Máme to úspěšně za sebou! Přiznám se, že jsem strašně unavený. Téměř celý rok jsme to měli rozjeté na titul, hráli jsme fakt dobrý fotbal, ale že by to bylo pro mou psychiku snazší než dřív, to opravdu nemohu říct. Tak trochu jsem v průběhu sezóny vzpomínal, jaká to vlastně byla v letech nedávných pohoda, když jsme bývali pravidelně v listopadu ze hry o titul venku. Nebylo, co ztratit. Byli jsme marní. Trenéři i hráči se u nás střídali jak svatí na orloji. Chodilo se do sezóny a prostě se vědělo, že to zas nedopadne. Že na to nemáme. Na jednu stranu to bylo ubíjející, na stranu druhou mohl člověk aspoň trochu pošetřit nervy. Loňský senzační titul všechno změnil. Byl překvapivý, šokující, nádherný. Ale přinesl i pocity, na které jsem nebyl roky zvyklý. Obavu z toho, že opustíme pozice. Po dlouhé přestávce jsme znovu okusili, jaké je to být nejlepší. A ten pocit už chci zažívat pořád. Nechci být horší a zároveň tuším, že o moc lepší už to být nemůže. Najednou je, co ztratit.

Ale Sparta naštěstí ukázala, že může být ještě lepší. Nepřišlo žádné uspokojení. Naopak. O další kus jsme se posunuli k ultimátnímu cíli. K Lize mistrů.

Není titul jako titul

Loňský titul byl mimořádný. Přerušil nekonečný půst. Byl v podstatě zázračný. Málokdo v něj věřil před sezónou (já rozhodně ne), natož po velmi nepovedeném podzimu, během nějž jsme se dostali až do dvanáctibodové ztráty. Ale ruku na srdce, v řadě zápasů, zejména ke konci ligy, jsme měli obrovskou kliku. Pravidelně jsme museli otáčet zápasy a vítězství si zajišťovali góly až v posledních vteřinách nastavení. Častokrát spíš silou vůle a nezměrnou bojovností než fotbalovým umem.

Letošní titul byl podpořen mnohem větší fotbalovou kvalitou. Nikdo proti němu nemůže říct ani fň. Přitom ani tentokrát jsme do sezóny nevstupovali jako favorit. Kupříkladu Fortuna nabízela před jejím začátkem kurz na Slavii 1,75, zatímco na nás 2,4. Jenže Sparta pokračovala ve svém herním růstu. A ten s sebou přinesl ještě lepší výsledky. 27 výher z 35 zápasů. Pouhopouhé dvě prohry, navíc částečně vynucené náročným programem a tomu uzpůsobenou sestavou. I přes všechnu tu dominanci jsme k titulu dokráčeli až kolo před koncem.

Konkurence je totiž také nezvykle silná. Prošel jsem si ligové tabulky za posledních třicet let. Vyššího zisku než 2,429 bodu na zápas, tedy letošního bodového výsledku Slavie, dosáhl mistr jen v sezónách 99/00, 13/14, 20/21 a 22/23. Nikdy v historii české ligy nedokázal druhý tým ligy získat tolik bodů, a to ani celkově, ani při přepočtu na zápas, jako letošní Slavia. Nejde mi to přes prsty, ale musím přiznat, že nejsou úplně špatní. Jenže my jsme prostě a jednoduše lepší. Jsme skvělí.

Titul s hendikepem

Jako by sudí vycítili, že kdyby Sparta hrála zápasy v plném počtu, ani přes letošní silnou konkurenci by liga neměla takový náboj. Vyhráli bychom ji příliš suverénně. Rekordních deset zápasů jsme byli nuceni dohrát s hendikepem. Navíc další dvě vyloučení přišla v ostatních soutěžích. Jak je možné, že tým, který většinu zápasů dominuje, tak často nedohrává v plném počtu? Napadly mě čtyři faktory.

1)Hrajeme na riziko. Někdy až moc. Chceme diktovat tempo, držet míč. A v případě chyby se tak často dostáváme do situací, že hasíme nebezpečný brejk faulem.

