Dnešní referát k 261. derby začnu od konce. Při pozápasovém hodnocení řekl nejlepší hráč domácích Karel Piták, že bod z derby není špatný, ale že Sparta je někde jinde, a že doufá, že se tato situace brzy změní. Jenže podobnými slovy mohl hodnotit svoje první derby i slávistická legenda Pavel Kuka, ke kterému nastoupil před dlouhými šestnácti roky. Za ta dlouhá léta se nezměnilo skoro nic. Slávisté se nám stále koukají do konečníku, jen ten odstup se stále zvětšuje. Bez vlastního stadiónu, zadlužení všude, kam se podívají, perspektiva žádná.

Léta jsme se slávistickým hráčům, funkcionářům i fanouškům vysmívali posměšným pokřikem:“Věčně druzí!“ Nyní nastává doba, kdy i druhé místo bude pro našeho věčného rivala nedostižným cílem. Pokud v zítřejších zápasech uspějí Teplice, Jablonec nebo Olomouc, v pondělí Baník, bude i ta pátá příčka v ligové tabulce pro ně příliš vysoko. A tak si mohou laťku neustále snižovat, já se na ně za to zlobit nebudu. „PROŽÍVÁME TO, O ČEM VY SNÍTE!“ Tento transparent našich ultra přesně vystihl dnešní situaci.
Předzápasové setkání s přáteli proběhlo v přátelské atmosféře, kolem 13.hodiny jsme vyrazili na Letnou, abychom shlédli nově se tvořící tradici, totiž pěší přesun fanoušků od našeho stadiónu na Strahov. Okolo 400 fandů vyrazilo na cestu vyzbrojeno sparťanskými vlajkami, různými transparenty a hlavně dobrou náladou. Náskok jedenadvaceti bodů dával záruku, že utkání mohou naši hráči sehrát v pohodě, bez stresů z případné ztráty bodů. Po nedobrém výkonu proti Zlínu jsme věřili, že dnešní výkon proti Slávii bude o mnoho lepší. Ta v tomto týdnu vyměnila trenéra, místo tréni Czaplára přišel na lavičku domácích slávista K. Jarolím. Ke svému poslednímu derby nastoupil Pavel Kuka. Byl jedním z mála hráčů Slávie, který mě nevadil, kterého bych v budoucnu viděl rád v nějaké funkci v Českomoravském fotbalovém svazu. Přeji mu v jeho dalším životě takové ůspěchy, jakých dosáhl i na zeleném pažitu.

Do zápasu poslal trenér Hřebík svou osvědčenou sestavu s Martinem Haškem v záloze a Michalem Kadlecem na místě levého obránce. Hra je v prvním poločase celkem vyrovnaná, více brankových šancí mají naši hráči. Když ve 22. minutě obere vynikající Lukáš Zelenka o míč domácího Pitáka a jemným centrem osloví Tomáše Juna ke skórování, je naše spokojenost na vrcholu. Dodám, že na brankové čáře „ukradne“ Junovi gól kapitán Karel Poborský, ale to nám ovšem vůbec nevadí. Sparta kontroluje hru a hráče Slávie do žádných šancí nepouští. Poločas končí a přestávku vyplňuje zápas nejmladších žáčků Sparty a Slávie. Zde domácí zaslouženě vítězí 3:1 a my se shodujeme v názoru, že tak je to pro nás přijatelné. Sešívaní nad námi mohou zvítězit v utkáních přípravek nebo v Silvestrovském derby, ale v lize mají prostě smůlu! Také druhý poločas probíhá dle našich představ. Slávisté se tlačí k Blažkově brance, ale gólové akce se odehrávají před brankou domácích. Bohužel zahazujeme jednu za druhou a tak pět minut před koncem vyrovnává nejlepší hráč Slávie, Karel Piták. Opět po rohovém kopu! Nyní, když před svými pronásledovateli máme obrovský náskok, nastává konečně čas pro změny v naší obraně. Bez nich bychom mnoha úspěchů v pohárové Evropě nedosáhli. A my se musíme měřit s evropskými mužstvy. Zápas končí spravedlivou remízou 1:1, ale k vítězství jsme měli o trochu blíž. Škoda neproměněných šancí.

Závěrečné hodnocení. Vynikající Lukáš Zelenka, jednoznačně nejlepší muž na hřišti. Výborní M.Kadlec, P.Johana, J.Blažek, M.Matušovič, slabší M.Hašek v prvním poločase, či M.Petráš. I Karla Pohorského jsem už viděl hrát lépe. Krátce k fanouškům: Po dlouhé době musím pochválit náš kotel. Naši borci se museli cítit jako doma. A ke Slávii? Až prodají Pitáka, měli by změnit i hlavního sponzora. Místo obchodního řetězce Carrefouru by je měl sponzorovat řetězec Lídl, protože je levný. Ona totiž dnešní Slávie už za moc nestojí. Závěrem ještě vtip, který jsem slyšel nedávno.

Ve škole se ptá pan učitel na povolání rodičů. „Maruško, co dělá maminka?“ „Moje maminka je listonoška, nosí lidem dobré i špatné zprávy.“ „A ty, Františku, čím je tatínek?“ „Můj tatínek je pekařem, peče pro nás čerstvý chléb, housky a rohlíky.“ „Pepíčku, co dělá tvůj tatínek?“ „Pane učiteli, můj tatínek tancuje nahatý v nočním baru u takové tyče!“ Pan učitel pokrčí rameny a povídá: „No, každý se musíme nějak živit, i toto je práce.“ Po hodině si zavolá Pepíčka do kabinetu a povídá:“Pepíčku, tvůj tatínek opravdu tancuje nahatý u té tyče?“ „Ale kdepak, pane učiteli, netancuje“ povídá Pepíček, „on ve skutečnosti hraje fotbal za Slávii, ale my se za to všichni strašně stydíme!!!“

Bombito