Zatímco se trenéři na lavičce Sparty poslední dobou neustále střídají, Dušan Žovinec působí u našeho ženského celku již od roku 1988 a v současné době vede reprezentační výběr ČR. Jelikož za sebou mají obě družstva velmi úspěšný loňský rok, byli jsme rádi, když si na nás udělal trochu času a mohli jsme ho trošku vyzpovídat. Jelikož jeho odpovědi jsou obsáhlé, ale v žádném případě jsme je nechtěli krátit a ochuzovat tak čtenáře o zajímavý obsah, rozdělili jsme rozhovor do dvou tematicky trochu oddělených částí. Nejprve Vám přinášíme tu zaměřenou na Spartu.

Hrál jste sám aktivně fotbal, než jste začal s trénováním?

Mojí výkonnostní špičkou, pokud se to tak dá říci, byl městský přebor a divize. Před vojnou jsem pak měl tu čest, že jsem mohl hrát i trénovat u pana Rubáše v Rakovníku. Jako absolvent vysoké školy jsem pak rok na vojně hrál národní ligu za Duklu Prešov, ale až do svých devětadvaceti jsem toho nejvíc odehrál tady v Praze, ať už to byl Bráník nebo současné Tempo Praha 4 a občas také za mládežnické výběry Prahy. Společně s bratrem jsme dokonce jeden čas mohli přejít do dorostu Sparty, ale tehdy nám to pro nás naprosto nepochopitelně náš otec zakázal a trval na pokračování našich studií. Dneska už ho chápu a hodnotím to jinak. Takže se dá říct, že jsem se Spartou měl kontakt jako aktivní hráč, ale byla to jenom taková krátká epizodka a spíš taková malá perlička.

Jak jste se vlastně dostal k ženskému fotbalu?

Na sklonku své hráčské kariéry jsem hrál městský přebor za Bráník, který trénoval Honza Nový. Těsně předtím, než jsem skončil s fotbalem, odešel do Sparty trénovat děvčata, ale byl to velmi impulzivní člověk a tak vydržel ve Spartě asi půl roku a pak musel odejít. Já jsem s ním měl trochu bližší vztahy a pomáhal jsem mu jako hrající asistent a v době, kdy pak holky neměly žádného trenéra, jsem byl osloven, jestli bych jim nepomohl a od té doby se datuje začátek mého trénování v ženském fotbale.

Vzpomenete si ještě na svůj první zápas na lavičce Sparty?

Vzpomenu a to velmi dobře. První zápas jsme se Spartou kopali v Karlových Varech a to utkání jsem tehdy jako trenér amatér nezvládl a dokonce jsem musel opustit areál. Sice jsme nakonec uhráli remízu 2:2, ale rozhodčí nás jak se lidově říká „sekli přes pazoury“. Já jsem to nevydržel, trošku jsem vybouchnul, rozhodčí mne vyvedl ven a takhle hezky to pro mě vlastně začalo.

Vzhledem k Vašemu dlouhodobému působení na trenérské lavičce Sparty a reprezentace máte asi v otázce složení hráčského kádru volnou ruku nebo jste přeci jen s ohledem na finanční či sportovní hledisko nějak omezen?

Nedá se říci, že bych byl nějak výrazně omezován. Z pohledu financí je to jednoduché. Ženský fotbal pořád ještě není braný jako ten mužský a tak v něm nelítají velké peníze. Samozřejmě pokud se třeba vedou jednání s někým, kdo již působil v zahraničí a chtěl by se třeba vrátit, tak tady peníze také občas hrají důležitou roli. Po této stránce tedy vše konzultuji s panem Benešem, který je finančním ředitelem Sparty. Sportovní hledisko je již plně v mojí kompetenci a tady se třeba nemůžu vymlouvat na nedostatek času, abych si vybudoval tým, protože jsem tady od roku 88 a od té doby mi do toho nikdo nezasahuje. Na druhou stranu je to pak třeba i složitější, protože dosažené výsledky jsou pak mnohem průkaznější. Podařilo se nám vybudovat velmi dobré zázemí, takže pokud to řeknu silácky, na koho si ukážeme, tak ten teď do Sparty chce jít, protože je přeci jenom ve vztahu k ostatním týmům mimořádná. Možná ještě víc než třeba v mužském fotbale. V současné době však nemusíme nutně nakupovat, máme čtyři další týmy, co spadají pod naše áčko, takže si budujeme i dostatečnou základnu pro doplňování prvního týmu i z vlastních zdrojů.

