Právě jsem se vrátil nikoli z hradu, ale z té nepovedené taškařice, která se odehrála na Letné. Byla to smutná cesta domů na jih a ani teď, když snažím tu pachuť směsi hořkosti a zloby spláchnout kvalitním obilným produktem z britských ostrovů, mě smutek a zloba neopouštějí. Zkusím se z toho tedy vypsat, i když jsem si myslel, že report ze zápasu s Budějcema byl mým posledním zdejším literárním počinem. Laskavé čtenáře prosím, aby brali následující řádky z části jako netradiční report z utkání Sparty s těmi z jižního Polska, z části pak jako úvahu o tom, kde a proč jsme se to ocitli a jak se z těch sraček dostat ven.

Nejprve tedy stručně k samotnému zápasu. Není důvod se v tom nějak nimrat. Všichni jste to viděli, ať už na místě samém, nebo v bedně doma, hezky v pohodlí z gauče. A pokud to snad někdo neviděl, rozhodně o nic nepřišel a v rámci uchování duševního zdraví by v žádném případě neměl hledat nějaký záznam a tu, do slova a do písmene kopanou, se snažit shlédnout. A přitom to nezačalo vůbec špatně. V první čtvrthodině ta ostravská kopyta svým nedůrazem před vlastní brankou doslova vnutila vedoucí gól Sorensenovi, pak to ale pokračovalo tak nějak tradičně na hov nic. Nebylo tedy divu, že ani ne po deseti minutách vyprodukoval Vitík chybu, kterou se následně snažil uhasit nesmyslným faulem, který byl vidět snad až z tramvajové zastávky před stadionem. Hosté nabídkou nepohrdli a Everton z penalty vyrovnal. A aby toho nebylo málo, tak se již v nastaveném čase prvního poločasu dostal po rohu k balonu Prekop a poslal svůj tým do vedení a nás do kolen. Následně pak rozhodčí první půli ukončil. Po přestávce sice bylo vidět, že by s tím naši hráči chtěli něco udělat, ale kde nic není, tam samotná snaha nestačí. A tak nám v závěru uštědřil ránu z milosti opět z pokutového kopu Everton a chachaři si z Letné odvezl výhru po více než deseti letech.

Takže máme na přelomu října a listopadu vlastně po sezóně. Po sérii zápasů, ke kterým by sparťanští fanoušci měli u vstupu fasovat Gastrogel, či jiné léky na žaludeční nevolnost, musejí i ti největší optimisté vzít na vědomí, že obhajoba titulu se ocitla v rovině nereálných snů. A co víc, že bude nejspíš řádná fuška poprat se i o druhou příčku. Smutný to pohled na situaci v týmu, který nám poslední dva roky dělal tolik radosti a od kterého jsme si slibovali, že nám ještě předvede veliké věci. No, veliké nám předvádí, ale proč vlastně a co teď s tím? Je mi jasné, že co fanoušek, to různý názor na to, co, proč a jak. Nicméně i já se pokusím přispět nějakým tím názorem třeba i rozpoutat polemiku.

Jako jednu z předních příčin poklesu výkonnosti bych viděl něco, co bych nejspíš nazval neopodstatněnou bohorovností. V uplynulých dvou sezónách nám v podstatě vyšlo vše, na co jsme sáhli a mnozí z nás, ať už na tribunách, na gaučích, v kancelářích, ale i na trávníku nabyli falešného přesvědčení, že nad nás není a že teď to půjde samo. Zapomněli jsme, že jak předloni, tak loni to bylo o chlup z kun, no víte odkud. Náznaky těchto velkopanských manýrů jsme mohli občas vidět už minulý ročník, ale vždy, když mančaftu začalo téct do bot, tak se podařilo zabrat a vývoj utkání otočit tím správným směrem. A teď to najednou nějak nevychází. Zkrátka, je potřeba se vrátit k poctivému krok za krokem a na plné pecky. Jak kdysi dávno říkal jeden můj vedoucí, „musíme makat v klidu, pravidelně, naplno a furt“.

S tím velice úzce souvisí stav, který se dá označit jako absence osobností. Budování úspěšného mančaftu totiž určitě není stavbou betléma a v týmu nemohou být samí andělé, vzorňáci a Ježíškové. Pár divočáků je ve fotbalovém kolektivu určitě zapotřebí a v reálu můžeme pozorovat, jak nám exkapitán LK37, nebo třeba Kuchtič strašně moc chybějí. S oblibou jsem kdysi, když jsem se ještě aktivně pohyboval ve fotbalovém prostředí, používal úsloví, že takového nějakého magora, jako je Řepka, by chtěl mít v mužstvu každý trenér. A dodával jsem, že jednoho, protože dvě takovéto persony na jednu jedenáctku je moc. Sparta ale v současnosti podle mého nemá ani jednu. A možná ani v realizáku. Můžeme mít stokrát srandu z Priskeho fucking motivačních projevů, ale ono to tak nějak fungovalo. Do bitvy určitě víc nabudí „a teď na ně pojďme vlítnout a nakopem jim prdele“, než „milí chlapci pojďme prosím zabrat a pokusit se zvítězit“.

