Tři týdny od posledního zápasu na Letné. Byla to dlouhá doba a asi všichni už se těšili na svá místa na zaplněném stadionu. Tu dlouhou přestávku načala reprepauza. Nemám ji moc v oblibě, zvlášť v období, kdy je těžší se s nároďákem identifikovat, a navíc se jedná jen o nějaké pouťáky.

Ale tentokrát přišla vhod jak Spartě, která už jela přes závit, tak mně osobně. V únoru se mne žena ptala, jestli bychom nemohli vyrazit na víkend do Litomyšle. Proč? Má tam nějaké internetové známé, s kterými by se chtěla setkat, dětská herna, dřevěné hračky, kurz jejich výroby… V hlavě mi vyskočilo mnoho argumentů proti, ale nejprve jsem se zeptal na termín. Oželet Letnou, těžko. Kdyby to ale šlo propojit s výjezdem, možná. Když řekla datum, koukám do kalendáře a vidím velké prázdno. Nahlas jen říkám, že by to teda asi šlo, ale v duchu velebím reprepauzu a vím, že na víkend pojedeme. Ligová přestávka mi totiž dala šanci pořádně protočit tzv. „rodinohodiny“ a bylo by velkou chybou toho nevyužít. A navíc, ti nejbližší si zaslouží, aby „je táta taky jednou vyvez“, protože s blížícím se závěrem fotbalové soutěže a s přibývajícími zápasy play off hokejů budu doma často nepřítomný. Někdy fyzicky, jindy jen duchem. Každopádně se mnou moc neužijou.

Následující kolo se ukázalo, že naše forma ještě někde poletuje, naštěstí poslední Budějice toho nevyužily, na Velikonoce z mrtvých nevstaly a zůstaly poslední. Ve středu pohárové utkání na opačném konci republiky a opět se zaplněnými sektory určeným našim příznivcům. Obdiv všem, kteří do Slezska vyrazili. Přiznávám, že já skončil u notebooku, kde jsem nervózně přepínal mezi Spartou fotbalovou a hokejovou, přičemž díky dramatičnosti a většímu emočnímu náboji na sebe více pozornosti nakonec strhlo semifinále od ledu. Ale i skutečnost, že to v Opavě bylo bez nervů, jsem považoval za dobrou zprávu a o to víc se těšil na dnešek.

Dopoledne potěšilo a navnadilo béčko a já očekával, že gólové hody to budou i v podvečer, který bude vydařenou tečkou za hezkým víkendem. Trochu nervózní jsem byl jen ze skutečnosti, že jsem po dlouhé době nešel na svoje místo. Kamarád a permanentkový parťák vyslyšel volání své dcery po návštěvě Letný. Přála si to k narozeninám. Jiný kamarád se obětoval a nešel, různě jsme zpřeházeli permice a já se přesunul ke známým na konec protilehlé směrem ke kotli. Byla období, kdy jsem před zápasem koupil lístek u pokladny a každé utkání sledoval odjinud, jednu dobu jsme rádi chodili za bránu (to ještě bylo možné o přestávce projít na druhou stranu a tak jsme byli stále za tou brankou, kam útočila Sparta), ale před čtrnácti lety jsme se s permanentkou ukotvili. Nevím, jak to máte vy, ale já si někdy připadám skoro jako autista – když na místech, kam chodím pravidelně, nejsem na svém, mám divný pocit. Výjimkou bylo covidové bezčasí, kdy byl člověk rád, že se na stadion vůbec dostal.

Nyní tedy po dlouhé době usedám jinam, a přestože jsem i trochu pověrčivý tak doufám, že to vadit nebude. Začátek zápasu vypadal dobře, hlavně akce Birmy s Krejdou byla efektní, bohužel dovézt balon až do kuchyně se nepodařilo. Tempo zápasu postupně opadlo, pak přišel 2. roh Boleslavi a smolný inkasovaný gól. Míč letící od rohového praporku nadzvedl asi Sorensen, Vitíkovi se odrazil od hrudi a Kairinen hasil před zabíhajícím Matějovským. (Připomnělo mi to období, kdy jsme si dávali vlastní gól i zadkem…) Pak naše hra uvadala ještě víc, zpomalovala, nohy se zdály těžký, pohybu a nabídky čím dál méně, chyběl moment překvapení i důraz a síla v soubojích. I Vindahlovy pasy byly většinou nepřesné. Z tribuny se mi zdálo, že jediný, kdo na tom byl dobře pohybově, byli Preciado a snad i Birma. Překvapilo mne, když po necelé půlhodině byli čtyři naši hráči v předklonu. Někteří v mém novém okolí začíali projevovat nespokojenost a chtěli prodat skoro půlku kádru. Další střelu jsme vyslali až v 31. minutě. Pravdou je, že ani Boleslav se do šancí nedostávala, jen Ladrův trestňák zpoza vápna měl gólové parametry (a byl jedinou střelou hostů na branku). Peter musel vytáhnout skvělý zákrok. A tak jsme měli šanci do poločasu srovnat. Po delší době jsme dali gól po rohu i my. Nedá se asi mluvit o nějakém nacvičeném signálu, spíš dobře dohraná situace a tlak ve vápně po standardce. Gól do šatny, hurá!

