluvila česky a chtěla hodit jen pár km tady domů. Neměla zuby, mezi prsama měla pupík a moc hezky se usmívala. Po té co ji pan L z druhého auta nabízel panu Tram, že si ji může vzít na klín se velice rozzářila, ale pan T ji prej nechtěl. Takže chudinka musela jít po svejch a já si po ránu musel nechat zajít chuť. Kilometry a alkohol ubývají, fotky a videa přibývají (bohužel). Zastavujem na benzínce, kde nám pan Kapitán (nechápu, že sme mu to někdo věřil, byl rád, žeůbec stojí na nohou) oznamuje, že je to už jen 20 km od Říma. Po polepování samolepek všude možně (včetně disku našeho auta) se mi přestalo líbit zaparkované naše auto. Plížím se do kabiny řidiče, nasedám (bylo mi nějak jedno, že je kufr a boční zasouvačky otevřený) a řadím zpátečku (jojo, opravdu tam zpátečka byla pane M :D ) a k nelibosti ostatních ukazuji všem jaký jsem mistr světa v couvání po parkovišti s kamionama. Zaparkoval jsem nejlépe dle svého uvážení, sklidil jsem ovace (kromě Kapitána) a otevřel si na tomto nealkoholickém výjezdu pivo.

Po asi 80 kilometrech a neustálého vyhlížení Říma (a buzerování Kapitána, že 20km to asi není) neutichá konverzace na různé téma. Dostáváme se dokonce i do období přes 70let zpátky kdy jeden nejmenovaný člen pan H po celonočním chlastání prohlašuje.. „Hitler nechal zabít hodně lidí, ale ten protějšek.. ten… no ten rusák.. ten jak jich nechal zabít o hodně víc.. no ten.. Lenin, ten byl horší“ celé auto propadá v záchvaty smíchu a údivu. Reakce typu „Ten zabil hodně lidí syflem“ apod neutichají. Bohužel nám došel chlast úplně do sucha a tak začínáme aspoň snídat.. Totálně zechcaný pan D mě poprosil, jestli mu můžu vyndat ty třísky.. „Prosim?“ .. „No ty vepřový třísky“.. chudák zlitej neumí mluvit a měl na mysli vepřový řízky. Tímto začala velká záhada zmizelých řízků a baget. Pokud nám to nesežral imigrant v kufru nebo nezakouzlil Harry Potter tak nám to musela sežrat ta … paní.. Ale řízky neměl snad nikdo. Díky bohu, za naše starší výjezďáky, kteří nás pohostili jídlem . Děkujeme! Řím se pomalu blíží, pan H vyhlíží moře, kdyžto v tom si všimnul tzv. Borovice Aleppo. Když mu posádka sdělila, že jde o přerostlé bonsai tak z toho byl přímo k vytržení, že je to prostě úžasný :-). Ani nezmiňuju vtípky na to, že každá řeka je moře a že každé jezírko je součástí moře, chudák, moc alkoholu.

Řím! Jak já se na tohle město těšil. Řím, to je prostě pojem . Nejenom domov 2 velkých klubů, X let starých památek, ale také domov mého oblíbeného jídla.. Pizzy :-). Pokrm o kterém kluci básní celou cestu jak se na něj těší.. Hlavně pan J a pan H, dobré si zapamatovat :-). Plnej očekávání vjíždíme do Říma :-). Jedeme na místo srazu a první problém na světě.. Druhé auto se starejma mělo navigaci jinam, takže se oddělujeme. Pan J  volá panu L, zřejmě padla otázka „Kde zrovna ste“ jinak si odpověď typu „Hele na silnici někde“ nedokážu jinak vysvětlit. Po chvíli mlčení ze strany pana J se na nás otáčí s tím, že se tam musí hádat.. Z telefonu se ozývalo „My sme Sparta kurva, můžeme zastavit kde chceme!“ Tak dáváme navigaci na stadion a frčíme. Všichni sme byli docela paf z římského stylu řízení. Odstavný pruh byl zřejmě VIP pruh pro ty nejrychlejší, 3 proudová silnice jen pro ty nejotrlejší.. Z levého pruhu sjíždějí do prava na sjezd apod. Po velkých zmatkách a bloudění se řidič ptá jestli to tu někdo nezná, ze zadu se ozývá Kapitán „Jo vole, já to tu znám, sem jezdím na obědy za babičkou“. Po dalších vtípcích se navigace probudila a frčíme.

