Tento report z lehce netradičního „výjezdu“ do Boleslavi měl mít původně moment překvapení, ale tamtamy se včera činily, takže už není žádným tajemstvím, že jsem se rozhodl strávit první letošní jarní hodiny na cestě za Spartou místo na silnici na turistických trasách a do Boleslavi jsem vyrazil po svých.

Téměř identickou cestu jsem absolvoval už před šesti lety s autorem knihy 50 let v hledišti Sparty, ostříleným pochoďákem Frantou Prücknerem, a k jejímu zopakování mě navnadila vzpomínka na pochod do Hradce Králové v roce 1967, kterou nám přiblížili díky vzácným svazkům Občasníku Spartuklubu taborita1 s recchim, všem třem bych chtěl poděkovat za inspiraci. Tehdy do Hradce z 47 účastníků pochodujících celý den a celou noc došli 4 stateční – klobouk dolů!

Více o pochodu fanoušků Sparty do Hradce Králové v r. 1967 zde: Střípky z minulosti, aneb se Spartaklubem do historie I.

Zasnil jsem se, že by i v dnešní době mohlo pár nadšenců a odolných fanoušků Sparty vyrazit za svým klubem pěšky a při současném ligovém složení jsou reálná dvě města – Příbram a Mladá Boleslav. Hradec Králové je přeci jen velké sousto. Při pohledu na los se zdá být ligový zápas v Mladé Boleslavi ideální – druhá polovina dubna, kdy je počasí k pochodům nejpříjemnější a navíc veledůležitý zápas v boji o titul. To by bylo, abychom i my fanoušci nějakým způsobem nezabojovali a neprověřili si svoje vlastní síly.

Minulý týden ale hráči Mladé Boleslavi vyřadili z českého poháru zkušenější Plzeň a vyskytla se tak možnost si trasu vyzkoušet už měsíc dopředu. Při pohledu na předpověď počasí nebylo co řešit, vzal jsem si dovolenou a začal plánovat trasu. Jediným úskalím se stal čas výkopu. Kdybych chtěl vyjít z Prahy, nejlépe Horních Počernic, a stihnout čas výkopu, musel bych vycházet kolem druhé hodiny ranní. Volím tedy stejně jako před šesti lety kompromis a přibližuji se k autobusové zastávce Stará Boleslav, odkud je to k Městskému stadionu v Mladé Boleslavi 43 km, tak akorát na zimou zlenivělé nohy. Útěchou mi je, že do Staré Boleslavi jezdí autobus s pražským číslem, takže jdu vlastně „z Prahy“.

Pár střípků z cesty:

1,5 km (20min) – vítá mě jarem probouzející se les, neskutečný doping na dobrou náladu a vidinu kilometrů přede mnou

8 km (1h 40min) – nedá mi to a píšu z mobilu o své cestě alespoň do kapříků, abych na tu cestu nebyl sám – virtuální podpora pomáhá. Končí zelená trasa a teď už půjdu jen po červené – červená vpřed!

9 km (1h 55min) – středočeský zemědělec nelení a poctivě hnojí svou úrodnou půdu. Jestli přežiju následující dva kilometry mezi dvěma opravdu - opravdu kvalitně pohnojenými poli, tak už všechno!

22 km (4h 6min) – vítají mě Benátky. Kanál je tu sice jen jeden, Jizera, ale o to krásnější, než ve slavnějším italském městě. Výstup po schodech k zámku mi dává zabrat, vzpomínám na Frantu, který před lety vymyslel zkratku a tohoto výstupu nás ušetřil.

25,5 km (4h 52min) – přicházím pod zříceninu Dražice, na jejíž návštěvu jsem se těšil. Většinou nejsem vulgární, ale při pohledu na krpál k památce a mé tuhnoucí nohy ze mě spotnánně vypadává „tak na tohle seru“ a pokračuju dál směr Boleslav.

29,5 km (6 hod) – přede mnou je „nejoblíbenější“ část trasy, zapomenuté místo jako z Foglarovy knihy Dobrodružství v zemi nikoho. Nekonečná louka, s každým dalším krokem si říkám, že už musí být vidět konec, to přeci není možný! Dálava, která vyzkouší psychickou odolnost. Po chvilce obracím na optimistickou notu a říkám si, že zatímco 3/4 republiky je v práci nebo ve škole, já můžu být v této kouzelné části přírody.

37 km (7h 50min) – „ty dálkové pochody, jsou plné pohody“ říkám si, teda až na tu křeč v kotníku, holeni, tuhnoucí quadricepsy a lýtka. Začíná to být parodie na chůzi, ale Boleslav už je téměř za rohem, to už dám!

40 km (8hod 45min) – stojím pod zámkem v Mladé Boleslavi a chvilku mě láká zastávka městské hromadné dopravy na protější straně silnice. To už by ale byla škoda nedojít a točená kofola v restauraci pod zámkem je jako živá voda.

43 km (9hod 8min) – Konečně! Modrá vlnitá střecha boleslavského stadionu na mě v tu chvíli působí jako nejkrásnější stavba světa. Stadion je dobyt a já se můžu jít kochat hrou našich borců v rudém.

Zápas samotný měl vysokou úroveň, je potěšující, jak obě mužstva k pohárovému souboji přistoupila. Trenéři nešetří nejlepší hráče a ti se fanouškům odměňují pěknou ofenzivní podívanou. I návštěva je solidní. Že by konečně i v našich podmínkách byl pohár plnohodnotnou a prestižní soutěží, která si své diváky zaslouží?

Dvacetiminutovka Sparty ve druhém poločase dokonce snese ta nejpřísnější měřítka, jen to proměňování šancí si kluci asi nechali na sobotu do Edenu.

Na derby už se nemůžu dočkat, i na to se půjde pochod, i když o malinko kratší. Nebudu na něm chybět a ten delší si zopakuji zase za měsíc. Půjdete někdo bojovat o titul za Spartu do Mladé Boleslavi pěšky?

Ondra



Statistika zápasu:

FK Mladá Boleslav – AC Sparta Praha 1:1 (1:1)

Branky: 17. Janíček – 21. Přikryl

Rozhodčí: Bílek – Ubias, Pilný

ŽK: Kulič, Janíček, Brunclík, Dimitrovski – Hušbauer, Kerić, Grajciar, Matějovský

Diváci: 3 786


Mladá Boleslav: Šeda – Kysela, Rolko, Dimitrovski, Šírl – Zahusel, Janíček (71. Brunclík), Kulič, Kúdela, Štohanzl (66. Fillo) – Mareš (61. Chramosta)

Sparta: Vaclík – Vidlička (90. Kadeřábek), J.Brabec, Jarošík, Pamić – Přikryl, Hušbauer, Matějovský, Krejčí – Grajciar (55. Kweuke) – Kerić (81. Sionko)