Poslední měsíce se rozevřené nůžky mezi oběma kluby vrátily do prodejní polohy a tak se na derby po dlouhé době velmi těším. Dokonce nevyklepávám bobky z kalhot už od snídaně. Ba co víc, dokonce pomýšlím na vítězství. A to i navzdory faktu, že se tentokrát hraje na stadionu ze všech nejnechutnějším. Za to se sluší poděkovat jak hráčům, tak i trenérovi a v neposlední řadě (přes všechen ten pičung) i Rosovi. Opravdu příjemná změna. Třešničkou na dortu je fakt, že sestra přes svého zaměstnavatele sehnala 2x lístek vstupní. Což pro mě bylo velké překvapení. Měl jsem za to, že LuftJarda dělá vše proto, aby se mu tam do omezené kapacity krom VIP vyžírků dostali jen permanentkáři. A ne aby mu tam proklouzly kukačky.
Soustředění se sestrou začínáme v jednom pajzlu nedaleko stadionu. Sešívané malby na stěnách sice nepůsobí pohostinně, ale pifko celkem dobrý a ještě v klidu dokoukáváme velkolepé vítězství Dánů nad Pešánem a spol. Raději jsme inkognito, takže na nás ani nikdo nehuláká, ani se nesnaží naznačit, že jsme si spletli teritorium. To přijde až o trochu později. Při posilňování projíždíme sestavu. Lehké překvapení se zařazením Suchomela. Vrba nám po dlouhé době dokázal, že ty dva nevábné, kulaté předměty v trenkách stále má. Na hrotu jsem také nepředpokládal Mincheva. Ale asi se čekal nátlak sešívaných, tak jeho rychlost při brejcích mohla platit. Dávalo to smysl. Heča mne na rozdíl od pár lidí na foru neurážel (promiň Majku, chtěl jsem si to slovo zkusit použít). Dočkal s Pavelkou lavička naopak potěšilo.
Pifko dopito. Zaplaceno. Na stadion co by kamenem dohodil. Těším se. U vstupu mě překvapuje, ač je to k nevíře, že pořadatelé to berou mnohem víc na punk než chlapci a děvčata z Armády spásy, které máme u vstupu na Letný. Máš Tečku? Jo mám. Tak běž. Sestře dokonce nechávají vodu. A nikomu nevadí fakt, že oba máme na sobě sparťanskou šálu. Jak se dozvídáme později od seshit ticketing manažera, dovnitř se kromě VIP neměl žádný sparťan dostat.
Stejně to v ochozech stadionu evidentně vidí i místní Slavia Intelectuals. Že si v klidu na WC vytáhnu své náčiní (čko) a začnu močit je evidentně vykolejilo a ještě než jsem stačil doklepat, začnou na mne hulákat svá moudra. Prý co tady děláš ty hajzle, vypadni odsud ty zmrde a jiné impertinence. No lehce mne to znervózní a ani si neumyju ruce a vypadnu na chodbu. Jeden strejda se mě jal pronásledovat a stále na mě huláká něco o tisícovkách slávistů, co se na stadion nemohly dostat (jako kdyby mě to zajímalo), načež se na mě strhne pozornost všech ostatních lidí ve frontách. Což jsem tedy nechtěl. Sestra ho nakonec seřve, strejda se zklidní a chce mi podat ruku. Vzhledem k tomu, čím vším mě předtím nazval, jeho ruku odmítám. Dnes, s klidnou hlavou a vzhledem k tomu, že jsem si předtím na WC nestihl umýt ruce, bych volil variantu handshake. Situace zklidněna, stoupneme si do fronty na pivo. Kolem prochází dva kluci se sparťanskou šálou. Čímž se počet „obyč“ sparťanů na stadionu zdvojnásobil. Hurá, nejsme tu sami.
Třímajíce v ruce nepěkný vratný půllitr, připomínající sešívaný titul v roce 2020, jdeme si sednout na místa. Moc mne nepotěší, že sedíme až úplně dole. V první povolené řadě nad zátarasovou páskou. Všechny slávisty majíce za zády. Náš příchod se neobejde bez povšimnutí. Jedná se ale o ojedinělé, bezduché výkřiky. Velkoryse to přehlížím. Securiťáci nám nařídí si schovat šály. Špitnu směrem k sestře (až dáme gola, budeme raději mlčet).