Dvojité střídání o poločasu přineslo ovoce. Panák vzadu s rozehrávkou pomohl, posunutý LK37 byl v záloze výrazně platnější než na stoperu. Začali jsme dobře, byli živější a já se těšil, jak to dotáhneme k obratu. V 59. minutě nasadil Preciado někomu z boleslavských jesle na hranici vápna, vběhl do něj, byl důrazně atakován, ale jak se často říká, šel k zemi ochotně. Když ho Sakala fénoval, tak se po něm Angelo ohnal a šel ven. Devátá červená, kterou Sparta v lize letos dostala. Nedalo mi to a zkusil jsem sečíst, kolik času jsme hráli o deseti – 342 minut, tj. 3,8 zápasu… Neříkejte mi, že to není nějaký rekord, ale rekord, o který nikdo nestojí.

Přesto hra plynula tak, že nebylo poznat, kdo hrál v oslabení. Měli jsme tlak i šance, najednou jsme nebyli líní na krok, presovali a byli aktivní. Nejvíc se mi dnes zamlouval Krejda, Kuchtič a Birma. Ve vápně Boleslavi bylo několik zákroků, na které se VAR koukal, a o nichž se asi ještě v týdnu bude mluvit. Stejně jako o žluté kartě pro brankáře Mikulce. Nejsem žádný pravidlový expert, ale kdyby se se žlutou kartou za zdržování nečekalo až na závěr zápasu, tak se nemusí řešit co je vyložená šance a do těch sprch šel taky předčasně.

Důležité je si říct, že o ztrátě bodů rozhodl hlavně prohospodařený první poločas. Na druhé půli lze stavět. Titul rozhodně není ztracený, ale udělali jsme si to složitější.

Jaké to bylo na cizí sedačce? Je znát, že kotel je blíž. V tomto sektoru je to emotivnější, častěji se stojí, o něco víc se fandí, ale častěji létají i odsudky jednotlivých hráčů. Ale vlastní sedačka, je vlastní sedačka.

Během zápasu mi přišla od ženy zpráva, abych nepil, že malou trápí ucho. Po utkání tedy nejdu zápas nikam rozebrat a mířím rovnou domů. Cestou sleduju závěr hokeje, který také nepotěšil a report dopisuju za sílícího dětského pláče. Omlouvám se, trochu povídání zkracuji, asi nás čeká cesta na pohotovost. Závěr víkendu se skutečně moc nevydařil.

saeta


AC Sparta Praha – FK Mladá Boleslav 1:1 (1:1)

Branky: 45. Birmančević (Krejčí) – 20. Kairinen (vl.). ŽK: 42. Vitík – 25. Matějovský, 60. Kušej, 70. Mikulec, 81. Pulkrab. ČK: 59. Preciado. Rozhodčí: K. Rouček – J. Kříž, M. Leška (A. Trska) | VAR: S. Volek | AVAR: I. Nádvorník. Návštěva: 17 009.

Sestava Sparty: Vindahl – Krejčí, Sørensen (76. Wiesner), Vitík – Zelený (46. Ryneš), Kairinen, Solbakken (46. Panák), Preciado – Haraslín (65. Sadílek), Kuchta, Birmančević (76. Olatunji).

Sestava Boleslavi: Mikulec – Karafiát, Suchý, Král – Fulnek, Matějovský (64. Mareček), Sakala, Kadlec (90+2. Kostka) – Ladra (88. Šimek), Kušej (64. Solomon)– Yusuf (64. Pulkrab).








Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Šála "HONZA BERGER"

Udělat si čas - report z výjezdu do Opavy za Spartou

Co týden dal a dá jaro 2024 (7.díl)

1893 kroků dlouhý výjezd - report z utkání Č. Budějovice - Sparta

Zpráva Sparta fans III.

Fanoušek měsíce - Martas007

Kouzlo SF spočívá v tom, že je pro všechny sparťany, říká Tomáš Křivda, generální ředitel Sparty

Co týden dal a dá jaro 2024 (6.díl)

„Lachende Bestien“ - report z výhry Sparty nad Hradcem Králové

Feel the rain on your skin - report z výjezdu do Liverpoolu

Co týden dal a dá jaro 2024 (5.díl)

Díky FCS Opolany za příspěvek na choreo

Srovnání - report ze zápasu Sparta - Liverpool na Letné

Co týden dal a dá jaro 2024 (4.díl)

VSTUPENKY, PŘEKUPNÍCI, PODVODNÍCI

Malověrnost - report k nedělnímu DERBY na Letné

Co týden dal a dá jaro 2024 (3.díl)

Když jsem jel do Hradišťa pro tři body - report z výjezdu na Slovácko

Zpráva Sparta Fans II.

Je toho moc! - report z výhry nad Galatasaray

Sparta vs. Liberec se zastávkou v Istanbulu