Když z domova odcházívám na fotbal, dcera říká „pozdravuj, když potkáš nějaké známé“ a manželka „dobře se bav a užij si to“. Jsem přesvědčen o tom, že si myslí, že si to jdu opravu užít. Je sportem a fanouškovstvím netknutá, a tak asi ani netuší, jak rozdílné stavy fanoušek na tribuně může zažívat. Někdy je mi líto, že je ochuzená o prožití té neskutečné porce pozitivních emocí a euforie, kterou může přinést nějaký neočekávaný úspěch, slavné vítězství, postup nebo gól v samotném závěru, kdy celý stadion exploduje nadšením, které se pak přelévá do přilehlých hospod a barů, následně si ho každý odnáší domů. Zkrátka o to, co jsme prožívali v posledních dvou sezonách. Zrovna tak ale nikdy nemůže pochopit, co přináší ta současná mizérie. Zatímco úspěchy často prožíváme společně, s bídou se každý vypořádáváme jinak. Jedni nadávají, druzí vyhazují hráče, trenéry, vedení a vůbec všechny, někdo volá po juniorech a některé přemůže apatie, smutek a letargie. Já patřím do té poslední skupiny. Když se v sobotu trefil Vodrášek, tak jsem jen seděl a tupě koukal na hřiště. Vlastně jsem vypadal asi podobně, jako v tu chvíli u střídaček stojící, nevěřícně zírající Lars. A to je věc, která mě nepříjemně překvapila, že apaticky na mne chvílemi v posledních zápasech působili i někteří hráči. Jako by sami nevěřili, že s tím mohou něco udělat. Po návratu z promrzlý Julisky jsem doma roztával a na dálku popřál kamarádovi k svátku. Následná debata se pochopitelně stočila na fotbal, aby diskusi zakončil větou: „ten tvůj masochismus částečně zasluhuje obdiv, ale už jsi ve věku, kdy by sis měl vybrat, čemu dáš energii, čas a zdraví“.
Tak jsem si vybral a sedím zas na svém místě na Letný. A protože parťákovi softbalový povinnosti zabránily v návštěvě, byla jedna permanentka k dispozici. Vždycky rád vezmu tátu, ale nechtěl jsem ho lámat do zimy, tak jsem oslovil nejdřív kamarády. Nikdo nic. Táta nejprve taky odmítl, ale hodinu před utkáním volal, jestli je to místo ještě volné. Sraz máme u bývalé fotografie před stadionem, já jdu přímo z práce a trochu mě mrzí, že jsem před zápasem nestihl nějaké pivo, nebo něco na zahřátí a pro lepší náladu. Tak tu sedíme spolu a debatujeme, jestli se to už konečně zlomí. Oba věříme, ale zrovna tak jsme v dobrý konec věřili s Teplicemi i Duklou… Bavíme se o sestavě, vítáme Jardu Zelenýho s Asgerem v základu, i Birmu na lavičce. Ten přeci podle některých hlasů už nikdy neměl obléknout rudý dres. Kolovalo mnoho zvěstí, jak je kabina totálně rozložená, mnoho z nás mělo zaručené informace o tom, kdo za to může. Birmančevič byl někdy tím rozvracečem, jindy obětí, ale vše bylo ve stylu JPP a těch paní co povídaly, bylo moc. Každopádně jsem ho rád viděl mezi náhradníky a byl zvědav, zda naskočí i do hry. Při zkoumání sestavy ještě řešíme, zda na hrotu bude jen dvojice R+K, nebo je do trojzubce doplní na křídlo poslanej Sadílek. Nejsem žádnej expert, ale jsem rád, že Sadílek nastoupil tam, kde nastoupil.
Karviná měla výkop a necelou minutu držela míč. Ale už v té druhé vyslal Wiesi dlouhým balonem Rrahmaniho, toho výborně doplnil Sadílek, který uklidil míč ke vzdálenější tyči a na Letné bylo veselo. Abych byl přesný, takové opatrné veselo. Přeci jen, nedávné zkušenosti přehnaný optimismus tlumily. Ale hráči v rudých dresech vypadali, v porovnání s přechozími zápasy, jako polití živou vodou. Nebo jako kdyby z nohou sundali závaží. Alespoň na mě to tak působilo. Než Karviná poprvé na konci čtvrthodinky zahrozila, mohla prohrávat 3:0. Ale když už s k našemu vápnu dostala, tak byla nebezpečná. Hrál se fotbal, který se mi líbil, i když v něm byla taky řada nepřesností či nadějných akcí, pokažených nepřesnou finální přihrávkou. Důležitá pro mě byla chuť, s kterou Sparta hrála. Zápal, který jsem tam v listopadu neviděl. Držení míče jsme přenechali hostům, ale když byla možnost zaútočit, tak jsme ji využili. Baví mně to mnohem víc, než bezpohlavní překulovaná od stoperů po vápno a zase zpátky. 10 min před koncem poločasu, však ztratil navrátilec do sestavy Jarda Zelený lacino míč a Karviná rychlou akci dotáhla až do gólu. Letná na chvíli znervózněla. Při Laciho trestňáku se na nás po dlouhé době usmála paní Štěstěna a vedení jsme si tak vzali po chvilce zpátky. A když za okamžik znovu zafungovala spolupráce W+R a Albion nám předvedl své jedinečné zakončení, šli hráči do kabin vyprovázeni zaslouženým potleskem.
