Příští tejden jsou jarňáky a tudíž sobota 11.3. v rodinným kalendáři už od září září zlatým písmem: vezem děcka k babičce. Na celej tejden! Ten klid, to ticho, to blaho! „No jo, ale co ten Baník? Výkop je už ve 3, tyjo...“ honí se mi hlavou. Za ty léta spokojenýho soužití už vím, že na paní Novákovou se nesmí spěchat. Vyčíhám tu správnou mikrosituáciu a v úterý naoko ledabyle nadhodím: „Hele, co si vzít v pátek volno a jet dřív? O den navíc bez dětí, co? Mělas toho teď v práci docela hodně...“ Paní Nováková mě ale taky nezná od včera a tak hned tuší, odkud vítr vane: „Kde je zas jakej fotbal?“ neomylně kontruje. „Hm, v Ostravě...“ přiznávám barvu a nechávám pak tu informaci vstřebat - hlavně netlačit na pilu. K mýmu údivu už druhej den večer padne otázka „A jak by sis to představoval?“ Jupí! Když se začne ptát, už vím, že je vyhráno! Tenhle mix naprostýho nezájmu, ale zároveň tiché tolerance a pochopení u mý ženy mě ani po těch letech nepřestane fascinovat. Díky jí za to!

Pak mám ale hned druhej problém: co na sebe? Já si tak strašně nerad vybírám hadry a tak kromě věcí do práce si oblečení kupuju už pomalu jenom ve Stylsportu – tudíž veškerý moje oblečení má na sobě větší nebo menší znak Sparty. Normálně je to i machrovinka a abych se přiznal, docela si užívám lehce vyosenejch pohledů lidí, co se po ránu rojej kolem pražskejch „Business center“ a znaky Ultras jsou v tomhle světě totálně mimo kontext. Na výjezdy je to ale jiná: podle cíle je případně potřeba pečlivě zvážit, co na sebe. A že do Ostravy to řeším hodně: pojedu sám kdoví jakým spojem a jak známo, Chachaři jsou hodně citlivý na svý území. Z loňský Stylsport kolekce mám černou bundu s černýma ACS výšivkama (mimochodem, moc povedenou!) – přežiju v tom Chacharstán? Nakonec mě ale osvítí a vzpomenu si na hodně ošklivou bundu, co jsem asi před sedmi lety dostal od mámy k Vánocům a kterou jsem po obligátním „Jéj, díky mami!“ zasunul někam do hlubin šatní skříně: Bingo! Maminky to vždycky zachrání!

V sobotu ráno se budíme do prakticky zimního počasí: je pod nulou, chumelí a odpoledne má i silně foukat. Rozhodně nic, co by lákalo do ochozů. Žena mě ráno veze autem asi 15 minut k nádraží a jak tak tiše pozorujeme vodou nacuclý vločky, co nám hustě dosedaj na čelní sklo, sama od sebe vyhrkne „Tyjo, v tomhle by se mi teda nikam nechtělo!“ Perná čtvrthodinka: mám jet/nemám jet? Já tak hrozně nemám rád chlad! V tý chvíli by bylo bývalo tak strašně jednoduchý neudělat prostě nic a nechat se ve vyhřátým autíčku dovízt až do Prahy – stejně se nakonec možná hrát vůbec nebude... „Když už nás to ale stálo tolik organizování, tak to aspoň zkus“, říkám si. A tak nakonec přecejen jedu - a doufám, že dělám dobře.

V lehkým dopravním chaosu, způsobeným počasím, nakonec musím ve spojeních docela improvizovat a jak se blížím k Ostravě, tak mě maminčina bundička určitě uchrání od několika svízelnejch situací. Hloučky kluků s modrejma šálama se trousej na nádražíčkách po regionu už docela dlouho před výkopem. Už vím, co to znamená, bejt „za nepřátelskou linií“. Do ochozu vítkovickýho stadionu dorazím nakonec 2 minuty po výkopu, což pokládám vzhledem k situaci v dopravě a kontrolám u vstupů, za super výsledek. Vytrvale sněží, ale nijak hustě a trávník je úplně vpohodě. Ohlášenej orkán se nakonec naštěstí nedostavil.

