Ve středu 4.května od 7 je plánované finále poháru FAČR: finálovým soupeřem Sparty je Slovácko – soupeř, kterýmu máme co vracet. Historický debakl na podzim se jen tak nezapomene, i přes výhru v posledním domácím zápase. Pohár je ale úplně jiná soutěž: hraje se jenom jeden zápas a každý větší klub by mohl vyprávět o trapných prohrách proti soupeřům z pralesa, který pro ně znamenaly stopku. Další záludností je los soupeřů, který může být pěkně nefér: Slovácko se potkalo s Olomoucí a Hradcem, kdežto Sparta musela projít přes papírově silnější soupeře: jeden další klub z Prahy a Jablonec. Navíc se losuje i to, jestli hrajete doma nebo venku, což může v tom jednom zápase být sakra důležitým faktorem (viz náš mač s Jabkama – pochybuju, že bychom to po tom průběhu urvali i u nich na Střelnici). Každopádně pohár nabral posledních pár let v důsledku koeficientovejch záludností hodně na důležitosti, teď opepřených ještě vyloučením Ruských a pravděpodobnou neúčatí Ukrajinských klubů.

Vždycky se najde někdo, kdo bude na Štěstěnu u losu žehrat (a že v Česku losovačky umíme!), ale ten férový princip losu “padni, komu padni” má hodně co do sebe. Avšak bavíme se o FA ČR, takže tento princip platí s jednou velkou výjimkou: finále se nelosuje, finále se nehraje na neutrální půdě, finále se nehraje na stadionu s co největší kapacitou – nic takového! Finále se hraje u molkapově míň úspěšného finalisty, takže se chystáme na jeden z nejvzdálenějších výjezdů. Aspoň že se stadion rozdělí 50/50 a každý tým dostane polovinu vstupenek. Zápas se však hodně rychle vyprodá a my ještě v úterý ráno nemáme lístky! Copak, domluvenou dovolenou člověk v nejhorším zas zruší, nebo jde využít na jiné věci, kdyby se nakonec nejelo, ale jsme všichni fotříci od malých dětí, takže se musí kolem celý akce docela složitě vymýšlet “rodinná logistika” a tak když ženě v úterý odpol oznámím, že lístky jsou a že jedem, je fakt ráda, že se to všechno nedělalo zbytečně (bohužel video toho, jak se obličej ženy rozjasní, když jí mužíček oznámí, že jede na fotbal, jsem nepořídil – určitě by z toho byl virál!)

Vyjíždíme tedy ve třech ve středu dopol: mám výjezdy hodně rád! Člověk stráví čas s lidma, se kterýma se třeba nějakou dobu neviděl: všichni natěšení, vyhradili jsme si čas na Spartičku a plkáme dlouhou cestou o všem možným. Jasně, že hlavně o klubu našeho srdce – propíráme všechny možný zaručený insajder infa, klepy, vzpomínáme na výjezdy a za oknem jede krajina. Na D1 je kus za Prahou šílená zácpa, tak to vezmem venkovem a sice to místama není nic pro slabší žaludky, ale projížďka parádní!

Kousek po 3. jsme v Hradišti, nabíráme ještě čtvrtého do party a jdem za osvěžením: v širším okolí stadionu se už trousí skupinky Sparťanů. Po jednom přehmatu s Černou Horou nacházíme na kraji města hotel s dobrou restaurací a atraktivní obsluhou, tak kam bychom chodili? Vídeňáci už jsou taky na místě a jak později vyjde najevo, je ve stejným hotelu i squadra Slovácka na předzápasovým soustředění (ovce jsme ale nikde neviděli.) Když se kolem půl 6 rozprší, vykoukne slečna z obsluhy ven a ujistí nás, že “je to jenom takový deštíček”. Jasněže, místní to musej vědět nejlíp, žejo. Když to po 6. vypadá, že je to spíš horší než lepší, sebereme odvahu a vykročíme do slejváku. To přejde, májový deštíček, za chvilku je po. Navlíkám softšelku ze Stylsportu (má odnímatelný rukávy, až mi bude po dešti vedro) a vyrážíme na stadion.

