Znáte ten starý vtip? „Jaký je rozdíl mezi optimistou, pesimistou a realistou? Optimista se učí anglicky, pesimista rusky, no a realista se učí střílet.“ Já vím, nic moc. Ale použil jsem ho jako oslí můstek, abych se dostal k tomu, že v populaci jsou v podstatě rovnoměrně zastoupeny všechny tři výše zmíněné skupiny, které vnímají tutéž událost, tutéž zprávu a tutéž spekulaci naprosto odlišně. Holt svět už je takový. Proto není žádný div, že člověk občas „čumí očima“, co všechno se v médiích či na sociálních sítích může dozvědět, co všechno si může poslechnout v různých podcastech a jak rozdílné může být hodnocení téže věci, v závislosti na osobě hodnotitele. A každý, včetně mě, si pochopitelně myslí, že právě ten jeho pohled je ten jediný, zaručeně správný.

Já osobně to mám tak, že v reálném životě stojím někde na hranici pesimismu s realismem. K událostem, které se okolo mě odehrávají a k lidem, kteří se v mém okolí vyskytují, přistupuji s mírným skepticismem a výraznou obezřetností. Nejspíš to je můj způsob obrany před světem. V podstatě se mi takto může pouze málokdy stát, že by mě něco zaskočilo, nebo mě někdo zklamal. Kdo nic od okolí neočekává, nemůže být nepříjemně překvapen. Naprosto odlišně to však mám v životě fanouškovském a ve vztahu ke Spartičce. Zde jsem bezbřehým optimistou a nejsem si ochoten ani na okamžik připustit, že by se snad něco nemělo povést a nedopadnout tak, jak bych si ze srdce přál. A když to neklapne právě teď, tak příště už zcela určitě. To však neznamená, že bych nevnímal chyby a nedostatky. Hodně špatně se srovnávám s něčím, co by snad mělo zavánět lajdáctvím, či nekvalitně odvedenou prací. Strašně nerad vidím, když výstupy z kanceláří, nebo nedej Bůh dění na hřišti vypadají tak, že to není úplně ten nejlepší produkt, který je v našich možnostech, který je pro nás k mání a který je Sparty hoden. Ale i když k nějakému takovému nedopatření zcela výjimečně jednou za čas dojde, velice rychle klukům, ať už bafuňářům, trenérům, nebo hráčům odpustím. Nejspíš to bude tím, že je mám vlastně všechny, dokonce i ty na které občas nadávám, docela rád a Spartu neskonale miluji. A jak je známo, láska je slepá.

Podíváme-li se na to s lehkým časovým odstupem, bez emocí a střízlivýma očima, tak on to na podzim celkově, i přes říjnový a listopadový výpadek, vlastně až takový šílený malér nebyl. Aspoň si to tedy myslím. V kvalifikaci LM jsme poměrně bez problémů přelezli přes tři kola a v lize jsme, kupříkladu oproti mistrovské sezóně 2022/23, získali po devatenácti odehraných kolech pouze o dva body méně. Jasně, třináctibodová ztráta na seshita vypadá hrozivě, ale dokud dýchám doufám, bída může přijít i na slátance a nic není nemožné, dokud je ta možnost alespoň teoretická. A co si budeme namlouvat, že by se snad měla vrátit devadesátá léta minulého století a Sparta sbírala, bez jakéhokoli odporu konkurence jeden titul za druhým, s tím se nejspíš nedá příliš počítat. Ta dominance je fuč a asi se už nikdy nevrátí. Nemá cenu se tím nějak trápit nebo nervovat. Vlastně jediné opravdu důležité je to, aby všichni, v kancelářích i na place odváděli co nejlépe svoji práci. Když budou všichni makat na plný plyn, budeme týden co týden z tribun sledovat skvostné výkony a úchvatnou hru od našich skvělých fotbalistů. Když ta hra bude výborná, logicky budeme sbírat výhru za výhrou a body do tabulky nám budou vesele přibývat. A když budou na naše konto pravidelně naskakovat body, musejí nevyhnutelně přicházet úspěchy a zisky trofejí. Tak prosté to je milý Watsone. Celé je to pouze o poctivé a kvalitní práci všech zainteresovaných.

