Když uslyšíte o městečku jménem Žebrák, ležícím mezi Zdicemi a Hořovicemi v okrese Beroun, většině z vás se určitě vybaví pohled na známou zříceninu tamního hradu z počátku 14. století, která je cílem mnoha turistů. Pro nás, sparťanské fanoušky, by však známý hrad měl být jen okrajovou záležitostí. V Žebráku se totiž 26. prosince 1909 narodil jeden z nejlepších fotbalistů historie našeho klubu, autor 162 ligových branek v dresu Sparty, 29 reprezentačních gólů, nejlepší střelec fotbalového Mistrovství světa 1934… a tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Zkrátka Oldřich Nejedlý.

Skvělý útočník Železné Sparty třicátých let neměl v mládí vůbec lehký život. Jeho otec padl během první světové války a Oldřich tak vyrůstal v Žebráku s matkou a čtyřmi sourozenci. V rodném městě rovněž poprvé kopl do balonu, začal hrát fotbal závodně a nad ostatními hráči obrovsky vyčníval. Již ve čtrnácti letech nastupoval za „A“ tým. Jezdili se na něho díval zástupci mnoha týmů v čele se Spartou, ovšem přestup na Letnou měl ještě počkat. Zejména jeho matka byla proti, chtěla totiž, aby se syn věnoval strojnímu zámečnictví, jemuž se vyučil. V šestnácti letech však i ona povolila odchod do nedalekého Rakovníka, kde se Oldřich okamžitě stal hvězdou tamního druholigového týmu. V jedenadvaceti letech se znovu ozvala Sparta. Kluby se dohodly na přestupové částce 20 000 korun a jako bonus dostal Rakovník přátelský zápas se Spartou, což byla pro středočeský klub tehdy velká čest, zahrát si proti tak slavnému týmu. A právě v tom utkání měl Oldřich Nejedlý poprvé nastoupit v rudém dresu. Jelikož se před slavnými budoucími spoluhráči styděl, převlékal se ten den raději v kabině domácích! Na hřišti však již válel za Spartu a v útoku po boku Silného a Braineho nastřílel bývalému klubu pět gólů. Premiéra, jak má být. Týden nato nastoupil poprvé za reprezentační tým a nevedl si o mnoho hůře – při výhře nad Polskem 4:0 vstřelil i zde ve svém prvním startu gól. Ve Spartě se stal ihned jedním z klíčových hráčů a pilířem proslulé útočné formace Faczinek, Zajíček, Braine, Nejedlý, Kalocsay.

Jak sám Oldřich Nejedlý později vzpomínal, obrovský vliv na jeho kariéru po přestupu do Prahy měl Raymond Braine. Po jednom tréninku za ním belgický kanonýr Sparty přišel, zda by si přípravu na zápas nechtěl prodloužit a pilovat s ním střelbu. Dostalo se mu kladné odpovědi a od té doby se tito dva často scházeli na Letné a individuálně trénovali. Zkušenější Braine centroval ze všech možných pozic, servíroval Nejedlému do pokutového území rozmanité přihrávky a ten měl jediný úkol, umístit balon z první do branky. Poté si oba role vyměnili. Zakončovali pravačkou, levačkou, hlavou... Nejedlý získal výborného učitele a Braine učenlivého žáka a kolegu. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Bylo by zbytečné se dlouze rozepisovat o střeleckých kvalitách Nejedlého, vše jde shrnout do dvou čísel, zahrnujících jeho celkovou bilanci na Letné – 415 zápasů, 388 gólů. Ve Spartě strávil krásných 10 let. Hned v roce 1931 získal svůj první titul a tento úspěch zopakoval i v ročnících 1936, 1938 a 1939. Již v necelých sedmadvaceti letech si zajistil členství v dnešním Klubu ligových kanonýrů, když vstřelil v utkání s Moravskou Slavií Brno svůj stý ligový gól. Úspěchy slavil se Spartou i na mezinárodní scéně, výraznou měrou pomohl k historickému vítězství ve Středoevropském poháru 1935 i postupu do jeho finále o rok později. Podrobnosti o těchto dodnes nedoceněných úspěších předválečné Sparty si však necháme do budoucna na samostatné povídání. Dnes k tomuto tématu již jen to, že Oldřich Nejedlý nastoupil v této tehdy nejpopulárnější evropské klubové soutěži k 42 utkáním, v nichž zaznamenal 21 gólů a je tak nejlepším střelcem našeho klubu v její historii. Od roku 1932 do roku 1938 byl nepřetržitě každou sezonu nejlepším střelcem Sparty (počítáme-li góly celkem, nikoli pouze ligu). Všechna tato čísla jsou krásná, ovšem úplně jinou dimenzi dostanou ve chvíli, kdy si uvědomíme, že Nejedlý nepřestal ani v dobách své největší slávy navštěvovat civilní zaměstnání, z něhož se každý den vracel po druhé odpolední a až poté se věnoval kopané! Něčím takovým se mohl z tehdejší Sparty pochlubit již jen Josef Čtyřoký, nikdo ze zbylých hráčů během působení na Letné nepracoval.

