Ve třetím kole naší nejvyšší fotbalové soutěže k nám zavítali hosté ze Zlína. Nic proti nim, ale pro Spartu se jednalo o klasický zápas „po pohárech“, kdy už naši borci měli vrchol týdne za sebou. Byl jsem osobně docela zvědav, jak se trenér Bílek popasuje se sestavou, když se v rozšiřování a zkvalitňování kádru přes léto utopily nemalé peníze. Žádné závratné změny se však nekonaly a tak jsme až na jednu vynucenou změnu a výměnu pravého záložníka nastoupili ve stejném složení jako v předkole Ligy Mistrů. Jestli to bylo dobře nebo špatně si každý zajisté zodpoví sám, ale našim borcům od začátku vázla souhra a do utkání vstoupili ve velmi vlažném tempu. Prostě Arsenal je Arsenal a Zlín je Zlín. (Opět pouze konstatování, soupeřem nám dnes mohl být kdokoliv jiný a asi by to vypadalo stejně). Aby toho nebylo málo, vlastní nedůsledností jsme hned v úvodu soupeři darovali jednobrankový náskok, který ubránil až do konce první půle. Na každé straně navíc byla ještě jedna velká šance, ale skóre se již naštěstí neměnilo, protože dotahování dvoubrankové ztráty by už nemuselo skončit dobře.

Na přestávku jsem tedy čekal jak na smilování a stejně jako ostatní diváci byl zvědav, co bude po očekávané bouři v kabině následovat. Žádné výrazně zlepšení však nenastalo, občas dokonce docházelo ke komickým situacím, když jsme i přes nepříznivý stav zahrávali roh a ve vápně se čtyři naši hráči marně pokoušeli „přetlačit“ desetičlenný val ševců. Sparťanský fanoušek se však nemusel nervovat dlouho a Došek relativně brzy hlavou vyrovnal. Dalo by se napsat, že jsme se pak Zlín pokoušeli dorazit ze vzduchu a to i hráči, od kterých se to obvykle nečeká, protože když hlavičkou neuspěl Horváth ani Kisel, při své druhé šanci se štěstím protlačil míč do sítě Mutušovič a nasměroval nás tak ke třem bodům.

Jakou budou mít hodnotu se sice ukáže až v konečném součtu, ale dnes jsme si kvůli nim museli sáhnout až na dno a to se cení. Byť se jednalo „pouze“ o domácí zápas se Zlínem, co měl v minulém ročníku potíže se záchranou. Kdyby k nám tentokrát los soutěže nebyl příznivě nakloněn a hráli jsme někde venku (třeba zrovna ve Zlíně, kde nemáme příznivou bilanci), mohli nám ostatní týmy odskočit. Teď už si snad naši hráči před malým derby se Žižkovem vyčistí hlavu naberou síly, aby v něm předvedli pohlednější fotbal.

Závěrem si ještě neodpustím dvě poznámky. Dovolím si oponovat divákům, kteří v SMS soutěži vybírali nejlepšího hráče utkání. Osobně bych vybral Zdeňka Pospěcha, kterému by za jeho neúnavné ježdění po pravé straně bez ohledu na momentální stav měli postavit sochu. Druhá připomínka pak patří našim kotelníkům. Okamžitě jsem si vzpomněl na toho exhibicionistu, který si ihned po mediální prezentaci musel vyzkoušet, jak vlastně fungují nově nainstalované sebevražedné zábrany na Nuselském mostě. S tím oblíbeným protislávistickým pokřikem to bylo úplně stejně. Pokud by „pan“ rozhodčí zápas ukončil, určitě by dostal pochvalu a na dlouhou dobu by stal největší „hvězdou“ našeho fotbalu. Nevidím sebemenší důvod, proč i nadále dráždit hada bosou nohou a chovat se jak malé děti. Tohle vlastní „zviditelňování“ totiž škodí především Spartě!

Mildouch

Statistika utkání:

AC Sparta Praha - FC Tescoma Zlín 2:1 (0:1)

Branky: 58. Došek, 74. Matušovič - 6. Žůrek

Rozhodčí: Jílek - Zlámal, Lhoták
ŽK: Došek - Pazdera, Žůrek
Diváci: 6 944


Sestava Sparty: Poštulka - Pospěch, Kadlec, Brezinský, Kladrubský - Abraham (46. Matušovič), Horváth, Hušek, Kisel (90. Limberský) - Došek, Kulič (75. Rezek). Trenér: Bílek

Sestava Zlína: Baránek - Vidlička, Kroča, Zbožínek, Pazdera - Kraus, Šmahaj (77. Konečník), Zúbek, Vyskočil (38.Malár) - Bača, Žůrek (56. Vrtělka). Trenér: Hoftych