Nudné zimní bezfotbalové dny vám na SpartaForever doufáme zpestří několik zajímavých rozhovorů. Dnes přinášíme exkluzívní interview s bývalým útočníkem Spartičky Igorem Gluščevičem, ex-reprezentantem Srbska a Černé hory, který si při jedné podzimní návštěvě Prahy udělal čas a popovídal si s námi nejen o svém angažmá na Letné. Igor do Sparty přišel v roce 2003 jako hvězda nizozemského Utrechtu, kde patřil k nelepším střelcům tamní ligy. U nás se však i vinou nepříjemného zranění nedokázal dostat do pohody a po roce v Praze se vrátil do Eredivisie, konkrétně Vitesse Arnheim. Igor má i přes ne úplně vydařené angažmá pro Spartu jen slova chvály, zajímá jej současná situace v klubu a na dálku Spartu podporuje. Určitě se s ním ještě někdy potkáte na Spartě, Igor se do Prahy vrací rád a často. Nyní obléká opět dres Arnheimu, kam se vrátil po ročním hostování, na konec kariéry ještě nahlas nemyslí, fotbal jej baví, ale již nyní ví, že až jednou opravdu skončí, stane se hráčským agentem.

Vítej Igore při rozhovoru pro SpartaForever. Co se ti nyní jako první vybaví při vyslovení slova Sparta?
Sparta pro mě znamená opravdu hodně, mám k ní výborný vztah, i když v ní už nějakou dobu nepůsobím. Moje období ve Spartě nebylo ideální, nebylo to úplně to, co jsem očekával. Věřil jsem, že budu úspěšnější. Já považuji Spartu za opravdu veliký klub a byla to pro mě čest být jeho součástí.

A co naopak patří mezi ty méně pozitivní zážitky či zkušenosti?
Nějaké tam určitě byly. Ale ať hrajete kdekoliv, tak máte nějaké pozitivní a negativní zážitky. Já však svoje působení ve Spartě beru jednoznačně jako pozitivní.

Tvůj nejlepší moment ve Spartě byl pravděpodně ten důležitý a památný gól, který jsi dal z přímého kopu v předkole LM ve Skopje...
Ano, to bylo nezapomenutelné, důležitý okamžik, důležitý zápas, důležitý gól. Poborský dal poté další, který nám zaručil postup. Byl to asi můj nejlepší moment. Překvapil jsem gólmana a vlastně i všechny ostatní.

Hlavně domácí fanoušky, ti to nemohli zkousnout ze všech nejvíc...
Ani se jim nedivím, ten způsob, kterým jsem dal gól, nebyl nejobvyklejší a musel vyvolat nějaké reakce.

Další věcí mimo tvého gólu, kterou si pamatuji z toho zápasu bylo, že jsi se držel posledních pár minut u tunelu pro hráče, aby pak šlo co nejrychleji zmizet do kabin.
Aaaaaale, to snad ani ne (smích). On celý zápas byl takový zvláštní, snažil jsem se být co nejdál od diváků, protože ti tě můžou k nečemu vyprovokovat a ty pak být potrestán na několik zápasů. No a můžeš přijít o tři čtyři zápasy. Řídil jsem se tím, abych se vyhýbal jakýmkoliv potížím a nebyl pak potrestán stopkou.

Zmínil jsi Champions League, jak na zápasy v ní vzpomínáš?
Tak to bylo něco vyjímečného. Přišel jsem do Sparty s mnoha očekáváními, zahrát si Champions League bylo jedno z nich. Kvalifikovali jsme se do hlavní soutěže, hráli jsme proti velkým klubům, byl to krásný zážitek. Maximum v evropském fotbale.

Když jsi přišel do Sparty, mnoho lidí říkalo, že ten styl, který Sparta pod trenérem Kotrbou praktikuje není nic, co by ti mělo sedět. Že jsi spíš typ hráče do vápna a k tomu, co umíš nejvíc jsi se moc nedostával.
Když se ohlédnu zpátky, myslím si, že i když na to není moc času, měl by hráč mít možnost se na novou ligu adaptovat. Myslím, že to byl případ mého prvního půlroku. Nehrál jsem úplně nejlépe a tak, jak jsem mohl, a všude jsem ještě slýchával, že to není systém pro mě. Já se snažil přizpůsobit, ale všichni ode mě očekávali branky, protože jsem přicházel jako velká posila, protože se o tom pořád psalo v novinách, a i proto to bylo velice těžké. Druhý půlrok už jsem cítil, že mi to zase začíná jít, že můžu být právě ten hráč, kterého Sparta potřebovala a kterého ve mne chtěla mít. Ale poranil jsem si kotník, čímž jsem zmeškal dva a půl, tři měsíce. No a to byl bohužel konec. Je to škoda, protože jsem cítil, že mám pořád klubu co nabídnout, ale to je život.