Birmančevič, Birmančevič, hej, hej pic.twitter.com/jp8GW5254F
— Sparta Forever (@spartaforever) December 3, 2024
Jarda Zelený místo na hřiště zamířil po přestávce do sprch, předpokládám, že podobné dávkování proběhne s většinou hráčů, kteří naskočí po zranění. Druhý poločas pokračoval podle stejného scénáře, jako dějství prvé. Například v 50.min se Rrahmani do šance hezky prokličkoval, ale při střele ho rozhodil Sáďa. I další možnosti zůstaly nevyužity a nutno podotknout, že se v tom nejvíc činil Krasniqi. Hned k trojitému střídání došlo přesně po hodině hry. Nejvíc pohledů přitahoval hráč se 14 na zádech. Přivítal ho bouřlivý potlesk a já byl zvědavý, v jakém módu se předvede. S radostí můžu napsat, že dnešní Birma se mi líbil víc než ten ze začátku sezóny. Tehdy se snažil, ale přišlo mi to přemotivované a na sílu, dnes tam byla nejen chuť, ale i lehkost. Dostal se do dvou vyložených příležitostí, ale trefil se až z té, která byla nejmenší. Hezky se uvolnil před hranicí vápna a nekompromisní střelou upravil skóre na, jak se později ukázalo, konečných 4:1. Ne všechno bylo ideální, zmíním třeba standardky, z kterých jsme moc nezlobili, ale Karviná ano. Jednou obětavě zachraňoval Pany na brankové čáře, podruhé reflexivně zakročil Vindahl. I díky nim se zápas dohrával v relativním klidu.
Jsem rád, že mi hráči dali možnost napsat, že mě to dnes bavilo. A že jsem mohl poslechnout svou ženu a užil si to. Oproti předchozím utkáním se diametrálně změnil náš pohyb. Nevím, jestli před tím hráči netušili, kam běhat nebo byli z nějakých důvodů zataveni, či to byl jen v hlavách. Ale hlavně jsem dnes viděl po dlouhé době tým, který žije a chce. Někdo může oponovat, že to byla jen Karviná. Na to je jednoduchá odpověď. Před tím to byla jen Dukla, jen Teplice, jen … Patřím mezi ty, kteří si myslí, že hlavním soupeřem jsme si sami. Pár let nazpátek, v ročnících, které titulem neskončily, jsme často dobře začali sezónu, aby během podzimu nadešel týden či 14 dnů, kdy se nepovedlo utkání v lize, v poháru, následované třeba derby a sami sebe jsme dostali pod takovou deku, zpod které jsme se dostávali dlouho. V tom jsme byli vždycky machři, rozesrat se sami. A tím nemyslím ani tolik nás, fanoušky – letos celkem shovívavé, ale samotný klub. Doufám, že tohle vítězství napomůže k návratu sebedůvěry, v dalších zápasech na něj navážeme, znovu zvedneme hlavu a vrátíme se na vítěznou vlnu. Chci, aby Sparta zas měla koule, bez ohledu na to, jak tahle sezona nakonec dopadne.
saeta
Co se aktuálně mezi fans děje?
Co týden dal a dá podzim 2024 (21. díl)
Eshop SF - dárkové sety
Vím to sám - report z utkání Dukla - Sparta
Když nevíš co napsat, a už jsi slíbil report…report z utkání Sparta - Atletico Madrid
Co týden dal a dá podzim 2024 (20. díl)
Výroční plichta s Teplicemi
Bombito: „Když při hymně drží každý fanoušek sparťanskou šálu nad hlavou, mám vždy husí kůži jako pralinky.“
INFO KE VSTUPENKÁM DO ROTTERDAMU PRO ÚČASTNÍKY VÝJEZDU AUTOBUSY
Co týden dal a dá podzim 2024 (18. a 19. díl)
131! VŠECHNO NEJLEPŠÍ, SPARTO!
Sparťanská krev s FCS Polička
Fanoušek měsíce - Voldy
Žádná radost - report z výjezdu za Spartou do Mladé Boleslavi
Ohřát se u kamen - report ze zápasu Sparta - Stade Brestois v Lize mistrů
Co týden dal a dá podzim 2024 (17. díl)