Dalším z důvodů toho nynějšího maléru je fakt, že se nám tak nějak rozpadla hra. Nejen, že nám chybí, ten mnohými vzývaný plán B, ono to častokrát „z vonka vyzerá“, že nemáme ani plán A. Všimli jste si v posledních týdnech či měsících toho, jak jsme bezradní když máme něco vytvořit? Jak to převalujeme z jedné strany na druhou, pak opět až ke golmanovi a forwardi, i když se pokusí o náběh, tak ten míč stejně nedostanou. Úplně se nám vytratilo to, co nás v těch mistrovských sezónách zdobilo. Důrazné a hlavně úspěšné napadání, fyzicky náročná hra, kdy jsme zápasy proti unavenému soupeři rozhodovali v samotném závěru a hlavně, hlavně kvalitní rozehrávka zezadu, dobrou a překvapivou průnikovou přihrávkou. Vždyť i ten Slavoj Houslice měl nějaký systém. „Nakopávejte to dopředu a sklepávejte do stran“. U našich borců mi to ale občas, přesněji řečeno většinou přijde, že vůbec nevědí, co na tom hřišti mají dělat. A pak to vypadá tak, že nás přehrává nějakej Baník. A nemá cenu si cokoli namlouvat, on nás doopravdy přehrál.

Často se v poslední době skloňuje v souvislosti se Spartou, po různých fanouškovských diskusích i zde na SF, slovo přežranost. Že prý je poté, co se Spartička po devatenácti letech probojovala do LM, pro hráče obtížné se přeorientovávat mezi utkáními s evropskou smetánkou a zápasy na domácí scéně. Snad že pro některé naše playery není Chance liga dost nóbl. Nevím, s kádrem Sparty nejsem ve styku a do hlav jim nevidím. Pokud by to snad ale měla být pravda, taj je to obrovská chyba realizačního týmu, že vůbec něco takového připustil. Dnes a denně by měli hráčům tlouct do hlav, že když nebude poctivá práce a výsledky v lize, tak nebudou ani zápasy proti evropské elitě. A kdyby snad někdo nechtěl tuto souvislost pochopit, tak se ho bez milosti zbavit.

Tomáš Sivok ve svém posledním rozhovoru zmínil, že receptem na přežranost by měla být silná konkurence v kádru. Ale ruku na srdce, máme ve Spartě takovou konkurenci? Já myslím, že nikoli. Najednou, když se několik klíčových hráčů nepotkalo s formou, či se zranilo, setkáváme se s nepříjemným faktem, že jaksi není kdo by nastoupil na jejich místa. A to už vůbec nemluvím o tom, že by se snad někdo z Béčka nějak vehementně tlačil do prvního týmu. Zde je naprosto nezbytné v nejbližším přestupním termínu udělat radikální kroky. Dovnitř hráči, kteří mohou okamžitě pomoct, no a ven ti, kteří nemají Spartičce co přinést. A totéž se vlastně týká i Béčka, které by mělo být líhní pro A-tým, nikoli odkladištěm pseudonadějí.

Dalo by se toho napsat ještě mnoho. Mohl bych se zapojit do spekulací o národnostních třenicích v kabině, o vzniku různých partiček a animozitě mezi nimi, o hádkách klíčových hráčů se členy realizáku, o tom, kdo bude po svém nuceném odchodu označen za debila a tak dále, a tak dále. Byly by to ale pouhé, ničím nepodložené spekulace, na kterých není, jak pevně doufám, ani zbla pravdy. Na závěr se pak musím přiznat, že ve středu pojedu na Spartu ne s rozechvěným očekáváním, ne s radostí, ale s velkými obavami a víceméně se setrvačnosti. Mám strach z toho čím mě ti naši kopálisti dokáží ještě překvapit a znechutit. Ve svém věku a za ta desetiletí, kdy Spartě fandím vím, že se nedá pořád jenom vyhrávat a slabší chvíle přijdou na každého. Přes co ale u mě nejede vlak je to, že musím vidět, že každý jeden z hráčů udělal vše pro to, aby utkání skončilo co možná nejlépe. Pak jsem schopen akceptovat i prohru a klukům na hřišti za výkon potleskem vestoje poděkovat.

Všem, kteří dokázali dočíst tento poněkud netradiční report až sem, se za jeho formu upřímně omlouvám. Musel jsem po tom, co jsem byl nucen na Letné shlédnout, dostat některé myšlenky z hlavy ven. Třeba mi to pomůže a vám jsem předhodil pár témat k polemice.

Ave Sparta

Ivoš






Co se aktuálně mezi fans děje?

Celebrity - report z utkání Sparta - Brno v Mol Cupu na Letné

Co týden dal a dá podzim 2024 (16. díl)

Moje první Plzeň, aneb když se dojebe úplně všechno

Na Ostrovy! Na fotbal! Na Spartu! - report z výjezdu za Spartou na LM do Anglie

Co týden dal a dá podzim 2024 (15. díl)

Sedět a čumět - report z výhry Sparty nad Libercem na Letné

Fanoušek měsíce - Gabra

Co týden dal a dá podzim 2024 (13.-14. díl)

Na hokej do Litvínova - report z výjezdu na HC Sparta Praha do Litvínova

PODZIM VE STYLSPORTU

Trička SPARTA AWAY DAYS v prodeji

“Nejsem žádná legenda. Jsem normální frajer, který prostě měl to štěstí, že se dostal do Sparty a šlo to.” - rozhovor s Lumírem Mistrem