V posledních letech se v závěrečném boji o titul pravidelně střetávají hráčky Sparty a Slavie. Svádí to k myšlence, že nejlepší ligové hráčky pobíhají po pražských trávnících nebo je rozložení sil v naší lize přeci jen trochu jiné?

Dnes třeba vedou ligu Otrokovice. Jejich sílu tedy musíme uznat, doma porazily Slavii, ale vedou jí i proto, že my máme o dva zápasy méně. Sparta i Slavia sice již dneska mají nějakou tradici, možnosti i slušné jméno, takže jsou pro hráčky zajímavé, ale ona tomu hodně napomáhá i závěrečná nadstavbová část naší ligové soutěže. Pražské týmy mají ve svém středu několik reprezentantek a právě tyto hráčky pak velmi pomáhají v tomto tvrdém systému. Letos se však už naštěstí s tímto systémem končí. Já nemám moc rád, když se hraje na náhodu. Samozřejmě chci, aby hráčky odevzdávaly kvalitní výkony celý rok a když pak má někdo třeba šestibodový náskok na čele tabulky, jako třeba teď Liberec, tak je to proto, že hrál dlouhodobě dobře. Tady odehrajete základní část a osm týmů se pak rozdělí podle stejného klíče jako je to třeba v hokeji, takže to zase tak dobré není. Sparta a Slavia se zatím v tomto krutém systému ukázaly jako nejodolnější, Otrokovice mají právě v této fázi soutěže velké problémy a tak je zatím vždycky jedno či druhé družstvo dokázalo vyřadit.

Vraťme se ještě k loňskému finále. První zápas byl docela vyrovnaný, ale odveta na domácí půdě už z pohledu diváka vypadala mnohem jednoznačněji.

V prvním zápase se hodně projevila nervozita, když Sparťanky měly potvrdit roli favorita. Prakticky celý rok jsme nezaváhali až na remízu v Otrokovicích, kde jsme dlouho prohrávali, ale pak se nám podařilo srovnat na konečných 3:3.
Psychicky nás to pak postavilo na nohy a do finále jsme šli jako favorité, i když domácí byli obhájci titulu. Na holky to tam sedlo, neodehráli v Hostivaři příliš kvalitní zápas z hlediska mezihry nebo kombinace a zbytečně jsme si to tam zkomplikovali. Výsledek pak dával šanci oběma týmům. Na Strahově už jsme holky připravili po psychické stránce velmi dobře, do utkání šli uvolněně a soupeř snižoval vlastně až v samotném závěru, když už jsme pomalu začínali slavit.

Odměnou za vítězství v domácí lize pak byla účast v Poháru UEFA, kde se Spartě jako prvnímu českému celku podařilo postoupit až do čtvrtfinále.