Myslíš si, že jsi ve Spartě dostal dostatek příležitostí na to ukázat, co v tobě je?
Určitě ano, měl jsem šanci se ukázat, hrál jsem první půlrok pravidelně. Sžíval jsem se s ligou, s novými spoluhráči, s novým životním stylem, se vším. Což se celkem dařilo až do toho zranění. Měl jsem dostatek šancí a příležitostí, ale to nebyl ten problém. Problém byl, že jsem tu šanci dostal v okamžiku, kdy jsem ještě nebyl úplně ve formě.

Mohl by jsi říct, v čem je podle tebe, česká liga specifická? Oproti jiným, kde jsi hrával, Jugoslávie, Španělsko, Řecko, Holandsko...
Česká liga je velmi zvláštní, člověk v ní nemá moc prostoru. To je jeden z důvodů, proč tolik zápasů končí výsledkem 0-0, 1-0 nebo 1-1. Prostě nepadá příliš gólů. Týmy preferují především defenzivní taktiku, což není přiliš atraktivní pro diváky a proto možná nemá česká liga v Evropě takový zvuk, jako jiné soutěže. Ale podle mě je kvalitnější, než všichni říkají. Je trošku nedoceněná. Vem si, že z vaší ligy přestupují rok co rok hráči do větších evropských klubů.

Jak jste vycházeli v kabině? Kolují historky, že tam pro tebe jako pro cizince zrovna nebyla ideální atmosféra...
Podívej, fotbal je taková zvláštní profese, ve které zkrátka nemáte moc času se s někým zkamarádit. Myslím, že všeobecně v české lize není moc cizinců, možná je to i díky české mentalitě, protože tu k nim lidé nejsou moc otevření. Třeba snažit se jim maximálně pomoct v momentech, kdy to opravdu potřebují a když by tu pomoc opravdu ocenili. Ale i na to se dá časem zvyknout.

A jak jsi cítil, že tě přijali fanoušci?
Měl jsem z toho skvělý pocit, od prvního dne až do toho posledního. Ale zase, když se vám na hřišti daří, tak vás povzbuzují, když se nedaří, tak jsou naštvaní, tak je to všude. Takže kdybych hrál líp, bylo by to určitě ještě lepší.

A co Praha a život v ní?
Praha je úžasné město, jedno z nejkrásnějších měst, ve kterém jsem kdy byl. A to jsem byl v mnoha evropských městech. Když se nad tím zamyslím, tak je Praha asi to nejhezčí.

Ve Spartě s tebou působil i bratr Vladimir, kde ten teď hraje?
Nyní hraje v klubu Polytechnika Temešvár v Rumunsku. Přišel tam před rokem a půl. Ten tým koučuje George Hagi, on jej tam přivedl, brácha se mu zamlouvá a hraje pravidelně.

Během tvého působení došlo ke změně trenéra, přišel František Straka, jak jsi viděl ty tu výměnu?
Straka byl trenér, který přinesl do klubu a do týmu nějakou novou myšlenku. Ke konci sezony jsme pod ním hráli mnoho velmi dobrých zápasů. On byl s klubem úspěšný i další sezonu, jak v lize, tak i postupem do Champions League. Ale stejně tak, jako můžete být několik zápasů úspěšní, může přijít pár nepovedených a .... ale tak je to všude, ve všech ligách, všech týmech. Ve velkých klubech je to jen víc vidět. Klub pak usoudil, že chtějí dokázat něco víc v Lize Mistrů a tak musel i on odejít. Ale Straka určitě svým půsebením klubu prospěl.

Další z historek říká, že trenér Kotrba stál o Verpakovskise z Lotyšska, ale klub mu přivedl vás, z čehož trenér Kotrba neměl moc radost, protože o vás nic moc nevěděl. Slyšel jsi o tom někdy?
Tak to slyším od tebe poprvé. Ale víš, já byl už na mnoha místech, v mnoha klubech. A mnohokrát to není trenér, kdo rozhoduje o přestupech. Je to práce jiných lidí v klubu. Je to opravdu poprvé, co to slyším, ale věřím tomu.

