Minulý kolo jsem měl díky svý trpělivý a odolný ženě (ještě jednou díky!) možnost si zajet do Brna, kde se zápas – především výsledkově - moc poved. Ale nejde jen o fotbal, celej ten výlet byl, jak se moderní hantýrkou říká, hodně fajn “zážitek”: pro mě jak jsou ty výjezdy spíš svátek, tak mívám takový zostřený vnímání: pamatuju si pak dlouho a hrozně do detailu spoustu maličkostí, až blbostí. Třeba to, jak mi chlápek, co stál vedle, po Kuchtově trefě v 99. povídá, že měl vsazeno 3,5 gólu... Prostě zůstává to ve mě vždycky dlouho a po Brnu mám na ksichtě rohlík od ucha k uchu snad ještě ve čtvrtek. Domácí mače bývaj o něčem jiným – doma je to spíš rituál: právěže už to znám a vím, co čekat - do sektoru „mezi svý“, hymna, nikdo neprudí za mikinu a šálu... Na pracovních pohovorech se tím často nechlubím, ale jsem člověk, co má docela rád stereotyp - jak se říká „svý jistý“: oblíbená hospoda, kde už máme vysezený svý ďůlky a hospodskej je na nás žoviálně drsnej - vím, jak se tam dostanu, vím, co tam maj za pivo i co maj k němu – od vidění znám už i ty typy, co tam věčně vysedávaj. Kdybych to měl nějak pojmenovat, tak asi řeknu, že mi to dává pocit, že někam patřím – což pro mě jako pro náplavu není zrovna nedůležitý. Když jsem byl posledně na „výjezdu“ na Pardubice v Ďolíčku (to byla ona hvězdná hodinka Martina Minčeva), byl se mnou kolega z Německa, se kterým jsem se shodou okolností viděl i teď ve čtvrtek a kluk mi po druhým pivu najednou začal vykládat, že chodí na terapie, protože mu už hrabe z toho, že ani po 7 letech v Praze tady nikoho a nic nemá... Jasný, že to nepřeju nikomu – a jemu už vůbec ne, je to fajn chlápek – ale je dobrý si takhle občas v kontrastu uvědomit, jak skvělý je pravidelně vyrážet za svým klubem a taky to všechno kolem: pivko, kámoši, fans, kecy, moudra, fóra, týdeníky... Já to prostě miluju!

Dneska nás čeká zápas s dosavadním otloukánkem ligy – Pardubice jsou poslední v tabulce, jako první vyhodili trenéra a maj pouhý 2 výhry, ale jednu z nich z minulýho kola s Jabloncem, což se vždycky počítá: navíc víme, jak to někdy s těma novejma košťatama bývá – než se vše vrátí do starých kolejí, může se to pod novým trenérem přechodně zbláznit, nahecovat a třeba i dělat problémy. Sousloví „povinný vítězství“ jsme tuhle sezónu bohužel byli nuceni škrtnout ze slovníku: v hospodě si sice povídáme, že „když nebude 5, budem nasr...“, ale taknějak jsme to měli i před Zlínem nebo Baníkem, žejo... V sestavě dojde oproti Brnu k jediné změně – kvůli svalovýmu zranění nemůže nastoupit LK37, naopak se vrací Šulo Haraslín. Jako nevadí mi to takhle, ale asi bych byl klidnější, kdyby k takový výměně došlo třeba po 25 minutách za stavu 2:0 nebo taknějak. Na to, v jaký formě se Šula vrátí po relativně dlouhým zranění, jsem zvědavej. A taky doufám, že u Ládi je to spíš o opatrnosti a nebude to nadlouho– výkon mančaftu se s ním totiž hodně zved a kdyby zas byl out, bude to blbý pro něj i pro nás: zvlášť s tím programem, co na nás pak čeká.

