Spartaforever je fantastická stránka. Všichni ji milujeme a hltáme všechno, co se na ní šustne: názory a diskuse na fóru, insider info, reporty, týdeníky... Jedinečný fanouškovský obsah, tvořený sparťany pro sparťany – to je přesně to, za čím sem tisíce a tisíce z nás chodí každý den. Je to důležitý a je to skvělý: dnešní svět se prostě hodně točí kolem toho, co je online. Člověku se však v tý smršti může lehce stát, že ztratí ze zřetele, že ve fanouškovský kultuře ještě pořád jde nejvíc o to, co se děje „tam venku“ mezi fans a jak to vypadá na zápasech našeho milovaného klubu. Spartaforever bylo a je především platformou fanouškovských aktivit. Často jde o věci, které zná každý fanda a které neodmyslitelně patří k dění kolem Sparty. Avšak ani ta zdánlivě nejběžnější věc, „se“ nestane sama od sebe: bývá za tím spousta práce, kterou někdo musí vynaložit. Fanda jako vy nebo já: bez nároku na aplaus či honorář – z čisté lásky ke Spartě. Rádi bychom vám v miniseriálu rozhovorů přinesli pár pohledů a vhledů do fanouškovských aktivit, za kterými SF stojí.

Nástup vlajek na Letné

Je jedno, jestli jste gaučáci, permanentkáři anebo občasný návštěvníci domácích zápasů. Ten obrázek určitě všichni moc dobře znáte: našlapaná Letná, šály letí nad hlavy, 18 tisíc hrdel zpívá hymnu a dole na ploše defilujou vlajkonoši. Tento totálně dechberoucí úvod naprosto patří k celýmu zážitku a dojmu, který si z návštěvy našeho svatostánku každý odnese: jedno, jestli to zažíváte poprvé, nebo popadesáté. Tohle se prostě neomrzí. Jak to celé vzniklo a co to vlastně obnáší dnes? O tom jsem si popovídal s Manicsem – fanouškem, který se o vlajky stará už od roku 2010. Sám skromně přiznává, že nápad nebyl z jeho hlavy: s myšlenkou na nástup vlajek přišel začátkem roku 2010 Pavel Borowiec, alias Bruska, který od roku 2021 už bohužel není mezi námi. Manicsovi patří velký dík za to, že si na mě udělal čas a nechal nás nahlédnout do přítomnosti i minulosti té naší předzápasové vlajkové parády.

Manicsi, uveď nás, prosím, trochu do tématu: jak, u koho a kdy se zrodil ten nápad, že budou před domácím zápasem přímo na ploše mávat fanoušci vlajkama?

Abych se přiznal, tak jsem u tý původní myšlenky nebyl: tenkrát to celý vymyslel Bruska, kterej se inspiroval v Bundeslize. Jeho původní idea byla mít „Vlajky vítězství“: to znamená mít tolik vlajek, kolik máme titulů. Na začátku to bylo 6 vlajek: Ultras, Spartaforever, Homolka boys, FCS Lovosice, FCS Kostelec a FCS Polička, jestli si dobře vzpomínám. To se psal rok 2010, takže už to bude 14 let, co vlajky nastupujou.

Jak se něco takovýho vyjednává s klubem? „Pusťte nás fanoušky před zápasem na plochu“ – to přece ani pro ten klub nemohlo být nic úplně triviálního, ne?

U toho úplnýho začátku jsem bohužel nebyl: já se k tomu dostal, až když už se domluvilo a prosadilo s klubem, že ty vlajky budou nastupovat před zápasem a hledal se někdo zodpovědnej a spolehlivej, kdo by to dostal na starosti :) (pozn. redakce: zejména díky Tomáši Křivdovi, který v té době působil mimo jiné i jako takový "styčný důstojník" mezi fanoušky a klubem a na které ho jsme se jako SF obrátili, se myšlenka velkých mávacích vlajek na ploše prosadila celkem bez problémů a rychle. Pak už jen stačilo sehnat nějaké startovní finance, ochotné ruce a výsledek už znáte :) )

A jaká je teda v organizaci toho rituálu tvoje úloha?

