Milý Vláďo, ten čas strašně, ale strašně letí. Už je to jedenáct let, kdy jsi odešel na nás dohlížet do sparťanského ve společnosti dalších legend Sparty. Za ty roky se toho odehrálo opravdu mnoho, ať už horšího, či lepšího, ale vždy jsme věděli, že tam někde nahoře jsi a dáváš na nás pozor. V posledních letech jsme si vždy při této vzpomínce na Tebe často posteskli, že časy nejsou pro sparťanského fanouška zrovna lehké, poslední titul dávno zavál čas, hráči a trenéři se ve Spartě točili jak na orloji, koncepce žádná, návštěvy průměrné, na fotbal se chodilo spíš z povinnosti, sepětí fans s klubem dostávalo trhliny, víra některé s nás pomalu opouštěla atd.

Ale zároveň jsme si připomínali i Tvá slova, že nemáme propadat trudomyslnosti, máme se radovat i z maličkostí, že máme mít hlavy nahoře, abychom nekňučeli jako svíčkové báby, že radosti opět postupně přijdou, že se opět zvedneme a vydáme na správnou cestu. A jasný, měl si ve svých slovech jako vždy pravdu. Po letech strádání tu totiž opět máme naši titulovou Spartu, sebevědomou, plnou energie, nadšených fanoušků a víru ve vlastní síly.

Určitě i Ty sis musel užívat tam nahoře spolu s dalšími sparťany tu loňskou jízdu za titulem, to obrození sparťanského národa, ten návrat sparťanské DNA do klubu, to nadšení a víru v budoucnost. A letos to dále pokračuje. A Ty se nad tím určitě mazácky pousmíváš a pyšně nakrucuješ svůj pověstný knír. Ty si nikdy neztrácel víru ve věci příští a na Tvá slova došla.

Díky za ně a díky za to, že jsi nám dodával a dál budeš dodávat sílu a a víru.

Nikdy nezapomeneme.

Připomeňme si Seniora třeba i článkem Fanoušek týdne - Senior či malým "requimem" Hlavy vzhůru.

Redakce