Všichni víme, kdo je favoritem tohoto mače, ale Baník nám před zaplněným hledištěm nebude určitě chtít nic nechat: a nebylo by to báječný se z krize vykopat zrovna porážkou nenáviděný Sparty? Tak o tom přece sní každý malý Chacharče! Naše sestava bez překvapení – na středním stoperu Sørensen a nalevo LK37: proti Almásimu s Klímou budou spíš potřeba dánský tanky než Panákova grácie. Baník hraje, dejme tomu, prvních 15 minut, ale žádný suprloženky nemaj. Hraje se podle očekávání docela odpodlahy, jiskří to v soubojích a nikdo nikomu nic nedaruje. Zvlášť ve dvojce Haraslín Sanneh je zaděláno na duel večera – nedivil bych se, kdyby to bliklo červeně. V 17. si Kaloč říká o balón, kterej má Laštůvka a taky že ho dostává: okamžitě k němu nalítnou dvě sršně Sadílek s Kuchtou a nebohá muška Kaloč nemá šanci – ztrácí, Sáďa pak potáhne a předkládá Kuchtovi před prázdnou. 1:0! Jedeeem! My slavíme, ale na staďáku to, zdá se mi, nikoho nešokuje: Baník je ve sračkách a Sparta rozjetá, takže tohle asi ani pro místní není úplně nečekanej vývoj. Na tom, že to byl ale fakt blbej gól se tím každopádně nic nemění. Pár minutek na to je to ještě lepší, když od půlky vyšle Haraslín Čvančaru do sóla a ten lobíkem přes padajícícho gólmana pokořuje Laštůvku podruhý. 2:0! To už vypadá hodně dobře, říkám si, ale všichni máme jistě v paměti nedávnej Zlín – a kdyby, nedejbože, dostal čuchnout Chachar, bude kousat určitě ještě daleko víc. Hlavně zůstat koncentrovaný – rozjetý to máme slušně!

Oproti poháru v listopadu se v sobotu sejdem v mnohem větším počtu a ve Sparťanským sektoru je prakticky plno. Není potřeba dodávat, že za tohohle stavu support jede fakt pěkně. Kotel druhý strany si řeší spíš vlastní problémy velkým choreem k vlastnímu vedení, ale nás samozřejmě neopomenou přivítat chlebem a solí, jak jsme na to v Ostravě zvyklý. Největší šance soupeře pak přichází ve 38., kdy Krysič v dlouhým úprku veze balón z vlastní půlky a minimálně 2 naši maj možnost ho sprasit, ale tleskám za to, že se u nás žádnej Moloděc nenajde: třeba bych na to koukal jinak, kdyby Šín ve výsledný ložence nepálil vedle, ale takhle všechno dobrý, plus body za fair play. Strkanice a dohadování jinak pokračujou – prostě klasickej zápas v Ostravě. Další žlutou za kecy dostává hádejte kdo? Napovídat monogramem T. Č. asi není ani potřeba. Ke konci první půle má pak Baník poprvý a naposled ze hry víc, než my: mám to přes celý, ale místama mi přijde, že se bráníme docela zuby-nehty a Matěj Kovář musí i něco chytnout a tak jsem docela rád, když to už sudí pískne.

O pauze se jede malinko lepší program, než Milan B, kterej nás oblažoval svýma moudrama na podzim: rozhovor se sedmdesátiletou legendou je ale docela bizarní. Ten jejich hlasatel působí, jakoby ho totálně zaskočilo, že má něco povídat do mikrofonu. Nechci tvrdit, že na Letný je všechno v topu, ale občas neškodí se podívat, jak “umí” věci dělat jinde. A to se Baník, řekl bych, zrovna v týhle oblasti vidí na nejvyšší úrovni.

Zkraje druhý půle se pak v sektoru rozvine choreo “ACS” s ohýnkama a já na to z metru čumím a nesleduju hru: tudíž náš 3. gól uvidím až doma. Dobrý, super, ale tohle už jsme nedávno taky viděli: moc doufám, že “zlínskej scénář” se dneska opakovat nebude. Avšak smrdí to spíš na druhou stranu: v těchhle fázích zápasu se na Laštůvku valí jeden náš brejk za druhým: 2x Šula sám a pak Čvanči do břevínka! To je škody! Vono hotovo snad je, ale nevadilo by mi je ještě pokořit bůříkem doma před 13 tisíci... Kaloč má pak v 67. druhou ze dvou ostravskejch loženek, ale Matěj Kovář podrží. Pak se to prostřídá – já přeju Kryštofu Daňkovi, kterej si mě hodně získal sým výkonem za Bengo v pondělí, ale zápas je rozjetej spíš pro Minčeva. Ostatně, nechci bejt nenažranej: 3:0 je moc dobrej výsledek. Velká škoda, že Qazim Laci v nastavení napálí další břevínko – tomu bych fíček dopřál. 3:0 na Baníku není samozřejmost – cením, jak se naši furt tlačili dopředu, chtěli přidat další a další góly. Super, že takovýhle těžký zápasy už nezkoušíme upřekulovat a nenervujem se až do odpískání o výsledek. Jasně: Baník nám to dneska hodně ulehčoval. Já se je tady nechystám nijak zvlášť řešit (počítám, že se jim na zoubek podívá majk), ale musím podotknout, že všechny ty naše hrozně nebezpečný šance, ze kterejch mohly (a měly!) padnout ještě klidně 2-3 banány navíc, byly založený strašně jednoduše: kolmice z prostředka a někdo z našich pelášil sám na Laštůvku. Nevím, co tam ten Pavlík H dělá: že má Sparta rychlý hráče, který přesně tohle uměj, přece není žádná novinka... Vůbec bych se nedivil, kdyby sme ukončili dalšího trenéra. Chachaři dle mýho maj furt kádr na víc, než na boj o záchranu, do kterýho jsou teď reálně namočený. Z druhý strany musím ocenit, že se ekonomická pozice Sparty, zdá se, konečně přetavuje do kvality hráčů. Na naše dneska už nestačí jenom zadupat a zafunět, aby byli polovičný. Dneska, řekl bych, stačilo, aby nikdo neudělal vyloženě průser a ten rozdíl klasy se musel nutně projevit.

