Titul. Titul číslo 37 v rukou Kapitána s opravdu velkým K s číslem 37 na zádech. Trvalo to dlouhé roky, než jsme si opět dokázali proklestit cestu až na samotný vrchol. A cesta k němu byla opravdu hrbolatá, tak se pojďte se mnou podívat, co všechno se za všelijakých událostí, ať již na našem trávníku, tak i na trávníku soupeřů, potažmo i mimo něj, odehrávalo v hlavě i těle jednoho z vás!

Jsem červencové dítě, což je v případě fotbalového fanouška ten nejideálnější termín, rodiče to opravdu uměli naplánovat. Protože co se týká dárků, máte to strašně jednoduché a víte, že se vyhnete všemožným ponožkám, svetrům a podobným věcem, na které, těm méně šťastným, kteří své narozeninové přání neumí vyslovit, padá ve skříni prach. Sedmým rokem již v červnu hlásím, že opravdu si přeji permici a nic jiného k životu nepotřebuji. Samozřejmě mi udělají radost přáníčkem, dortíkem a rumem, ale nic pro mě nemá větší váhu než být součástí rodiny Sparty. Jelikož jsem možná až moc pověrčivý, až moc vztahovačný ve věcech, které nemůžu nijak ovlivnit, měním každou sezonu své místo. Přesedávám si po téměř celé protilehlé, až ze mě možná má Kamil prdel. Ale kašlu na to, já hledám to vítězné sedadlo!

Při oznámení nové kouče, mě dosud neznámého, Briana Priske, se ve mě mísí plno rozličných pocitů, od očekávání, napětí, doufání, i velkou dávku vnitřního rozladění a nespokojenosti. Když to člověk vezme bez emocí, je naprosto iracionální srovnávat dva naprosto rozdílné lidi jen na základě toho, že nepochází z našeho kousku světa, přesto stín, který za sebou zanechal jistý italský fotbalový Michelangelo, pohlcoval až příliš mnoho ze světla naděje. Vůči Panu Trenérovi jsem byl skeptický, byť jsem si naprosto mylně vytvořil názor na základě letmo projetého životopisu, aniž bych se o jeho dosavadní práci zajímal hlouběji. Naprosto odlišné pocity, než které jsem měl při příchodu Pavla Vrby.

Nepřesvědčivé výkony i výsledky v přípravě mojí skepsi prohloubily. Ale první varovný prst vůči mému ukvapenému zaškatulkování Pana Trenéra jsem přeci jen vypozoroval. A to byla intenzita hry po ztrátě míče. Ačkoliv za tak krátký čas nemohl hráče naučit různá herní schémata, pressing po ztrátě míče byl znatelný hned od prvních minut. Nebylo to dokonalé, ale byla to první jiskřička naděje, že přeci jenom se v naší hře změní. Že budeme draví, že nebudeme soupeři dávat zbytečně moc času a čekat, až se k nám míč dokutálí zpátky.

Bohužel první ostrý zápas nové sezony neskončil, jak jsme si přáli, a jak bychom si asi zasloužili. Norský soupeř přijel s jednoznačným plánem, a to probránit se zápasem s nulou vzadu. Přesto, že jsme měli miliardu střel, přesných jich moc nebylo, a hlavně, žádná z nich neskončila za zády brankáře. Nicméně převahu jsme měli značnou, takže přesto, že jsme si nemohli společně na tribuně zařvat gól, jsem odcházel plný pozitivních pocitů, jelikož se mi zdálo takřka nemožné, abychom tohoto soupeře neporazili. Taky v odvetě konečně hradbu prolomil Jarda Zelený, a já jsem si mnul ruce, že se dočkám ještě dalších dvou kusů v jejich brance. Bohužel z ojedinělý situace, která se nejevila nijak nebezpečně, Viking srovnal, a sice nádhernou trefou. Zůstával jsem v klidu, kluci si ukázali, že to jde, a v druhé půlce jim ukážeme. Ale čas tak nějak plynul, až došel do nastavení, kde se stalo něco, pro co nemám slov ani po téměř roce. Vypnul jsem televizi, v očích slzy zmaru, hněvu, nasrání. Bylo mi fyzicky špatně. Sezona ani nezačala a my jsme opět uvízli v té spirále neúspěchu.