Hráči jdou na plac. Nějaký neznaboh za námi se podivuje, co že je to na hřišti za „rudocha“ s dresem číslo 48. Otočím se a hrdě hlásím, že to je Suchomel z béčka. Nepoděkoval. Začátek je opatrný. Domácí se snaží hrát hodně právě přes Martinovu stranu, který zpočátku působí (celkem logicky) velmi nervózně. Moc mu nepomáhá ani sudí Orel, který „naletěl“ Bahovi na hereckou etudu a už v 6. minutě mu uděluje žlutou kartu. To fakt nechceš, při ligovém debutu a ještě navíc v derby a na pozici obránce. Dva špatně házené auty během dvou minut a pár zmatečných odkopů ale nepůsobí žádné větší komplikace a do konce poločasu již působí o mnoho lépe (Ne, Martine, opravdu jsi nehořel jak papír, jak se nám na foru snažil naznačit jeden pomatenec).
Už v 10. minutě dostávám šanci přestat se držet svojí rady, tj. držet hubu při našem gólu. Roh, LK37 a jeho pohotová pravá noha. Vedeme 1-0. Stoupám si a řvu gól. Osamocen. Okolo sedící jsou evidentně opařeni a nezmohou se ani na oblíbeného hajzla. Jsem zklamán. Čas plynul. Sešívaní bezmocní a tak si hlavní slovo bere Tomáš Wiesner. Nejdřív si zahraje na Bořila a trochu polechtá srbskou krysu loktem na břiše. Jako krysa v bolestech ok, ale my potřebujeme dohrávat v 11 lidech, Tomáši. V lepším světle se předvede o pár minut později. Přesprintuje okolo toho atomovýho mravence jako Usain Bolt, nahrává Peškovi a je to 2-0. Opět se nedržím své rady a řvu jak na lesy. Tentokrát slyším i poměrně slušný gejzír radosti někde na druhé straně tribuny v horní části, pravděpodobně náš VIP box.
Slávisti pokračují v neškodnosti. Kolem nás ledové ticho. Jen sem tam nějaký výbuch zlosti proti sudímu. Jako třeba postarší pán s berlemi, sedící hned vedle nás. Řve na pomezního, že prej jestli není slepej, že to byl jasnej roh. Taktně ho upozorňuji, že to roh nemohl být, jelikož sudí předtím pískal faul. Načež se dozvídám, že mám držet hubu, že ho to nezajímá a že takový jako já si dává každej den k snídani. Nepřu se. S brýlemi a nevinným obličejem opravdu nepůsobím jako nějaký bijec a tak si i takovýto invalida troufne na mě otevřít svou nevymáchanou pusu. Budiž mu to přáno. Do konce poločasu nám Martin Minchev ještě dokáže, že práce s balonem opravdu není jeho silná stránka a zazdí samostatný únik, který mu skvěle připravil údajně skvělý Ousu. Poločas 2-0. Nádhera. Jdeme si pro pifko. Cestou po schodech se od neznámé osoby dozvím, že „ten čurák konečně tu šálu sundal“, ale radost mi to nezkazí.
Do druhé půle si raději sedáme na jiné místo, vysoko a hlavně se všemi před námi a ne za námi. I tak sestře slibuji, že už budu držet hubu a celkem obstojně to i plním. Soupeř nastupuje do druhé půle s odhodláním, ale jedná se o odhodlání plané. Oni se snaží o hru, my máme šance. Haraslín a Pešek ale odmítají debakl. Nevadí. Červená karta Kačaraby také potěší. Vše spěje ke klidné výhře. Na poslední 3 minuty se přemisťuji více ke středovému kruhu. Mám v hlavě myšlenku, že po zápase poprosím někoho o dres. V této části mě ještě nikdo nezná, v klidu tedy usedám. Poslední okamžiky zápasu najednou protne výkřik, který je balzámem pro mé uši. „Krmenčíku, vyser se na ten fotbal!“.....někdo vedle něj kontruje….“Jakej fotbal? Vždyť žádnej nehraje!“.....Úsměv na mých rtech právě vykouzlen. Jen si ho užijte, žebroto…..
Konec. Vítězství. Slávyje neměla nic. Střely na branku : 0. Jsem nadmíru spokojen.