Z jarní části sezóny máme za sebou první dvě kola a Spartička do druhé části ligové soutěže vykročila pravou nohou. Dvě vítězství, šest bodů do tabulky, pět vstřelených branek a žádná inkasovaná, co víc bychom si mohli přát. K tomu jako bonus opravdu pěkná hra. Co si budeme povídat, zejména v utkání s Hradcem jsem si hlavně v první půli říkal jak jsou ti naši kluci úžasní, skvěle jsem se bavil a byl jsem rád, že mohu být u toho koncertu přítomen. Jak na Slovácku, tak o týden později na Letné jsem nechyběl a protože platí do třetice všeho dobrého, rozhodl jsem se nakonec, že na ten, pro českobudějovického Sparťana nejdelší ligový výjezd, musím vyrazit. Z naší party se nikdo nepřipojil, žádného náhradního kumpána jsem taky nesehnal, ale nemohu jinak. Na vlastní oči to je přece úplně něco jiného než z gauče v bedně, takže rychle zhltnout sobotní oběd, pečlivě se obléknout, protože předpověď počasí slibuje na večer pořádnou klendru, no a pak už sedám za volant a vyrážím směrem ku Karviné, abych mohl být přímým svědkem toho, jak naši borci totálně vyplení tu seshitou hadí farmu. Co taky s nimi jiného.

Karty jsou před zápasem rozdány jasně ve prospěch rudých koní. Odhlédneme-li od kvality kádru, postavení v tabulce, dosavadního bodového zisku i bilance vzájemných zápasů, pak pro náš tým hovoří i současná konstelace v táborech obou soupeřů. Zatímco hru Sparty je opět radost sledovat a důvodů k pozitivnímu náhledu by se určitě dalo najít habaděj, domácí se v uplynulém období potýkali s chřipkovou epidemií, minulý týden museli dokonce zápas s Duklou vynechat a teprve v úterý se mohli vrátit zpět do tréninkového procesu. Zkrátka, ta má sparťanská optimistická část pevně věří, že by Karviná neměla být nepřekonatelnou překážkou a že to opět bude velká paráda a jízda za třemi body. Jinou možnost si ani ve skrytu duše nedokážu připustit. Kdybych jenom tušil, jak ten můj optimismus dostane za uši. Mé očekávání a tvrdá realita, to byly v sobotním mrazivém večeru dva různé světy, které se naprosto minuly.

Když jsem se před zápasem podíval do mobilu na sestavy, vlastně mě tam nic příliš nepřekvapilo. Oproti zápasu s Hradcem došlo pouze k jedné změně. Na lavičce zůstal Zelený a jeho místo v základu zaujal Wiesner. Přiznám se, nejsem rozhodně v jeho fanklubu, ale říkal jsem si, že Karviná by nemusela až tak zlobit a Tomášovi by mohl tento zápas vyhovovat. Ani tato predikce mi ale příliš nevyšla. Respektive její první polovina. Karviná byla železné gardě důstojným a rovnocenným soupeřem, který nás místy, nebojím se to napsat, dokonce i přehrával. V první dvacetiminutovce zcela jistě a i v dalším průběhu zápasu si dokázali karvinští hráči vytvořit zajímavé příležitosti. Ta druhá polovina zmíněného předpokladu mi vyšla přece jenom o něco lépe. Naše osmadvacítka si v zápase připsala tři gólové asistence a hráč, který přihraje na všechny góly svého týmu, ten na tom place určitě něco odvedl. I když, jak bývá již tradicí, při pohledu na jeho plnění obraných povinností bych jej občas nakopal do … .