Děkovačka s hráčema fantastická: já osobně mám hodně rád dělený “šalala”, ale v sobotu tenhle pokřik dostal úplně nový grády: pod sektorem totiž odpovídaj slavící hráči – dokonce jim tam přilítne několik šál, takže to nemá vůbec chybu. Čistá radost z vítězství – jasněže má Chachar momentálně svejch problémů dost a dost, ale víme všichni, že tady se za žádnejch okolností nevyhrává snadno. Navíc nás to na pár hodinek posune do čela ligy. Kdy se tohle stalo v týhle fázi ligy naposledy? Slavit určitě je co, i když jsme vlastně porazili “jenom” soupeře 9 pater pod námi... Mám na výjezdech nejradši tu pospolitost: neřeší se, kdo je z kotle, kdo z Protilehlý, kdo je výjezďák a kdo je na zápase podruhý v sezoně. Tady jsme všichni Sparťani – trneme spolu, slavíme spolu. Hrozně bych si přál, aby se nám tohohle ducha povedlo dostat domů na Letnou. Po výplachu Chachara a děkovačce s hráči se rozjede v sektoru nefalšovanej Sparta fest a novej výjezdovej popěvek “Nechci domů, nechci domů, nechci zítra do práce” mi bude v hlavě znít ještě hodně dlouho. Takhle si užít tu chvíli, to je prostě parádička!

Netroufl bych si vůbec tipovat, na co tohle nakonec bude stačit a vůbec neřeším formu těch druhejch: Sparta mě teď hodně baví a já si to užívám každej zápas. Vzpomeňte na všechny ty nedávný roky, kdy jsme v týhle fázi už dávno dávno do ničeho nepromlouvali – dokonce už ani těm MM kolikrát nestálo za to potisícátý přežvykovat, kde všude máme problém. Nechci vůbec strácet hlavu – a myslím, že i klukům se docela daří zůstat na zemi a brát to “od zápasu k zápasu”. Příště do Bolky proti Hradci, tak přivezme další 3 bodíky a trochu tý fotbalový radosti – a pak uvidíme, co se stane dál. Sparta je krásná!

Novák


FC Baník Ostrava – AC Sparta Praha 0:3 (0:2)

Branky: 18. Kuchta, 20. a 51. Čvančara. ŽK: 8. Sanneh, 42. Klíma, 49. Bitri, 70. Tijani – 42. Čvančara, 60. Sadílek, 67. Minčev. Rozhodčí: P. Orel - J. Paták, P. Antoníček. Návštěva: 13099.

Sestava Baníku: Laštůvka – Sanneh (64. Juroška), Bitri (64. Boula), Pojezný, Fleišman – Kaloč – Cadu, Klíma (Jaroň), Šín (64. Kuzmanović), Plavšić – Almási (64. Tijani).

Sestava Sparty: Kovář – Vitík, Sørensen, Krejčí – Mejdr (46. Wiesner), Kairinen, Sadílek (72. Laci), Zelený – Čvančara (62. Minčev), Kuchta (72. Daněk), Haraslín (80. Jankto).



Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Béčko vládne Prazer - report ze zápasu Sparta B - slavia B

Co týden dal a dá jaro 2023 (7.díl)

Jak jsme "ukončili" teplickou štaci Jirky Jarošíka - report z výhry Sparty nad Teplicemi

Víte, co je „Kvintesence“? - report z výjezdu na Mol Cup do Liberce

Co týden dal a dá jaro 2023 (6.díl)

Co týden dal a dá jaro 2023 (5.díl)

Nic náhodě - report z výhry Sparty nad Jabloncem na Letné

Vítězství které nikdo nepamatuje aneb jak jsme rozstříleli Klokana v Ďolíčku - report z výhry Sparty na Bohemce

Fanoušek měsíce - Bruno Rossini

Co týden dal a dá jaro 2023 (3.díl)

Hřeje nebo studí? - report z výhry Sparty nad Mladou Boleslaví

Speciální edice trika Legendy Železné Sparty

Co týden dal a dá jaro 2023 (2.díl)

Co zima dala a tento týden dá jaro 2023 (1.díl)

Setkání fans s legendami 2023

Jak sobolí trus - report z utkání Sparta - 1. FC Norimberk

Začíná jarní část TIPOVAČKY 2022/2023!

Fanoušek měsíce - Ondra

Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2022 a TIPOVAČKY k MS

Fanoušek měsíce - Bombito

Šťastné a sparťanské! A úspěšný rok 2023!

Fanoušek měsíce - dexíček

Fotbalová horečka - Fotbal v kraji bohyně Afrodity

Jedinečná éra skončila, děkujeme! Tohle bylo TOP 5 momentů!

Fanoušek měsíce - Jumbo1

Knížka SPARTA - 130 let fotbalové historie

Co týden dal a dá podzim 2022 (18.díl)

Usedlej fotřík on tour - report z výjezdu do Ostravy na Mol Cup