Opět se vám hlásí redakce s krátkým zhodnocením posledních dní. Z ohlasů na první „díl“ se dalo i mezi řádky vyčíst, že se vám toto zamlouvá a tak není důvod nepokračovat. Stalo i nestalo se toho hodně a jistě není na závadu si pár věci zopakovat, připomenout a vrátit se k nim. V podstatě se dá říci, že tentokrát můžeme být dokonce optimističtější, než minule, věci ve Spartě se pohnuly k lepšímu, i když to jsou pořád porodní bolesti (dámy nám prosím nebudou připomínat, že víme prd, co to jsou porodní bolesti). Přece jen se podařilo splnit základní cíl, postoupit do hlavní fáze poháru UEFA, pokračovat v poháru ČMFS a vést si dobře i v lize. Tady to trochu hapruje, ale o tom později. Minule jsme končili mimo jiné očekáváním nového trenéra ve Spartě. A tak tímto tématem pro tentokrát i začneme.
Tehdy se spekulovalo o více jménech, ale nejvíce z různých pohledů přišli na přetřes tito: Michal Bílek, Zdeněk Zeman, Zdeněk Ščasný a některé vrány (pravděpodobně pod vlivem) si šeptaly i o Vlastovi Petrželovi. Vedení nás napínalo hodně dlouho, probíhaly různé zaručené informace. Deník Sport nám každý den přinesl nového zaručeného trenéra z ještě zaručenějšího zdroje, který si nepřeje být jmenován a je blízký redakci. Zapomněli, že i stará Pěničková - vyhlášená to letenská hajzlbába - si také občas ráda přihne. Ale zpět k tématu, se Zdeňkem Zemanem jistě nějaká jednání proběhla, ale resultoval z nich pouze přestup Petráše a miláčka dámské části sparťanského publika Herzána. Mužská část ho již, pravda, oplakávala mnohem méně. Ve Spartě se prostě neprosadil. Oba již dnes bojují právě pod Zdeňkem Zemanem v italském Lecce. Ať se jim daří! Vlasta Petržela je trenér pro nároďák přeci, takže s ním se ve Spartě také nedalo počítat. Zdeněk Ščasný také nepřišel, i když dle deníku, který ví všechno první a nejlíp, tam místo něj měl mířit Jaroslav Hřebík. Po pár mrtvicích mosteckých příznivců se ale mohli všichni uklidnit. Ščasný zůstal a do Sparty nakonec přišel Míša Bílek. A jeho nástup byl pompézní, ihned s sebou přivedl i sparťanskou modlu letenských tribun Horsta Siegla, Siegla Horsta! Tohle většina fanoušků kvitovala možná více, než samotného Míšu Bílka, ale to je teď vedlejší. K nim přibyl i Zdenko Frťala, bývalý souputník Bílka z Teplic. A mohlo se začít!
Míša Bílek zatím se Spartou neprohrál, na což jsme ze dřívějška nebyli zvyklí. Urvali jsme pod jeho vedením zatím 4 vítězství a 3 remízy. V lize začal vítězně, kdy jsme porazili Zlín 2:0. Tak vzhledem k situaci Zlína žádná sláva, ale je třeba vykročit tou pravou nohou, o tom žádná. Navíc se jednalo o zápas po reprezentační pauze a ty nám snad vlivem nějakého zakletí prostě dlouhodobě nejdou. Přišla následně vybojovaná a vydřená remíza z Teplic, kdy jsme vyrovnávali v nastaveném čase utkání. To se taky počítá. Kdekdo chtěl již velká vítězství, ale každý trenér má dobu hájení a jeho tým si potřebuje „sednout“. Není důvod, aby to samé právo nemohl využít i Michal Bílek. Výhra nad Budějovicemi byla jasná o tři góly, ale předvedená hra už byla horší. Ale vyhráli jsme o tři góly! Co bychom za to dříve dali. Sparťanský fanoušek bývá někdy nevděčný ;-) A teď naposledy v lize remíza na Slávii. Slepovaná obrana a následné zranění Sivoka, to nevěstilo nic dobrého. Ale vybojovali jsme bod. Jasně, vždy se může vyhrát, ale za daných okolností je to prostě pořád bod zvenku. Prohrát ale s týmem, který vždy hraje ten nejpohlednější fotbal, tak to bychom byli - slovy Písaříka z nesmrtelné pentalogie Básníků – v prdeli i s ambulancí.
V pohárech se nám vedlo také dobře. V domácím poháru jsme šestigólovým výpraskem sprovodili ze světa Dostu Bystrc – Kníničky. Ty tam jsou doby, kdy se domácí pohár nebral vážně. Ostatně díky němu letos hrajeme i pohár UEFA a tam se nám také vedlo! Los nám přisoudil nepříjemné Skoty – Heart of Midlothian. Dle důvěryhodných zdrojů blízkých redakci deníku Všechnovimvšechnoznam jsme neměli zrovna moc šancí na postup, zvlášť, když to ve své analýze doložil střízlivým pohledem i básník a prorok Ladislav Vízek. Jenže v Edinburghu jsme domácí vyškolili a ti byli rádi, že prohráli jen 0:2. Postup tedy byl téměř v kapse, doma jsme před zaplněnými tribunami jen remizovali 0:0, ale tady šlo hlavně o postup. Samozřejmě, že jsme byli vypeskováni, neboť strahovský balet v Londýně hrál zase ten nejlepší fotbal a vlivem více negativních náhod a pravděpodobně i zaklínadel tam nějakou záhadou prohrál 0:1. Ale nevadí, hlavní je postup! A ten nám teď přinesl docela lahodné menu v podobě dalších příjemných pohárových klání, které si ale na rozdíl od strahovského „lebedínojevo ózera“, spolu s Libercem a překvapivě i Mladou Boleslaví zahrajeme. Začínáme doma s Espanyolem Barcelona, jehož představení si můžete přečíst i na našich stránkách. Po roce taktéž přivítáme Ajax Amsterdam, který k nám zavítal naposledy v rámci Ligy Mistrů. Na Letné tak opět uvidíme mj. Zdeňka Grygeru či Jaapa Stama. Venkovní los nám přisoudil výjezdově příjemnou Belgii a Rakousko. V Belgii se utkáme s místním provinčním klubem z Waregemu. A nakonec hrajeme ve Vídni s Austrií. Bude se hrát až v prosinci a tak neexistuje lepší pozvánka, jak si zavzpomínat na klasické vánoční vídeňské trhy a nakoupit Ježíška pro své blízké. Když potom ještě zaskočíte do Prátru na Spartu a završíte to pivkem a klasickým Wienerschnitzlem třeba s bramborovým salátem na proslulé Mariahilfer Strasse, tak máte o kvalitní program postaráno! A všichni věříme, že v tomto posledním zápase skupiny poháru UEFA bude ještě o co hrát.
A teď hrrr na Baník!
Vaše redakce