Pojďme si to ale probrat hezky od začátku. Důležité je do zápasu dobře vstoupit, nejlépe dát hned v úvodu gól. To se to pak hraje. A taky že jo. Ještě neuplynulo ani pět minut, po rohu Karviné dochází k těžkému chaosu v naší obraně a míč končí za zády Vindahla. A aby toho nebylo málo, asi po dalších pěti minutách Peter loví podruhé. Tato sobota určitě nebyla dnem, který si obránci Sparty zapíší zlatým písmem do kroniky. Spíše se na něj budou snažit co nejrychleji zapomenout. To, co dokázali místy vytvořit, to by muselo nadzvednout i přihlížející na zápase okresního přeboru. A taky že jo. Kotelníci ve svém archivu vyhrabali pokřik, který nemám moc v oblibě a tuším, že ani hráčům nikdy příliš nevoněl. „Bojujte za Spartu“. Přitom já z tribuny neměl pocit, že by snad příčinou toho, že po deseti minutách mače prohráváme o dvě branky, byl nedostatek zaujetí a snahy. Akorát tedy s kvalitou se kluci vůbec nepotkali. Hlavně s kvalitou při organizaci bránění. Jestli jsme si představovali, že pan Vávra máchl kouzelnou hůlkou a najednou jsou všechny problémy v obraně vyřešeny, tak jsme se tedy sakra mýlili. Kluci nám všem přinesli důkaz,že před týmem je v této oblasti ještě hromada práce.

Mé pocity v těch chvílích by se daly shrnout asi takto. Vše ve mně doslova bublalo, tlak vysoko nad normálem a tep určitě atakoval dvoustovku. Tak tohle je důvod, proč jsem se táhl z Budějc přes čtyři sta kiláků až na hranici s Polskem? Pro tohle tady mrznu jako sobolí trus? Pěkně děkuju. Ale někde vzadu se ozýval takový nesmělý hlásek, který mi šeptal, že máme ještě nejméně osmdesát minut na to, abychom se s tím pokusili něco udělat. A čím víc do mě to optimistické já hučelo, tím víc jsem začínal věřit, že to ještě nemusí být konec. Ano, jsem si vědom toho, že jsou v životě lidském okamžiky, kdy by se optimisté měli bez jakéhokoli slitování popravovat, nicméně nemohl jsem si pomoci. A mou víru v lepší příští posílil ve dvacáté minutě Šulo. Svou typickou akci, když si ve vápně našel prostor na střelu na zadní tyč, zakončil dokonale a jednobrankový deficit najednou už nevypadal tak hrozivě. I když, ještě jednou se mě domácí hráči pokusili dostat na patologii místní nemocnice, když další závar před naší brankou skončil míčem v síti. Naštěstí dorážející Vecheta byl v ofsajdu a já ten atak srdeční příhody rozdýchal. A pak se ten kabaret teprve začal řádně rozjíždět.

Poprvé zhasla světla asi deset minut před poločasovou přestávkou a nevypadalo to, že by se snad měla nějak rychle rozběhnout. Obě družstva se uchýlila do tepla kabin a my na tribunách jsme v té přeukrutné zimě čekali, co bude dál a zahřívali se fanděním. Pokřik o souvislosti dodávek energie s placením účtů mě docela pobavil. Po nekonečné době jsme se dočkali. Světla se rozsvítila, hráči se vrátili na hřiště, hlasatel oznámil, že pan rozhodčí Černý nastaví v prvním poločase ještě nejméně jedenáct minut. A šlo se na to. Nevím, ale myslím, že ta neplánovaná pauza Spartě prospěla. Trenéři určitě získali prostor, aby hráčům sdělili spoustu vřelých slov a poznatků o jejich dosavadním působení na karvinském trávníku. Po návratu na plac toho chaosu v naší defenzivě přece jenom ubylo. Ne, že by snad zmizel úplně, ale zlepšení bylo patrné. Ono to půjde, vždyť proti nám nestojí žádná špička evropského fotbalu, ale obyčejná Karviná. Když pak v úplném závěru první části zápasu Haraslín okopíroval svou akci z dvacáté minuty a vyrovnal, již jsem měl naprosto jasno. Tenhle mač musí dobře dopadnout.