Systém Poháru UEFA je přeci jen trošku odlišný než třeba u kluků, protože se hraje turnajovým způsobem. Tým byl připraven velice dobře, chyběla nám pouze reprezentantka Lucie Heroldová, která se pomalu vzpamatovává z těžkého zranění, ale i tak bylo připraveno jednadvacet natěšených hráček, když se nám podařilo získat titul a tak postoupit do této prestižní soutěže. Vedení nám pak vyšlo vstříc a první kvalifikační turnaj se tak mohl pořádat tady v Praze. Na vlastní oči jste mohli vidět, že to klub pojal tak jak pojal, hrálo se se vší parádou i na hlavním stadionu a přistupovalo se k tomu stejně, jako by to byla Liga Mistrů u mužů. Holkám tak najednou docházelo, že jsou součástí Sparty a Sparta má eminentní zájem, aby uspěly. Také jsme měli trošku štěstí, že jsme při losování dostali hratelné soupeře, ale určitě víte, že někdy i jednoduché utkání bývá podstatně těžší, než zápasy proti favoritům, kde můžete jenom překvapit. Postoupili jsme do další skupiny, kde již byl jasným favoritem Frankfurt, který pak třeba v zápase s námi narazil, i když jsme před rozhodujícím bojem o postup nechali odpočívat několik opor. Ve čtvrtfinále pak už není žádný slabý soupeř. Všechno jsou to profesionální družstva doplněná o zahraniční reprezentantky a třeba Djurgarden v té době představoval loňského finalistu. Doma nám chyběla zraněná Iva Mocová a pro disciplinární trest i kapitánka Šmeralová. Soupeř nás doma bohužel přehrál, ve Stockholmu se pak pod dohledem našeho vedení odehrála bitva, kterou já ze svého pohledu hodnotím jako nejkvalitnější utkání během mého působení ve Spartě. Velmi mne potěšil také manažer Djurgardenu, který pak na pozápasové tiskovce přiznal, že to pro ně byl velmi těžký zápas a že netuší, jak za dva dny odehrají ligu, protože do tohoto zápasu museli dát všechny síly, aby vybojovali remízu a pod dojmem prvního utkání si neodložili následující utkání domácí soutěže.
Navíc naše úspěšné tažení znamená, že náš příští mistr bude rovnou nasazen až do druhé fáze, což je také ohromný úspěch.

Projevil se nějak tento historický úspěch třeba na zvýšeném zájmu o některé hráčky ze zahraničí?

Určitě. Velmi dobré výsledky Sparty i reprezentace znamenají i zvýšený zájem o jednotlivé hráčky. V současné době se nám však stávající kádr daří udržet. Podmínky na Spartě jsou pro ženský fotbal špičkové a i pro zahraniční týmy může být třeba problém nabídnout hráčkám stejný servis, jako tu teď třeba mají. Ono to pak není jen o penězích. Hráčky nejsou profesionálky, každá z nich je tady nějakým způsobem zajištěná, ať tady studuje nebo někde pracuje. Náš tým už má v zahraničí velmi dobré jméno, takže hráčky jsou chráněny smlouvami a jsou tak zaregistrovány na svazu. Pokud tedy nějaký tým projeví zájem o naše hráčky je nucen jednat úplně stejně, jako když chce jednat o přestupu nějakého fotbalisty. Zatím většina zahraničních družstev kalkuluje s tím, že si chce víceméně zadarmo natahat do svých řad kvalitní hráčky a když pak narazí na systém, který tu máme zavedený my, většinou je to odradí. Jinými slovy, zdráhají se investovat do hráček třeba ve formě finanční kompenzace.
Nyní máme okolo prvního týmu vybudován velmi dobrý servis, který v současné době čítá dvaadvacet lidí pod smlouvou, kde samozřejmě nechybí masér, doktor nebo další trenéři a to samozřejmě něco stojí, takže pokud půjde hráčka ven, tak pomůže nejen sama sobě, ale musí to být nějak zhodnocené i pro nás. Ale v případě třeba Petry Bertholdové nebo Katky Doškové je to už asi jen otázka času nebo sestry Martínkovi už třeba otevřeně hovoří, že by si chtěly zkusit zahraniční ligu. Proč ne, to pak může pomoci i reprezentaci.

Kolik našich hráček hraje v současné době v zahraničí?

Je samozřejmě řada hráček na regionální úrovni, ale když se budeme bavit o reprezentaci, tak Pavlína Ščasná a Dáša Urbancová v Bayernu Mnichov a Blanka Pěničková hraje za italské Udinese v Serii A.

Do finále Poháru UEFA postoupila dvě družstva ze země úřadujících mistryň Evropy. Dá se říci, že v současné době vládne Německo evropskému ženskému fotbalu?

Zcela určitě. Musíme si uvědomit, že třeba v Německu je okolo jednoho milionu hráček a to pak určitě více přitahuje i jednotlivé sponzory. Třeba hráčky Bayernu mohou na zápasy létat letadlem. Samozřejmě nesmíme zapomenout i na divácký zájem. Třeba finále ligového poháru se hraje souběžně, takže nikoho nepřekvapí, že nejdřív hrají holky a po nich na hřiště nastoupí kluci.

Pokračování za týden.