2)Máme tým plný bláznů. Rosa a spol. usoudili, že při tvorbě týmu nestavíme betlém. V kádru je celá řada povahově temperamentních, extrovertních, cholerických hráčů. Kluci jako Láďa Krejčí, Kuchtič, Qazim, Angelo a další jsou zkrátka při zápasech trošku nervní. Máme tam i rybí krev (Zelí, Kaan, Asger), ale ti divočejší poněkud převažují.

3)Brian je fantastický kouč. Dokáže z hráčů dostat to nejlepší. Pomáhá si plamennými projevy, kterými před zápasem či v poločasové přestávce hráče burcuje a dostává je do vysoce emočního mentálního nastavení. To má za následek nesporné výhody plynoucí z vysokého nasazení, ale nese s sebou i riziko častějších úletů a méně rozvážného jednání v jednotlivých herních situacích.

4)Slabí sudí. Přes všechny zmíněné důvody se nemohu ubránit dojmu, že k některým vyloučením došlo nekonzistentním posuzováním faulů. Sparta je jedním z nejméně faulujících klubů v soutěži. Přesto trhá rekordy v počtu udělených červených karet. Nevím, jak vy, ale já tam cítím určitý nepoměr... Láďa nebo Sáďa se unikajícího teplického soupeře dotknout nesmějí, na Birmu v Karviné už se ale sáhnout může. A takový Victor nemá v Hradci povoleno ani vyskočit.

Suverénní výkony, jasně daný systém, fantastická ofenziva

Ať už byly důvody pro častá vyloučení jakékoliv, Sparta se s nimi dokázala v drtivé většině případů skvěle vypořádat, stejně jako v zápasech, kdy rozhodčí žádný důvod pro vyloučení neshledali. To, co by nás dříve naprosto semlelo a vykolejilo, na nás najednou neplatilo.

Sparta měla totiž jasně daný systém hry. V řadě zápasů jsme si pomáhali jednoduchou herní šablonou. Beci si několikrát ťuknou míč s gólmanem a mezi sebou, vytáhnou si presující hráče soupeře, načež následuje dlouhá přihrávka překonávající hned dvě řady. Najednou má náš útočný trojzubec míč na noze a před sebou jen stopery. Jednoduchá šablona, které se už nějakou dobu, konkrétně od příchodu ofenzivního mága Larse Friise, držíme. Jen byla zase o něco propracovanější než v předchozí sezóně a v ideální sestavě místo Čvančiho tentokrát řádil Birma. Čvanči byl klíčový hráč, přesto jsme jeho odchodem na útočné síle nic neztratili. Naopak jsme ještě získali na variabilitě. Birma útoku dodal větší kreativitu.

Rád bych se věnoval celé této fantastické sezóně podrobněji, ale nejde to. Před několika dny jsem začal psát souhrn a po čtyřech popsaných stránkách jsem hodnotil teprve druhou půli podzimu. Tolik zajímavého se v ní událo. Nakonec jsem se rozhodl celý článek pojmout jinak, protože by to nikdo nevydržel číst. Týden, co týden, důležitý zápas se zajímavým výkonem Sparty. Zatímco loni jsme působili jen na domácí úrovni, letos jsme prokázali, že jsme konkurenceschopní i v Evropě. Co víc. Jsem přesvědčen, že bychom se neztratili ani v Lize mistrů. Ano, týmy z prvního koše jsou úplně jinde, jak ukázal dvojzápas s Liverpoolem. Ale už z druhého je možné vyfasovat soupeře, se kterým se dá uhrát remíza a týmy ze třetího a čtvrtého koše jsme letos potkávali v kvalifikaci i v Evropské lize. A sehráli s nimi naprosto vyrovnané zápasy. Řadu z nich s vítězným koncem. Dvojzápas s Galatasaray považuji za herní vrchol sezóny. Dokázali jsme vyřadit tureckého mistra, který v LM trápil mnichovský Bayern. Co vyřadit...my mu nasypali čtyřku! A chybělo tak málo, abychom vyhráli i na turecké půdě.

A koneckonců, ani s týmy jako Liverpool nemusíme být úplně bez šance, pokud příště nezopakujeme totální sebevraždu, kterou jsme v Anglii spáchali. To je zároveň asi má jediná výtka Brianovi za právě uplynulou sezónu. Po pěkném, byť výsledkově krajně nepodařeném, domácím zápase, jsme neměli šetřit hráče na nicneřešící odvetu. Nepřišel by debakl v Plzni. A už vůbec jsme neměli po zkušenosti z domácího zápasu nastoupit do odvety s taktikou překulované ve vlastním vápně. Ale asi jsme si tím museli projít, abychom něco podobného nespáchali v budoucnu. Příště budeme mnohem zkušenější a budeme vědět, co už znovu nezkoušet.

