Po shlédnutí včerejšího ligového zápasu naší Spartičky jsem chvíli přemýšlel, v jakém duchu napíši svůj referát k tomuto zápasu. V oslavném? Nebylo co oslavovat! V reálném? Nebylo by o čem psát! Ve smutečním? Ne, nejsem profesionální plačka, nedokázal bych to! Dokáži se podívat pravdě do očí a bojovat s nepřízní osudu. Horor!!! To je to pravé.

Po příchodu na stadión můj zrak spatří vránu. Nikoliv Václava Vránu, legendu letenského útoku šedesátých let, ale obyčejnou, krásnou, černou vránu. Tedy havrana, vím, že vrány se na našem území vyskytují jen zřídka. Byl to Havran polní – Corvus frugilegus – a létat bez přestání, neúnavně, nad krásně zeleným trávníkem našeho stadiónu, oslněn umělým osvětlením, asi do 20.minuty druhého poločasu. Pak zmizel, jestli padl vyčerpáním, nebo dokázal překonat světelnou bariéru a zachránil si svůj život, nevím. Ale bojoval o svůj život jako správný sparťan. Věčná škoda, že si z něj nevzali příklad někteří naši hráči. Výkon mnohých by se mohl označit také jako horor. Po prohře ve Zlíně jsem očekával, že naši borci vystaví omluvenku svým fanouškům výhrou nad včerejším soupeřem, Marilou Příbram. Bohužel, nestalo se tak.

Před výkopem se dočkal své chvilky slávy Zdeněk Caudr, opora obranných řad Sparty. Tleskalo tomuto skvělému bojovníkovi pouze 3 039 diváků. Zasloužil by si za své služby potlesk vyprodané Letné, nikoliv poloprázdných tribun. Tak za ty, co nepřišli, Zdeňku, děkujeme!

Opět Zelí v základu! V předchozích zápasech mě tam chyběl, ale po včerejším výkonu musím uznat, že si lavičku zaslouží. Byl bídný! Takto se o rudý dres nebojuje. Od úvodních minut se naši hráči přestěhovali před Pařízkovu svatyni, hosté jen hrozí z ojedinělých protiútoků. Začíná další fáze hororového scénáře. To, co dokáží spálit naši hráči, to se jen tak nevidí. Jedna spálená vyložená šance za druhou nás dokáže rozpálit do běla i přes padající sníh a teplotu kolem nuly. To snad není možné neproměnit, říkám si v duchu. Je, přesvědčují mě naši útočníci! A tak přichází zasloužený trest. Otepka nacentruje do vápna, míč se odrazí k nekrytému Riegelovi a ten nemá problém napálit míč pod břevno. Horor pokračuje! Naši hráči se snaží vyrovnat, ale především Koloušek, Otepka nebo Luďa Stracený dokáží něco vymyslet. Z naší strany jen upocená snaha, nervozita s přibývajícími minutami vrcholí. Do kabin odcházejí hráči za stavu 0:1 a s pískotem diváků v zádech.

Hra ve druhém poločase je podobná jako v tom prvním. Příbramští snadno eliminují snahu našich a dokáží být i nebezpeční před Blažkovou brankou. Po šedesáti minutách střídá zoufalého Pavla Pergla Honza Šimák, ale ani on nedokáže nic vymyslet na říznou obranu hostí. Libor Došek pálí další šanci a já najednou zjišťuji, že se těším na závěrečný hvizd rozhodčího Jecha (mimochodem velice bídného), jako na smilování. Obě mužstva v závěru zápasu několikrát vystřídají, hosté zdržují, jak mohou, ale v poslední minutě vniká Jirka Jeslínek do trestného území, hostující Buryán ho lehce přidrží a Jeslínek ochotně padá na trávník. Penalta!!! Následuje nechutné několikaminutové divadlo, hádky a vzájemné urážky a strkání. Hnus – jinak se toto divadlo nedá nazvat. Je mi z toho smutno a cítím pocit naprosté práznoty. Je mě najednou jedno, jestli jí Petráš promění nebo nepromění. Gól! 1:1 a za pár okamžiků závěrečný hvizd sudího. Jsem dokonale otráven a znechucen, jeden získaný bod mě náladu nezlepší. Kde je ta naše stará Sparta, ptám se sám sebe při odchodu ze stadiónu? Co jste nám s ní provedli?

Cestou domů čtu v programu SPARTA, DO TOHO! slovo víceprezidenta. Cituji:“ Vážení příznivci Sparty, otevřeně musím přiznat, že se po našem posledním neúspěchu ve Zlíně obtížně hledají slova, která bych vám chtěl jménem klubu adresovat. Naše zklamání z pokračující série neúspěchů je totiž obrovské.“ Konec citátu. Dokážete si, pane víceprezidente, vůbec představit, jaké je zklamání nás ostatních, kteří fandíme Spartě desítky let, kteří nechybíme na žádném jejím zápase, kteří ji máme vrytou hluboko ve svých srdcích? Asi nedokážete! Svými neuváženými kroky jste přivolal na NAŠÍ Spartu pohromu, se kterou se nyní potýkáme. Scénář téměř každého zápasu snad vymýšlí ze záhrobí mistr hororu Alfred Hitchcock. Včerejší havran mě ho připomněl. Ten si včera večer, alespoň doufám, svůj život zachránil. Zachrání si naše Sparta ten svůj?

Ve středu k tomu bude mít další příležitost v boji se švýcarským Thunem. Chtěl jsem původně napsat švýcarským outsiderem, ale kdo je v tomto duelu outsider si troufnout nedokážu. Přesto přijdu naší Spartu v tomto boji podpořit, protože SPARTA FOREVER!!! Navzdory všem pánům Křetínským, Rejžkům, Vízkům, Hartmanům, Procházkům či Mádlům.
Bombito


Sparta Praha - Marila Příbram 1:1 (0:1)

Branky: 90+2. Petráš z pen. - 26. Riegel

ŽK: Pergl, Došek - Mácha, Mendy, Buryán, Navrátil, Otepka

Diváci: 3039

Sestavy:

Sparta: Blažek - Pergl (61. Šimák), Petráš, Petrouš (82. Jeslínek), Kadlec - Pospěch, Hašek (74. Herzán), Zelenka, Poláček - Došek, Slepička. Trenér: Griga

Příbram: Pařízek - Buryán, Mácha, Formánek, Penner - Otepka (90. Hašek), Riegel, Koloušek, Čupr - Mendy (81. Huňa, 90. Navrátil), Stracený. Trenér: Tobiáš