roboACS | 10.12.2016 17:48

Když nám po postupu do základní skupiny Evropské ligy vylosovali naše soupeře, bylo mi hned jasné, že pokud si mám šanci někam jet zafandit je to maximálně do Milána do Itálie, Southampton byl pár dní po losu a na to jsem v tu chvíli bohužel neměl penízky a Izrael byl pro mě naprosto finančně nerealizovatelný. Takže zbýval jen ten Milán. Po úvodní prohře v Anglii 0:3 po naprosto tragickém výkonu, jsem si říkal, že jestli už o nic nepůjde tak nás tam před Vánoci asi moc nepojede. A skutečně již o nic nešlo a přesto nás na sever Itálie jeli tisíce. Jeli jsme oslavit postup.

Po domácí výhře nad Southamptonem již bylo jasné, že skupinu K vyhrajeme, takže do Itálie se jelo slavit. Jel jsem autobusem 12. hráče od Letné. 12. hráč vypravil dva autobusy, u stadionu ještě stáli další tři autobusy fan klubů Lovosic a Týnce. Celkem jsem na parkovišti před San Sirem napočítal na dvacet autobusů plných Sparťanů. Náš bus odjížděl od Sparty krátce po deváté hodině. Nálada byla naprosto super. Zpívalo se, popíjelo se, zvracelo se, prostě taková tradiční Sparťanská pohoda. Na výběr na popíjení toho bylo opravdu hodně: neskutečné množství pivka, rum bramborový i třtinový, vodka, ořechovice, hrůzné slaďárny a v poslední fázi výletu i "vysoce kvalitní pravé Italské bílé či červené víno" za 4 éčka.

Ještě v Čechách jsme dvakrát stavěli na dokupování zásob na pumpách z toho druhá zastávka u hranic na Rozvadově vejde do Sparťanských výjezdových dějin. Jedna nejmenovaná osoba to s popíjením alkoholu přece jen trochu přepískla, neudržela rovnováhu a spadla hlavou na beton. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí byla při vědomí, komunikovala a chtěla jet dále. Když již se nepodařilo zastavit krvácení z hlavy ve stabilizované poloze ani po zvedání nohou byla na místo přivolána sanitka. Po příjezdu sanitky a policie atmosféra ještě trochu zhoustla to když obsluha čerpací stanice chtěla po policistech, aby vyšetřili, kdo údajně zdemoloval záchody. Naštěstí mladší z policistů byl docela rozumný a tak se situace uklidnila.

Zraněná osoba byla převezena do nemocnice ve Stodu. Měla ale jasnou touhu jakkoli se přece jen dostat do Milána. Bez ohledu na policii, nedbajíc rady doktorů z nemocnice utekla, pomocí stopu a vlaku se dostala až do Mnichova. Tomu se říká správný fanatismus. Na letišti v Mnichově po zakoupení letenky do Milána se jí ovšem při popíjení dalších pivek obnovilo krvácení a tak nakonec v cestě dále řece jen nepokračovala a vrátila se do Prahy. Snad bude zdravotně ok a nebude mít nějaké zbytečné problémy, jak s doktory (kvůli útěku z nemocnice) tak hlavně s policisty. Problémy měli i ostatní autobusy. Jeden vysadil nedobrovolně cestujícího již v Plzni a další fandové v jiném autobusu se špatně domluvili s Jirkou Lálou na které že pumpě to má za ně platit. Byli za ohromné asistence německé policie převezeni na služebnu, ale i oni nakonec zápas stihli.

Po asi hodinovém zdržení na Rozvadově pokračujeme dále již bez problémů přes Německo, Rakousko a Švýcarsko až do Itálie. Miláno je hned na severu, takže tentokrát jsme nejeli jako v březnu ještě tisíc kiláků po Itálii, ale již kolem jedenácté jsme parkovali u stadionu San Siro známém také jako stadion Giuseppe Meazza v Miláně. Stadion byl otevřen 19.9.1926. S kapacitou 80 tisíc diváků je to osmý největší stadion v Evropě. Také je to jeden z třiadvaceti pětihvězdičkových stadionů na starém kontinentě. V roce 1989 byl stadion rekonstruován protože se na něm hrálo i několik zápasů pro nás slavného mistrovství světa 1990. Sparta hrála v historii na tomto stadionu již čtyři utkání a pokaždé prohrála. Bohužel ani v roce 2016 jsme tuto nepříznivou bilanci nezlepšili. Ale o tom až později. Nejdříve se pojďme podívat do města.

