Spartě fandím už od malička, bohužel za mé bydliště mi osud vybral České Budějovice a není pro mne snadné se dostávat na zápasy mého milovaného týmu. Přesto jsem nemohl nevyslyšet výzvu nám věrným fanouškům přijít podpořit Spartičku ve veledůležitém zápase proti lídrovi z Liberce, takže jsem sebral svou přítelkyni, taktéž velkou Sparťanku a vyrazil. Již příchod na stadion dával tušit, že se bude jednat o velmi emotivní zápas. Sparťanské pokřiky bylo slyšet již z dálky a při pohledu na to množství lidí, snažících se dostat na zápas mě naplňoval radostný pocit z toho, že všichni přispějeme svou troškou a poženeme náš tým k vítězství. Já osobně jsem si nepřipouštěl jinou možnost, než jasnou porážku Liberce a šel jsem na zápas s neotřesitelnou vírou, že náš soupeř odtáhne zpátky pod Ještěd se staženým ocasem a že se po celé Gambrinus lize rozhostí strach z nové nabuzené železné Sparty.

Lehké komplikace nastaly u bran, kde vznikaly tlačenice, neboť pořadatelé zřejmě považují za nutné důkladně prohledávat každého fanouška, který přichází na stadion...jestli je to nutné i v našich podmínkách je na jejich zvážení... Usadil jsem se na své sedadlo a již první rozhlédnutí po divácích mě potěšilo, neboť sparťanské srdíčko přivedlo na zápas celé rodiny a já si říkal, že se to snad konečně povedlo a že naše domácí návštěvy budou opravdu pravidelně dosahovat 13 - 15 tisíc. K prvnímu poločasu se dá stručně říci, že hráči Liberce nevěděli čí jsou. Předváděli jsme pohledný kombinační fotbal, hrálo se po zemi a já si oddechnul, že Hřebíkovská éra nakopávaných míčů je snad konečně pryč. Každá naše akce vyvolávala bouřlivý ohlas celé Toyota Areny a diváci tvořili perfektní atmosféru. Obrana příliš práce neměla, neboť většinu rodících se akcí jsme likvidovali už v počátku. Ani po obdrženém gólu náš výkon neupadl. Hráči se nenechali zlomit, dál se červená povodeň valila na soupeřovu branku a naše snažení se dočkalo úspěchu těsně před koncem prvního poločasu v podobě gólu Maura Lustrinelliho.

Avšak o přestávce se něco stalo. Naše hra začala postrádat lehkost a soupeř ožil. Stejně jsme ale stále byli lepším týmem. Postupně se ale začalo hrát vzduchem a těžko odhadovat, jestli to bylo z pokynu trenéra nebo se něco pohnulo v hlavách hráčů. Přišla studená sprcha v podobě druhého gólu a Sparťané začali být nervózní. Přestože ke konci jsme měli několik šancí a rozhodně jsme nebyli zakřiknutí, gól jsme již vstřelit nedokázali a tři body si odvezl Liberec. Jak se dalo předpokládat, obranu si organizoval navrátilec Tomáš Řepka, který jasně kraloval v našem vápně jak ve vzduchu tak na zemi. Zřejmě nejvýraznějším mužem zápasu však byl Tomáš Kóňa, který si svým výkonem zcela jasně řekl o trvalé místo v základu, je jen obrovská škoda že na jeho místě hraje také náš kapitán Tomáš Sivok a bohužel při současném herním systému nebude pro oba místo. Naše nová posila ze Švýcarska Mauro Lustrinelli sice nepodala tak famózní výkon jako v generálce, přesto si myslím, že zahrál velmi dobře, o čemž svědčilo i to, že obránci soupeře ho zastavovali za cenu faulů, což jim nejednou beztrestně prošlo. My můžeme být pyšní na to, že Maura máme v týmu a věřím, že on bude tím pravým srdcařem pro Spartu. K jeho gólové premiéře mu můžeme jen gratulovat. Naopak o svých "přednostech" dali jasně vědět Slepička a Došek, kteří střídali ke konci zápasu a zřejmě jednou pro vždy potvrdili, že Sparta poslala pod Ještěd 45 milionů za dva nejdražší podavače míčů v historii. No, bohužel tak to někdy chodí. Vřelé díky Jardo Hřebíku!! Mluvit o výkonu rozhodčích je zbytečné, nic se na tom nezmění, ale docela rad bych věděl, kolik jim z našich 45 milionů z Liberce poslali aby předvedli to, co předvedli. Abychom tedy shrnuli sobotní zapas - předvedli jsme pěknou hru, vytvořili jsme si mnoho šancí, které jsme však bohužel neproměnili a co bych viděl jako největší plus, pod tlakem se kluci nezhroutili, i když prohrávali, rvali se statečně, zkrátka jako SPARŤANI!!

Proč tedy nadpis zní Velké zklamání? Ze zápasu jsem odcházel s obrovskym pocitem smutku a křivdy. Ne kvůli výkonu rozhodčího, ale kvůli gólům, které jsme dostali. Ani jeden nevznikl vypracovanou šancí Liberce, ani jeden jsme si nezasloužili. Výsledek měl vypadat úplně jinak. Smutným hrdinou se tedy stal Michal Hanek. Nechci ho proklínat, já byl z těch, kterým připadal jako to nejlepší možné řešení vedle Tomáš Řepky. Trenér Griga teď stojí před těžkým úkolem co s Michalem dál. Dát mu ještě šanci a doufat že už se jeho chyby nebudou opakovat? Nebo převáží strach z chyb, které by mohl udělat a jeho místo zaujme někdo jiný? Odpověď se dozvíme už za týden, kdy náš tým vyrazí do Brna. Teď je velmi důležité, aby kluci nepodlehli stresu z toho, že nevyhráli. Někdo je musí psychicky povzbudit a říct jim, že výsledek naprosto neodpovídá vývoji zápasu, že prohra je spíše dílem náhody. Pokud se to před příštím zápasem nepovede, můžeme opět spadnout tam, kde jsme byli na podzim. A proto žádám každého, kdo si přečte můj názor, pokud máte možnost, dejte našim hráčům najevo, že jsme na ně za jejich výkon pyšní.

SpartanCB