Je půl desáté večer, před chvilkou jsem se vrátil domů a konečně můžu, alespoň pro dnešek, odhodit funkci pohřební plačky a rozdělit se s vámi o dnešní radost. Otevřel jsem láhev dvanáctileté 42% třešňovice, kterou jsem měl dlouho připravenou pro obzvlášť slavnostní chvíli, nalil jsem si lampu jako hrom a pouštím se do psaní. Letos jsem mnoho radosti s naší Spartičkou nezažil a při psaní svých postřehů z utkáních jsme si připadal jako zaměstnanec Pohřebního ústavu. Dnes tedy po dlouhé době radost. Na konci zápasu tep asi 240, naběhnuté žíly na spáncích i na krku a společně s drtivou většinou diváků v hledišti z posledních sil skanduji to potupné „Věčně druhý! Věčně druhý! Věčně druhý!“ Nemohu se té radosti nabažit. Co tomu předcházelo?

Skutečný funus. V životě nás potkávají chvilky radostné, chvilky štěstí, chvilky neradostné a bohužel i chvíle, na které se nikdy nedokážeme připravit a které nám přinášejí žal a smutek. Takovou smutnou chvíli nám v těchto dnech připravil Andrej Kvašňák. Skvělý fotbalista, skvělý herec, klaun ve fotbalovém dresu. Snad poprvé nás zarmoutil. Zemřel na zákeřnou nemoc ve věku nedožitých 71 let. Dres Sparty nosily desítky vynikajících hráčů, ta plejáda borců nemá konce, ale žádný nebyl takový, jako Andrej. Zcela po právu byl vyhodnocen jako Sparťan století. Naposledy se dnes s Andrejem přišly rozloučit stovky lidí, příbuzní, spoluhráči, kamarádi, obdivovatelé jeho kumštu. Smutné jsou chvíle posledního loučení. Andreji, my nezapomeneme!

V osvěžovně U spravedlivého Pučka panuje zvláštní nálada. Je pár hodin před derby a o fotbale se téměř nemluví. Nervozita je cítit na sto honů. Raději probíráme s přáteli všechno možné i nemožné, o nějakém fotbale nemluví nikdo. Ono se o našem současném fotbale téměř nedá mluvit. Jdeme od zklamání ke zklamání a tak je slovo Sparta tabu. Popijeme, něco pojíme a kolem čtvrté vyrážíme s obavami na Letnou. Zde se naše nálada trošičku lepší. Sledujeme davy lidí, hrnoucí se k našemu fotbalovému chrámu. Sami mezi sebou si dodáváme odvahy, bojová nálada se vlévá do našich žil. Přece neprohrajeme! Už jsme letos těch porážek zažili dost. Ten červenobílý balet ale nahání strach! Jsou to šampióni šampiónů, hrají nejkrásnější fotbal na celé planetě, čteme v deníku Sport. Naše manekýny rozsekají na kaši, prorokují mnozí odborníci. Vynikající Vorel, famózní Krajčík, Švento, Vlček a spol. se třesou na tři body z Letné.

Stadión je vyprodán, báječná atmosféra, více jak 20 000 diváků je zvědavo, jak to dnes dopadne. Hráči už jsou na ploše, utkání začíná. Dnes nepřichází slavnostní chvilka pro některou ze sparťanských legend, dnes se loučíme s nezapomenutelným Andrejem Kvašňákem. Minutou ticha se loučíme navždy s úžasným člověkem i fotbalistou. Před dvěmi a půl tisíci lety, před rozhodující bitvou u Thermopyl s obrovskou přesilou Peršanů, vyslal spartský král Leonidas posla ke svým občanům se slovy: „Nezapomeňte na nás!“ Nežádal pomoc, věděl, že jde na smrt! Jen chtěl, aby hrdinství jeho i ostatních spartských bojovníků nikdy nebylo zapomenuto. Stejně tak si určitě i Andrej přál, abychom na něj nikdy nezapomněli. Nezapomeneme!

Od prvních minut zápasu se nestačím divit. Toto je ta zoufalá Sparta z posledních týdnů? Toto je ten balet v červenobílých dresech? Nehrají na nás nějakou habaďúru a nevyměnili si před zápasem dresy? Ne, nevyměnili. Já ty naše bídáky dobře znám. Ale dneska je nepoznávám. Oni zase hrají fotbal, jsou lepší, lépe se pohybují, útočí, přesto si mnoho brankových situací nevytvářejí. Ale bojují, přesně tak, jak slíbili. Nepouštějí hosty téměř přes půlící čáru. Jen ta střelba vázne. Někdy mám dojem, že nechtějí svými střelami zranit brankáře Vorla, jinak si ty „bomby“ neumím vysvětlit. Výjimkou jsou jen dvě pumelenice Matušky a jedna Pavla Horvátha, ty byly hutné. Sešívaní snad nevystřelili na Jardu Blažka ani jednou. Nedokážu ten pocit popsat, ale nějak cítím, že dnes nemůžeme prohrát. Máme převahu, v obraně je jistotou Tomáš Řepka a ostatní ho dobře doplňují. Jarda Blažek bez práce. V záloze je kupodivu nejlepším odepisovaný Pavel Horváth. V útoku si oplácí fauly Libor Došek s hostujícími beky. V dresu hostí zaujme jen Dušan Švento svou rychlostí a přímočarostí, zato “bílý Drogba“ Vlček je neviditelný. První poločas je u konce a tribuny vyprovázejí naše hráče do kabin potleskem. To už tady dlouho nebylo.

