Sobotní zápas hrajeme v oblíbených Teplicích: z Prahy čistá hodinka po dálnici, projížďka krásnou krajinou Českého Středohoří – navíc se zdá, že pesimistické předpovědi deště se také nevyplní. Výjezdy mám rád: stojí mně vždy nemálo úsilí a „rodinné diplomacie“, ale když to vyjde, je hrozně příjemné pustit na půl dne z hlavy všechnu tu péči o děti, školky, školy, války, nemoci a ceny všeho možného a postavit do centra světa klub svého srdce.
V Teplicích to máme za ty léta najetý: od parkování, přes orientaci ve městě až k občerstvení, takže stejně, jako spousta Sparťanů, se tam vyloženě těším. Přijíždíme s velkým předstihem, abychom si to stihli užít se vším všudy: když už se člověk promanévruje veškerýma peřejema rodinného života až k výjezdu, je pak škoda mít na pifko jen půl hodiny. Jediná otázka, kterou je potřeba zodpovědně vyřešit je, jestli dát přednost minipivovaru Monopol jako vždycky anebo vyrazit na Teplické Pivobraní na zámeckém náměstí. Nakonec se nám nechce postávat někde u stánků na levnou krásu a dáváme přednost secesní klasice, ze které na vás dodneška dýchne duch c. a k. mocnářství: Variete zum Schwan se to tehdy jmenovalo. Od stadionu to není daleko ani pěšky, ale my se rozhodnem počkat na trolejbus: to v Praze nemáme... Po výstupu o 4 minuty a 2 zastávky dál projede kolem nás celý průvod těchto podivných potvor s tykadlama: jak jsem se pozděj dopídil na internetu, zrovna v sobotu se slavilo 70 let trolejbusů v Teplicích. Jako vždy velmi příjemné posezení a popití v Monopolu – už jsem to tam viděl i plnější, ale je fajn, že navzdory divný době je od sousedních stolů slyšet angličtina i němčina.
Hodinku před zápasem zvedáme kotvy a bez zbytečných průtahů stojíme po chvilce na ochozu 3. největšího stadionu v Česku. Pokaždý, když tam jsem, mě napadá stejná otázka: proč tohle monstrum stojí zrovna tady? Pro nás tedy jedině dobře: tím, jak je ten staďák obří, jsou veškeré kapacity naprosto naddimenzované vzhledem k počtu diváků: u vstupu dvě minutky, na záchod jedna, stánky s občerstvením snad pro každých 70 návštěvníků jeden... Klobásy sice nejsou můj sport, ale z hodnověrného zdroje mám slušný reference – navíc technickej zázrak jménem Beerjet: zařízení, co vám najednou natočí 6 piv. Pivko naopak docela můj sport je, takže mi pokaždý, když tam tu krásu vidím, zajiskří očka jak u stromečku.
Nikdy nevím, jak se na výjezd do Teplic oblíct: na papíře tam dělaj kvůli klubovým barvám ofuky, ale každej ví, že tam vždycky jezdí tisíce Sparťanů, který tam většinou nikdo nikde neprudí – družba je asi silný slovo: není to takový to pravý zaláskovaný pusinkování jako mezi mazlíkama z Vršovic, ale myslím, že dva chlápci, co vidíme u vstupu v půlenejch teplicko-Sparťanskejch dresech, to docela trefili.
Má cenu se vracet k posledním výkonům Sparty? 3 remízy v řadě proti slabším anebo i přímo početně oslabeným soupeřům neplní nikoho 2x nadšením. Na mužstvu leží deka, která je s každým takovým zápasem ještě těžší. Ve čtvrtek skončil přestupák a všichni čekali na posily, na které si Priske ukáže a sportovní vedení mu je přivede. Asger Sørensen podle tohodle mustru byl trefa, tak zvědavě vyhlížíme další takový. Jak to dopadlo, víme všichni: máme gólmana z Man Utd – na roční hostovačku bez opce. Nejsem insajder, tudíž neumím posoudit, jestli trenér nikoho nechtěl anebo mu někdo byl zatržen, případně vůbec nevyskautován. Ať je to jak chce, tak vyjádření, že je to interní věc a že jeho úkolem je pracovat s tím, co má, považuju za velmi profesionální. Chci věřit scénáři, že Priske opravdu zatím nikoho nechtěl a chce si pořádně ošahat to, co má k dispozici. To, že na to už Sparťanskej fanoušek často nemá ani nervy ani trpělivost, není Dánova chyba.
