j.holiday | 08.03.2019 20:04

Neděle. První domácí zápas týmu z „velký pětky“ a zároveň úřadujícího mistra Copa Libertadores River Plate. Ráno ještě před snídaní se rodí bláznivej plán na výklus, nechávám se zlákat, první kilák jakžtakž, pak toho začínám litovat. Magoři tyhle fanatici vod běhání. Probíháme až někam pod most mezi bezďáky, kde mimojiné čůrá nahatá holčička a ňáký divný postavy se nás ptaj, kde je tady zastávka autobusu. No žádný velký vokounění, rychlá fotka s mořem (je to teda spíš široký ústí řeky, La Plata) a co nám síly stačej klušeme zpátky. Klus se stupňuje až do indiánský chůze až dokonce graduje v chůzi normální. Mam toho plný brejle, příště budu vopatrnější. Ale zpátky k podstatnějším věcem.

O finálovém zápase Riveru proti Boca Juniors se toho napsalo hodně, zápas byl dvakrát odložen kvůli „drobnějším“ nepokojům v ulicích, inu SuperClásico je SuperClásico a když se tahle milenecká dvojka potkala ve finále jihoamerické obdoby Ligy Mistrů, tak to mělo extra grády :) A to i v zákulisí. Nakonec se muselo finále odehrát v Madridu, jelikož v BBAA nebylo údajně možné zajistit bezpečnost. Inu jiný kraj, jiný mrav :) Ve finále tedy zvítězil River a dnes v neděli má první domácí zápas po zisku titulu. Takže šup zblajznout něco k snídani z místní pekárny, zapít to fresh džusem a fresh moravskou meruňkovicí a hurá taxíkem ke stadionu Monumetal. Úkol číslo jedna je sehnat lístky, vedlejší úkol obhlídnout stadion a fanshopy. Nakukujeme do útrob, poptáváme se na info ohledně lístků, ale je nám řečeno, že už je vyprodáno. Potulujeme se okolo stadionu a odchytává nás jeden dědula, ptá se jestli nechceme lístky, koukáme se trochu nedůvěřivě, ale vyslechneme si bližší info. Lístky by prej k dispozici byly, 900 pesos stání, 1100 sezení, to už není takovej rozdíl akorát v nás trochu bublá nedůvěra, aby to nebyl ňákej poděl. Dědula se dušuje, že je křesťan, ukazuje nám křížek na krku což je údajně jasnej důkaz, že nás přece nepodělá. Ještě se vracíme na stadion do fanshopu přeptat se jak vlastně má lístek vypadat, abychom nebyly uplný kafky. Nakonec se teda shodujeme, že do těch lístků od děduli překupníka jdeme. Vracíme se za nim, on nás ještě vede někam bokem, abysme nebyli moc čertům na očích, předává poptávku ještě na dalšího prostředníka, na naší straně bublá trochu nejistoty, ale nakonec předáváme peníze a dostáváme do ruky 4 kartičky na kterejch je uvedenej dnešní zápas. Nyní je náš fanouškovskej osud v rukou fotbalovýho pánaboha.