V metru jsme úplně náhodně potkali kluky z Týnce a tak jsme změnili původní plán hledat Pils pub, na návštěvu centra města. Když se někoho zeptáte, co je k vidění v Milánu? Odpoví vám že katedrála, opera a San Siro. Nic moc na tak velké město. Z metra jsme vystoupili na stanici Duomo na náměstí Piazza Duomo, kterému vévodí světoznámá a opravdu nádherná katedrála. Bohužel mu také vládne hromada turistů a holubů a tak po nezbytném focení jsme rychle vzali nohy na ramena a hurá zase do metra a najít tu Plzeňskou hospodu. Starším metrem jsme dojeli na přestupní stanici Lotto a pak novou moderní trasou metra se stěnami na hranách nástupiště a soupravami bez strojvedoucího dojeli kamsi na okraj. Dále jsme pokračovali tramvají. To byl také zážitek. Ne skutečně to nebyla nějaká historická jízda, tramvaje které ještě pamatují strejdu Beníta tu jezdí v běžném provozu. Strojvedoucí točí pákou, dřevěná skříň vozu, strašný hluk a na nějakou bezbariérovost zapomeňte. I takhle může vypadat mhd v roce 2016!

Dojeli jsem k nějakému vítěznému oblouku nebo co to bylo. Mě to tak trochu připomínalo Holešovické Výstaviště. Kousek doleva, chvilku rovně a jsme před vytouženou hospodou. Našli jsme jí. Akorát nás trochu zaskočilo, že bylo zavřeno. Asi se trochu lekli těch až 40 rezervací z Čech a že by místo odpolední siesty museli makat a vydělávat a tak hospodu nechali po celý den zavřenou. Jak vypadá taková pravá Italská siesta jsme poznali za nedlouho. V Čínské čtvrti jsme metodou pokus a omyl našli nějakou pizzerii. Kluci se dobře najedli, pizza za rozumnou cenu a vypadala fakt luxusně, něco málo jsme popili. Zůstali bychom i déle. Ale po třetí hodině odešel personál, majitel zamlkl a když pochopil, že nehodláme vypadnout, tak nás krátce před půl čtvrtou odpoledne zkasíroval a vyhodil. To se mi ještě nestalo aby mě z hospody vyhodili v půl čtvrté odpoledne. Italové nepotřebují vydělávat, hold siesta je siesta.

Vraceli jsme se zpátky pěšky podél tramvají k metru a hledali, kde se občerstvit. Před jednou z hospod nás odchytil majitel a pozval nás k sobě na pivko. Jak to, že nedržel Siestu? Byl to Chorvat. Pivko měl točené a dobré. 0,4l za 4 eura, postupně se k nám přidalo ještě pár dalších Sparťanů a tak jsme tam příjemně strávili čas až do zápasu.

Před San Siro jsme dorazili lehce po devatenácté hodině. Nikde žádný Ital, jen stánkaři, bubáci s náramky a Ukrajinci bojující proti drogám. Živo bylo jen u našeho sektoru. Času bylo ještě dost a tak jsme ještě dali české pivko ze zásob z jiného autobusu. Kolem osmé nás už netrpělivý policisté začali nutit k přesunu na stadion. Kontrola u sektoru byla důkladná, ale ne až tolik jako v březnu v Římě. Já tentokrát dokonce nemusel ani sundavat boty. Cesta do sektoru hostů byla otevřena. Stačilo již jen přežít dvanáctipatrové stoupání jakýmsi rondelem (nebo jak to jinak nazvat) až pod střechu stadionu, kde se za robustním plexisklem nachází rozlehlý sektor hostů. Je to celá ta horní část tribuny pod střechou stadionu a celé to má kapacitu asi 5000 lidí. Nás se zde sešlo 2500. Pohled na fotbal? Asi jako koukat z dvanáctého patra paneláku na ulici. Hráče vidíte hodně malinké, sotva rozeznáváte čísla na dresech a kdo hůře vidí nemá absolutně šanci rozeznat obličeje hráčů. Natož před brankou na druhé straně hřiště. Nemám tyto sektory fandů pod střechou vůbec rád.

Sektor hostů byl sice ohromný, ale občerstvení snad horší než v Příbrami. Na celý tento sektor byl otevřen jen jeden stánek, kde jste si nejdříve museli vystát jednu frontu na zaplacení, poté druhou na vyzvednutí vámi zaplaceného výrobku. Ale zapomeňte na nějaký velký servis. Párek, kola a voda. I nealko pivo by zde bylo luxusem. Navíc ještě obsluhovali Italové, takže na nějaký spěch zapomeňte. Prostě pohoda, klídek a tabáček. A záchody na údajně pětihvězdičkovém stadionu? Turecké. Hnus!

Na stadionu se sešlo oficiálně pouze 5000 lidí z toho 2500 bylo v našem sektoru. A to ještě pár Sparťanů bylo i na ostatních tribunách. Domácí fandové vyhlásili utkání bojkot. Celý jejich kotel byl úplně prázdný a zdobil ho transparent s nápisem, že tohle máte jako poděkování za to, jak jste se vysrali na Evropskou ligu. Doufám, že UEFA mafia dostatečně potrestá domácí klub za znak klubu na světelné tabuli při čtení sestavy hostů a ne nás za hučení, pískání a skandování UEFA mafia a italiano bastardo. V Liverpoolu nás přivítali jako fanoušky z Itálie, tady zase znakem Southamptonu. Pochopím když nás někdo považuje za Čechoslováky, ale tohle?