Až druhý den se ukázalo, že fyzicky špatně mi nebylo z toho, kulantně řečeno, zpackaného norského konce, ale mám každoroční letní angínu. To pro mě znamená jediné. Jestli se nedám do kupy během dvou dnů, nestihnu první zápas ligy. Bohužel, nebo možná bohudík, mi spíše bylo hůř, a tak jsem zápas s Libercem sledoval pouze u televize a začal tak ligovou sezonu se stejným bodovým ziskem, jako naši kluci. Naštěstí to pro mě, na rozdíl od Honzy Kuchty, neznamenalo stopku na další zápasy, a tak jsem si konečně poprvé v sezoně mohl zamávat šálou u gólu Adama Karabce proti Olomouci. A když tou neskutečnou pumelicí Casper málem protrhl síť, bylo už takřka jasné, že jsme tam za tři body. Nakonec jsme udělali 9 bodů z prvních 4 zápasů a já začínal být spokojený s tím, co vidím, i s tím, že nám to přináší úspěch. I když se bývalý zhrzený svěřenec Pana Trenéra z Antwerp snažil našeho kouče poskvrnit, že nikdy nemá v záloze plán B ani C, nedbal jsem jeho odplivnutí a najel na vlnu optimismu. Možná to právě bylo Tommym omílané ‚víru a trpělivost, hovada‘, které mi vždy vyjelo na paměti, kdykoliv jsem si nad něčím chtěl postěžovat. Raději jsem se veřejně neprezentoval, všechno zůstalo uvnitř mě. Nač dštít síru a oheň.

O to víc se mi tenhle přístup vyplatil při té děsivé sérii remíz. Jediná z nich, pro kterou mám zpětně pochopení, je ta první s klokanem. Ať se nám to líbí, nebo ne, měli dobrou sezonu. V jejich podmínkách jeli výrazně nad plán. Všechny další zápasy byly opravdovou ztrátou, v Jablonci nedokážeme za druhý poločas ani vystřelit na bránu, přestože hráli s červenou. Se Zlínem to připomínalo zápas s Vikingem, kdy jsme měli naprostou převahu, ale všechny naše pokusy byly neúspěšný, a to i přesto, že se nám konečně zapojil do hry Kuchtič. Hrozné tři matche máme za sebou, teď jedeme do Teplic, ty jsou hrozný, tam to musíme zlomit, prostě už musíme, kde jinde než v Teplicích. Když Čvanči před poločasem zvyšoval na 2:0, zvedám se ze sedadla, mnouc si ruce, že během svého jediného ‚výjezdu‘ konečně zajásám, a běžím si pro klobásu, abych se vyhnul frontám. V Teplicích jsou klasicky na protilehlé promíšené hloučky Sparťanů i domácích fandů, a tak při jásotu nevíte, kdo vlastně uspěl. Nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli inkasovat, a tak s úsměvem vytahuji telefon z kapsy, abych se podíval, kdo že to z našich kluků rozvlnil síť potřetí. Úsměv mi lehce zhořkl, ale nic tragického, řekl jsem si. Při sledování druhé půle mě krapet zarazilo, jak vyrovnaný zápas to je. S Teplicemi, ty vole! Samozřejmě jim tam padla i další trefa, a já odjíždím nasraný i ze Stínadel. Už aby byla repre pauza, tohle je velkej průser. Na titul jsem už ani zdánlivě nemyslel, moje reálné vnitřní obavy byly, abychom tu sezonu neprojeli úplně. Všichni nám utíkali, na tabulku jsem ani nemohl koukat. A ještě nás čeká ten pokaždé přehecovanej Baník v čele s Fleišmanem, který je každý zápas proti nám v úplným transu. Na své místo ale usedám s vírou v to, že zrovna dnes je ten den, kdy se to zlomí. Nebyl. Ačkoliv jsme byli výrazně lepším mužstvem, stačilo se minutku zapomenout v šatně po nástupu na druhou půli, aby toho ti kluci ostravští využili ke své jediné střele za zápas. Totální deprese už byla všude cítit. Na posraného i hajzl spadne, tohle byl přesně ten případ. Nezbývalo než přivítat repre pauzu otevřenou náručí, a doufat, že se něco změní.

Nezměnilo. Hradec nám hned ze začátku loupnul fíka, za chvilku Čvanči viděl červenou a já sledoval zbytek poločasu mezi prsty dlaní, ve kterých jsem měl položenou hlavu. ‚Po tomhle letí‘, bylo jediný, co mi běhalo hlavou. Naštěstí krátce po půli správně nastavil Asger svou hlavu a srovnal, krátce na to Kuchtič otočil. Byl to jasný ofsajd, kteří ani ‚specialisti‘ u VARu, na rozdíl od zbytku celé republiky, nepostřehli. Mohli jsme slavit vítězství. Konečně! Co šlo do té doby proti nám, se touto situací úplně otočilo. To je ono, říkám si, to je ten impuls, bod zlomu, jedem! Náš druhý dech odnesly postupně Brno a Pardubice, a tak jsme do derby mohli jít se vztyčenou hlavou a alespoň částečně zahojenými jizvami na sebedůvěře. Jenže jsme nešli. Ani se u toho nebudu zastavovat, moc ani nemám co komentovat, jelikož jsem nezvládl dokoukat celý zápas. Ostuda. Tečka.

