Zhruba před měsícem jsem seděl v Mladé Boleslavi vedle Ondry, který si na rozdíl ode mě zvolil cestu pěšky. I přes obdiv k tomuto výkonu sem si po dobu zápasu neodpustil sebemenší možnost využít jeho utrpení. A mezi tím jsem mu dal své slovo, že až se tu bude hrát příště podpořím ho svými kroky. Jak jsem slíbil, tak jsem splnil. 3:50 budíček, rychlá očista, bágl a 4:15 hurá na metro. Prvních pár kroků je v pohodě. Jo to půjde. Potkávám Zuzku s Ondrou a zanedlouho s ostatníma míříme do Staré Boleslavi. Následuje důležité foto 12ti statečných a kolem půl sedmé se po zelené stezce vydáváme směr náš cíl, zápas Sparty.

Někteří teprve začínají vidět na jedno oko a tak začínáme pozvolně s taktikou 12-0-0. Někdo něco zakousne, jiní již otevírají první pivo a rum. A tak měníme rozestavení na 4-6-2. Duo našich útočníku pravidelně tankuje připravené zásoby a tak se už během první hodiny bortí časové odhady GSM Ondry. A náskok narůstá. Boty mě sice zradily,ale díky rychlé pomoci Zuzčiny lékárničky nakonec má pata zůstala v ještě slušném stavu. Je pravda, že od této chvíle se soustředím hlavně na to abych vůbec došel. Do Benátek, kde se k nám mají přidat další chodci to ještě jde. Obzvlášť když tam dojdeme asi s půl hodinovým náskokem. Ovšem výšlap na náměstí stál opravdu za to a naštěstí horší už po cestě nebyl.









V blízkém nonstopu stíháme chvilkové posezení a dvě točený. To už se ale blíží pětičlenná skupinka, která se k nám přidá na druhou polovinu cesty. Jako rozcvičku dostali zmíněný výšlap na náměstí a tak je už nemohlo překvapit nastolené tempo. Útočníci dotankovali a vyrazili vpřed..ostatní za nimi…snaha otupit jejich útočnou sílu přinesla své ovoce na křižovatce, kdy jsme je takticky nechali jít pár metrů jiným směrem. Následná cesta utvořila ze skupiny dlouhého hada bez větší možností předcházení a prověřila fyzickou výkonnost všech zúčastněných svou krkolomností.

Další zastávka Horky. Ondra hlásí 58 minut náskok. Hospoda na hřišti U Máchala je jasnou volbou. Pivní a rumová smršť na sebe nenechá dlouho čekat. A chorál „je nejlepší“ vystraší nedaleko stojící stádo koní. Čekáme na ofiko fotografa ze SF a také se k nám přidává poslední chodec, který i když vyšel později nás dohnal, zkrátka profík. Pokračujeme v cestě po louce na kterou mě Ondra upozornil dávno dopředu. Přirovnal bych to pohledu na moře..s tím rozdílem, že vidíte jen cestu,louku lemovanou lesem a no a nic..prostě si to mašírujete s tím že třeba za chvíli už uvidíte něco jiného. A opravdu asi po dvou kilometrech zatáčka, paráda říkám si. Již v těchto chvílích si hraji na předstopera ale i tak slyším zvučné „A DOPRDELE“ od útočníku přes záložníky. Pochopím hned za zatáčkou kde se světe div se objevuje opět jen louka, která nás zabaví na další tři kilometry. Ondra mi hlásí, že se spletl a náskok nečinil hodinu, ale hodiny dvě.SPARTA TEMPO. To už se ale skupinka začíná značně trhat a tak když dorazím na fotbalové hřiště v Krnsku, více než polovina výpravy již svlažuje své hrdlo. Na jedné polovině hrají místní junioři, na té druhé místní dorostenky. Trochu zafandíme, trochu popijeme, trochu zaskandujeme a vydáváme se na předposlední díl cesty.. k hranicím Mladé Boleslavi.