Už asi vím, proč se přívalovému dešti říká přívalový: jak jsem pochopil a naplno zažil ve středu, přívalový déšť se odehrává ve vlnách – a v tom spočívá jeho zrádnost: na chvilku zeslábne a vzbudí v člověku naději, že už je konec, jen aby se za minutku vrátil s novou silou. V největším chcanci, jaký jsem kdy nechráněnej zažil, se snažíme stejně jako ostatní fandové jakoby tančit v rytmu deště: vždycky v těch prodlevách mezi jednotlivýma přívalama se pokoušíš co nejmělčíma loužema doběhnout k další schovce. Cestou nás předjede auto nějakýho aquaparku s nápisem “Svět vodních radovánek”, což mi v tý situaci přijde odzbrojujícím způsobem absurdně legrační. Jako v nějakým Dickensovým románu se lidi všude tisknou ve vchodech, pod stříškama a římsama domů, sbíraje sílu na dalších pár tanečních kroků. Nakonec se přískokama dostanem až ke svýmu vchodu – nikdo nic neřeší, kluci z pořadatelský taky nechtěj bejt tam, kde zrovna jsou, tak na ně jenom mávnem počtem lístků, který přibližně odpovídá počtu prchajících a jsme vpuštěni. Na ochozu je to lepší – spod střechy svět vypadá o poznání líp. Pohled na hřiště je ale jasnej: na tomhle rybníčku se vživotě hrát nebude. Čapím krokem pod deštníkem přichází na obhlídku delegát: jeho hnědé špičaté lakýrky mizí v louži hned jak vyrazí, ale důsledně přeměří celou středovou čáru, kdyby třeba náhodou někde na pravým křídle objevil suchej flek…

Neobjeví a za dalších pár minut je to ofiko: hlasatel zahlásí, že dneska teda ne. Sparťani přijdou poděkovat pod zaplněný kotel – a projedou se i nějaký pokřiky. Slovácko vyleze až se zpožděním a nebejt toho, že u svých fans pumpujou Sparťani, kdoví jestli by vůbec vylezli… Šula Haraslín s LK37 si pak ještě užijou plovárnu. Kotle oba zaplněný slušně a oba pěkně natěšený – o to větší škoda, že se nemohlo hrát a tak Sparťani na rozloučenou alespoň připomenou naše přesvědčení o jejich praktikách s přežvýkavcema. Na atmosféru bylo zaděláno hodně dobře!

Balíme to, promoklí a zklamaní si před zpáteční cestou jdeme dát horkou polívku k “našim” holkám do restaurace. Cestou na nás tou jejich legrační českoslovenštinou křikne jeden místní pořízek “Co hoši, jste rádi že jste přijeli?” a myslí to, pochopitelně, sarkasticky, ale nijak zle: nevím, jestli je to tou zvláštní mokrou solidaritou, kdy jsme bez ohledu na klubovou příslušnost všichni stejně durch, anebo jsou ty lidi prostě takový...Horká kulajda prohřeje a my se už po 8.hodině vydáváme na zpáteční cestu. 18.5. nás tu mate znovu, tentokrát i s přespáním, když jste na nás byli tak hodní!

Cestou zpátky řešíme i Hečův titulek a mně to teda hodně naštve: ať je jakej je, Hečulák je ve Spartě a na ty se nešahá! My na fórech a po hospodách si můžem o našich povídat všelijak, ale běda jak se o naše kluky otře nějakej sráč mimo! To budu hájit i Míšu Trávníka! Fak ček tíví!

Cestou předjíždíme Sparťanskej autobus a před půlnocí jsme v Praze, kde za celý den nespadla ani kapička.

Novák

Tak za čtrnáct dní repete #acsparta #spartaforever #molcup pic.twitter.com/RnkTod5wpH

— Sparta Forever (@spartaforever) May 4, 2022

Dalším úředním termínem finále Mol cupu je středa 18. května #acsparta #molcup #spartaforever pic.twitter.com/B2adNfBQxC

— Sparta Forever (@spartaforever) May 4, 2022

A chčije a chčije #acsparta #spartaforever #molcup pic.twitter.com/7rXVRXIsCi

— Sparta Forever (@spartaforever) May 4, 2022