woytamar | 19.02.2017 11:16

Po nekonečné zimní pauze se nám konečně rozběhla jarní část Gambrinus ligy. Sparta do ní vstoupí už dnes v derby s Bohemians. Než se tak stane, pojďme si v krátkosti projít některá témata, která jsme v posledních měsících řešili a vlastně pořád řešíme. Jsem moc zvědav, jaké konce, zvraty a odpovědi na ně přinesou příští měsíce.

Bez pokory to nepůjde

Jarní sezóna začala pro Spartičku fakticky už tento čtvrtek zápasem EL v Rostově. Pro popis toho, co jsme v Rusku zažili, je slovo facka málo. To byla bomba mezi oči. Je bez diskuze, že Rostov má obrovskou kvalitu a objektivně je v současné době na vyšší úrovni než my. V žádném případě to však není o tolik, kolik ukázal konečný výsledek a hlavně předvedená hra obou mužstev.

Co se tedy v mrazivém ruském čtvrtečním večeru vlastně stalo? V hodnoceních zazněly všechny možné důvody. Já se však nemohu zbavit pocitu, že naši kluci přiletěli do Ruska až moc sebevědomě a „na koni“. Že se vytratila pokora k soupeři, kterou jsem cítil z jejich vyjadřování před velkými (a úspěšnými) pohárovými bitvami minulou i tuto sezónu. Nyní se hlavně hledaly paralely na veleúspěšné vystoupení v Krasnodaru z loňského února. Velká škoda, že zmiňovaná bomba mezi oči nepřišla už kdykoli v letošní přípravě. A že třeba v generálce se Žilinou jsme jí výkonem nebyli zase tak daleko, jak ukázal konečný výsledek Nedá se nic dělat. Přišla teď a cena, kterou za ní zaplatíme, je nemalá. Pokud se však ve zbytku sezóny vrátíme k pokoře a poctivé hře, která nás zdobila na konci podzimu, dá se unést.

Tečka Konatého příběhu (?)

Případ odvrženého a znovu přijatého hříšníka Tiemoka Konatého byl snad nejtřaskavějším sparťanským tématem zimy. Více se mu věnuji ve svém minulém článku, a tak se na tomto místě nemá smyl více rozepisovat o tom, co bylo a co mělo být. Hráč však ve svém nešťastném příběhu napsal v Rostově další kapitolu a dost možná i…tečku. Jeho zbytečný, děsivý a nesmyslný zkrat byl jedním ze zásadních důvodů naší pohárové potupy.

Timmy teď zabředl v nezáviděníhodném začarovaném kruhu. Na začátku máslo na hlavě, vztek fanoušků a jeho snaha vše odčinit, která ústí v přemotivovanost. Z té pramenil červený okamžik v Rostově. A na něj zcela logicky naváže ještě větší vztek fanoušků…Těžko říct, kde se tento kruh zastaví a jak ho bude řešit náš trenérský štáb. Upřímně ale – Konatému už nyní moc šancí nedávám. Ano, čas vše vyléčí a v naší paměti nakonec jednou i tato hráčova extempore vyblednou. Ale jednu věc bude odstraňovat velmi obtížně. Přes všechen talent a výjimečné schopnosti totiž Timmimu evidentně chybí zásadní věc – duševní a psychická vyspělost a vyrovnanost. S nálepkou časované bomby to bude mít v dnešním fotbale zkrátka těžké. Ve Spartě i všude jinde.

Případ Rosa

Nekonečný příběh zranění a návratů fotbalového génia by už možná vydal na samostatnou knihu. Její poslední části by tvořily záložníkovy přípravy na zápas s Rostovem. Byla by však asi hodně podobná částem předchozím. Optimismus, spousta dřiny, natěšenost Tomášova i všech fanoušků na jejím začátku. Posouvání termínu návratu, nenápadné mizení ze scény a přiznání dalšího zranění na konci.

Hráčovo okolí mlčí. Jen občas problesknou určité střípky poukazující na vážnost situace. Jeden z takových nejzajímavějších mimoděk (a možná i mimo plán) zazněl po zápase s Mladou Boleslaví, který je stále jediným Tomášovým vystoupením v našem dresu. Na otázku po Rosického zdraví bylo tehdy řečeno něco ve smyslu, že „hráč si obnovil jedno ze svých 53ti minulých zranění“. Třiapadesát zranění!! Třiapadesát možností na těle, které vás mohou zradit a znovu dostat do stavu nemocných. Člověk by se zapotil, aby tolik částí svého těla vůbec dokázal vyjmenovat. Nemusíte být lékaři, aby vám i na dálku došlo, že s Tomášovým tělem je, co se reakce na zátěž špičkového sportovce týče, něco hrozně špatně.

