Dnes si představíme bezpochyby největšího oblíbence sparťanských fanoušků dvacátých let minulého století, tvůrce české uličky a člověka, jenž svůj nejdůležitější zápas vyhrál mimo fotbalový trávník, Václava Piláta. Hráč, považovaný za vůbec prvního opravdového kanonýra v historii našeho klubu, se narodil v květnu 1888 a dětství prožil v pražském Josefově. K fotbalu se dostal, jako ostatně téměř všichni jeho vrstevníci, náhodou. Na sklonku 19.století se k Pilátům přistěhoval do podnájmu kapitán Čtverlístku, jednoho z prvních fotbalových kroužků na našem území. Právě tento člověk byl první, kdo malého Vaška seznámil s kopanou a ten jí od té doby naprosto propadl. Spolu s kamarády proháněli hadrák na pláních po celé Letné od rána do večera. To pochopitelně nemohlo ujít pozornosti zástupcům opravdových klubů a tak se šestnáctiletý Pilát objevil v týmu Čechie Malá Strana. Odtamtud zanedlouho zamířil do staroměstské Olympie, kde se poprvé setkal s Antonínem Fivébrem, další budoucí hvězdou Sparty. Ani tam však příliš dlouho nevydržel a roku 1908 se za velké nevole fandů Olympie stěhoval na Letnou. Spolu s ním přišli i jiní, zatím neznámí hráči, jako Vaník, Hušek, Prošek či již zmiňovaný Fivébr. Když se zanedlouho poté připojil k týmu i Káďa, základní kostra první Železné Sparty byla na světě.

Z období před první světovou válkou máme o dění v klubu k dispozici bohužel jen velmi málo informací. V roce 1911 se Pilát zúčastnil amatérského mistrovství Evropy ve francouzském Roubaix, které nakonec Mužstvo Čech, jak zněl oficiální název týmu, i díky Pilátovým čtyřem brankám vyhrálo. Tři roky poté byl tým Sparty na letním zájezdu na Balkánu, kde měl naplánovaná dvě utkání. První zápas ve Splitu sehrát stihl, na druhý však, vzhledem ke známým sarajevským událostem, nedošlo. Po dobu války se tým nejenže nesešel jedinkrát pohromadě, mnoho hráčů bylo dokonce povoláno přímo na frontu. Jedním z nich byl i tehdy šestadvacetiletý Václav Pilát, jenž zamířil bojovat na východ... Po jedné prohrané bitvě s Rusy nastal v řadách rakouské armády ústup. Těžce raněný útočník Sparty ležel na zemi mezi mnoha mrtvými těly svých kolegů, prakticky bez šance na přežití. Najednou však naprostou náhodou jeho tvář poznává desátník Štěpanovský, v civilu známý fotbalový rozhodčí. Ten nedbá vlastního nebezpečí, poskytne kamarádovi pomoc a odnese jej na polní ošetřovnu. Tam se Pilát sice dostal z nejhoršího, nicméně jeho stav byl nadále kritický, to už však byl převezen do Prahy. V karlínské nemocnici prodělal sedm těžkých operací, šest týdnů byl s roztříštěnou páteří uměle vyživován... Jednoho dne se v Národních listech objevila zpráva Pilát mrtev. Sparťanští příznivci se ihned začali scházet před nemocnicí a truchlili. Poté však kdosi vyběhl z budovy ven se zprávou, že to byl omyl a že Pilát žije. Později se vysvětlilo, že Piláta převezli do jiného pokoje a na jeho bývalé místo, u kterého však zapomněli sundat jmenovku Pilát, přivezli dalšího pacienta, který však záhy zemřel. A omyl byl na světě.