Řidič se s tim popral dobře a sme u stadionu. Fotky, parkování, policie nám sděluje, že můžeme zaparkovat na A7 (tušim), vyndaváme samolepky a jdeme do města i s další bandou která nás nakonec našla. Polepujem co se dá a jdeme do metra. Všude samý policajt a vojáci se samopalem (asi kvůli teroristům). Jdeme za jedním z policie a zkoušíme, jestli lístek na fotbal platí i na metro. Hned po tom co viděl na lístku napsáno nám začal nadávat, že fandí AS a že nám to roztrhá. Po tom co sme mu vysvětlili, že fandíme Spartě a že hraje proti Laziu se uklidnil a popřál nám hodně štěstí.. samozřejmě za euro padesát za vstup do metra. Metro špinavý, připomínající metro ze starých amerických filmů. Spreje, dav lidí různých kultur, smrad, špína.. Vystupujeme u Collosea, nějaký ty fotky a hurá na tu slavnou italskou pizzu. Tomuto bych rád věnoval více než jeden řádek, protože doteď když si na to vzpomenu začínám smíchem brečet. Cestou potkáváme pojízdný stánek s dobrou a panem J.L. který kupuje pringlesky a další dobrůtky. Hledání pizzerky skončilo! Konečně..

Vstupujeme do velice příjemné restaurace s příjemnou, dámskou, obsluhou. Mají super akci s pizzou nebo lasagnemi, vodou a zákuskem za 10 euro :-). Není co řešit a objednávám. Pan D si objednává jídlo a dodává „One pilsner beer nula čtyřicet“ Slečna asi nepochopila objednávku a tak se ho zeptala znovu. Tak ukázal na jídelní lístek aby mu náhodou nedonesli malé pivečko. Pan J a pan H celý natěšený si vybírají pizzu.. Pan J dokonce oznámil, že si objedná Italsky jako správný Ital.. Čekám s napětím co z něj vypadne.. Fráze? Umí vůbec italsky? Přijde na něj řada a pan J spustí.. „Uno Heineken… Uno momento… Uno Bianca“ to poslední doprovází italskou gestikulací ruky kterou mafiáni zdůrazňují svůj důraz. Krásná to Italština opravdu.. Slečna se podivila nad jeho objednávkou ale zapsala si ji.. Pan H byl zřejmě unešen jeho objednávkou a tak si objednává totéž co tento skvěle italsky hovořící pán. Přinášejí nám pizzy a lasagne a panu J a panu H přinášejí Biancu.. Bianca byl italský pizza chleba podávaný k polívkám za 4,50e. Jejich výrazy byli docela šokovaný, ale pan H pronáší, že má být pan J v klidu, že jim na to ještě něco přinesou. Po tom co sme už snědli půlku jídla a stále jim nic nepřinesli je pan J velice naštván a nadává, že jim nic platit nebude, že s ním docela vyjebali.













Přešel z krásné italštiny do naštvané češtiny a poprosil si aspoň o kečup. Slečna mu přinesla celý košík s kečupem. Vtípky typu „Celou dobu ste se těšili na pizzu a dostanete tohle asi nic moc co?“ či „Asi si měl špatnou výslovnost“ nebo „Kurva, až se mě tady nějákej sparťan zeptá na dobrou pizzerii a pizzu tak ho pošlu sem a řeknu mu ať si objedná pizzu Bianca“ nebo „Kuchař tu měl měsíc starej šumavskej chleba a tak mi ho sem potom debilnímu čechovi hodil“ či dokonce „Na tom bych si vylámal zuby“.. proběhli ale i rady „Skoč si vedle do sámošky pro salám a sejra aspoň“.. pan J to okomentoval slovy „Na fotce to vypadalo skvěle, ale tohle je nějaká stará šumava“ (Opravdovou fotku najdete na konci reportu) „Ta díra v tom chlebu je v ceně nebo bude sleva?“.. „To můžu rovnou odlomit a jít bodat italy, tvrdší než kudla“ ..“Ty zmrdi tam měli napsaný olivy a je to jen pokapaný olivovym olejem“ a mnoho dalšího, většinou nepublikovatelného… Víš, pane J… Ono vybrat si „pizzu“ za 4,50e když obyčejná šunková stála 9e asi nebylo nejlepší :P. Po tom co pan J a pan H dojedl naše obědy plus ty svoje chleby začal pan J hledat něco v mobilu.. Po asi 10 minutách přišlo placení, pan J položil mobil.. ukázal palec nahoru a prohlásil „Bianca belissimo, grazia“.. Prostě charakter, ale nenchal ani centík v dýšku, divný..