V domácí soutěži to byla od začátku sezóny naprostá paráda. V sezóně jsme si prošli jen dvěma krizičkami, a to navíc spíše herními než výsledkovými. První přišla na podzim mezi reprezentačními přestávkami, kdy jsme také zažili jedinou ligovou porážku – v Boleslavi. Ale právě během této herní krize jsme si dokázali, že umíme vítězit, i když se nedaří. Kupříkladu na Baníku jsme se téměř celý zápas jen bránili, přesto nám chvilkové vzepětí na začátku druhého poločasu stačilo ke vstřelení branky a zbytek zápasu už ubránili k výhře. Druhá krize nás potkala během jara poté, co nás srazil domácí zápas s Liverpoolem. Debaklu 1:5 jsme přispěli minelami v defenzivě, nicméně celkově z naší strany zápas nebyl ani zdaleka tak špatný, jak napovídá výsledné skóre. Jenže své stopy na naší psychice zanechal. Následovaly další debakly s Plzní a s Liverpoolem a z naší hry se na nějaký čas vytratily typické prvky, které nás jindy zdobily. Jinak jsme domácí prolétli suverénně.

Skvěle jsme zvládli i domácí pohár, ač pro nás zjevně nebyl prioritou. Ale po vykradení Edenu už by byla sakra velká škoda, kdybychom to nedotáhli k trofeji. Tak nám nezbylo nic jiného, než si ji dojet vyzvednout do Plzně.

Kdyby se mě někdo zeptal, zda bych bral stejné výsledky i příští rok, odpověď by zněla: Jednoznačně! Příští rok a pak 15 dalších let! Titul při rekordním množství bodů, přežití v Evropě do jara s třešničkou v podobě vypráskání Turka? A jako zákusek zisk poháru? Ano, prosím! To vše za pohledného fotbalu plného gólů a krásných nacvičených akcí.

„Zaručené“ odchody

Ještě před koncem sezóny se začaly objevovat zaručené zprávy o tom, kdo Spartu s jistotou opouští. Krejčí, Kuchta, Vitík, Birmančevič, Haraslín...ty všechny prý Sparta nemá šanci udržet. Většinu z nich jsem ignoroval. Považuji je za nesmysl. Byl bych velmi překvapen, kdyby Spartu ze základu opustili více než dva hráči. Hraje se o příliš mnoho na to, aby dopustila nějaký exodus. S jedním odchodem ovšem najisto počítám, byť z něj vůbec nemám radost. Láďa Krejčí si ovšem odchod za lepším naprosto zaslouží. Samozřejmě má určité slabiny, nicméně silné stránky naštěstí u něj výrazně převyšují. Ano, je to trošku kiksař. Občas jde do příliš velikého rizika, za což někdy zaplatíme inkasovanou brankou. Nepatří mezi nejpohyblivější hráče. A taky je to docela nervák. Ale je to skvělý fotbalista, který to nejlepší ze sebe vytáhne vždy, když nám teče do bot. Je úžasným hlavičkářem, zároveň je technicky dobře vybavený a má neskutečný čich na góly. A je to skvělý lídr. Hráč do nepohody. Když se nedaří, chcete ho mít na hřišti, protože právě on tyhle zápasy dokáže svým naturelem zvrátit v náš prospěch. Ať už tím, že se v případě vyloučení (pokud tedy oním vyloučeným není zrovna on) vysune do zálohy, kde vyhrává jeden souboj za druhým, nebo vyhranou útočnou hlavičkou. Případně nevídanou koncentrací, kterou si pomáhá při penaltách, v nichž jiní nezvládají tíhu okamžiku. Je opravdu výraznou tváří a bez něj bude Spartička bezpochyby trochu jiná. S tímto ochodem se však dlouhodobě počítalo. Na rozdíl od jiného...

