Ať už se nám to líbí nebo ne, vše má svůj začátek a také svůj konec. A zatímco ty začátky bývají povětšinou radostné, konce mívají opravdu různý, mnohdy i hodně hořký průběh. Vybavuji si, jako by to včera bylo, tu slávu, když se po sedmatřiceti letech budějovický fotbal vrátil do nejvyšší fotbalové soutěže. A co teprve, když na Střelecký ostrov zavítal 9.října 1985 úřadující mistr ligy pražská Sparta, se kterou domácí Dynamo ubránilo bezbrankovou plichtu. Pak to sice chvilku trvalo, budějcký tým poletoval mezi první a druhou ligou jako jojo, ale nakonec se Dynamo stalo v podstatě tradičním prvoligovým klubem. S tím je ale s největší pravděpodobností ámen. V Budějcích máme již nějakou tu dobu možnost naživo sledovat, kam to nevyhnutelně musí dojít, když se do čela jakékoli organizace dostane neumětel a pitomec, jehož jedinou kvalifikací jsou prachy, v tomto případě dokonce v nedostatečném množství.

Již v minulém ročníku byla záchrana Dynama malým zázrakem a jak je známo, zázraky se opravdu často neopakují. Jinak by to totiž nebyly zázraky. Českobudějovický klub je totiž v takovém stavu, že kdybych snad chtěl sázet, tak by to na sestup našeho nedělního soupeře bylo, téměř bez obav, za barák nebo zde oblíbenou levou kouli, ať už svou, či kohokoliv jiného. A až k tomu neodvratnému pádu dojde, obávám se, že tím budějcká fotbalová bída zdaleka neskončí a na příští prvoligovou konfrontaci se Spartou se bude na Střelečáku čekat dlouho předlouho. Dokonce si, při pohledu na svůj rodný list říkám, že se příštího pěšího ligového výjezdu za Spartičkou možná ani nedočkám. Ale vem to ďas. Konec konců, druhá liga je taky liga a Sparta B je taky Sparta. A jak s oblibou říkám, „na kopanou sere pes a na fotbal se jezdí na Letnou“. Tak se pojďme raději zabývat našimi rudými koňmi.

Jsem v podstatě šťastný muž. Zažil jsem aktivně dobu, kdy letenská železná garda sbírala jeden titul za druhým, na domácí scéně neměla rovnocenného oponenta a v konfrontaci s mezinárodními soupeři jsme si také nevedli vůbec zle. Za pas jsme si mohli připnout skalpy opravdu věhlasných soupeřů a vybudovali jsme si v Evropě zasloužený respekt. No a protože opravdu nic netrvá věčně a každé vítězství v sobě nevyhnutelně nese i budoucí porážku, přišel zcela logicky konec i tehdejších zlatých časů A to byl malér. Za tu dlouhou dobu dominance si totiž naše sparťanská rodina jaksi vsugerovala, že ten domácí úspěch máme naprosto jistý a i v Evropě přijdou ty výhry tak nějak samozřejmě. Asi jsme byli všichni přežraní úspěchy. Hráči na hřišti, funkcionáři na Letné v kancelářích a i my na tribunách. Odvykli jsme si pořádně makat. A v tom je možná i největší důvod, proč ten návrat na trůn trval tak dlouho. Ale ke svému konci musela dospět i naše předlouhá bída a její konec znamená začátek něčeho nového, pro rudé barvy krásného a doufám, že i dlouho trvajícího. Takže díky. Díky všem, kteří pochopili, že k úspěchu vede pouze poctivá tvrdá práce, díky všem, kteří uznali, že nic nevznikne přes noc a svou trpělivostí tu obrodu Sparty umožnili a v neposlední řadě díky všem, kteří došli k tomu, že v jednotě je síla a jen společně můžeme být dominantní. Chodit na Spartu je opět radost a i proto jsem se s velkým očekáváním v neděli vypravil na Střelecký ostrov na fotbal.