Můj článek je již teď poměrně dost obsáhlý a tak aby přece jen, alespoň někdo dočetl až do konce, tak o fotbale se zmíním jen krátce. Ono také není moc o čem psát. Hrál se bezstarostný fotbal. Již o nic nešlo. Ale že by to byla nějaká óda na radost? To tedy rozhodně ne. Domácí byli v první půli lepší a zaslouženě vedli. Ve druhém poločase po centru zleva od Bořka Dočkala krásně hlavu srovnal hodně sváteční střelec Lukáš Mareček. Bořek Dočkal si připsal šestou asistenci na gólu a stal se tak nejlepším nahrávačem ze všech hráčů v základních skupinách Evropské ligy. Bohužel si, ale připsal i neproměněnou penaltu. V poslední minutě jsme přišli i o bod. Brankáře Tomáše Koubka znovu prostřelil Éder. Gól padl na druhé straně hřiště před prázdným sektorem domácích. Ještě jsem se na to nekouknul v telce nebo na netu, ale myslím si, že se to dalo chytat. Zbytečná prohra pokazila závěrečnou děkovačku. Hráči jen přišli, zatleskali a hurá do kabin.

Náš kotel utkání jasně dominoval. Ale mohlo to být lepší. V obrovském sektoru pod střechou stadionu jsme byli strašně roztahaný. Fandilo tak 80% lidí. Zbytek čumilové. Chyběl buben. Ten se klukům údajně nechtělo tahat nahoru. Jeden speaker to měl hodně těžké a jen z pomocí svých hlasivek takhle velké množství lidí nešlo pořádně ukočírovat. Takže jo, fandilo se. Prázdnému stadionu jsme jasně dominovali, hráči nás slyšeli a chválili, ale tak nějak to prostě nebyl žádný bengál. Povedl se ten dělený pokřik Sparta s vlajkami i dělené skandování Sparta - Praha. Ale mohli jsme to zkusit i s ostatníma tribunami, když už tam byli slyšet naši fandové. Ve druhém poločase jsem se prezentovali červeným dýmem a menší šarvátkou s pořadateli, která pak měla dohru po skončení utkání, kdy díky policejní buzeraci trvala cesta rondelem až k autobusům více než 40 minut. Strašný. Došlo tam k zranění jednoho fanouška. Pořadateli byl vyzván, aby prostě došel dolu, že nezájem. Dole policisté fackovali lidí i jen za to, že měli na hlavě kapuci.

Když už jsme seděli v autobusech nastal další problém. Policisté trochu nezvládali organizaci odjezdů autobusů. Ale co, tradiční Italská pohoda, klídek a tabáček. Doslova. Od stadionu jsme se tak dostali až někdy před půl jednou se zmateným policejním doprovodem až k mýtné bráně na okraji města. Unavení po celodenním popíjení, courání a fandění usínáme a tak cesta probíhá poměrně v poklidu až do Německa, kde si náš autobus náhodně vybrala dálniční policie na jednom z odpočívadel na prohlídku autobusu, jestli náhodou nevezeme domu nějakého toho emigranta. Celá ta šaškárna trvala asi půl hodiny. Na dálnici jsme zapomněli zatočit a tak domu nejedeme přes Rozvadov, ale po okreskách přes Šumavu. U Sparty vystupujeme zhruba ve 13:30.

V pondělí se dozvíme jméno soupeře do jarní vyřazovací části Evropské ligy. Tak snad nám Evropská fotbalová generalita udělá radost a pošle nás na výlet někam do civilizace a ne zase někam do Asie.

Sparťani přeji Vám všem příjemné prožití Vánoc, hodně nejen Sparťanských dárečků pod stromečkem, protože jste po celý rok 2016 byli skvělý, tak si je prostě zasloužíte a těším se brzy zase někde na viděnou.

Ať žije SPARTA!

roboACS

VIDEO ze zápasu Inter Milán - SPARTA pohledem ze sektoru sparťanských fanoušků zde: Internazionale Milano - AC Sparta Praha - 8.12. 2016




FC Internazionale Milano - AC Sparta Praha 2:1 (1:0)

Branky: 23. a 90. Éder - 54. Mareček

ŽK: Ranocchia

Inter: Carrizo – Murillo, Andreolli, Ranocchia, Miangue – Éder, Ansaldi, Melo, Biabiany – Palacio (46. Perišić), Pinamonti (79. Bakayoko).

Sparta: Koubek – Karavaev, Mazuch, Kadlec Mich., Costa – Juliš (88. Dudl), Holek, Mareček, Čermák (78. Sáček) – Dočkal – Lafata (74. Pulkrab).

Rozhodčí: Vertenten – Vanyzere, Nijssen – Lambrechts, Smet (vš. Belgie).

roboACS | 10.12.2016 17:48 Vstoupit do diskuze
17