A teď nás čeká Plzeň, to je v našem rozpoložení opravdu skvělý soupeř. Nakonec stejně v čas výkopu sedím nalepený u televize a fandím klukům, byť očekávání nemám vůbec žádná. Změnili jsme rozestavení, tak jsem zvědavý, jak to bude vypadat. A k mému překvapení jsme hráli vyrovnaný part, po té hrůze z předchozího týdne by i remíza byla zlatá. Ale nakonec se David Pavelka položil do balonu a určil, že tři body putují domů na Letnou. V té době jsme nikdo z nás netušili, jakou sérii a s jakým výsledkem David svým jediným gólem nastartoval. Radost z poražení Plzně je v poslední době vždycky obrovská, a tak se mnou emoce mydlí ze strany na stranu a já jsem opět hrdý. Hlavně, že Pan Trenér nemá plán B, co, ty tlučhubo z Antwerp! Částečné vykoupení kluci, úplně se vykoupíte na jaře! Obrovskou změnu v naší hře odneslo Slovácko, nepříjemný soupeř si odvezl z Letné nálož 4 branek. A mezi námi je alespoň částečně veseleji. Po tom, co máme za podzim za sebou, i malá velká vítězství navozují pocity euforie, jako bychom vyhráli mistrovství světa klubů. Ač zdánlivě už nemáme o co hrát tuhle sezonu.

Jak probíhal náš podzim krásně ukázal zápas s Budějovicemi, poslední ligový duel podzimu. Ani nemyslím, co se dělo na hřišti, spíše nad hřištěm. Stejně jako výsledkově, tak i reálně, byla Letná zahalená neprostupnou mlhou. Ačkoliv jsme z toho zápasu nikdo moc neviděli, kotelníci už tuplem ne, podstatný je, že Šulo viděl balon i bránu ve správný okamžik, a tak jsme odcházeli na zimní fotbalovou dovolenou za doprovodu Vojty Dyka.

Nesnáším okurku. Tu zeleninu zblajznu rád, ale když se nehraje, trpím. Ani ne, že by mi fotbal chyběl, v Anglii si hraje pořád, letos navíc máme MS v Kataru, ale těch spekulací ohledně přestupů, těch je fakt mnoho a mě to ubíjí. Drtivá většina toho jsou pouhými výplody fantazie sportovních novinářů, nad kterými tu trávíme hodiny ve výsledku zbytečných diskusí, aby nám nakonec sportovní úsek vyprášil kabáty nečekaně vytaženým a grandiózně utajeným trumfem z rukávu. Navíc nám kotel zavdal téma, které jelo nepřetržitě. Pozitivní bylo, že na rozdíl od stavu po 9. kole, kdy jsme na čelo tabulky koukali z jedenácti bodové dálky, se náskok díky Švejkovinám a dalších komediálních představení brankářů zpoza trati a nějakých těch remízách Plzně koukalo o něco lépe. Nejeden jsme si říkali, jak to mohlo být veselejší, kdyby nebylo těch proklatých remíz. Pohyby v kádru se mi jevili zajímavě, a tak se plný očekávání vrhám ke streamům přáteláků. Příprava vypadala super, nový elán byl vidět na každém hráči včetně nově příchozích. A tak hurá na ligu a pokusit se o nemožné.

V Olomouci to bývá vždycky složité, a tak vstupujeme do jarní části remízou. I když teda Pany měl hlavě 3 body při úplně poslední akci zápasu, ale bohužel označkoval pouze tyč. O to víc to mrzelo, když ti druzí i Plzeň následně body také ztratili. No nic, jedeme dál, a já se nemůžu dočkat, až zapíši své první jarní, tedy spíše ještě zimní, Kamilobody. Protože jsem uvízl u Miládky Horákové v autě, nestihl mě rozhodit první gol Boleslavi, za to jsem si mohl zařvat gól už na schodech. To mi bylo panečku přivítání! Ani mě kluci nenechali sednout a už mě tu vítají gólově. Takhle by se mi to líbilo. Nakonec jsme otočili ještě v průběhu prvního poločasu, aby si v závěru udělal den otevřených dveří do defenzivy soupeře Minči. Hezký domácí úvod druhé části sezony. V dalších kolech jsme sestřelili klokana i Jablonec a zdálo se, že jsme neuvěřitelně rozjetý mančaft. Trochu nás všechny asi vystrašil závěr ve Zlíně, kdy jsme od vedení 3:0 neuvěřitelně ztratili tempo zápasu a přesto, že soupeř dohrával s červenou, tak jsme se o výsledek klepali až do samotného závěru. Naštěstí nám ty závěry vycházeli perfektně, toto ubráněné vítězství bylo prvním ze série výborných závěrů. Následoval měsíc pohodlných vítězství, kdy jsme postupně porazili Teplice, Baník, Hradec, Brno a Pardubice, během kterého nás nevyřadila z tempa ani reprezentační přestávka, ani návrat kotelníků, kteří si jistojistě uvědomili, že naše stíhací jízda bez jejich hlasivek nemusí být tak úspěšná jako s nimi.

