Karel Pešek se narodil 20.září 1895 v Olomouci, ale od roku 1903 žil již natrvalo v Praze. Společně se svým o tři roky starším bratrem (na toho nesmíme zapomenout – na pozdější kariéru bratra bude mít velký vliv) hrál fotbal dlouho pouze pro zábavu. Každý den se po škole scházeli se svými vrstevníky na vinohradských hřištích a v duchu snili o tom, že si jednou zahrají v opravdovém klubu. Netrvalo ale dlouho a Karel, ač byl ze všech nejmladší, začal vynikat. Při jednom pravidelném odpoledním fotbálku k němu přišel jakýsi pán s otázkou, zda by nechtěl hrát v klubu. Třináctiletý chlapec souhlasil a od té doby nastupoval na pravém křídle rezervního týmu Meteoru Vinohrady. Hned v prvním zápase dal dva krásné góly a postupem času mu začal být dres rezervního týmu malý. Po půl roce se zeptal jednoho z funkcionářů Meteoru, zda by nemohl hrát za první mužstvo. Ten se mu na jeho žádost však pouze vysmál...

Zlom v jeho kariéře nastal, když si jej při utkání rezerv Meteoru a ČAFC Vinohrady všiml pan Charvát, povoláním restauratér a jinak velký příznivec „čafky“. Po zápase ho pozval k sobě do restaurace, položil před něj talíř švestkových knedlíků a oznámil mu: „V Meteoru se tlučeš v rezervě, u nás můžeš hrát hned v prvním mančaftu.“ Taková nabídka odmítnout nešla. První velký přestup v kariéře Karla Peška tak byl hotov. Musel se ale vypořádat ještě s jedním problémem. Školní profesoři v té době neměli žáky-fotbalisty příliš v lásce. Dokud hrál za rezervu Meteoru, neměl s tím žádné potíže. S přestupem do ČAFC se ale vše změnilo. Najednou hrál před mnoha lidmi a jeho jméno se objevovalo i v novinách. Bylo jasné, že na hřišti nemůže vystupovat jako Karel Pešek. Aby jej spolužáci z gymnázia uchránili před kantory, vymysleli mu pseudonym – Káďa.

V roce 1913 uspořádal pražský německý klub Deutsche Sportbruder na Letné turnaj, jehož se zůčastnila tehdejší česká špička – Sparta, Slavia, Viktoria Žižkov a ČAFC Vinohrady. Ačkoli vinohradský tým na hřišti výsledkově propadl, Káďa byl jednoznačně vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Novináři o něm dokonce psali jako o nejlepším záložníkovi, jaký kdy na Letné hrál. Bylo jasné, že ČAFC si svůj klenot udržet nedokáže. A tak začal historický, bezmála dva měsíce trvající hon na Káďu, neboli funkcionářský souboj Sparty, Slavie a Žižkova. Je třeba zdůraznit, že v té době byl fotbal stále čistě amatérskou záležitostí a způsobů, jak hráče získat se nabízelo mnoho. Zatímco Žižkov navázal kontakt se starým panem Peškem a Slavie s paní Peškovou, legendární sparťanský funkcionář Ferdinand Scheinost se rozhodl pozvat ČAFC na přátelský zápas a při té příležitosti všechno projednat.

Traduje se, že jelikož vinohradští moc dobře věděli, o co Spartě jde, musel jim Káďa slíbit, že během zápasu a ani po něm nepromluví se sparťanskými hráči a funkcionáři jediné slovo. Teprve potom mu dovolili vběhnout na hřiště. Veškeré plány Scheinosta ale překazila nenadálá průtrž mračen, která zápas předčasně ukončila. Jelikož se hrálo na hřišti ve Vinohradech, kde nebyla žádná střecha, natož šatny, běželi se hráči převléct do nedaleké restaurace pana Charváta, která v té době k tomuto účelu sloužila. Po chvíli na místo dorazili i funkcionáři týmů.V té době však už probíhal legendární zuřivý boj o Káďu mezi hráči obou týmů, kteří se po osušení sešli v restauraci. U jednoho stolu sparťané, u druhého fotbalisté čafky. Vše odstartoval výrok sparťanského obránce Míry Pospíšila směrem ke Káďovi. „Heleď, ty blonďáku, neseď tam s těmi vinohradskými saláty a pojď radši mezi nás.“ Káďa vůbec nevěděl, co dělat a zvedl se s tím, že odejde, aby zabránil většímu konfliktu. Spoluhráči jej ale okamžitě popadli za ruku, protože se domnívali, že jde ke sparťanům. Ti si jeho pohyb pro změnu vyložili jako evidentní uposlechnutí jejich výzvy, chytli jej za ruku druhou a vlekli ke svému stolu. Domácí nakonec přetahovanou vyhráli, sparťanům údajně zůstal v ruce jen rukáv.Ferdinanda Scheinosta mezitím na chodbě zastavil mladý muž a oznámil mu, že pokud chce Káďu do Sparty, ať to nechá na něm. Scheinosta to ale urazilo. Když to zatím nedokázal on sám, co asi tak zmůže nějaký neznámý mladík. Ten ale vzápětí dodal: „Káďa je můj bratr.“ Ladislav Pešek slib splnil, bratra k přestupu ani dvakrát přesvědčovat nemusel a Scheinost dojednal podmínky s šéfem ČAFC.