Překvapí mě, že se Kovář po jednom tréninku hned dostane do kisny, ale to je jediná změna oproti zápasu se Zlínem: ostatně i kvůli zraněním není moc kde brát. Jedinej otazník za mě visí nad Pavelkou coby defenzivním záložníkem: přišlo by mi, že v situaci, kdy se volá po větší kreativitě, by se na to místo spíš nabízel Jarda Zelený jako ten fotbalovější, ale už jsme to tak pod Priskem hráli a tak věřím, že trenér ví, co a proč dělá či nedělá...
Sedáme si na místa, ze kterých je výhled, jaký jsem snad ještě nikdy neměl: hned u trávníku, kousek nad levým vinglem branky, do který budem útočit v 1.půli – to, co se děje na opačným konci je taaak daleko. Před zápasem si tepličtí uvedou do svý síně slávy Ljevakoviče a jde se na věc: chceme zlomit blbou sérii a konečně odkopat tu deku a tak je začátek docela aktivní: v 7. Jankto technickou střelou ani ve 12. Zelený hlavou po standardce nedávaj, ale už v 16. minutce se řítíme do otevřené obrany, Kuchta sklepne dlouhej balon Janktovi, kterej technickým obstřelem uklízí! Brzký gól, to je to, co chceš! Avšak jako už tolikrát prakticky hned po našem gólu můžem dostat, když se do šance řítí teplickej hrdina Gningue sám, a dojde ke srážce s naším gólmanem: mám to přes celý, ale je jasný, že takovýhle situace můžou končit redkou a u Zelinky jeden nikdy neví. Žlutá pro Kováře a přímák hned spoza vápna sražen na roh. Pak se hraje chvílema docela holomajzna, jediná akce je Hybšova křížná střela poté, co vybojuje míč na Janktovi, kterej přestává hrát a čeká písknutí. Ve 38. dává pak Honza Mejdr vzpomenout na svou „pumelici“ ve Stavangeru a v jasné šanci gólman vychytá jeho placíru. Mrzet nás to ale nemusí, protože hned z rohu posadí Casper Højer míč na hlavu Tomáše Čvančary a vedem 2:0. Žádná Barča, to si přiznejme: ale 2:0 o půli venku, to by nemuselo bejt tak hrozný... Budu se ale opakovat: prakticky hned z protiakce Hyčka pošle balon na hlavičku Fily, ten přiťukne Gningovi a jeho hlava míří mimo dosah našeho gólmana. 2:1. Fakt k posrání!
Do druhý půle beze změn: o vzruch se postará v 52. Jarda Zelený v souboji s Gningem, ale jinak si na první šanci musíme počkat až do 62., kdy Kovář docela suverénně likviduje střelu Žáka. Ponechám stranou za jakých podmínek přišel a jestli nás zrovna na jeho postu tlačila bota: Matěj Kovář se mi líbí celý zápas – jak víme, gólman dneska musí umět nohama, což on rozhodně umí: dává to přesně a chladnokrevně. Navíc sbírá centry ze vzduchu, což jsem u Domina Holce moc neviděl. S Kovářem jsem klidnější. V tý době přebíraj Teplice iniciativu a tak Priske střídá: za Kuchtu, kterej se k ničemu moc nedostal, nastupuje do zálohy Wiesner. Na hřišti se ale dál neděje nic moc: Teplice maj sice opticky navrch, ale nemaj kvalitu a Sparta teda místama také ne... Někdo se z legrace zmíní o vysokým kurzu na remízu, já ale nejsem ochoten připustit, že bychom v tomhle zápase mohli remizovat – i když je to pořád jenom o gól a nějaký extra šance teda taky nemáme. V 81 zahraje Hybšák roh a Shejbal v hraniční pozici těsně nedosáhne na balon – a drama začíná, říkám si v duchu. Pořád doufám, že to ukopem: Teplice taky žádnej Real Madrid. A taky že jo: v 83. si nechá Højer proklouznout míč pod kopačkou a Hyčka najde Gninga, kterej zamíří přesně do spodního růžku – 2:2. Nemám slov! Casper Højer se pak snaží svoje zaváhání napravit, ale ani dělo z přímáku a ani křížná střela brankou nekončí a když ani David Pavelka v 90. sám 2 kroky před gólmanem nedává, máme tady další plichtu rovnající se prohře. Mrzí to o to víc, protože se do Teplic sjela opravdu pěkná výprava, která Spartě vytvořila prakticky domácí prostředí. Nutno říct, že se fandilo jako celou doposavadní sezonu navzdory výsledkům celý zápas pozitivně. Díky všem, co dorazili!
