Probouzím se do mlhavého podzimního rána. Den bude dnes zase o něco kratší, české soutěže se blíží svému poločasovému závěru, a tak je potřeba načerpat do zásoby co nejvíce živých fotbalových zážitků. Volba je dnes jasná, vyrážím směrem na Žižkov.

Jedním z nejvíce povznášejících lidských pocitů je pocit vděčnosti a právě ten teď, cestou na druholigový zápas našeho béčka, zažívám. Ano, jsem upřímně vděčný vedení klubu za to, že přemístilo zápasy béčka právě na Žižkov a těším se na příjemné fotbalové dopoledne. Parkuji naprosto bez problémů u budovy VŠE a pocit vděčnosti se prohlubuje. Výborné zvolené není jen místo, ale i čas výkopu. V případě večerního termínu bych totiž na modré zóně už nezaparkoval, ale do páté hodiny odpolední je tu dnes parkování i pro přespolní zdarma (tedy alespoň doufám).

Do výkopu zbývá necelá čtvrthodina, a tak mám čas prohlédnout si vedle zaparkované černé Lamborghini. Nepředpokládám, že by Alex Král přestoupil do Příbrami (i když, co není, může být), a tak přemýšlím, komu z hráčů nebo funkcionářů jednoho z dnes hrajících celků by mohlo patřit. Fronta zhruba deseti lidí u pokladny postupuje rychle, ale když už jsem skoro na řadě, sympatická slečna v budce přerušuje prodej, zvedá telefon a k mému zděšení komusi sděluje, že „dochází lístky“. Naštěstí se na mě ještě dostalo, a za chvíli už sedím, vybírám si tentokrát místo hned pod tiskovým střediskem. Nevím, jestli to má někdo podobně jako já, ale „vybrat si místo“ s neoznačenou vstupenkou je pro mě daleko příjemnější, než „hledat si místo“ podle čísla sektoru, řady a sedačky. Je to asi zvyk z doby, kdy jsem si jako školák mohl s lístkem k stání vybrat, kam si stoupnu, s kým pokecám, případně kam se přesunu na druhý poločas. Se zklamáním registruji v hledišti hráče Kuchaře, kterého tím pádem neuvidím na hřišti. Je to škoda, protože je to hráč, který umí předvést zajímavé věci. Dnes se tomu říká „nečekaná řešení“, já tomu říkám „fotbalovost“. Oba týmy už jsou na hřišti uprostřed fantastických kulis, které tvoří vysoké činžovní domy doslova nalepené na protilehlou, momentálně nefunkční tribunu. Za nimi se válí lidským okem neproniknutelný mlžný opar, a z něj vystupuje horní část žižkovské televizní věže. Podobný fotbalový stánek by si zasloužila každá pražská čtvrť!

Utkání začíná nadějně, naši mladíci vlétli na lídra soutěže natěšeni a s chutí, slibnými průniky se hned v úvodu prezentovala obě křidla, Goljan a Šilhart. Ale ouha! Hra se přesouvá před naši branku, hráč soupeře Osmančík, hostující z Bohemky, obírá o míč brankáře Nalezínka, ten se na útočníka zavěšuje a nemůže následovat nic jiného, než pokutový kop. Celá situace vypadala pro našeho gólmana nelichotivě, na jeho omluvu je potřeba uvést, že Osmančík je mimořádně rychlý hráč s nepředvídatelným pohybem, podobných situací využívá rád a dokáže tímto způsobem překvapit i zkušenější hráče. A nakonec, účelem béčka je rozvoj našich mladíků, pro Nalezínka se jedná o cennou zkušenost a příště se už podobně nachytat určitě nenechá. K penaltě se staví zkušený Wágner, míří doprostřed a s přehledem proměňuje. U tohoto hráče se na chvíli zastavím. Tento zkušený šutér, který dal gól i v Lize Mistrů, působí totiž mezi příbramskými mladíky poněkud nepatřičně. Přirovnal bych to k tomu, jako když se parta spolužáků z průmyslovky přihlásí do Hanspaulky, ale o víkendu před zápasem zjistí, že mají jenom čtyři do pole. „Tvůj táta to hrával, ne, tak ať se zajde v pondělí zaregistrovat a může hrát s náma!“, napadne jednoho z nich zoufalé řešení. Táta nastoupí, sice má už trochu nadváhu, ale zkušenosti jsou znát, nejde odstavit od balonu, střílí mu to taky pořád slušně, mladý kolem běhají, z „táty“ je klíčový hráč a nakonec se stane nejlepším střelcem soutěže. Ale tohle není Hanspaulka, ale druhá nejvyšší celostátní soutěž, a „táta“ Wágner právě potvrzuje svoji třídu, když v obležení našich obránců zvyšuje na 2:0 elegantní patičkou.

Žižkovská věž již vystoupila z mlhy, na tribunu míří první pozdně dopolední sluneční paprsky, ale nálada je pod bodem mrazu. Za mnou sedící fanoušek nemilosrdně tepe práci pražských fotbalových akademií, a neradostnou situaci na hřišti hodnotí slovy: „Kluci z vesnice přehrávají talenty.“ Nemám chuť mu vysvětlovat, že většina hráčů soupeře dojíždí na tréninky z Prahy, a že vyrostli v akademiích buď u nás (Fišl, Dudl, Surmaj, Vokřínek, Hájek) nebo za tratí (Čermák, Zeroník). Z vesnice je možná tak Wágner (nechce se mi to zjišťovat), případně zahraniční Sakala a Anih (tam by se to zjišťovalo ještě hůře).