Mojí úlohou je bejt kontaktem pro fanoušky-vlajkonoše. Zároveň u toho je někdo z klubu, který nám, pochopitelně, zajišťuje, aby nás pustili na hřiště. Bylo tenkrát nutný domluvit, aby vlajky vůbec byly ve scénáři předzápasovýho programu a počítalo se s nima jak časově, tak organizačně. Jsem si skoro jistej, že u toho na začátku byl také Tomáš Křivda.

Co jsou to za vlajky, které dneska máme možnost vidět defilovat?

Vesměs jsou to vlajky fanklubů a fanouškovskejch skupin, který maj zájem se prezentovat před utkáním. Vlajky tam samozřejmě nejsou pokaždý všechny – je jich mnohem víc, než kolik vidíš vlát před konkrétním zápasem. Dost to záleží prostě od dostupnosti těch lidí-vlajkonošů. Od začátku jsme měli nastavený pravidlo, že musí být zájem alespoň od poloviny z celkovýho počtu vlajek. Začalo se se šesti vlajkama a postupně se přidávaly další fankluby a fanouškovský skupiny. Je to pro ně, samozřejmě, velká čest, moct se takhle prezentovat přímo na ploše.

V současnosti je vlajkiáda naprostá pecka: hromada vlajek, která je nedílnou součástí předzápasovýho programu. Byl zájem o mávání vždycky tak velký, jako to vidíme dneska?

Od minulý sezóny to opravdu funguje tak, že mávání je za odměnu a ty lidi tam jdou s tím, že chtěj. Je to pro ně čest. Já to tak teda vždycky vnímal, že to je čest, ale občas byly slabší sezóny, kdy jsme neměli ten sportovní úspěch a to se pak lidi dohadovali, kdo se utrhne z hospody a půjde mávat. To je ale dneska úplně jinak: pod 20 vlajek jsme vloni neměli, sezóny předtím to bývalo spíš do těch dvaceti...

A co ty lidi? Kdo ti vlajkonoši a vlajkonošky jsou?

To jsou právě členové těch fanklubů nebo fanouškovskrejch skupin: to znamená, že někdo, kdo mává vlajkou FCS Opolany, je opravdu z FCS Opolany. To se dodržuje. Vlajkonoši se nám do nějaký uzávěrky hlásej do Whatsappový skupiny, kterou máme, abysme to organizačně zvládli. A každý fanklub má pak zpravidla nějakou odpovědnou osobu, která vlajkonoše předem nahlásí a i trochu připraví na to, co ho nebo jí čeká.

U vlajek dneska často vidět děti, což je skvělý, ale pamatuju, že to tak nebylo vždycky – jak tohle vzniklo a proč?

Původně děti na plochu nechodily. Pak s tím přišel, myslím, opět Tomáš Křivda u příležitosti Dne Otců nebo Víkendu Otců, kdy se hodilo, aby se ty děti připojily. No a od tý doby je to vítaná iniciativa, kdy se mladej sparťan nebo sparťanka dostane na plochu. Je to supr vidět ty zpočátku nervózní děti, jak si to pak užívaj pod těma plnýma tribunama.

Proběhlo na tom úplným začátku nějaký vyhodnocení ve smyslu „chceme to/necháme toho“ anebo bylo od začátku jasný, že to je skvělý a vlajky chceme? Jak se k tomu stavěl klub?

Od klubu jsme od začátku měli podporu: Tomáš Křivda nám třeba dělal fotky zeshora, aby bylo vidět, jak to vypadalo a mohlo se do příště třeba něco zlepšit a nějaký věci dotáhnout. A pak naše interní vyhodnocování: když byly ty slabší ročníky anebo slabší zápasy, tak jsme tu a tam i přemejšleli, že by se nešlo. Když to člověk dělal tolik let, jako já, tak někdy mohl bejt demotivovanej a přemejšlet, jestli to má smysl... Ale za dobu, co to dělám, by se počet zápasů, kdy se nešlo mávat, spočítal na jedný ruce.