{#ODKAZ_79} Zdravotní stav Václava Piláta se postupem času zlepšil, avšak doktoři mu stále zakazovali jakékoli rychlé pohyby. Vojenská komise jej dokonce prohlásila za invalidu... Na fotbal tedy nemohl ani pomyslet. Ještě během války si našel práci v plzeňské Škodovce. Po měsíci pobytu v západočeské metropoli se však nechal zlákat na trénink tamějšího týmu Český Lev, kde se opět shledává se starým známým, Antonínem Fivébrem. Ze začátku kopal jen opatrně, nevěděl, zda jeho mnohonásobně operované tělo zátěž vydrží, postupně však začal přidávat a přidávat... Po pár týdnech tréninků měl nastoupit k prvnímu utkání, derby s plzeňskou Olympií. Zápas je však něco úplně jiného než trénink a sám Pilát měl pochybnosti, zdali je schopen zvládnout zápasové tempo. Avšak vzhledem k tomu, že ve zmiňovaném utkání hattrickem rozhodl o výhře svého týmu, můžeme konstatovat, že ty pochybnosti nebyly na místě. V plzeňském týmu působil až do roku 1918, kdy mu přišel dopis z Prahy, že Sparta po válce opět formuje své řady. Nerozhodoval se ani vteřinu a spolu s Fivébrem se okamžitě hlásili na Letné, kde právě začínala možná nejslavnější éra v dějinách klubu.

Pilátovým místem na hřišti byl post středního útočníka. Jeho hlavní přínos pro tým spočíval v tom, že uměl dát útočné hře jakýsi systém a řád. Dovedl si ostatní útočníky přizpůsobit svému stylu a vytvořit z nich jedinečný celek, jenž ve své době nedokázal ubránit nikdo. Kouzlo jeho stylu spočívalo v rozmanitosti útočných akcí. Nikdy se dokola neopakovaly jednotvárné akce, hra sparťanského útoku byla rozmanitá a pro soupeře nevyzpytatelná. Její specialitou byla tzv.Česká ulička, pojem dnes známý po celém světě. Tímto způsobem posílal Pilát míč krajním útočníkům, kterých se po jeho boku vystřídalo mnoho. Ze začátku to byli Šroubek s Vaníkem, největšího věhlasu na těch místech však dosáhli zřejmě Janda, Červený a Sedláček. Václav Pilát je všeobecně považován za prvního kanonýra v dějinách Sparty, ačkoli střílení gólu nikdy nebylo jeho nejsilnější zbraní. Tou byli již několikrát zmíněné přihrávky a uličky, kterými vyprodával Letnou. I tak je ale jeho 323 gólů v 361 zápasech za Spartu (dle oficiálních statistik) bilancí dnes jen těžko uvěřitelnou. Za národní tým odehrál, kromě již zmiňovaného amatérského Mistrovství Evropy 1911 v Roubaix i Pershingovu olympiádu 1919 a rok let poté byl hvězdou týmu pro Olympijské hry v Antverpách.

Byl jedním ze základních kamenů Železné Sparty, týmu, jenž mezi lety 1921-1923 neztratil v domácí soutěži jediný bod a na požádání školil týmy po celé Evropě. Když nastupoval ke svému čtyřstému zápasu v dresu Sparty, kterým byl neoficiální souboj o klubový evropský primát s 1.FC Norimberk, vběhli před utkáním na trávník fanoušci a věnovali mu obrovskou kytici s nápisem „Sparťané milovanému Pilátovi“. Všichni už tušili, že fotbalová kariéra sparťanské modly dvacátých let spěje ke konci. Ten definitivně ohlásil v roce 1924 ve svých 36 letech. Jako jeho nástupce přišel na Letnou hráč, považovaný v té době za nejlepšího útočníka na světě, legendární maďarský goalkirályi, Alfred Schaffer. Očekávalo se, že právě král gólů bude znamenat pro útok Sparty velké oživení, protože odborníci Piláta ke konci jeho kariéry neustále kritizovali. Skutečnost však byla jiná – po prvních povedených zápasech kouzlo budapešťského superstřelce upadalo a za chvíli z týmu odešel úplně. Plnohodnotně Piláta ve středu sparťanského útoku nahradil až ve třicátých letech jiný cizinec, Raymond Braine. Ještě v roce 1969, v jedenaosmdesáti letech byl Václav Pilát přítomen slavnostnímu otevření zrekonstruovaného stadionu na Letné. Tři roky poté tento fenomenální útočník zemřel, jeho jméno však navždy zůstane v historii Sparty zapsáno zlatým písmem.

alvaro_recoba


Profil:
Jméno: Václav Pilát
Narození: 6.5.1888
Úmrtí: 27.1.1971
Týmy: Čechie Malá Strana, Olympie Staré Město, Sparta Praha, Český Lev Plzeň
Ve Spartě od - do 1910 - 1923
Bilance za Spartu: 361/323
Bilance za Spartu v lize: 34/15