Naše aktivita #sf20let – svět srdečních příběhů běží dál. Tentokrát nikoliv redakčním příběhem, ale nahlédnutím do duše fanouška, který je mnohým z nás znám jako autor (nejen) skvělých reportů z utkání Sparty ať na domácím stadionu, či venku na našem webu. A my, co ho známe osobně, můžeme se stoprocentní jistotou říci, že je to v reálu skvělý chlapík a kumpán :) Díky pane Nováku (pozn. redakce)


Stejně jako spousta z vás jsem se narodil v zemi, která dnes už není. Ten flíček země, pochopitelně, nikam nezmizel, ale dneska je to jinej kraj, jazyk – prostě cizina. Fandit tam Spartě je jako fandit cojávím Olympique Marseille. Samozřejmě o tom klubu víš, že existuje, že má nějakou historii a fandit mu určitě můžeš, když chceš, ale proč bys to, proboha, dělal, když jsou na světě všechny ty úžasný Barči, Livrpůly a Junajtidy. Z pohledu odtamtud to vyjde nastejno: je ti jasný, že na zápas se dostaneš leda tak v mokrým snu... Bavit se o místním fotbalovým klubu vůbec nemá smysl: úroveň 3. ligy a atmosféra na zápasech, jak by člověk čekal: nula-nula-nic. Původně jedna tribunka (bylože to slávy, když se otevírala „protilehlá“), na kterou choděj furt ty samí – většinou jenom nadávat. Pokud vůbec nějaká, je tam místní tradice mnohem spíše hokejová: a je to na místním zimáku, kde poprvý zažiju atmosféru, která aspoň hodně v malým připomíná to, co jde vidět v telce– kotel, vlajky, chorály a fans, co ženou svůj tým.

Dobrý osud tomu chtěl, abych se na studia zatoulal do Matičky Stověžatý: kdo to máte podobně, tak budete vědět, o čem mluvím – pro kluka nebo holku z Prdelákova je Praha obrovskej šok. Dlouhou dobu mi trvá, než se s tím srovnám: všechno velký, všude rušno – vztahy s lidma úplně jiný, než na co jsem byl zvyklej z domova... Řeknu vám, že mi dá místama docela zabrat, abych to nezabalil. V tom zmatku rád z času na čas zajdu na nedělní vobídek ke svojí tetě, otcově ségře, co se do Prahy provdala už dávno dávno. Teta a strejda jsou Sparťani – jak by řekli flanďáci: Sparťani podle denominace. Permanentky si kupujou dlouhý léta, ale na fotbal sami moc nechoděj, takže jsou permice většinou volný a já si je rád půjčuju.

Jsem přesvědčenej o tom, že když někdo někam přijde, tak úsilí o začlenění má vycházet od samotnýho příchozího. Je jedno, jestli přijdete do nový party na fotbálek nebo do týmu v práci – ze začátku je potřeba sklopit trochu uši a snažit se nakoukávat, jak věci dělaj ty, co tam byli před vámi. A s jinou zemí to není jinak: netřeba snad detailně vědět, který byli Vršovci a umět Karla Hynka z paměti, ale naučit se jazyk a získat nějakej kulturně-historickej přehled považuju za nutný minimum. A musím se přiznat, že úplně na začátku v mým chození na Spartu není o moc víc, než tohle „integrační úsilí“: ACS je, pochopitelně, naprosto nedílnou částí český kultury a tradice, takže i já to chci zažít na vlastní kůži – navíc když mi teta časem svou permanentku prakticky přenechá... Od povahy jsem, řek bych, docela člověk zvyku: vyhledávám v životě spíš pravidelnost a ukotvenost, tudíž se od občasných návštěv propracovávám k chození na každej domácí. Za chvíli už ty kluky znám a baví mě srovnávat, jak někdo zahrál dneska, jak minule... Rád sleduju mladý, co se zapracovávaj – prosadí se, nebo z nich nic nebude? Na žádný výjezdy to v tý fázi určitě není, ale Sparta se člověku pomalu ale jistě dostává pod kůži. A taky je tady další věc: hádám, že se vám to stane i když chodíte zpívat do sboru nebo lepíte letadýlka - když do toho dáte kus sebe a zůstanete u toho, je to zároveň vynikající způsob, jak potkat lidi. Navíc takový, se kterýma máte prakticky nevyčerpatelný společný téma. Často slyšet cizince z blízkejch i vzdálenějších končin žehrat na to, že je pro ně složitý, dostat se mezi Čechy – já tenhle problém nikdy neměl.

Když pak na sparťanské tribuny vstoupí 12. hráč, dovím se o stránce Spartaforever. Otevře se přede mnou najednou celej novej svět: svět, kde jsou Sparťani doma! Svět, ze kterýho už nikam nemusíte: tady se nakonec objeví sebetajnější insajder info, sem choděj výjezďáci i gaučáci, kotelníci i normálové. Hltám to všechno dennodenně, ale přispět bych si v životě netrouf: nicky, co maj 2x víc titulů, než kolik let mám já permici, velký vlajky, ty, co rozumí všem těm 3:4:5 a 6:7:8, ultras, co maj stovky výjezdů... Budí to hodně velkej respekt: „Náplavo, drž se stranou!“ A tam se taky držím: čtu si reporty ze zápasů a srovnávám, jestli jsem to viděl stejně jako ty kovaný fans, co je psali. Tou dobou, člověk pořád ještě bezdětnej a penízky už nějaký jsou, dostanu nápad učit se fráninu a to prostě nevymyslíš - neuvěřitelnou shodou náhod se v kurzu seznámím s klukem, co taky fandí a zná dokonce lidi, co znaj i lidi ze samotný Redakce SF... Klasickej případ zápletky, kterou kdyby člověk viděl ve filmu, tak mu to přijde taaak hrozně přitažený za vlasy... S novejma kámošema začnu tu a tam jezdit ven a před domácíma jdu do hospody před i po: zlatý časy! Na žádný psaní ale pořád ani nemyslím: ti frajeři ze SF maj odfanděny dohromady celý stovky let, tak co bych jim tam já asi tak moh psát?