V přestávkovém programu zcela zklamou střelci v soutěži Letenská střela, vyhrává ten nejmladší! Naše minipřípravka dává návod dospělákům do druhého poločasu. Své sešívané soupeře poráží 2:0. Gratuluji!

15 přestávkových minut uteklo velmi rychle a už se opět hraje. A opět v naší režii. Sešívaní se většinou jen brání. Jako by se hrálo přes kopírák. Máme převahu, tlačíme se před branku hostů, ale vyložená šance žádná. Je vidět, že sešívaným chybí vykartovaný Jarolím, nejsou schopni bez něj cokoliv vymyslet. Hrají vyloženě na bezbrankovou remízu, jejich útočná vozba je naprosto bezzubá. A tak přichází zasloužený trest. Závar před Vorlovou svatyní, dvě nepovedené střely, ale do třetice se Pavel Horváth trefuje do černého. Góóóóóóóóóóóóóóóóóóól!!!!!! Vedeme 1:0. Vůbec mi nevadí, že běží teprve 63.minuta, řvu na sudího: „Pískej konec!“ ;o)))

I po vedoucí brance držíme otěže zápasu pevně ve svých rukou. Jsme ve všech aspektech lepší, hosté se dnes nezmohou na nic. Ani změny v sestavách nemění nic na průběhu utkání. Nakonec se tedy dočkáváme a nenáviděného soupeře porážíme. Vyprovázíme hostující hráče do kabin frenetickým skandováním „Věčně druhý! Věčně druhý! Věčně druhý!“ To obrovské napětí ze mne padá. Musím pochválit naše kotelníky za skvělé choreo. Sešívaný ubrečenec, vzpomínka na Andreje Kvašňáka, karikatura sparťanského bojovníka, stejně tak obrovská vlajka vzkazující našim hráčům:“Historie nás zavazuje!“, tribuna ve sparťanských barvách-to vše bylo famózní. Naproti tomu slávistická vlajka „2007 rok hvězd“ byla dnes spíše k smíchu. Ty jejich opěvované hvězdy nějak vyhasly.

Dnešními hvězdami jsou Tomáš Řepka a Pavel Horváth. Oběma se zápas parádně vydařil. Ani ostatní nezklamali, bojovali do posledního dechu, přesně tak, jak v předzápasových proklamacích slibovali, ale Pavel i Tom byli dnes nejlepší. V dnešní euforii ovšem nesmíme zapomenout na předchozí porážky a tragické výkony. To by bylo neomluvitelnou chybou. Čekají nás další těžké zápasy a usnout na vavřínech po dnešním vítězství by bylo cestou do pekel. Tak, jako jsme bojovali dnes, tak musíme bojovat i v dalších utkáních. Čekají nás další těžcí soupeři. Dnešní vítězství je jen jedna vyhraná bitva. Sice důležitá, ale válka trvá dál. Za týden, v Ostravě, to také nebude procházka růžovým sadem. Jak jsme si to z jara připravili, tak si to nyní musíme dodělat. Je toho hodně k zlepšování. Dnes jsme ale udělali veledůležitý krok k vytouženému cíli. Uděláme i těch šest zbývajících?

Jsem rád, že jsme dnes na Letné byl a užil si slavného vítězství nad naším největším rivalem. Ty Vratné lahve můžu vidět někdy jindy!

Bombito


Statistika zápasu:

AC Sparta Praha - SK Slavia Praha 1:0 (0:0)

Branka: 63. Horváth

Rozhodčí: Franěk - Filípek, Kordula
ŽK: Řepka - Hrdlička
Diváci: 20 565

Sestava Sparty: J. Blažek - Z. Pospěch, T. Řepka, Š. Kučera, M. Kadlec (55. R. Zabavník) - K. Kisel (88. L. Sylvestre), L. Hušek, P. Horváth (74. D. Kolář), M. Matušovič - M. Kulič, L. Došek. Trenér: Bílek

Sestava Teplic: M. Vorel - D. Hubáček, M. Suchý, A. Aračič, A. Urbánek (72. D. Kalivoda) - M. Krajčík, P. Janda, T. Hrdlička, D. Švento - L. Reiter (77. R. Gaúcho), S. Vlček (65. T. Necid). Trenér: Jarolím