Chvilku čekám a pak jdu směrem k pásce, co odděluje první 3 řady. Říkám si, že všichni půjdou určitě rychle domů, a pomalu z pod bundy vytahuji šálu. Dávám si ji jen tak nenápadně k noze. Sevřenou v dlani a čekám, že ji v příhodný okamžik dám nad sebe, abych na sebe přilákal pohledy našich hrdinů a odešel domů bohatší o jeden zpocený Adidas dres. Navíc je to pohár, takže žádnej zkur*enej Tipsport ( Nesázet!!! ). To si nemohu nechat ujít.
Tento můj plán se ukazuje jako chybný. Šála stále u nohy, ale ihned ji spatří nějaký ze slávistů a začne na mne řvát. Přidá se dalších 10,20…fakt nevím. Jeden do mě strčí, padám přes sedačky a u toho pouštím šálu z ruky. Další šmejd ke mně okamžitě přiběhne a šálu KRADE ze země (rok výroby 1997, speciál k základní skupině LM….to bolí). Zvednu se. Koukám na tu verbež, jak na mě řve. Zpátky jít nemůžu. Naštěstí jsem dopadl kousek od chlapců s nápisem Security na vestách. Pojímám podezření, že jsem v bezpečí. Další chyba. Někdo NEzodpovědný evidentně zanedbal výuku AJ a chlapcům nepřeložil, co to slovo na jejich zádech znamená. K mému překvapení na mě totiž začnou řvát taky. Jeden se mnou trochu lomcuje. Další přichází s, dle mého názoru, poněkud nevhodnou nabídkou : „ klidně tě pošleme zpátky mezi ně, jestli chceš“….nabídku odmítám.
Po chvilce dohadů se najde jeden relativně rozumnej a odvede mě spodkem pryč. Ještě než mě vykopne před stadionem, mi někdo schválně shazuje brýle na zem. Před stadionem na mě už čeká sestra a k naší úlevě se objeví také 3 cajti. Po chvíli se u nás zastavují ti dva Sparťani ze začátku. Šály raději schovali. Plácáme si. Góly prý raději neslavili. Asi bych měl taky dospět…..
Mezitím začínají proudit ven intelectuals, kteří pokračují v pokřicích směrem k mé osobě. Prý jestli nechci jít za nimi a dostat přes držku. Opět vstupuje na scénu sestra a vyzývá je na souboj. Přes tři četníky ovšem nenacházejí odvahu. A pak kdo je tady srab.......Pak nás ještě přijde vyzpovídat šéf místního ticketingu, jak jsme se dostali dovnitř. A staví se jedna slečna (ze Sparty), že viděla ten incident a natočila kousek toho, jak se ke mně chovali ti „securiťáci“. A že prý jestli jsem ok, že mi dal jeden pěstí…no trochu sis zapřeháněla. Na videu je již jen závěr. I tak prosím o přeposlání. Po 20 minutách, kdy se konečně odebírá do svýho zatuchlýho domova i ten poslední řvoun, nám policajti oznamují, že teda už půjdou a ať na sebe dáváme pozor.
Trochu nejistě se rozhlížíme a odebéřeme se nejkratší cestou pryč, tj. na vlak. Ne nadarmo se jim říká potrati. Svezeme se na hlavák. Tam plni dojmů spláchneme ještě 2 Radegasty.
Byl to krásný den. Hoši děkujem!
Youthforce
SK Slavia Praha – AC Sparta Praha 0:2 (0:2)
Góly: 10. LK37, 26. Pešek. ŽK: Kačaraba, Schranz – Suchomel, LK37. ČK: 85. Kačaraba. Rozhodčí: Berka – Blažej, Flimmel.
Slavia: Mandous – Bah, Ousou (70. Traore), Kačaraba, Plavšić (75. Tecl) – Lingr (65. Sor), Holeš, Hromada (46. Krmenčík), Ševčík (65. Madsen), Olayinka – Schranz.
Sparta: Heča – Wiesner, Vitík, Čelůstka, Suchomel (46. Panák) – Pešek (88. Ryneš), Sáček, LK37, Karabec (79. Pulkrab), Hložek (88. Pavelka) – Minčev (63. Haraslín).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Co týden dal a dá jaro 2022 (1.díl)
Chceme vůbec titul?
Vraťme fanoušky na stadiony!
Co zimní pauza dala a co příští týden dá
Začíná jarní část TIPOVAČKY 2022!
Známe sparťanské královny roku 2021!
Setkání fans legendami 2022