Navštíví nás ale Covid-19 – vzpomínáte? Fujtajbl! Hnusná doba: na fotbal se nejdřív nemůže vůbec, pak časem sice jo, ale strašně omezeně. Na zápasy je skoro nemožný sehnat lístek a i když se člověk k němu dostane, stejně nemá garantovanej vstup – ještě bylo potřeba přijít v předepsaným respirátoru a prokázat se předepsaným počtem vakcín. Jednou takhle vyhrávám tu loterii na zápas s Libercem – jako jeden z hodně mála: tou dobou píše nejvíc Robo ACS, ale nemá tolik štěstí, co já. Nenaděláš nic, SF bude holt bez reportu... „Nebo že bys to...?“ napadne mi. „Tvl, vykašli se na to, dyť nedáš dohromady kloudnou českou větu!“ A musím sebekriticky uznat, že to je, bohužel, i po těch letech pravda: česky mluvit se člověk s nějakým úsilím naučí, ale psaní je úplně jiná disciplína – v řeči se spousta těch zákeřnejch y/i a mně/mě ztratí: psaní tě ale svlíkne donaha a jseš akorát pro smích, reportére. Docela dlouho přemejšlím o tom, jak se k tomu postavit a nakonec zkusím z nouze cnost: vytvářím persónu Nováka, kterej píše tak, jak ostatní mluvěj třeba u pifka – sázím na to, že když bude od první věty jasný, že se o spisovnej jazyk ani nepokouším, tak mi může projít spousta faulů. Píšu svůj první report – a k mýmu údivu reakce není zdaleka taková, jaký jsem se obával: SF-komunita vůbec neřeší, kdože to ten Novák je a co si to dovoluje - kolik má výjezdů a jestli byl u gólu Máry Kincla. Mnohem spíš mám pocit, že v tý blbý covidový době, kdy se na fotbal skoro nemůže, jsou lidi rádi za to, že jim někdo zprostředkuje, jaký to bylo: kosa jak svině, taháš se s Libercem o body před prázdnejma tribunama, pak vyletí ze střídačky Pulky a na hraně sebeobětování ztrhne mač na naši stranu. Joooo!

Jak říká velkej Čech Jan Ámos: „na dobrým začátku závisí všecko“ a tak když se chytne první report, přidám další a pak další. Samotnýho mě překvapilo, jak moc mě psaní chytlo: po těch fakt blbejch zápasech člověku pomůže se z toho vypsat a ty vypjatý se šťastným koncem si pak u reportu prožiju znovu. A nepřestane mě udivovat, jaká je na týhle skvělý stránce spousta Sparťanů a Sparťanek, ke kterým si reporty našly cestičku. Často jsou to lidi, co choděj na Letnou celej svůj život, což je u některejch mnohem dýl, než co jsem já vůbec na světě – tohle si uvědomit, je pak hodně silný... Jsem pokaždý hrozně rád, když si pod reportem najdu pochvalu, že si ty emoce někdo prožil znova anebo třeba někdo jenom poděkuje, že ho to bavilo číst. Jedna věc, co jsem za ty léta o fans zjistil je totiž ta, že je jedno, jak vostrý bodliny (často jen zdánlivě) nosej na zádech, z druhý strany maj všichni docela měkký bříško – fanouškovství je nakonec nejvíc a především o tom zranitelným srdci. O tom očekávání, radosti, frustraci nebo i zmaru, kterou to sebou přináší. Přesně tak, jak to ostatně nejlíp shrnuje erbovní heslo SF: je to „Srdeční záležitost“.

Novák


Přečtěte si i další příběhy sf20let:

SF20let: Jak to bylo s dvanáctým hráčem? Takto!

SF20let: Jak dobře znáte SF? Bude mít někdo ve výročním kvízu 55/55?

SF20let: Pocit ze zisku velké vlajky byl skoro jako po porodu

SF20let: Jak jsme dělali přestup Tomáše Rosického do Sparty

SF20let: Jak nám Matušovič zboural web

SF slaví 20 let. V jedinečné aktivitě hledá i vaše srdeční příběhy


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Návrat legend na ikonickém místě. Buďte u toho!

Fanoušek měsíce - disi

Choreo na výroční zápas se Zlínem - přijď pomoci

Návrat ikony. Kupujte triko pro všechny dvanácté hráče

Co týden dal a dá podzim 2023 (17.díl)

VÝROČNÍ LEŽÁK 130 LET SPARTY

Co týden dal a dá podzim 2023 (16.díl)

Díky za příspěvky v naší internetové sbírce na choreo na protilehlé!

Paralelní svět - report z výhry Sparty nad Bohemians na Letné

SF20let: Jak to bylo s dvanáctým hráčem? Takto!

Táto!

Co týden dal a dá podzim 2023 (15.díl)

Info o sbírce na CHOREO

Smíšené pocity - report ze zápasu Sparta - Rangers