Přemýšlíte o tom, jak případně ty vlajky ještě posunout?

Ono se spíš vyvíjí třeba to vybavení: začínali jsme s dřevěnýma tyčema na záclony a odpadovýma trubkama, který jsme pospojovali nějakým spojovacím materiálem, aby to tu vlajku, která má, tuším, 3,5 x 3,5m, udrželo. Dneska máme hliníkový tyče, který se jednoduše daj složit a rozložit a jsou mnohem lehčí. Tu vlajku samotnou si kupuje a vyrábí každá ta skupina nebo ten fanklub sám, tyče jsme pak k vlajkám koupili my z peněz ze Stylsportu. Jinak si ale dáváme vlastně docela malé cíle: teď třeba nakoupit 40 špuntů nahoru na tyče, aby se nám vlajky netrhaly a nestávalo se, že lidi najednou mávaj vlajkou „na půl žerdi“ :)

Ty osobně zažíváš ještě po těch letech pocity radosti nebo zadostiučinění, když vidíš tu parádu?

Musím říct, že teďka s Jabloncem, jak byl ten zápas pro Armádu a proletěly tam ty vrtulníky, tak to bylo po hodně dlouhý době, co mi přeběh mráz po zádech. To bylo fakt neskutečný! To je vidět i z videa na Youtube, jak to bylo supr. Ale i dřív: já jsem to taky zažil, že jsem tam vlez a teď máš tu vlajku a stojíš proti tý Protilehlý a koukáš na ty lidi s těma šálama – narvaný tribuny, co zpívaj hymnu, to je prostě super!

Dneska je vaše pozice vůči klubu naprosto neotřesitelná: s vlajkama se prostě počítá, je to tak? Jakou roli v tom sehrává třeba náš SLO? Tohle je, tipuju, přesně práce pro něj, nebo ne?

Náš SLO („Supporters Liaison Officer“ – člověk pro styk s fanoušky) v tom hraje velkou roli – v podstatě by to bez něj nešlo. Teď ani v minulosti by to bez SLO nešlo: bylo by to komplikovaný a nejspíš by to vůbec nefungovalo. Dneska nám kolikrát sám proaktivně napíše předem „jak to vidíte?“ a nečeká, že za ním přijdem my, což je super. Dnešní SLO Dan Peterka sám vzešel z fanoušků a stojí o to, aby tady ta tradice vlajek byla. I když je fakt, že ta tradice nikdy neměla míň starostí o svou existenci, než má teď. Ale já osobně jsem člověk, kterej si dělá často takový ty starosti, co bude, až přijdou zase třeba ty náročnější časy. Dneska jsem ale hrozně rád, že to takhle parádně šlape – i s ohledem k Bruskovi, který to tenkrát celý vymyslel a dneska tady s náma už bohužel není.

Manicsovi velký dík za zajímavé povídání a hodně sil do dalších let s vlajkama přeje Novák.

Pokud by vás třeba zajímalo, jaký kus cesty vlajkiáda od svých počátků před 14 lety urazila, doporučuju k nahlédnutí tento článek z SF-archivu: XII. hráčem Sparty jsme my! - VLAJKY VÍTĚZSTVÍ nebo zde fotky z přípravy první prezentace velkých vlajek na Letné: Příprava choreografie a vlajkonošiády na fotkách






Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

SF20 let: Knížky na choreo, inspirace Realem i řádění

Kalendářní rok jsme zahájili vítězně - report z přípravy Sparta - FC Kodaň

SF20 let: Sdílíme zlaté střípky niterných vzpomínek na opravdový SF pravěk

Fanoušek měsíce - saeta

Slovo redakce: bilance roku 2023

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2023

SF20let: 2054

100 ACS věcí, které mi dělaly v roce 2023 radost

Letadlo do Istanbulu