Z evropských pohárů jsme vyhučeli hned v předkole. Z toho českého pak v průběhu podzimu už v osmifinále. V polovině ligy ztrácíme propastných 18 bodů na první příčku. Hrozí, že Sparta nebude hrát po téměř čtyřech desítkách let žádné evropské poháry.

Ve vedení máme partu neschopných a fotbalem nepolíbených kamarádů majitele, kteří se v tom věru slušně plácají. Ze hry našeho týmu bolí nejen hlava a oči, ale je z ní šoufl komplet. V kabině to nešlape. Stejně tak je vidět propast mezi Strahovem a Letnou. Sparťanské hodnoty z klubu mizí, stejně jako fanoušci z ochozů. Pohled na celkový stav našeho klubu není pěkný. Marně se hledá alespoň jedna oblast, kde to funguje. Přesto jsme zažili jeden z nejkrásnější podzimů.

Legenda klubu Tomáš Rosický odehrál v nejkrásnějším rudém dresu 11 ligových zápasů a vsítil pěkný gól proti Karviné. Navíc na Letné. Plnil se tak sen téměř všech sparťanských fanoušků. Mohli jsme si užívat každý jeho dotyk s míčem, neuvěřitelné přihrávky, jeho šatličky, neskutečnou práci s míčem, přehled ve hře, kličky při nich pasoval soupeře do role kuželů.... prostě každou minutu, kterou nám dával fotbalovou a sparťanskou radost. A hrdost. Nyní se rozhodl ukončit svou úspěšnou kariéru.

Obrázek o důvodech si každý může z Tomášových vyjádření udělat sám. Zároveň není třeba opakovat vše, co již bylo řečeno a napsáno. Stejně jako jeho návrat do našeho klubu, tak i středeční den byl a je plný emocí. A smutku. Ten rok a půl s Tomášem však stál sakra za to!

Tome, díky! Díky za vše! Budeme tě mít navždy v našich srdcích!

Sparta a Rosa forever!

SF fans