Reprezentační kariéra pro sparťanského útočníka začala, jak již bylo řečeno v roce 1931 utkáním s Polskem. Ale my přeskočíme až k památnému italskému MS 1934, které sparťanského mladíka proslavilo po celém světě. V úvodním utkání proti Rumunsku vstřelil při výhře Československa 2:1 vítězný gól a jednou skóroval i v následujícím zápase proti Švýcarsku. Poté přišlo na řadu semifinále s ambiciózními Němci (3:1), v němž nasázel našim západním sousedům hattrick, a ten mu zajistil titul nejlepšího střelce šampionátu. Po utkání Nejedlý řekl: „Dnes jsem prožil nejkrásnějších devadesát minut svého života“. I při následujícím světovém šampionátu ve Francii v roce 1938 byl nejlepším útočníkem týmu, ovšem kdykoli po ukončení kariéry dostal otázku, na které utkání v národním dresu nejraději vzpomíná, ukázal na zápas Anglie – Československo (5:4) v Londýně 1937. V tom samém roce se Oldřichu Nejedlému dostalo velkého uznání, když byl jako první československý fotbalista v historii (pár let nato jej následoval ještě Josef Ludl) nominován do mužstva Střední Evropy k exhibičnímu utkání proti zástupcům Západní Evropy, kde se sešly všechny hvězdy tehdejšího fotbalu. Spoluhráči sparťanského útočníka byla taková jména, jako Sesta, dr.Sárosi, Piola či Meazza. Na opačné straně hřiště pak stanul bývalý letenský forvard a Nejedlého učitel, Raymond Braine, který však tou dobou hrál již doma v Belgii. Jakmile dorazil Nejedlý vlakem do dějiště utkání, kterým byl holandský Amsterdam, čekal na něho na nádraží právě Braine se svým šestiválcovým Chevroletem. „Nazdar Oldo! Vítám tě v Amsterdamu, v neděli my dva proti sobě. Nasedni, ukážu ti Amsterdam." V samotném utkání však tito dva na kamarádství zapomněli a přičinili se velkou měrou o skvělý zápas. V něm i díky jedné brance Nejedlého zvítězil jeho tým 3:1. Zajímavé je, že celý tým obdržel jako dárek krásný unikátní žlutý míč, památku na tento skvělý zápas. Hráči se ale rozhodli, že jej věnují pouze Oldřichu Nejedlému…