Sparta za Káďu nakonec zaplatila 56 korun – tolik hráč dlužil svému bývalému týmu na členských příspěvcích. Získali jsme tak jednoho z nejlepších, ne-li vůbec nejlepšího fotbalistu historie našeho fotbalu. V rudém dresu pak strávil dlouhých a krásných dvacet let a odehrál 727 zápasů, dodnes platný a asi nepřekonatelný klubový rekord..Se Spartou získal celkem šest mistrovských titulů. V některých pramenech se však uvádějí pouze tři. Je to proto, že oficiální československá liga se začala hrát až v roce 1925 - do té doby se týmy utkávaly nepravidelně a mistr ČSF byl vyhlášen jen čtyřikrát. Třikrát z toho triumfovala Sparta. Zbylé tři tituly již jsou z oficiální ligové soutěže, z vítězství v níž se Káďa v rudém dresu radoval v letech 1926, 1927 a 1932. Mezi lety 1919 a 1923 neprohrála Sparta v žádné české soutěži jediný zápas a ztratila pouze jeden bod za remízu s AFK Vršovice. Skóre 227:40 mluví asi za vše.

Největšího mezinárodního úspěchu na klubovém poli dosáhl Káďa v prvním ročníku Středoevropského poháru (předchůdce dnešní Ligy Mistrů), když jej v roce 1925 se Spartou vyhrál.Jaký byl vůbec Káďa jako fotbalista, v čem tak vynikal? Hrál neustále v plném tempu, s ohromnou vůlí, vždy se uměl postavit na vteřinu a na metr přesně tam, kam za chvíli přiletěl i míč. Byl tvůrcem kombinačního stylu železné Sparty, obrovským bojovníkem a duchem celého týmu. Perfektně ovládal odebírání míče soupeři. Říká se, že byl v naší zemi prvním, kdo objevil kouzlo skluzů. Jakmile přišel Káďa na hřiště, nezajímal se o nic jiného než o míč. Hrál naplno celý zápas, za jakéhokoli stavu. Kdybychom jej měli přirovnat k některému ze současných fotbalistů, byl by to zřejmě Patrick Vieira. Legendární maďarský útočník Alfred Schaffer jeho hru charakterizoval takto: „Předností jeho hry je obrovský klid v hlavě i v nohou. Zatímco jiný střední záložník k vám přicválá s dusotem, Káďa přikluše zcela tiše a vezme vám míč.“

Brzy se stal kapitánem Sparty i národního mužstva, kde měl na ruce kapitánskou pásku ve všech 44 zápasech, které odehrál. Za jeho éry navštívil letenský tým bezpočet evropských a amerických měst. Každý klub, který pozval Spartu na přátelský zápas, občas i za velké peníze, měl vždy jednu podmínku – musí přijet Káďa. Bez něho nejezděte.Jeho loučení se sparťanským dresem nebylo bohužel vůbec příjemné. V roce 1934 byl předsedou Sparty jakýsi pplk.Malý. Tento pán podal na Káďu soudní žalobu na půl milionu Kčs. Šlo o to, že při přestupu Káďi do Sparty podepsala i jeho matka smlouvu o provozování kantýny na stadionu. Po dvaceti letech vedení klubu zjistilo, že její podmínky smlouvy nebyly splněny, že smlouva neplatí pro kantýnu na rekonstruovaném stadionu a podali žalobu za ušlý zisk. Sparta samozřejmě nesmyslný soud prohrála a pplk.Malý prosoudil více než 300 000 Kčs. A to byly v té době už nějaké peníze. Velký srdcař a sparťan Káďa z toho celého byl velmi otřesen. Pro Spartu toho udělal tolik, co nikdo jiný a klub se mu odvděčí takovýmto způsobem. Poslední rok své kariéry odehrál v dresu SK Židenice. Když s tímto týmem přijel na Letnou, beznadějně ji vyprodal.

Káďa pořídil jako jeden z mála vrcholových sportovců vystudovat vysokou školu. A to bez větších problémů, avšak ne jako Káďa nýbrž Karel Pešek... Mohl se pochlubit titulem RNDr. Mimo to stihl pravidelně nastupovat i ve Spartě hokejové! A ani tam nebyl žádným podprůměrným hráčem, chvíli byl považován za jednoho z nejlepších českých forvardů. Nejlépe o tom vypovídají dva tituly mistra Evropy, které pomohl české reprezentaci vybojovat. Ve své době byl možná vůbec nejpopulárnějším českým sportovcem. Spisovatel Karel Konrád o něm řekl: „Káďa byl gentleman fotbalu.“ Svá slova přidal i Vlasta Burian: „Nikdy jsem od Káďi neslyšel jediné hrubé slovo na hřišti ani mimo hřiště. Jeho úzkostlivý smysl pro slušnost imponoval hlavně nám, klukům ze Žižkova, kteří mezi sebou na nějaké to bachratější slovo nekoukali. Káďa měl obdivuhodný smysl pro kamarádství, čestnost a fair-play.“ Skladatel Karel Balling o něm dokonce složil píseň, která se denně zpívala v Hašlerově kabaretu Rokoko.Co dodat? Karel Pešek – Káďa zůstane v paměti fanoušků navždy zapsán jako jeden z nejlepších světových fotbalistů první třetiny dvacátého století a jako vůdce slavné první Železné Sparty.

alvaro_recoba















Profil:
Jméno: RNDr.Karel Pešek - Káďa
Narození: 20.9.1895
Úmrtí: 30.9.1970
Týmy: Meteor Vinohrady, ČAFC Vinohrady, Sparta Praha, SK Židenice
Ve Spartě od - do: 1913 - 1932
Bilance za Spartu: 727/28
Bilance za Spartu v lize: 126/4