Je skoro poledne, vedro jak kráva, tak má zhruba větší polovina naší tříčlenný skupinky chuť na ňákej relax někde u vody. Podle mapy by mělo bejt koupaliště kousek od stadionu směrem k moři/řece. V ofiko fanshopu kupujeme trenky, který plánujeme využít na koupání. Na tenhle nápad jsem hrdej! :) Zároveň se přeptávám zda prodávájí i šály, abych dovezl suvenýry pro kámoše, ale prodavačky na mě koukaj jak na blázna. Nechávam je koukat, platim, odcházim ven před stadion. Přecházíme dálnici a trošku bloudíme, ale blížíme se k ňákýmu místnímu koupališti. Od něj nás posílaj zase ňákym bludištěm k pokladně, začíná se trochu projevovat únava, hlad a mírný nasrání, ale blízkost vody nás motivuje překonat ještě pár desítek/stovek metrů. U pokladny nám vysvětluje babča, že je to jenom ňáký studentský koupaliště a není pro veřejnost, že prej leda jako kámoši ňákýho studenta. No jo, ale kde vzít a nekrást když nikde žádnej není. Vzdáváme to a jdeme do vedlejšího bistra za třetinou naší tlupy, která měla ve svejch preferencích pivo před bazénem už rovnou. Dáváme skromnější stravu a k tomu pár litrovek čerstvýho chmelovýho moku z Patagonie. Najednou se objeví student, chytáme se stébla a odchytáváme ho aby nám zařídil koupání. Paní na pokladně to akceptuje, sděluje nám částku (docela vysokou, ale čert ty prašivý pesos vem) a ještě doplňkový info, že před vstupem do bazénu musíme projít lékařskou prohlídkou. To už naše nervy nedávaj, tak akci bazén rušíme a jdem dát na uklidnění ještě čerstvý s tim že dopijeme a.. vezmem tágo domu. Přes naše buenosaireský parťáky objednáváme Uber, po pár minutách pípá info, že vůz dorazil, akorát je prej na opačný straně dálnice. Jsem za troublemakera, ale na druhou stranu už mě nedostane ani pár volů (Ludvo, Otto, to není myšleno na vás), bolej mě nohy a chci aby taxík dojel za náma. Chci toho vážně tak moc? Pak ještě zkoušíme variantu přiblížení se busem někam do civilizace, máme dokonce štěstí, že vhodnej bus jede, ale naše mávání ignorantsky vyfakoval a nezastavil nám. Nakonec jdeme potupně zpět k dálnici a chytáme tam ňákýho dročkaře na mávnutí, ten s náma kvůli uzavírkám jede okružní jízdu, ale co už, hlavně že se hejbeme směrem k domovu. Tam sprcha, krátkej relax a vydáváme se zpět na Monumental. Jsou cca 2 hodiny před výkopem a všude už jsou hejna fanoušků v River barvách, po pár kontrolách jdeme trochu nervózně k turniketu, kterej skenuje karty, ale naštěstí cajk a jdeme dovnitř. V útrobách a okolo stadionu jede docela solidní diskotéka, fanoušků davy, atmosféra parádní. Ještě před výkopem probíhá slavostní ceremoniál s představením poháru Copa Libertadores a sestavy, která ho vybojovala. Sláva velikánská, čestný kolečko, pak už ale hvizd rozhodčího a jde se čutat do meruny.













Na hřišti hosté z CA Patronato k úřadujícím mistrům moc respektu neprojevujou a po pár drzejch útocích dokonce dávaj góla. No nic, jenom malá kaňka na jinak slavnostní atmosféře, River se žene za vyrovnánim. Ale jejda, protiútok a další banán v síti. Neva, fandí se dál i když už na menší obrátky. Pár šancí je na obou stranách, ale další gól padá opět do sítě Riveru. Inu jak se říká u nás na vsi „po hodech přichází sračka“. Pro nás akorát trochu nezvykle neslyšíme žádný „Ščasný ven“ ani „Bojujte za River“, jenom trochu uvadá hlasitost fandění. Škoda, že část domácích ultras fans (Borrachos del Tablon, aneb Opilci z tribun:) zápas bojkotuje a nejsou tedy ani slyšet tradiční "bombos" (bubny) a trumpety, to by se přidával určitě celý stadion častěji a fandění by mělo i jiné grády. Za zmínku stojí ještě i neustálé přistávání letadel neboť letiště pro vnitrostátní lety je skutečně za rohem a přistávají sakra nízko u stadionu.

Po zápase jdeme s červeno-bílým (tfujtajxl:) davem směrem k našemu domovu, po delší době konečně lovíme taxíka a necháváme se zavézt ještě do čtvrti Boca na pár čerstvých do jedný minipivovarový hospody. Knajpa je to příjemná, pivo má říz a chuť i další věci co má pivo mít, takže spokojenost. Jídlo taky ujde, klidně bych se sem někdy vrátil. Únava z celodenního trajdání je ale silnější než žízeň, takže dopíjíme a další čerstvý už nedáváme a jedeme do hajan. Další den nás čeká první výjezd mimo Dobré Větry.







V pondělí je ještě větší vedro než předešlej den, tak obnovuju plány na koupání, akorát teda radši nestudentskej bazén. Berem tágo, taxikář chápe náš požadavek, dorážíme k bazénu, platíme, vystupujem, taxi odjíždí, jdeme na vrátnici a tam se dozvíme že je to opět ňákej uzavřenej areál. Do psích pochev! Jdeme pěšourem dál směrem k vedlejšímu koupališti, ale tam to taky vypadá marně, samý základní školy na vejletě. Vzhledem k tomu, že je to poblíž letiště, tak nás kolemjedoucí taxikáři fakujou, já už trochu upadam do agónie, ale nakonec se dopotácíme ňákym podchodem k parčíku, kde jeden taxikář vyklepává bordel z auta. Domlouváme se, nastupujem a jedem ještě na jiný koupaliště. To už je konečně veřejný, tak jdeme jak žíznivý psi k bazénu. Ale ejhle! Opět je nutná zdravotní prohlídka! Polovina naší skupiny čítající dva groundhoppery na odpočinku to psychicky nedává a otáčí to k domovu. Druhá psychicky odolnější polovina prohlídku podstupuje, nezvyklou potupou čítající kontrolu prstů na noze, na ruce a podpaždí se snažim nějak prolevitovat, s vytouženym doktorskym razítkem jsem konečně připuštěn do bazénového areálu. Nepříjemné zážitky splachuju vychlazenou lahví patagonské IPy, kterou jsem musel propašovat, neboť chlast je tady taky zakázanej, kochám se krásnejma argentinskejma panorámatama v zařízlejch bikinách a dávám relax ve stínu pod palmou.













