Celá desetiletí jsme slavili konec 2.světové války 9.května jako Den osvobození naší vlasti sovětskou armádou. Před několika lety napravili naši zákonodárci omyly historie a změnili toto datum na 8. květen. Jako by tušili, kdy se uskuteční letošní finále naší ligové soutěže. Vrcholem jarní části ligy mělo být utkání pravdy Baník-Sparta. A skutečně tomu tak bylo. Naši hráči nezklamali a slavně zvítězili 2:1 a tak nás i sebe osvobodili od potupy, kterou jsme celou letošní sezónu museli snášet hlavně od ostravských fanoušků.
Na dlouhou cestu do Ostravy se vydalo asi 150 nejvěrnějších fanoušků Sparta Expresem číslo 121 v 7,05 hodin z pražského hlavního nádraží. Cesta ubíhala rychle a již před polednem vystoupila většina fandů na nádraží Ostrava Svinov. Přestože byla celá skupina po cestě monitorována Policií ČR, výstup ve Svinově ji překvapil. Na ostravském hlavním nádraží jsem vystoupil já jediný a doprovod mi dělalo několik desítek místních policistů. Jako chuligána mně přehlédli, protože jsem vyslechl stížnost jednoho obtloustlého policisty, jak říká druhému:“ Tak, kde jsou ti Pepici?“ V klidu jsem vyšel z nádraží, abych zjistil, kdy mi pojede trolejbus na Bazaly. U jízdního řádu stála čtyřčlenná skupinka místní omladiny a já nechtěně odposlechnu:“Kdy nám to jede, pičo?“ ptá se asi čtrnáctiletý mladík svojí vrstevnice. „Nevím, pičo!“ odpoví ona. Začínám tušit, co mně bude doprovázet celý den. Protože mám dost času, vyrážím pěšky do liduprázdného města. Jen pár skupinek Romů, jinak ani noha. Na domluveném místě se sejdu s kamarádem a trolejbusem vyrážíme na Bazaly zakoupit vstupenky. Také v trolejbuse je nejpoužívanějším slovem Baníkpičo. Hulvátské urážky na konto Sparty jsou také na řadě. Ještě štěstí, že cestující netuší, že jsme z Prahy.
V pohodě koupíme vstupenky, ale prostor před stadiónem opustíme až po domluvě s velitelem místní jednotky Policie. Pak už sledujeme cvrkot před stadiónem, příjezd hráčů obou mužstev, našich fanoušků a chvíli před výkopem přicházíme do sektoru hostí.
Nástup hráčů je doprovázen skvělým choreem domácích fans, ale ani naši se nedají zahanbit. Oceňuji krásné gesto hráčů Baníku, kteří rozvinutým plakátem podpoří Václava Kolouška v jeho těžké životní chvíli.
A už se hraje. První poločas je v režii Sparty, která nepustí domácí do žádných šancí a sama dává ve 30.minutě gól, který vsítil po krásném uvolnění Tomáš Jun. O přestávce dochází k prvním rozbrojům mezi fanoušky, ale naštěstí včas zasahuje Policie.
Také druhý poločas je Sparta pánem na hřišti až do chvíle zbytečného vyloučení Rádi Kováče. Druhá žlutá zaslouženě, ale tu první za zbytečné odkopnutí míče. To tak zkušený hráč nesmí udělat. Štěstí, že už po opakované penaltě K.Poborského vedeme 2:0. Penaltový specialista Laštůvka létal v brance jako vlašťovka, ale jinam než balón. Jsem zvědav, jak penaltovou situaci ohodnotí „odborníci“ deníku Sport. Písknout ji český soudce, asi by protisparťanská hysterie pokračovala. Naštěstí pískal pan Stuchlik z Vídně, toho si kritizovat nedovolí. Přesilovku domácí využili ke snížení na 1:2, ale přes velkou převahu Baníku v závěru utkání naši borci vedení udrželi. A tak jsme domácím hráčům i fanouškům jejich oslavy titulu trošičku pokazili. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na rok 1992, kdy Sparta hrála na Tehelném poli s tehdejším mistrem Slovanem Bratislava. Vyprodaný stadión sledoval fotbalový koncert v podání nikoliv domácích, ale hostí. Sparta předposledního federálního mistra smetla 3:0 a také zkazila domácím jejich oslavy.
Krátce k tolik vychvalovaným domácím fanouškům. Ano, letos chodí v hojném počtu, jezdí s Baníkem po celé republice, mají secvičené pokřiky, skvělé choreo, ale nesmíme také zapomenout na hulvátství, sprostotu, urážení soupeřů, vhazování předmětů do hřiště a nenávist k ostatním, kterou jsou proslulí. Když Baník prohrával 0:2, byli zticha. Stadiónem se neslo jen výsměšné skandování našich: „Kde máte fanoušky, šálálálálá, kde máte fanoušky, šálálálálá?“ Nedávno jsem navštívil utkání MS v hokeji. Fin vedle Švéda, Lotyš vedle Slováka, Čech vedle Kanaďana. Všechno v poklidu, bez jakékoliv známky nepřátelství. Dokážu si představit, co by se stalo, kdyby fanoušky Sparty nechránila Policie. Masakr, nic jiného by nenásledovalo.
Po závěrečném hvizdu rozhodčího následoval úprk hráčů Sparty i sudích před rozvášněným davem do bezpečí kabin. A někteří domácí fanoušci místo oslav titulu se jako zdivočelá zvěř snažila napadnout fandy hostí. Naštěstí Policie dokázala obě znesvářené strany udržet od sebe a následoval urychlený odvoz na nádraží. Pak už jen návrat do Prahy. Cestou jsem se setkal se skupinkou fanoušků Sigmy Olomouc, která se vracela z utkání v Brně. Ještě, že máme tolik policistů, kteří rádi cestují vlakem.
Do Prahy jsem dorazil krátce po 22 hodině a v metru jsem potkal skupinku smutných slovenských hokejových fanoušků. Bylo mi jich líto, zvlášť když prohráli po brance, která neměla být uznána.
Ty opravdové velkokluby si v této sezóně vzaly dovolenou. Manchester United, Bayern Mnichov, Juventus Turín, Eindhoven, CF Barcelona, Real Madrid, Borussia Dortmund nebo Sparta Praha letos domácí primáty nezískají.
Ještě poblahopřeji hráčům i fanouškům Baníku k získání mistrovského titulu. Letos je ve správných rukou. Ale příští rok ho chci zase na Spartu.
P.S. Dobrá zpráva na konec. Tolik obdivovaný myslitel, bavič a dupač na sparťanskou šálu, Pavel Besta, umí zavázat tkaničky u kopaček. Viděl jsem to v televizi.
Bombito