Pochopitelně frustrace veliká: ztratit zápas, ve kterým ještě ve 40. vedeš 2:0 je zoufalost a tak po zápase zní Bojujte za Spartu i Cojecojecoje. Cesta domů většinou v tichosti – ani se mi o tom nechce mluvit, vypadalo to už tak dobře, tak proč zas jedem jak zpráskaný psi? Doufám a chci věřit tomu, že si trenér Priske z těch zápasů odnáší něco, co ho posouvá v jeho hodnocení a úvahách. Byl bych moc rád, kdyby se nakonec ukázalo, že ta frustrace a zklamání, který momentálně zakoušíme, k něčemu budou. Kdybych mermomocí chtěl hledat nějaký pozitivum, tak to je gól Jankta, kterej se zatím trápí a taky standardky, který po předlouhý době snesly nějaký kritéria a byly aspoň k něčemu. Taky tvrdím, že by si mužstvo, který je víc v pohodě i po takovým průběhu nakonec ty 3 punkty odvezlo: Højer nebo Pavelka by to nakonec zvrátili... Zatím se zdá, že lidi tomu projektu věří a zajímá je, tak doufám, že zápas s vratkou chacharskou kocábkou, do který navíc nalezly krysy, bude definitivní otočkou nahoru.
Novák
FK Teplice – AC Sparta Praha: 2:2 (1:2)
Branky: 42. Gningue (Fila), 83. Gningue (Hyčka) – 15. Jankto (Kuchta), 39. Čvančara (Højer). ŽK: Jukl – Jankto. Rozhodčí: M. Zelinka - J. Paták, P. Caletka. Diváci: 10555.
Sparta: Kovář – Mejdr, Sørensen, Zelený, Højer – Pavelka (C), Sadílek, Daněk, Jankto (76. Karabec) – Čvančara, Kuchta (68. Wiesner).
Teplice: Mucha – Vondrášek (C), T. Kučera, Knapík – Hybš, Hyčka, Jukl (73. S. Dramé), Trubač, Urbanec (73. Shejbal) – Fila (61. Žák), Gningue (90+2. Kodad).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Co týden dal a dá podzim 2022 (7.díl)
Zmar pokračuje - report z utkání Sparta - Zlín
Fotbalová horečka - Pozdravy z Bretaně
Jabka, Hrušky, Maliny - výjezd za Spartou do Jablonce
Co týden dal a dá podzim 2022 (6.díl)
Sobota se Spartou - report nejen z výjezdu za béčkem do Chrudimi
Nahoru, dolů, nahoru... a zase dolů - report ze zápasu Sparta - Bohemians
Prales tour: Chlapi z deštného pralesa
Fanoušek měsíce - Herrer
Takhle hraje Sparta - druhý report z výjezdu do Mladé Boleslavi
Co týden dal a dá podzim 2022 (5.díl)
Odchází Sparťan. Díky Hanci!
Krok za krokem za osmi góly - report ze Seniorova memoriálu, zápasu Mladá Boleslav - Sparta a utkání Sparta B - Vlašim
Co týden dal a dá podzim 2022 (díl 04)
Hlavně žádnej blázinec - report z výhry Sparty nad Olomoucí na Letné
X. jubilejní ročník Seniorova memoriálu - pojď do Bolky pěšky za Spartou
Co týden dal a dá podzim 2022 (3.díl)
Fanoušek měsíce - Celticgirl