O to víc ho obdivuji a neskonale uznávám. Nalejme si čistého vína. Ten člověk má za svoji bohatou kariéru v zahraničí vyděláno tolik, že minimálně jeho rodina nemusí do konce života nic dělat. Kdyby tomu tak nebylo, jistě by zvolil na dohrání jinou lokalitu než Spartu. Už teď je českou legendou, jedním z našich nejlepších hráčů 21. století. Tohle všechno, spolu s věkem a chatrným zdravím, by ho zcela opravňovalo říct: „Pardón, pánové, končím. Moc chci za Spartu ještě hrát, ale tělo už prostě řeklo ne.“ Nedovedu si představit jediného fanouška, který by ve světle Rosových problémů takovou větu nepochopil a nevzal.

Ale on se přesto rozhodl, zariskovat, vrátit a ještě hrát. Do české ligy, kde už jeho prestiž může jen klesat. Kde každá nadávka a výsměch je víc slyšet a kde je našinci přitom na očích víc než kdekoli jinde. Tomáš pokračuje. Po každém dalším nepovedeném návratu začíná znovu a znovu. Dře a po malých krůčkách doufá, že tentokrát už to snad vyjde. Nedovedu si představit, kolik lidí by takový koloběh psychicky vydrželo. A stejně tak si nedovedu představit, jak musí tenhle kluk fotbal i svůj klub, kterému dal slib, milovat.

Upřímně, osobně nevěřím, že se Tomáš ještě dlouhodobě vrátí na fotbalové trávníky. V pár zápasech to zkusí, ale jeho pochroumané tělo mu už více než záblesky návratů nedovolí. I kdyby však už neodehrál za Spartičku ani minutu, můj respekt a úcta k němu se nezmění.

Požár Holoubka

Spojení jmen našich dvou hlavních trenérů tvoří poměrně morbidní slovní hříčku, ale fakticky vypadá jméno nového šéfa lavičky z hlediska kontinuity a další strategie poměrně rozumně. Koneckonců v naší situaci moc jiných možností ani nebylo. Ta byla přes různá prohlášení pro všechny poměrně jasně čitelná. Hlavním trenérem bude od nové sezóny oficiálně a pro tuhle neoficiálně David Holoubek. Hledal se prakticky někdo s profesionální licencí, kdo by ho na půl roku „přikryl“. Potom odejde. Kdo ze špičkových trenérů odjinud, kteří připadají pro Spartu v úvahu, by do něčeho podobného šel?

Poslední půlrok s Bořkem?

Aspoň na závěr jedna vyloženě dobrá zpráva. Bořek Dočkal pro tuto chvíli odolal finančně astronomickému vábení z čínské ligy a zůstává ve Spartičce. Z vyjádření všech aktérů vyplynulo, že hlavním zádrhelem byl fakt, že celé jednání bylo vedeno velmi „narychlo“. Hráč si zřejmě (moudře) vyhodnotil, že přesun v této části sezóny by byl pro jeho další vývoj rizikový. Přeci jen začátky nových angažmá bývají nejdůležitější. Každopádně komunikační kanál je otevřen a dá se předpokládat, že pokud u Bořka nedojde k nějakému výraznému poklesu formy, dají si Číňané na načasování dalších jednání třeba v létě už větší pozor. A to už se vábení z východu bude odolávat velmi těžko.

Smiřme se pomalu s tím, že našeho v současnosti asi nejlepšího hráče čeká poslední půlrok ve Spartě. Vlastně svým způsobem v to i doufejme. Pokud totiž v létě odejde, bude to znamenat, že hrál tak brilantně jako doposud. A Bořka v plné formě budeme na jaře v honbě za titulem potřebovat jako sůl!

Zapomněl jsem na nějaké důležité téma, které hýbalo v zimě našimi řadami? Napište mi do komentářů. A hlavně – dorazte dnes všichni na otevírací zápas jara s Bohemkou.

Honba za titulem může začít!


woytamar

woytamar | 19.02.2017 11:16 Vstoupit do diskuze
0