Je tu poločas a přestože výsledek je nepříznivý, cítím se i po včerejším zážitku v Plzni tak nějak nad věcí. Potlačuji nutkání sdělit nějaké nechtěné moudro na fóru, a inspirován nedávným článkem RobaACS se rozhoduji nabídnout dnešní fotbalový zážitek důstojnější formu uceleného literárního útvaru. Scházím směrem k bufetu, odolávám pohledu na vystavené koláče (fronta by se dala v pohodě vystát) a místo toho pořizuji několik ilustračních poločasových fotografií.

Druhá půle je z čistě fotbalového pohledu pro domácího fanouška utrpením, a po provedených střídáních je to snad ještě horší. Úplně jsme vyklidili střed pole, záložníci Příbrami, nijak nevynikající rychlostí ani fotbalovostí, mají na všechno moře času. Náš nejlepší hráč podzimu Pudhorocký působí unaveným dojmem a dnes nám nepředvede žádné ze svých kouzel, frustrovaný Juliš se řítí od půlky sám na bránu ale je mu odpískán těsný ofsajd a tak se k zakončení nedostane. Dnes zkrátka nekouzlí fotbalisté na trávníku, ale sama příroda. Ve chvíli, kdy si v duchu opakuji „ano, opravdu je to druhá nejvyšší soutěž“, vysvitne přímo nad protější domy nebývalou silou podzimní slunce, a v jeho životadárných paprscích se dění na trávníku stává pouhou bezvýznamnou kulisou. „Fandí celá Příbram heja héj!“ zpívá zhruba dvacet fanoušků Příbrami poté, co jejich tým nějakým způsobem vstřelil třetí gól.

Zápas končí, hráči obou celků si podávají ruce a přátelsky si povídají, většina z nich se nakonec dobře zná ze společného působení v pražských klubech a mládežnických výběrech. Poté se přesouvají ke klandru pod tribunu, kde na ně už čekají rodinní příslušníci, přítelkyně a kamarádi. Cestou k východu potkávám i jednoho fotbalového agenta, který vyměnil své bílé mokasíny za kotníkové tenisky křiklavých, reflexních barev. Největší skupina je shromážděná až u rohového praporku, kde hloučku známých popisuje situaci vedoucí k prvnímu gólu brankář Nalezínek.

Vracím se ke svému autu a přemýšlím o tom, co nás tak přitahuje na hře zvané fotbal. Je to primárně pocit sounáležitosti s klubem, umění protaganistů na zeleném trávníku, nebo snad zvláštní estetika zápasového zážitku v kulisách stadionu? Z rozjímání mě vytrhne ostrý, hluboký zvuk. Otočím se tím směrem a vidím, jak kousek ode mne vyjíždí z podélného stání nizoučké černé Lamborghini. Pohled do tmavých skel je marný. Komu patří, je to hráč, funkcionář, nebo snad agent? A co nás tak přitahuje na hře zvané fotbal? Jsou tajemství, která nám zůstanou zřejmě navždy utajena.

Fanda Fotbalu


AC Sparta Praha B x FK Viagem Příbram: 0:3 (0:2)

Branky: 8. Wágner, 40. Wágner, 81. Vokřínek.

Žluté karty: 7. Nalezinek, 39. Kukučka, 51. Juliš, 90. Ambler, 90+2. Gedeon – 67. Fišl, 90+1. Surmaj.

Sestava Sparty: Nalezinek – Hodouš, Kukučka, Večerka, Horák – Šilhart (71. Šilhart), Sáček (57. Ambler), Kaštánek, Pudhorocký ©, Goljan (57. Schánělec) – Juliš.

Sestava Příbrami: Melichar – Fišl, Sakala, Jeřábek, Osmančík (46. Vokřínek) – Čermák, Zeronik (83. Hájek), Anih (71. Novotný), Musil, Dudl (75. Vott) - Wágner © (75. Surmaj).

Rozhodčí: Volek.


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Pan Pospíchal měl pravdu - report ze zápasu Plzeň - Sparta

Fanoušek měsíce - roboACS

Prales tour - Pražský přebor v Braníku

Co týden dal a dá podzim 2022 (15.díl)

Co týden dal a dá podzim 2022 (14.díl)

Jak béčko nestačilo na Třinec - report z utkání Sparta B - Třinec

Co týden dal a dá podzim 2022 (13.díl)

Svý jistý - report z utkání Sparta - Pardubice na Letné

Fanoušek měsíce - ACS - fan

Co týden dal a dá podzim 2022 (12.díl)

“Sám mezi rowdies“ - report z výjezdu za Spartou do Brna

Co týden dal a dá podzim 2022 (11.díl)

Těžká Písemka - report z výhry Sparty nad Hradcem Králové

Už je to deset let, nikdy nezapomeneme, Seniore!

Co týden dal a dá podzim 2022 (10.díl)

Fanoušek měsíce - Gaginek

Fanoušek měsíce - Seagull

Co týden dal a dá podzim 2022 (9.díl)

Priske vydrž, ale začni už k***a vyhrávat! - report z utkání Sparta - Baník

Novinka v eshopu - sparťanský sedací pytel

Dělá Tomáš Rosický chybu, když ve Spartě nechce hráče černé pleti?