Je to zvláštní pocit. Ráno otevřít oči a cítit v žaludku něco těžkýho, slizkýho a hořkýho. Ten pocit mám vždy, když můj milovaný klub prohraje. A v sobotu prohrál. Nebyl to běžný zápas s provinčním klubem z Hané, ani s Berbrovskými simulatny, bylo to Velké pražské derby. Každá porážka bolí, porážka v derby bolí stokrát víc. Každá porážka může posílit, porážka v derby pouze oslabuje.

Sobotní ráno ale začíná jinak. Slunce svítí, dres a šála jsou připravené na židli. Nasnídat se a hurá na tenis. Cestou se ale stavím na Letné. Hrají zde holky ACS. Přiznám se bez mučení, byl to můj první zápas, který jsem v podání holek viděl, ovšem udělal na mě dojem. Těšně před koncem utkání mizím ze stadionu na domluvenou tenisovou schůzku. Antuka je krásně připravená, a proto si to náležitě užívám. Když pak odházím z kurtu jako poražený s nataženým svalem, už tak nadšený nejsem. "Dnes jsem byl Slavie já." prohazuji s úsměvem.

Cestou zpátky probíhá živá debata o dnešním derby. Hned nad prvním pivem po obědě se shodujeme - bod je málo, musíme vyhrát. Na porážku jsem ani nepomyslel, to je proti zákonům fotbalu.

Po obědě se s "tenisovým kamarádem" přesouváme do hospůdky na Náměstí míru, kde padne pár piv, dokonce i námořnická lahůdka na závěr. Božkovskej! Rum!

Na náměstí přicházíme cca 20min před odchodem, plac je solidně zaplněnej, nálada je vítězná, jediné co mírně kazí pozitivní dojem je nepříjemný déšť. Ale co nejsme z cukru, a tak bez váhání vyrážíme s pochodem směr Cirkus. Pyro, dýmovnice, skandování, vlajky, acabové, vše na jednom místě. Pochod si náležitě užíváme, na můj vkus se šlo zbytečně pomalu a dlouho, ale vem to čert. Podle zápachu je znát, že se blížíme k cíli. Nakonec to vyjde akorát, vyčůrat před vchodem, fronta, šacování, vyčůrat za vchodem, a rovnou do ochozů. Výhled máme nakonec parádní. Jsem v tranzu, nevnímám, fandím….

Nechci popisovat průběh zápasu, ten koneckonců každý viděl. Fandění na obou stranách bylo nadprůměrné, samozřejmě že po obdržené brance support u nás trošku poklesl, ale žádný propadák to rozhodně nebyl.

Běží 3 minuta nastavení a mě se honí hlavou mraky myšlenek a žaludek se mě plní nepříjemným těžkým slizem. Ten dosáhne vrcholu při šaškovské děrovačce, kterou si kašpárci náležitě užívají.

Trčíme v sektoru dvakrát déle, jelikož se čeká na konec cirkusového představení. Zklamaně odcházím domů, na pivo už nejdu. Doma si dám skleničku whisky, abych brzo usnul, stejně to nejde…

Slavyje vítězí ve Velkém pražském derby. To je konec. Konec série, kdy jsme v Cirkusu neprohrávali. Ale je to také začátek. Začátek pro nový start, protože v sobotu jsme se dotkli dna. Dna, které páchne, jelikož tam dlouhou dobu přebýval šaškovskej klub z Vršovic. Od toho smradlavýho dna se musíme odrazit. Nic není ztraceno. V lize vůbec ne a v Evropě také ne. Koneckonců, jak by bylo krásné se v pátek ráno probouzet s příjemným šimráním v břiše a s pocitem vítězství…

Ať žije SPARTA!

Boss

Statistika zápasu:

SK slavia Praha – AC SPARTA PRAHA 1:0 (0:0)

Branka: 73. Latka.
ŽK: Nitrianský, Latka, Čontofalský, Kisel – Hušbauer, Holek.
Rozhodčí: Příhoda – Filípek, Mencl.
Diváci: 15654

Sestava slavie:Čontofalský - Nitrianský, Latka, Hubáček, Juhar - Petrák - Mičola, Zmrhal (90. Jarolím), Tusjak - Kisel (90. Vlček) – Škoda (81. Cicman)

Sestava Sparty: Vaclík – Zápotočný (83. Grajciar), Švejdík, Jarošík, Pamić – Přikryl (71. Kadeřábek), Hušbauer, Holek (79. Balaj), Krejčí - Kadlec - Kweuke.