Každá pohoda ale jednou končí a musim zvedat kotvy abych stihnul náš první výjezd. Jedeme metrobusem na hlavák a sedáme do vlaku směr Quilmes. Vezou nás jako dobytek na porážku, ale nakonec se dokodrcáváme do Quilmesu, kde dočasně čutá domácí zápasy tým Estudiantes de la Plata a dnes hostí tým z BBAA Velez Sarsfield. Městečko je to už o něco omšelejší než Buenos Aires, ale žádná hrozná bída to není. Dáváme něco na zub v místní burgrárně a jdeme kousek pěšky na bus, který nás odveze směrem ke stadionu. Od něj se zase vracíme zpátky několik set metrů k nenápadné pokladně. Kupujeme lístky a máme před sebou asi 4 hodiny do večerního zápasu. Žízeň je veliká, Tripadvisor nám doporučuje restauraci v areálu místního pivovaru, takže neváháme a jdeme tam. U vstupu nás vrátnej upozorňuje, že je dneska zrovna zavřeno. Žízní bych nejradši rozkousal vrata, abych se k pivu dostal, kumpáni už podlejhaj skepsi a chystaj se jít hledat něco jinýho, ale muj šestej smysl mi velí areál trochu prozkoumat, třeba někde aspoň na ňákýho vychlazenýho lahváče narazíme. A taky že jo! V zapadlym koutě pivovarskýho parčíku je pár fotbalových hřišť a u nich bouda se sprchama a občerstvenim. V něm je lednice a chlazený litrovky Quilmese. Okamžitě zasyčí první, pak druhá, pak ještě pár a když už skoro přes prázdný lahve nevidíme na hřiště, tak zvedáme zadky a šouráme se ke stadionu. Před nim kvůli policejním zátarasům musíme trochu kličkovat, podél cest jsou všelijaký podomácku sestavený grily a na nich fůry šťavnatých dobrot – burgery, klobásy, flákoty masa. Kdybych neměl ještě nacpanej pajšl, tak bych se hnedka do něčeho zakousnul. Je už pokročilejší hodina, takže padla tma a před námi nás láká pěkně osvětlenej menší stadion. Papírový lístky jsou klasicky na trhačku, vstupujeme dovnitř a jdeme směr hlavní tribuna. Z Estudiantes docela solidní návštěva (odhaduji asi 6-8tis), atmosféra solidní, takový lepší Teplice. Hosté z Velezu měli zákaz a tak je v jejich sektoru jen pár papalášů. Výsledek byl tušim 1:1, ale po celym dnu na sluníčku a několika litrech piva po mně žádný velký detaily týkající se hry nechtějte, stejně by vám to bylo k ničemu.








Po zápase se opět valíme s davem někam pryč od stadionu a někde za šraňkama čekáme na domluvenej Uber. Ten je na místě v cuku-letu, takže ani nestíháme dát jedno pozápasový čerstvý. Řidič je ňákej polozfetovanej magor, kterej to občas mydlí bez hamby mezi pruhama, na relativně volný dálnici je mi to docela šumák, ale když najednou při odbočování vjel pod kamion, kterej nás jenom vo chlup nesemlel, tak jsem měl docela sevřený půlky. Pak ještě na dalších semaforech usnul, museli jsme ho trochu cvrnknout do ucha. Při placení byl zmatenej jak lesní včela, asi nás malinko natáhnul, ale pořád jsme to měli levnější než klasickym tágem a naštěstí jsme i přežili bez úhony, takže ve finále docela dobrej zážitek. Zpětně se dozvídáme, že včera bylo 43 stupňů, takže z toho ještě dodatečně chytám lehčí úpal :)

Tím máme první argentinskej fotbalovej víkend za sebou, další den nás čeká přelet do Patagonie, ledovce, krásná příroda, stejky, vynikající žrádlo, relax, ale to vás asi nezajímá že jo? Takže to přeskočim a až se zas někdy dokopu, tak sepíšu další část, ve který bude popsanej další víkend a zápasy 3.ligy, domácí San Lorenzo, Boca, Velez. Takže dávejte lajky a srdíčka ať mam motivaci do dalšího psaní vy vokurky :)

....pokračování příště:)



j.holiday


První díl si můžete přečíst zde: Za fotbalem do Buenos Aires - 1. část

j.holiday | 08.03.2019 20:04 Vstoupit do diskuze
2