Zde už se projevují únavové rozdíly z dlouhé cesty a nastoleného tempa. Ocitám se hluboko v zadu a hraji si na podavače míčů. Přestala bolet kolena,začala bolet lýtka a stehna..chvilku na to chodidla..mno prostě všechno a cesta už byla spíše utrpením a sáhnutím si na dno. Aby bylo splněno oficialitám za dost vyfotíme se před cedulí Mladé Boleslavi. Mám splněno…plánuji jak si odchytnu prvního taxíka a nechám se zavést do sportovky. Nakonec dám i poslední tři kilometry přes město. Někteří si za odměnu dopřejí točenou zmrzlinu…ostatní pak již pivo či nápoj dle chuti.

I přes únavu a bolest je ze všech cítit spokojenost ze zvládnuté cesty a těšíme se na blížící se zápas. Dorazí i zbývající SF foťáci a obdarují všechny hojivými gely na zmožené nožky. Poté co se někteří zuli, i když jen trošičku, přinesené mazání přeměnilo tento odér na mentolový. Už po cestě probíhala prohlášení, že pokud nevyhrajeme zabíráme SpartaBus a hráči si to odšlápnou zpátky pěšky. Po sdělení „nečekané“ sestavy se této variantě jen hořce usmějeme.









Vyrážíme na stadion s dostatečným předstihem vzhledem k tomu, že ho musíme nesmyslně celý obejít i když kus od našeho sektoru je normální vchod. Naštěstí se mě ujímá Vorvaň Zbyňa a slibuje že nás protáhne. Chvíli něco domlouvá s pořadatelem u vchodu a pak ukazuje na mě. Pochopení ve tváři a otevřená brána značí úspěch. Ještěže tak. Za bouřlivých ovací,ale i všemožných poznámek na naši vtipnou chůzi usedáme do sektoru vedle kotle. To co sem si užíval před měsícem, když trpěl Ondra, si teď vychutnávám na vlastní kůži. Dobře mi tak a proto beru vše s úsměvem. Sektor se naplní nad očekávání a první půl hodinu i přes ne zrovna dobrý vstup do zápasu se fandí hodně dobře. Mám možnost to sledovat detailně protože jsem rád, že se udržím na nohou a občas zvednu ruce. K fotbalu se moc vyjadřovat nechci, to udělal pesfilipes, včetně popsání nesmyslné hasičské vložky místních idiotů. Tak jen krátce k rozhodujícímu okamžiku. Vyloučení Pamiče – už na stadionu sem si byl jistý simulací boleslaváka což se mi potvrdilo při dnešním shlédnutí zápasu. Jsem zvědav co na to huhuhu DK jestli teda se tím vůbec bude zabývat. Stejně jako na celozápasové hučení na hráče boleslavi bílé pleti.

I v desíti jsme měly více ze hry, bohužel střel pomálu a jisté automatismy jako by pořád chyběly. A tak přišel trest klasicky po brejku soupeře a nakonec i pojistka při naší riskantní hře.

Pak přišla už jen sprcha z dvou hadic aniž bych věděl proč. Dodržel sem návštěvní řád. Seděl na svém místě a sledoval hru.Odpověď se nabídla sama. Protože SPARTA. A půlku cesty domu sem jako správnej vorvaň jel nahoře bez.









Speciální poděkování Ondrovi a všem pochodujícím. Zejména těm, které při pohledu na mě přepadala lítost . Zejména těm, kteří si neodpustili štiplavé poznámky k mému stavu. Zejména těm, VŠEM. Byl to krásný den jen se špatným výsledkem. Když jsem včera z vany, kde se léčili mé bolavé nohy volal Zuzce a Gabče nadhodil sem myšlenku, že si dám dvoupohár v Plzni a to ostatní se uvidí jestli bude chuť. Dnes při psaní těchto řádků už mám jasno. MY JSME SPARTA a tak budu všude a všude bude fandit a všude budu řvát a všude budu huhulákovat a všude budu Spartu podporovat a hnát ji k vítězství. Jen se tam několik následujících zápasů nechám odvézt:)

Mno a za rok nebo za půl roku....Pochodu zdar!

HVK