Blíží se pomalu doba zápasu a tak se dáváme na cestu k domovu st. Pope. Ptáme se na cestu a pán nám na konci rozhovoru oznamuje, že dneska je to jasný.. Sparta totiž vyhraje 0:3 bez debat. Smějeme se a jdeme dál. Cestou v suvenýrech hledáme různé věci, ale bohužel ty prej můžeme dostat jen v jižní itálii… Škoda. Cestou na stadion se baví pan D štípáním holek do zadku které netuší kdo jim to dělá. Když se jedna otočila na pana J (který nevěděl co se děje) tak se jen usmál a už jí chtěl dávat číslo. Chudinka radši utekla když zjistila, že měl jen na Biancu v pizzerii. Jdeme ještě k autu ale odchytává nás italská kripo a ptá se nás kam jdeme a kdo sme.. pan J oznámil, že jsme „Sparta Prague“, kripo že prej ok ale ze zádu se ozvalo od pana M „We are from Wisla Krakow“ a to už kripo zpozornilo a odmítalo nás pustit dál.. Nebýt pána co uměl italsky a fandil Spartě tak sme tam asi ještě doteď. Vysvětlil jim tuhle stupiditu a my mohli jít dál. Samozřejmě sme museli přeparkovat a pan J dostal první z mnoha šacovaček když jel přeparkovat auto. Triko UEFA MAFIA mu zakázali a tak si musel poradit po svém. Čekáme na pana J a najednou nás carabiniery nahánějí na zeď a drží nás, otvírají se brány a přijíždí naši bratři z místa srazu autobusama. Po dalších, napočítal sem 5 celkově, šacovaček a to včetně šahání do spoďárů a dalších různých dřepů a pomalu i kliků se dostáváme na stadion. Pivo hnusný, obsluha pomalá, od pánů co tam chodili sem si radši nic nebral.. Bohužel nám Lazio zakázalo megafon a bohužel i buben.. Což je prostě problém. Snad se to dneska zvládne v Old School stylu..

Komentovat fotbal nebudu, kdo nebyl, může jen litovat.. byla to prostě podívaná se vším všudy. Neuvěřitelný Bičík a sebejistý střelci zařídili pohádkovou jízdu Evropou. Co se atmosféry týče tak sme se s ní poprali jak nejlépe jsme uměli. Hodně tomu napomohli hráči na hřišti kteří tomu dali správnou šťávu. Zapojuje se i „protilehlá“ nahoře kde sedělo dalších 160 (?) sparťanů. Sparta ovládla hřiště i hlediště. Věřím, že tomu nikdo nedokázal uvěřit, po první půlce jsem jen nevěřícně vrtěl halvou a chodil sem a tam.. Po půlce žádný gól, Sparta postupuje a jde se slavit.

Po dlouhém čekání a obav o auto se konečně dostáváme ven a směřujeme k autu. Auto v pořádku, celou dobu u něj stálo snad 100 policajtů.. Opět nás starší výjezďáci zásobují jídlem a tak můžeme vyrazit. Pan J se 3x otáčí kolem dokola než zjistil, že vlastně jezdíme kolem dokola a tak ho zastavuje policajt a něco mu italsky povídá a nasedá do auta. Děláme si z něj prdel, že má jet za policajtem, že zapne prej houkačky a odvede nás pryč. Policajt opravdu zapíná houkačky na červený a tak pan J váhá. Nakonec Kapitán zavelil, že sme si z něj dělali prdel.. No fakt dělali, policajt to jen otočil a zase se zařadil za ostatní. Díky panu J, že se rychle adaptoval na římský styl řízení.. V odstavným pruhu, řízení přes plné čáry, vjezd do jednosměrek a při dohadování kdo vlastně bude řídit se dostáváme z Říma. Ulehávám a s klidným srdcem se snažím usnout. Ale bez toho alkoholu to prostě na těch sedačkách nejde.