V tomhle rozpoložení sakra tu verbež musíme porazit. Hrajeme skvěle, kluci si věří, což se o nervozním sešívkovi říci nedá. Ale v derby jde vždycky všechno stranou. Máme jim co vracet, tak pojďme na ně vlítnout! Jenže na začátku druhé půle je stav 0:2 a moc naděje na tribunách v tu chvíli nebylo. Naštěstí jedno z vemen vyrobilo penaltu, kterou kapitán proměnil a v dalších minutách na hřišti i v hledišti existovalo pouze jedno mužstvo. Šance Šula a Kuchtiče ještě golem neskončily, ale ta honba za vyrovnáním byla evidentní. Čvanči bohužel trefil pouze tyč, ale Jarda Zelený byl na správném místě a propuká obrovská euforie. Máme je na lopatě, dejte jim bůra! I takové výkřiky se kolem mě ozývaly. Jenže na pohádku to krátce před koncem nevypadalo, když nám tam spadl po rohu gól. Tohle měla být pohádka se šťastným koncem, ne tohle doprdele. I kvůli pozdnímu startu není špatně se vyvíjející zápas jediné, co mě stresuje. Jakožto fanoušek z Mostu musím opustit krátce před koncem Letnou, abych stihl autobus domů. Nebo být alespoň z prvních, co opustí náš chrám, abych měl co nejmenší davy fanoušků před sebou, kterými se musím při svém běhu na zastávku prodírat.

A tak vstávám se sedadla a nastavení sleduji ze schodů, nedbajíc na pořadatele, že tam být nesmím. A padlo to tam!!! Loupli si ho tam úplně sami, to jsou dementi! Mám obrovskou radost, skáču po schodech dolů a běžím, tlemíc se od ucha k uchu, směrem na Hradčanskou. Po očku sleduji Livesport, zda se ještě něco neudálo, ale po chvíli byl zápas ukončen, a já tak můžu kvapně spěchat za další remízou v souboji s autobusem. Takový závěr derby mi chutnal, ačkoli jsem si vysnil trochu jiný závěr.

Po remíze na Slovácku, kde prostě fotbal nikdy nechutná, nás čeká další vypjatý zápas s Plzní. Zvládli jsme derby, nemá cenu mít stažené kalhoty, v mých očích jsme favorit, Plzeň na jaře odpadá. Ale s námi hrát umí, o tom žádná. Dlouho to vypadalo na remízový zápas, ale naštěstí Hejda trčící rukou blokoval střelu a náš kapitán si 14 minut po základní hrací době stavěl balon na penaltový puntík. Proměňuje a stává se nesmrtelným. Poprvé. Na tribunách je obrovská euforie a všichni hlasitě zpíváme Dykovu Kerolajn. Následuje šílený závěr v Liberci, zápas, u kterého jsem rád, že Mabil, proměnil oba pokutové kopy a nenapodobil Rističe, jehož osud mi před první penaltou silně rezonoval v hlavě. Závěr zápasu opravdu nebyl pro slabé povahy. Díky bohu za tři body a rychle od Ještědu pryč. A to jako vítězové základní části, protože Hradec zvládl téměř nemožné a plichtil s těmi od trati před zraky tribuny vemen. Tohle všechno mění!! Derby máme doma a napotřetí to zvládneme! Tím jsem si jist!