Oslava s těžkým direktem

Slavil jsem double a cítil se jak v sedmém nebi. Když v tom internetem proběhly první zprávy, že hlavní strůjce našich úspěchů míří do Feyenoordu. A co hůř! Spolu s Brianem mají do Holandska zamířit i další klíčoví členové realizačního týmu – Lars a Christian. Loni touhle dobou jsem se v hodnocení sezóny rozepisoval nad tím, jak si Spartu bez nich nedokážu představit a jsem přesvědčen, že dokud tu budou, Sparta bude fungovat a nemám o ní nejmenší obavy. Dnes bych asi přežil odchod jednoho. I když by to hodně bolelo. Ale všech tří? Nemyslitelné! Briana jsem si strašně oblíbil. Asi nikdy mi žádný trenér Sparty nepřirostl k srdci jako on. Kdykoliv ho slyším promluvit, naprosto chápu, proč za ním celý mančaft jde. V průběhu posledního roku jsem si několikrát maloval, že až Brian jednou ve Spartě skončí, nahradí ho Lars. Považuju ho za velkého odborníka. Naší ofenzivu neuvěřitelně zvedl a byla radost koukat na naše rychlé protiútoky. Nemá takové charisma a kouzlo osobnosti jako Brian, ale mančaft zná. Byl by přirozeným nástupcem, zárukou udržení koncepce. A Christian? Ten je možná pro klub ještě důležitější. Konečně máme fyzičku na evropské úrovni a marodka dva roky téměř zeje prázdnotou. Za to, že Schranz beztrestně zlomí nohu Kaanovi, pochopitelně nemůže. Ne, Sparta prostě musí udělat vše pro to, aby je tu ještě alespoň pro extrémně důležitou následující sezónu udržela.

Jsme jinde, zvládneme to

A pokud se to, nedejbože, nepodaří? Bude to velká nejistota, navíc v nejméně vhodnou dobu. Značné riziko před zlomovou sezónou, ze které se postupuje přímo do Ligy mistrů. Nicméně v posledních dvou letech se povedlo vybudovat konkurenceschopný kádr a vtisknout mu jasný systém hry. Nový trenér nebude muset začínat od nuly. Postačí mu navázat na to, co funguje. Šance, že se podaří kvalitu udržet, tu jednoznačně je. A není malá. Rosa a spol. budou moci ukázat, že úspěch Sparty není jen o Brianovi a jeho pomocnících. Že základy, na kterých byla poslední roky budována, jsou mnohem pevnější. Že se za 5 a půl roku sportovního ředitelování mnohé naučil (a ze svých předchozích chyb poučil). Že po Brianovi dokáže přivést trenéra s podobnou filosofií a případně zacelí i díry po Larsovi s Christianem. Že umí vybírat posily s takovou úspěšností jako v posledních třech přestupových obdobích i bez dánské pomoci. A že se mu povede přesvědčit Daniela Křetínského, aby všechnu tu drahou srandu nadále financoval přinejmenším ve stejné míře jako v této právě ukončené sezóně. Myslím, že za tu sezónu a půl bez přestávky vyprodaných zápasů si i my, sparťanští fandové, zasloužíme další úspěchy, ať už s Brianem, nebo bez něj :)

Pking


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále

Vyhlášení výsledků jarní TIPOVAČKY 2023/24

Fanoušek měsíce - ferousek

Sparťanská energie

Co týden dal a dá jaro 2024 (15.díl)

Sparťanské sedací pytle - speciální nabídka na oslavu 38. titulu a double pro fanoušky Sparty!

Střed vesmíru - report ze zápasu Sparta - Plzeň a oslav titulu

Double!!! - report z výjezdu do Plzně na finále Mol Cupu

Co týden dal a dá jaro 2024 (14.díl)

Dělej seno, dokud svítí slunce - report z výhry Sparty v Mladé Boleslavi a zisku titulu

Co týden dal a dá jaro 2024 (13.díl)

Poznej sám sebe - report z nadstavbového derby

Pivní trikolora - Fanouškovský ležák

Co týden dal a dá jaro 2024 (12.díl)

A přivezte radost! Report z výjezdu za Spartou na Slovácko.

Co týden dal a dá jaro 2024 (11.díl)

4 ze 16. Po Liberci, Teplicích a Plzni na kole 227 km do Olomouce za Spartou!

Pro tři body do Olomouce a zase zpátky - druhý report z výjezdu do Olomouce

Exoti - report z výjezdu za Spartou do Olomouce