Vstup aktivní a hned v 7. minutce si po Daňkově průniku a zblokovaný střele stoupá k balonu dvojka Sadílek Højer, co umí zmást i ty nejlepší reportéry a i když to nevyjde rovnou, balón se vrátí ke Casperovi, kterej ho posadí na hlavu svýho krajana Sørensena, kterej trefuje pravej dolní růžek. 1:0- takhle jsme to chtěli! Za nějakejch 7-8 minutek na to si pak u výpadu Pardubic říkám „tyjo, to smrdí, těch je tam nějak moc...“ a takyže jo: bílejch dresů je v a kolem našeho vápna tolik, že i když jim někdo z našich obránců do toho strčí nohu, stejně si to sebere další jejich, až se míč dostane naprostředek, kde Janošek z otočky srovnává: krásná rána a trefený parádně, to musím sportovně uznat. V 21. musí střídat Jankto a nastupuje Kara – toho jsem viděl tuhle za bengo proti Líšni a teda přestože měl kolem sebe tuším 6 dalších „áčkařů“, nijak extra si tam ty druholigisty nevodil. Jankto zatím žádnej jackpot, ale tady se trochu obávám, aby z toho za stavu 1:1 nebylo nějaký zbytečný nervování – nedejbože kdyby to Adama mělo stáhnou ještě níž. Naštěstí Kara má den a hned v 26. lahodně najde průnikovkou Haraslína, kterej si zabíhá za obránce a předkládá Kuchtovi před prázdnou 2:1. Vyťukávka až do kuchyně a první Šulova asistence. Za svojí aktivitu si jí určitě zasloužil. Pak nás zas jednou málem vomejvaj, když ve 35. napřáhne Hlavatý z dobrých 21 metrů a povedená rána končí na našem břevně! Ne, že bych se ten večer reálně obával o vítězství, ale nestojím ani o nějaký nervy. Kuchta pak po dlouhým Sadílkově autu ve 38. odmítne šanci zápas asi definitivně rozhodnout hlavou, trefí jenom gólmana Markoviče a tak se na pauzu jde za stavu 2:1.

Po přestávce nahradí Sørensena Jarda Zelený a obě mužstva pokračujou v docela aktivní hře – zejména Haraslín jakoby ani nevynechal: střílí, kličkuje, snaží se... Fajn po nějaký době vidět, jak na křídle hraje křídlo. V 59. Šulo přiťukne Lukáši Sadílkovi, ten si to na hranici vápna jedním dotekem pošteluje a pak krásně na vzdálenější dává na 3:1. Další výstavní trefa dneska večer! V 63. máme tři dobrý šance po sobě, ale ani Wiesner hlavou, ani Kuchta pěkným lobíkem po kiksu gólmana a ani pak sám v nájezdu nedává. Radek Kováč tam v reakci na vývoj pošle 3 nový koníky a jeden z nich – Vojtěch Sychra- napálí zas jednu do sestřihu kola a hned svým prvním dotekem s balonem z voleje snižuje na 3:2. Pro Pardubky palec nahoru, jak se snažej od začátku pořád hrát otevřenej fotbal, ale reálně se o výsledek vůbec nestrachuju: Sparta je dneska rozjetá, z kluků je cítit chuť si zahrát mnohem víc, než nějaká nervozita nebo pochyby. Po gólu střídáme taky: za Daňka Mejdr a za Haraslína přichází Minčev – ten je na place 5 minut, když po Sadílkově centru hlavou o zem utne jakýkoli naděje Východočechů: 4:2 a Protilehlá se dožaduje „bůůůůraaa“. Ten přijde za 2 minutky, když se Minči uvolní po křídle a pošle prudkou křížnou příhru, kterou Tomáš Wiesner napálí pod víko: 5:2 a je vymalováno! 5 gólů si rozdělilo 5 střelců a je jasný, že pokaždý našim přeju, ale dneska teda zvlášť: Kuchta se trápil, tak doufám, že se definitivně rozjíždí (a chci to vidět v dalším kole!), z Martina Minčeva už u nás asi hvězda nebude, ale za to, jak maká, mu ten banán přeju – to samý Sáďa, kterej zápas co zápas patří k našim maratoncům. Dneska to maj oba za 1+1. Wiesner dal svůj první v tomhle ročníku, tak jen tak dál! Nejsem insajdér a tak doufám, že si oslavu gólu, při který si Wiesy rval balon pod triko, nevykládám špatně – pakliže to znamená, co si myslím, tak přeju, ať hlavně vše běží, jak má. V 85. zahalí hřiště hustá mlha z kotelnických ohňů – Sparta v Brně odehrála 900. utkání ve své přebohaté historii a tak se v sobotu lehce oslavovalo doma na Letný. Pokud to nikdo po nikom nehází, tak si fakt myslím, že pyro není zločin.