Nadstavbu začínáme tam, kde jsme začali skvělé jaro. V Olomouci. I přes ne úplně skvělý výkon jsme díky Minčimu vydřeli první důležité tři body. A hned hlavou musíme přepnout na domácí derby. Zápas roku, zápas o všechno. Celý týden mi je opravdu špatně, jak jsem nervózní. Po nádherném přímáku Šula, stejně jako po skvělém zakončení Asgera Letná bouří, na tribunách skáčeme, řveme, máváme šálami, čistý nefalšovaný fanatismus! Na chvíli nás po triviální akci umlčel kanonýr Tecl, který vstřelil asi tak druhý gól během své skvělé šutérské kariéry, abychom opět propukli v jásot poté, co Mabil elegantní patičkou poslal na párek Ogbua a kapitán si mohl postavit míč tam, kde ho má nejraději. Nikdy v životě jsem nebyl nervóznější než v tenhle moment. Dívám se na fanouška po své pravici, a ten kouká upřeně, ale úplně klidně. Ptám se, jak může být tak v klidu. On se na mě lišácky usměje. Vždyť je to tutovka, kopne mu to na pravou ruku a tam zeťák sněhulák neumí skákat. A taky že se tak stalo a Láďa Krejčí se stává podruhé v sezoně nesmrtelným. Teď už opravdu. Tenhle kop bude v kronikách zapsaný zlatým písmem. Stejně jako Ládík byly i tribuny v naprostém transu, a 18 000 poškozených hlasivek bylo vykoupeno pětibodovým náskokem na čele, s pouhými třemi zápasy do konce.

Proti klokanovi bylo na klucích patrné, jak šíleně svazující situace v tabulce je. Chyběla lehkost, ale nechyběla odvaha a chtíč, odhodlání. Nechyběl ani jeden ze vzdálenější Sparťanů, náš Horst. I kvůli němu jsem si přál, abychom ho po deseti letech na Letné přivítali vítězně. Naštěstí o tom rozhodl v závěru Kuchtič a tak jsme mohli vyžahnout pivko v Dejvické Sokolovně na stvrzení vítězství a úspěšného výletu. Chybí nám už jen bod! Bod od momentu, na který všichni tolik čekáme, tolik po něm toužíme, sníme o něm.

Čeká nás Slovácko. U nich v Hradišti. Před zápasem je jasné, že jejich řady jsou také značně prořídlé. Za to našich je na tribunách obrovský počet. A nakonec všichni skončili na trávníku, protože v zápase, ve kterém se toho moc neudálo, nám na bodovém kontě přistál tolik kýžený bod. Bod znamenající a stvrzující to, o čem dlouhé zpíváme. V Praze na Letný, hraje pražská Sparta, zářivá hvězda, ta železná garda, jsme navždy věrní a básníme vždy o ní, to všechno proto, že my jsme ŠAMPIÓNI!

Odehrává se ve mně toho tolik, že slovy ty pocity popsat nedokážu. Ale věřím, že každý z vás, kdo tohle bude číst, ty pocity v sobě má také, a třeba je i dokáže popsat. Všem, kteří se na tomto úspěchu podíleli, chci vyjádřit neskonalý obdiv. Takhle semknutý tým, kdy bojoval jeden za druhého, jsme u nás dlouho neměli možnost vidět. Ale Pan Trenér dokázal kabinu stmelit neskutečným způsobem. Neskutečně se těším na zápas s Plzní, vůbec už mi o fotbal či výsledek nejde. Jediné, na čem záleží, je pořádná oslava kluků, kteří nám přinesli pod nos tu nejprestižnější trofej, kterou lze v Českém fotbale získat, a podělíme se spolu o ty nádherné momenty, které na nás čekají po povinném odehrání posledního zápasu letošní sezony, která určila, že šampioni jsou z L37NÉ!

Můžeme být po právu hrdí na každého jednoho hráče, na každého člena realizačního týmu. Pojďme je všichni dnes společně oslavit, jak se vítězům sluší a patří. ACS navždy!

fabulus


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Co týden dal a dá jaro 2023 (18 a půl - 1. mistrovské vydání)

Poslední bod - další report ze zisku titulu

Celostadionové choreo na Plzeň a oslavy titulu

Přepište kelímky! - komentář nejen k titulovému zápasu na Slovácku

Pro titulový štempl na Slovácko - report z výjezdu na Slovácko

Co týden dal a dá jaro 2023 (18.díl)

Praha není jenom most a hrad....report z výjezdu z Francie na zápas Sparta s Bohemians na Letné

Baťůžek, aneb divize Bretaň se chystá na Letnou

Co týden dal a dá jaro 2023 (17.díl)

Konečné info k choreo sbírce

Je to blízko....druhý report ze zápasu Sparta - slavia

Před a po....report z vítězného derby

Fotbalová horečka: Do Věčného města na fotbal

Pět stupínků ke zlaté - krok první, Olomouc

Co týden dal a dá jaro 2023 (16.díl)

Vzhůru na Hanou - report ze zápasu Olomouc - Sparta