Budím se co 20 minut a najednou vidim, jak pan Kapitán (ten který sliboval, že bude řídit 900km) je zakouslý zuby nechty do volantu a usíná, ujel asi 60km. Pan J nasedá za volant a tak cítím, že za chvíli budu na řadě. 90 km od konce Brenerru na „sjezd“ do rakouska to beru do ruky. Oznamuji všem, že mi před týdnem sebrali řidičák, ale že na papíry to stejně nejezdí a ostatní usínají. Divný, nikomu to nevadilo :D. Po pár hodinách se pan J probouzí a začínají spekulace kdo bude řídit a kdo mi půjčí řidičák. Nakonec se nabídl pan M. Paráda. Po asi 300km se mě pan J ptá, zda fakt nemám řidičák. Jasně že mám, nejsem idiot.. Krása ale, že tomu věřil. Už sem k řízení nikoho nepustil a tak si ladím muziku a dojíždíme na benzínku kde potkáváme 2 autobusy plné Sparťanů.

Po zdravicích se vkrádáme do autobusu kde si objednáváme XY párků a slušně vyjídáme ostatní autobusy a nakupujeme na benzínkách dárky pro naše polovičky. Nasedám do auta, řadím a najednou vidim pana Gingera jak popobíhá aby nám nevadil v cestě.. to mi nedalo, zařadil sem vyšší rychlost a trošku mu šlápl na paty. Vyděšený Ginger začal pomalu napadat auto v domění, že jde o Italské tifosi, ale když viděl jak se smějeme a zdravíme ho tak nás taky slušně pozdravil a usmál se. Přejíždíme české hranice a je na řadě obídek. Obědváme v MCD na Rozvadově vevnitř. Berem si jídlo s sebou a jednoho nejmenovaného pana M napadá, že si můžeme ještě „objednat“ něco na cestu a pak vycouvat. Kapitán velice protestuje, protože spěcháme s vrácením a vyčištěním již tak smrdutého auta. Ignorujeme ho a vjíždím k objednávce. Objednávám si 1 big tasty menu, sladkokyselou, 8 cheesů bez okurky, 2 taštičky, hranolky, 2x BBQ, další 3 hranolky, 2x nuggety, 4x Happy meal, 2x Shake a ještě něco málo k tomu.. Proč to rozepisuju? Pán nestíhá a říká „moment prosím“.. po chvilce co to má tak říkám, že je to vše že děkuji, pán se podivil, že jestli je to teda opravdu vše nebo ještě něco přidáme.. No tak proč bych mu nepřidal.. Tak sme přihodili další věci.. Opět nestíhal tak mu oznamuji, že tohle je snad fast food ne tak ať maká.. jeho odpověď „nebojte, já na to šlápnu“ mě šokovala tak jsem mu oznámil „Nebojte, já na to taky šlápnu“.. Necelá tisícovka se nám zdála moc, tak sme jeli k okýnku, zrušili objednávku a odjeli, už takhle sme utratili dost peněz za pizzu Bianca.

Díky všem, kteří to dočetli až sem. Omlouvám se za hrubky, snad jich nebylo moc a za slovosled.. píšu to těsně po příjezdu abych toho moc nevynechal a chce se mi spát.. Píšu jak mi „huba narostla“. Doufám, že tento report nikoho neurazil a třeba i trošku pobavil. Musel jsem se o něj podělit. Sparta dostala Villareal a tak není co řešit.. Bohužel, u toho už nebudu.. Rodinné důvody mi to nedovolí. Přivezte postup ať Sparta může dál pokračovat touhle spanilou jízdu!!

Pan P.