Ze sobotního vítězství mám radost – vzpomeňte na všechny ty debilní remízy a trpký zklamání, co jsme museli v týhle sezoně zkousnout s papírově slabšíma: dlouho jsme si doma nezařvali tolikrát, navíc se na fotbal (i zásluhou Pardubic) dalo koukat. O řadu nad nás chodí občas kluk, mám dojem, že na něčí permici – tipuju tak 12-14 let: občas s ním prohodím pár slov, protože tenhle nálev vidím na Letný moc rád. Dneska bohužel pokud je vyloženě nedokope fotřík nebo máma, tak tihle kluci mnohem spíš fanděj u trati – tak doufám, že se mu sobotní mač líbil. Mně teda hodně!

A 12. hráč se zas vytáh: v sobotu všechny kavky prorokovali 6-7 tisíc a počasí tomu i nahrávalo... nakonec hodně dobrých přes 11 a půl a rád bych vypíchl, kolik lidí teď zůstává po odpískání na děkovačky. Dle mýho odhadu z Protilehlý dobře tři čtvrtiny zůstávaj na Priskeho kolečko, nespěchaj na parkoviště ani na dopravu - daj tomu ještě těch 5 minut a tleskaj klukům. Zdá se, že ten unavenej a často otrávenej Sparťanskej fanoušek i přes kodrcavej rozjezd věří projektu Priske a fandí mu. Jen tak dál!

Ve středu pohárovej zájezd do Domažlic, kde nás čeká utkání s papírově mnohem slabším - já ale odkládám jakoukoli aroganci a budu fandit: teď je pro nás každej zápas důležitej - a pohár je rozhodně cestou vzhůru!

Novák


AC Sparta Praha – FK Pardubice 5:2 (2:1)

Branky: 8. Sørensen (Højer), 26. Kuchta (Haraslín), 60. Sadílek (Haraslín), 72. Minčev (Sadílek), 74. Wiesner (Minčev) – 15. Janošek (Zahradníček), 66. Sychra. ŽK: 58. Pavelka, 84. Karabec – 37. Hlavatý. Rozhodčí: D. Černý - P. Caletka, P. Antoníček. Diváci: 11671.

Sparta: Kovář – Wiesner (83. Fortelný), Sørensen (46. Zelený), Vitík, Højer – Jankto (24. Karabec), Pavelka, Daněk (67. Mejdr), Sadílek, Haraslín (67. Minčev) – Kuchta.

Pardubice: Markovič – Kostka, Vlček, Hranáč, Chlumecký – Zahradníček (66. Sychra), Hlavatý (85. Tischler), Icha, Janošek (76. Vacek), Helešic (66. Rosa) – Černý (66. Lima).






Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Fanoušek měsíce - ACS - fan

Co týden dal a dá podzim 2022 (12.díl)

“Sám mezi rowdies“ - report z výjezdu za Spartou do Brna

Co týden dal a dá podzim 2022 (11.díl)

Těžká Písemka - report z výhry Sparty nad Hradcem Králové

Už je to deset let, nikdy nezapomeneme, Seniore!

Co týden dal a dá podzim 2022 (10.díl)

Fanoušek měsíce - Gaginek

Fanoušek měsíce - Seagull

Co týden dal a dá podzim 2022 (9.díl)

Priske vydrž, ale začni už k***a vyhrávat! - report z utkání Sparta - Baník

Novinka v eshopu - sparťanský sedací pytel

Dělá Tomáš Rosický chybu, když ve Spartě nechce hráče černé pleti?

Co týden dal a dá podzim 2022 (8.díl)

Nebýt toho fotbalu....report z výjezdu za Spartou do Teplic

Co týden dal a dá podzim 2022 (7.díl)

Zmar pokračuje - report z utkání Sparta - Zlín

Fotbalová horečka - Pozdravy z Bretaně