Domácí hráči nás sice po přestávce stále místy trápili, ale bylo znát, že už s tím tak nějak počítáme, dokážeme jejich akce eliminovat a karvinským fotbalistům také viditelně začali docházet síly. Navíc, v třiapadesáté minutě se Šulo definitivně pasoval na hrdinu zápasu. Završil hattrick a dokonal obrat. Je to borec a ještě že ho máme. Do závěrečného hvizdu ale ještě zbývalo spousta minut a nic nebylo hotové. I chorobný optimista musel vést v patrnosti, že když už nám karvinští dali góly dva, nikde není napsáno, že by se snad nemohli trefit ještě jednou. A tak jsem trpěl pokaždé, když se dění odehrávalo na druhé straně hřiště, před naší bránou. Nejlepší by bylo, kdyby kluci zasadili domácím poslední ránu z milosti. Jenže nějakou jasnou šanci jsme si vypracovat nedokázali. Po hodině hry jsme střídali poprvé, dolů šli Laci a Suchomel a do hry vstoupili Zelený a Andersen. O pár minut později jsme vyměnili i útočné duo a příležitost dostali Krasoň s Albionem. Téměř okamžitě poté se karvinský stadion opět ponořil do hluboké tmy. A zase ty nekonečné minuty čekání na restart osvětlení. Mimochodem, jsou zde na SF nějací znalci pravidel a řádů, kteří by mi objasnili, jaké by to mělo pokračování, kdyby se světla nastartovat nepodařilo, případně kdyby se výpadky opakovaly v nějaké větší frekvenci? Naštěstí k tomu nedošlo a utkání se mohlo dohrát. Ten nekonečný večer nám ještě sudí nastavil skoro o půl hodinu. Tři body jsme ale uhájili. A na mě, totálně zmrzlého a zároveň totálně rozpumpovaného čekala dlouhá cesta domů.

Co dodat na závěr. Přestaňme se prosím hrabat v nedostatcích a užijme si pozitiva. Kluci dokázali otočit zápas, který nezahájili úplně nejlépe. To by je mohlo psychicky hodně posílit. Šulo zažil skvělý večer a máme zpátky borce s velkým B. Nikdo se nezranil, nikdo neumrzl a všichni jsme přežili. A kdo ví, možná je taková ubojovaná výhra cennější, než snadná záležitost odehraná s jednou rukou, no však vy víte. I já jsem rád, že jsem roztál a dostal se ve zdraví domů. A už se těším na své vyhřívané místo na Letnou. Tak se sejdeme zase v sobotu ve svatostánku, kam mimo naší party přijedou z Budějc také stále ještě prvoligoví fotbalisté. Já na tribuně zcela jistě budu a určitě plný optimistického očekávání.

Ave Sparta


Ivoš


Co se aktuálně mezi fans děje?

Občas to musí bolet - report ze zápasu Sparta - Hradec


Král Jan je zpět. Díky bohu. - report z výjezdu za Spartou na Slovácko

Zase brzy nashledanou! - report z výjezdu za Spartou so Leverkusenu

Sparta B je taky Sparta, aneb Budějčáci zvykejme si - report z utkání Dynamo České Budějovice - Sparta B

Klíčit fotbalový život - report z utkání Sparta - Inter Milán v Lize mistrů na Letné

Fanoušek měsíce - Michal Krása

Pomáháme - Sanitka splněných snů

Gaginek: „Prostě k tomu jednou čuchneš a už jedeš :-)“

100 ACS věcí, které mi dělaly v roce 2024 radost

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2024/25

PF 2025

Rok 2024? Kdyby každý další chtěl být alespoň takový!

Slovo redakce: Shrnutí roku 2024

POVÁNOČNÍ DOPRODEJ NA ESHOPU SF

ŠŤASTNÉ A SPARŤANSKÉ! A ÚSPĚŠNÝ ROK 2025!

Fanoušek měsíce - Standa Bartoš