Jan Šimák obloučkem přehazuje řeckého obránce a uhýbá skokem jeho skluzu. Udělá krok, druhý, ale slunce pálí a míč je najednou tak daleko... Se skoro až slyšitelným povzdechem zvednou diváci ruce k potlesku pro obranný zákrok Ludovica Sylvestreho. Mezitím Petr Lukáš hraje malou domů a zatímco se Libor Došek objímá s obráncem, Petr Pižanowski sbírá dlouhý výkop. V Toyota Aréně dnes jako by nelidská vedra zpomalila čas. I míč snad pod žhnoucím žlutým kotoučem létal pomaleji.
Poslední letní přípravný zápas Sparty za lidskou cenu dvaceti korun doprovodil program na tréninkovém hřišti, na tom hlavním si zahráli proti staré gardě mistrovští hokejisté, do hlediště putovaly zhruba dvě desítky podepsaných dresů (kupodivu ještě s logem Eurotelu). To všechno byla ale jen předehra. Teprve když vyběhlo na trávník jedenáct hráčů k rozcvičení, začalo to na Letné vřít. Možná i rodinky na procházce po Letenské pláni zaslechly telepatický vzkaz, který si předávali diváci z jedné tribuny na druhou: kde je Tomáš Řepka? Snad si nenatáhl sval, snad nedal při tréninku hlavičku panu Grigovi, snad nevsadí trenér doopravdy na stoperskou dvojici Lukáš, Homola?
Naštěstí se brzy přidali i náhradníci a Řepka ujistil svými sprinty a protahovačkami, že je zdravotně v nejlepším pořádku. Základní sestava proti Škodě Xanthi, jež nedávno rozdrtila Teplice 5:1, byla nicméně překvapivá. Blažek v brance kryl záda obraně ve složení Zabavník, Homola, Lukáš, Kadlec. Před nimi operovali Sylvestre, Šimák a Kisel, v útoku pak nenastoupil ani jeden z dlouhánů, ale Jun, Kolář a Zdeněk Pospěch. Zařazení Dana Koláře potěšilo sparťanské patrioty, i oni však museli zklamaně vydechnout, když hned po dvou minutách zahodil stoprocentní příležitost. Centr z levé strany ho našel osamoceného na malém vápně, branku ale svou přízemní střelou najít nedokázal. Jeho výkon jako by to poznamenalo: ač byl aktivní a nabízel se do hry, přílišnou jistotou neoplýval a další podobnou příležitost už si nevypracoval.
Naštěstí brzy Kolářovo selhání napravili jiní. Jan Šimák, který zahrával valnou většinu standardních situací, poslal míč z rohu na vzdálenější tyč, kde se nemýlil přeškolený obránce Pospěch. Možná se obrana soupeře lekla jeho nového účesu, spíše ale nabral opavský rodák dobrou formu: celý první poločas byl vidět. Zahanbit se ale nenechal ani Tomáš Jun. Na křídle útoku podnikal odvážné výpady a nebál se ani tvrdých soubojů, kdy měl leckdy nohu obránce takřka v úrovni hlavy.
Sparta držela míč, kombinovala a většina hry se odbývala na její útočné polovině. Pravda, nebyla příliš efektivní. Sólo Juna, které skončilo slabou přízemní střelou do středu branky, bylo symptomatické. Už to vypadalo, že si pro přestávkové občerstvení půjdou hodně ospalé tři tisícovky diváků, když rozhodčí odpískal faul zhruba třicet metrů před brankou Xanthi. Míče se ujal Jan Šimák a namísto očekávaného centru jej zatočil do pravé šibenice. Český brankář ve službách řeckého klubu za ním jen smutně otočil hlavu.
Do druhé půle nastoupil tým ve velmi podobném složení Zdeněk Pospěch na důkaz své univerzálnosti změnil post a stal se pravým obráncem. Do útoku se dravě vrhl Miroslav Matušovič, v obraně řízka Homolu vystřídal ještě větší brusič Řepka. Jenže to už ani přestávky v polovině poločasů, které rozhodčí odpískali, aby hráčům umožnili občerstvení, nepomohly a hra utonula v rozpálené nechuti. Šimák byl sotva svým stínem, rozehrávka vedená Lukášem se uvěznila ve stereotypu, agilní Matušovič postrádal odhad pro centrované míče, jen Sylvestre zodpovědně plnil především obranné povinnosti a pro potěchu oka přidal i jednu parádu při zpracování.
Čas běžel tempem poraněného hlemýždě a hra se pomalu ale jistě vyrovnala docela. A v závěru mohlo dojít i na vyrovnání skóre: Pospěch dával hráčům na levém křídle soupeře několikrát za sebou hodně prostoru a do prostor, kde je králem Jaromír Blažek, letěly hned tři nebezpečné centry. Pět minut před koncem přetavil Garposis jeden z nich v branku – naběhl si mezi dva stopery v rudém a nedal gólmanovi šanci. Vítězství 2:1 Blažek zachránil až na konci regulérní hrací doby, kdy reflexivně zasáhl proti další nebezpečné ráně z levé strany.
Vítězství se jistě počítá. Bylo ale utrápené – a nelze se ani divit, že byl závěrečný potlesk podobně vlažný, jako atmosféra v průběhu celého zápasu. Jen tu a tam se někdo ozval s pokřikem "Sparta!", jen při standardních situacích se aspoň trochu tleskalo, jedinkrát v závěru utkání zazněl politický pokřik "Paroubku, ty jsi hovado!". Léta bylo dnes zkrátka na všechny příliš.
Tomáš Krajča