Nedělní odpoledne, počasí na fotbal jako dělané a zápas Spartičky v docházkové vzdálenosti, co víc bych si ještě mohl přát. Ještě vyjít dostatečně včas, abych v pohodě stihl pivo a klobásu, probral s kamarády sestavu a naladil se na fotbalový zážitek. Kdesi vzadu sice číhá ta poněkud nepříjemná vzpomínka na jarní vzájemné utkání, které se našim hráčům herně vůbec nepovedlo, ale to bylo určitě pouze drobné nedopatření, které se stává maximálně jednou za deset let. Tentokrát se ten rozdíl v kvalitě určitě projeví, od první minuty to bude jízda a do ruda zbarvené tribuny se budou celých devadesát minut skvostně bavit. S tímto přesvědčením razím směr Střelecký ostrov, lehce rozechvělý, ostatně jako před každým zápasem mého milovaného klubu.

V půl čtvrté to konečně vypuklo a hráči v těch nejkrásnějších dresech se do svého protivníka hned od první minuty pořádně opřeli, dynamákům míč moc nepůjčovali a těžiště hry posunuli skoro až na vápno soupeře. A přišly i gólové příležitosti. Tu první měl Sadílek, který pěkně zakončil k levé tyči, ale domácí brankář předvedl dobrý zákrok a míč do sítě nepropustil. Nadějně vypadala i Rynešova střela, ale hradbou těl bránících hráčů bohužel neprošla. V jedenácté minutě jsme se už mohli radovat. Kairinen nacentroval z volného kopu na zadní tyč, kde zakončoval hlavou Vitík a nemýlil se. V tu chvíli jsem si v duchu říkal „dneska to bude dobrý“. Nemohl jsem se víc mýlit. Tím gólem jako by snad naši borci usoudili, že už mají splněno a do hry se najednou začali dostávat i domácí fotbalisté. V osmnácté minutě ještě Vindahl Adediranovu tutovku zneškodnil, o pět minut později se už ale míč za jeho záda dostal. Naštěstí gól pro ofsajd neplatil. S kamarády si říkáme, že už by se naši hráči mohli probrat, protože to začíná docela smrdět malérem. Jenže každý, kdo to někdy hrál moc dobře ví, že povolí se snadno, ale přitáhnout opět otěže už tak jednoduché není. Naše téměř drtivá převaha z úvodní desetiminutovky je pryč a nic nenasvědčuje tomu, že by se snad měla vrátit. Hra se tak nějak převaluje z jedné strany na druhou, od ničeho k ničemu a poločasová přestávka se pomalu přibližuje. Než se ale první poločas naplnil, došlo ještě k jedné, pro vývoj zápasu důležité události. Čerstvá domácí posila Ekpai použila v souboji s Rossem loket a rozhodčí Starý na popud VARu ruší původně udělenou žlutou kartu a mění ji na červenou. Domácí Dynamo jde do desíti.

Po pauze se sice do první šance dostal českobudějovický Adediran, svůj souboj s Vindahlem ale opět prohrál. A pak udeřili naši borci. Do otevřené obrany se rozběhl Birma, přihrál Krasoňovi a ten v koncovce nezaváhal. Tak snad to bude už v pohodě. Jenže, pohoda se dlouho nekonala. Opět se zkoumá ofsajd a tentokrát pěkně dlouho. Takhle to vypadá, když se koupí kalibrovaná lajna třetí kategorie, případně to vyhodnocuje nesvéprávný pitomec. Nad čím tam proboha tak dlouho spekulují? Nakonec si to musí dojít rozklíčovat hlavní rozhodčí k obrazovce a k mému překvapení gól uznává. Vedeme 2:0 a k třem bodům to snad už nějak dovedeme, přestože je před námi ještě téměř celá druhá půle. Co si budeme namlouvat, ten zápas nebyl žádná paráda. My jsme nemuseli a domácí na víc neměli, zvláště pak, když jejich nejlepší hráč Adediran v polovině druhé pětačtyřicetiminutovky střídal. A ke změnám došlo i v naší sestavě. K Suchomelovi a Panákovi, kteří nastoupili hned po přestávce, se postupně přidali ještě Pavelka, Tuci a Daněk. A právě Daněk si asi minuty, které v závěru odehrál, nepřipíše k těm okamžikům, o kterých bude někdy v budoucnosti vyprávět vnoučatům. V poslední desetiminutovce sice dvakrát dostal míč do branky Dynama, ale v obou případech mu radost ze vstřelené branky zkazil VAR. Takže jsme se museli my v hledišti, i hráči na hřišti, spokojit s dvoubrankovým vítězstvím.