Když jsi přestupoval do Sparty, byl prezidentem Vlastimil Košťál, ale vzápětí jej nahradil Daniel Křetínský. Mnoho lidí říkalo, že to byl vleký problém, protože noví vlastníci tě v klubu nechtěli.
Podívej, ono to vlastně není až tak složité. Byl jsem docela drahý hráč a pan Košťal, který mě do klubu přivedl z klubu odešel. Tím se moje pozice v klubu změnila, protože pan Košťál byl pro mě důležitý. Věřil mi a podporoval mě po celou dobu, co jsem byl ve Spartě. Bylo to i proto, že jsem měl na stole několik nabídek z jiných klubů a já mu otevřeně řekl, že chci hrát za Spartu a on si toho vážil. A noví majitelé moc na historii nekoukali, spíš na náklady. Kdo kolik vydělává, kolik dává gólů a tak. Třeba Poborský měl ten rok fantastickou formu, byl velice důležitý pro klub a také hodně vydělával. A takový hráč pro klub není nikdy příliš drahý.

Proto mu příští sezonu zdvojnásobili plat.
To je to co říkám, peníze nebyly problém, klub jako Sparta si může dovolit platit drahé hráče. Právě Poborský, který si to určitě zasloužil. Ale hráči jako já, kteří nedávali tolik gólů, byli příliš drazí. Prostě v té chvíli byl pro nás dva klub příliš malý. Možný problém byl i můj dobrý vztah s panem Košťálem, takže stále si myslím, že bylo nejlepší řešení to, abych z klubu odešel.

Co považuješ za největší úspěch svého působení ve Spartě? Výhru v poháru, zápasy v Lize Mistrů, nebo něco jiného?
Je to těžké zhodnotit, mě osobně ten rok moc nevyšel, přišel jsem jako hvězda z holandské ligy, kde jsem dal za tři roky padesát gólů, vyhrál jsem tam pohár. Přišel jsem do klubu hrát Champions League, všichni ode mě očekávali hodně, i já jsem od sebe očekával mnoho. Takže ten celkový pocit z mých výkonů není tak dobrý. Ale na druhou stranu bylo skvělé být součástí Sparty, byli jsme úspěšní v Lize Mistrů, kde jsme se dostali do poslední šestnáctky týmů, hráli jsme v Miláně o místo mezi nejlepšími osmi. Vyhráli jsme pohár ČMFS, v lize jsme byli druzí, což byl jediný neúspěch. Takže mám možná trošku rozpolcené pocity.

Rok předtím jsi vyhrál holandský pohár s Utrechtem, což je pro tebe jako hlavního strůjce vítězství asi cennější.
Ano, byl to rozdíl vyhrál pohár s Utrechtem a se Spartou. Sparta chtěla vyhrát hlavně ligu, pohár ČMFS neměl až takovou důležitost v předsezónních cílech. Zato v Utrechtu to byl obrovský úspěch.

Proč vyhrál Baník ten rok ligu? Víš, že dva jeho hráči jsou nyní ve Spartě?
Ano, vím... Doš...... Ne, Matušovič! Myslím, že ten rok měli velmi dobrý tým, hráli výborně. S tím jak jsme hráli LM, tak jsme se na ligu plně nesoustředili. A když jsme s tím pak začali, tak bylo pozdě. Porazili jsme je dvakrát, a vyhráli posledních 7-8 zápasů v řadě, vyhráli jsme skoro všechno, co šlo, ale stejně to bylo málo.

Jsi s někým ze Sparty v kontaktu?
Když někdy přijedu do Prahy, tak zajdu na stadion, jdu tam za těmi, co v klubu ještě pracují. Teď je tam jen málo hráčů z mojí éry, ale nějak v kontaktu nejsme. Jak říkám, jen když někoho potkám.

Kde hraješ nyní? Vím, že loni jsi se vydal za fotbalem hodně daleko.
Loni jsem hrál v Číně, v týmu Shandong Luneng, vyhráli jsme čínskou ligu s náskokem 20 bodů, zvítězili jsme i v poháru. Je to dobrý klub, má spoustu fanoušků, na každý zápas jich chodí čtyřicet tisíc. Opravdu velice zajímavá zkušenost. Byl jsem tam jen na hostování z Viteese Arnheim, takže teď se vracím do Holandska.

Sleduješ Spartu na internetu?
Ano, každý týden. Dívám se, co se děje ve fotbalové evropě, sleduji v podstatě všechny moje bývalé týmy.

A slyšel jsi někdy o SpartaForever?
O SpartaForever jsem se dozvěděl až od tebe.

A na závěr naše klasická otázka. Chtěl by jsi něco vzkázat sparťanským fanouškům?
Chtěl bych je moc pozdravovat, ať dál fandí Spartě, protože Sparta je obrovským klubem a zaslouží si podporu. Já budu už vždycky Sparťan.

Děkujeme Igore za rozhovor a hodně štěstí nejen na hřišti!

alvaro_recoba, Chibitch