Nyní se pokusme najít odpověď na otázku, kterou si v době éry Nejedlého kladli brankáři a obránci týmů z celé Evropy – v čem on vůbec tolik vyniká a je možné jej nějak zastavit? Druhou část otázky však můžeme rovnou vynechat s pouhým konstatováním, že se to nikdy nikomu nepovedlo. Mezi přednosti Oldřicha Nejedlého patřila zejména báječná střelba, uměl zásobovat branku soupeře přesnými a tvrdými ranami, z velké části zásluhou nespočtu tréninků s Brainem. Uměl i přesně přihrát a vymyslet něco, co soupeř nečekal. Měl skvělou fyzickou kondici, na hřišti působil nevyčerpatelným dojmem, byl všude včas, ani bránění mu nedělalo nejmenší problém. Dalšími typickými vlastnostmi byli fotbalová inteligence, slušnost a skromnost. Nikdy se nad ostatní hráče nepovyšoval, i proto byl v mužstvu velmi oblíben. Říká se, že svým pojetím hry předstihl dobu o pár desítek let. Ačkoli byl v tehdejším fotbalovém systému uváděn jako útočník, post na kterém hrál by dnes patřil spíše do zálohy. Dokázal akce nejen zakončovat, ale i zakládat z hloubi pole. Uměl hrát nalevo, napravo, ve středu útoku, nic mu nedělalo problémy. Nejvíce si na hřišti rozuměl ve Spartě s Gézou Kalocsayem a v reprezentaci s Antonínem Pučem.

{#ODKAZ_129}Ačkoli měl pohádkové nabídky z mnoha zahraničních týmů, během své vrcholové kariéry zůstal věrný Spartě. Nepomohla ani vtipná nabídka švýcarských vyjednavačů, že by se u nich doma klidně mohl jmenovat Nejedlini. Když v roce 1941 své angažmá na Letné ukončil, vracel se postupně domů po stejné ose, po které se odtamtud kdysi vydal do světa. Nejprve do Rakovníka, kterému jako hrající trenér pomohl ihned vybojovat postup do první ligy a v ní vstřelil dalších 18 branek. Odtamtud se v roce 1950 vrátil do rodného Žebráku, kde nastupoval v jednom týmu se svým synem a v útoku zářil až do svých 46 let, kdy jeho kariéru definitivně ukončila komplikovaná zlomenina nohy po brutálním faulu soupeře. V té době již pracoval jako ředitel berounského závodu ČSAD, ovšem na fotbal nikdy nezanevřel. Naopak. Kromě aktivit doma v Žebráku stíhal pravidelně nastupovat za starou gardu Sparty, snažil se nevynechat jediný zápas na Letné, jezdil po celé republice na besedy Spartaklubu a v padesátých letech byl jedním z trenérů reprezentačního týmu ČSR. Před italským Mistrovstvím světa 1990 zajistilo tehdejší vedení Sparty čerstvému osmdesátníkovi Oldřichu Nejedlému výlet do Říma, aby si na „místě činu“ zavzpomínal na 56 let staré bitvy, jež jej proslavily. Bohužel, krátce před začátkem šampionátu, 11.června.1990, jeden z nejlepších evropských fotbalistů všech dob zemřel.

Dnešní výlet do historie uzavře sám Oldřich Nejedlý: „Já byl kluk z venkova a protože venkov byl vždycky sparťanský, fandil jsem Spartě odmalička. Když jsem v roce 1931 oblékl rudý dres, hrál jsem ještě s Káďou a několika dalšími borci Železné Sparty. Později přišel Burgr, Čtyřoký, Bouček a jiní a na Letné se vytvořilo mužstvo, jakých Sparta ve své historii mnoho neměla. A já měl štěstí být u toho. Sparta pro mne znamená velice mnoho. Díky jí jsem nejen získal zaměstnání, doplnil si vzdělání a procestoval celou Evropu, ale zažil jsem tu i nejlepší partu svého života. Na to nelze nikdy zapomenout.“

Stejně tak ani my nikdy nezapomeneme na Oldřicha Nejedlého.

alvaro_recoba


Profil:
Jméno: Oldřich Nejedlý
Narození: 26.12.1909
Úmrtí: 11.6.1990
Kluby: Spartak Žebrák, SK Rakovník, Sparta Praha
Ve Spartě od - do 1931 - 1941
Bilance za Spartu: 414/388
Bilance za Spartu v lize: 187/161