A co napsat na závěr? Nejprve snad nějaká pozitiva. Uhráli jsme výhru a připsali si tři body do tabulky. Na Peterovo konto přibyla další vychytaná nula a po delší době se opět trefil Krasoň. Do hry se dostali i hráči, kteří většinou spíše vysedávají na lavičce. No a teď to horší. Přiznám se, že když jsem na jaře, po utrápeném vítězství nad domácím Dynamem odcházel ze Střeleckého ostrova, říkal jsem si, že něco tak hrozného už v podání Sparty snad nikdy neuvidím. Nevím jak ostatním, ale mně se to opět hrubě nelíbilo a chvílemi se těšil na závěrečný hvizd. A nezlobte se na mě, napsat to musím. Nebudu konkrétní, protože po utkání zásadně jednotlivce nehodnotím a nekritizuji, ale výkon některých hráčů, kteří dostali příležitost, byl pro mě hořkým zklamáním. A ještě jedna věc. Můj názor na VAR je tady dostatečně znám. Jsem stará škola a tvrdím, že k fotbalu patří chyby, dokonce i chyby rozhodčích. A vždycky jsem si vážil, ať už jako hráč, nebo jako divák, těch mužů s píšťalkou, kteří vystupovali jako osobnosti a nebáli se něco rozhodnout. Zatímco dnes je to tak, že si frajer s píšťalou počká, co na to druhý frajer u monitoru a pak to spolu pět minut pitvají. Gól ano – gól ne, karta ano – karta ne, ofsajd ano – ofsajd ne, faul ano – faul ne, ruka no – ruka ne. To ta ale na place rozhodčí být nemusí a může se to od VARu rozhodovat celé. Všimli jste si třeba toho borce, který nás pískal doma s Malmö? Naprosto přesvědčivý výkon, písknul tři desítky a nějakou nápovědu k tomu nepotřeboval. Nevím jak vám, ale mě VAR krade emoce a u některých gólů už ani nejsem schopen se radovat, protože čekám, že nám to stejně zruší. A to je už opravdu vše.

Ave Sparta

Ivoš

SK Dynamo České Budějovice – AC Sparta Praha 0:2 (0:1)

Branky: 11. Vitík (Kairinen), 55. Krasniqi (Birmančević). ŽK: 76. Tranziska. ČK: 40. Ekpai. Rozhodčí: D. Starý – J. Kubr, L. Slavíček (V. Opočenský) | VAR: J. Všetečka | AVAR: J. Hrabovský. Návštěva: 6681.

Sestava Dynama: Fendrich – Brabec, Křižan, Čoudek – Trummer (63. Zíka), Hubínek (58. Šigut), Nikl (46. Krch), Tischler – Ekpai, Čermák (68. Ogiomade) – Adediran (68. Tranziska).

Sestava Sparty: Vindahl – Vitík (65. Pavelka), Ross (46. Panák), Zelený – Ryneš (46. Suchomel), Sadílek, Kairinen (76. Solbakken), Wiesner – Krasniqi (76. Daněk), Rrahmani, Birmančević (65. Tuci).

Co se aktuálně mezi fans děje?

Autobus 12. HRÁČE do Manchesteru

Jak přistřihnout býkům křídla - druhý report ze zápasu Sparta - Salzburg

Příležitost pro smoking - report z výhry Sparty nad Salzburgem v LM

Shamrock away - report z výjezdu do Irska za Spartou

Co týden dal a dá podzim 2024 (9-10. díl)

“Prostě tím žiju a je to pro mě zábava. A jsem rád, když lidi jezdí.” - rozhovor s Machym, I. místopředsedou Fan clubu Sparty a předsedou FCS Týnec n/S.

SF20 let: Tohle bylo TOP 5 kampaní SF a klubu

Fanoušek měsíce - Polin

Co týden dal a dá podzim 2024 (8. díl)