Zeď má stavět zedník, trubky měnit instalatér a report z utkání psát pan Novák. Ale když i majkův týden vyšel dřív než reportáž, je to na pováženou. Zvedám ACS-fanovu rukavici „občas něco napiš, jestli tě to nebude obtěžovat“ a píšu. (vím, žes to myslel úplně jinak)
Natěšení celé sparťanské obce je téměř hmatatelné a připomíná mi náladu před utkáním v Teplicích na jaře 2014, kde se už mohl slavit titul. Všichni víme, jak to tehdy dopadlo. Nemám moc rád tu všeobecnou euforii, ale je lepší, než totální skepse a zmar. (Připadá mi, že umíme jedno, nebo druhé - nic mezi.) Jedním z hlavních úkolů začátku týdne tak je nákup vstupenek do Boleslavi. Až na výjimky nechodím do kotle ani na výjezdech, ale do sektorů, které jsou poblíž. Vyčkal jsem tedy na vyprodání klece a poté mnoho hodin opotřebovával klávesu F5. Stále nechápu, proč nemohli ihned prodávat celý stadion, ale jednotlivé části hlediště přidávali v podivných intervalech. Všem muselo být jasné, že bude plno. V jednu chvíli se jim dokonce prohodily místa pro hosty a domácí. Jak se objevil sektor J beru dva lístky, aniž bych věděl, kdo se přidá.
O víkendu měla manželka školu a já na starosti malou dceru. Brát ji do Boleslavi je nesmysl, zatím to holka dotáhla jen do divize, protože tam mají skluzavku hned u hřiště. Když si přečtu, že tohle kolo patří k víkendu otců, je jasno. Vyberu dětské loutkové představení, kam vyrazí malá s babičkou, a já s tátou hurá na fotbal. V této fázi tzv. win-win situace. Zvlášť, když se mi podaří vyměnit sektor J za Q, protože kotlem tentokrát bude celá východní tribuna a táta už není žádný divočák.
Na dálnici jsem očekával větší provoz. Po příchodu ke stadionu se ukázalo, že většina fanoušků už dorazila a stojí před vstupní bránou do areálu. 45 min do výkopu a fronta jako kráva. V davu spořádaně čekal i Kuba Pešek, a protože se nikoho nestranil a klidně si povídal, nebyl to úplně ztracený čas. Zajímavé je, že na sobě neměl oblečení se sparťanským logem, asi věděl, že by o tu péřovku přišel. Já po krátkém dohadování musel u vstupu odevzdat mikinu, dres i šálu. Hromotluk to hodil na vršící se hromadu na podlaze plechový boudy a pravil: „vyzvedni si po zápase“. Nejezdím na výjezdy pravidelně, ale zhruba půlku ligových stadionů jsem navštívil a takovou buzeraci jsem od pořadatelů zažil poprvé. Nepochopitelná mi přišla hlavně z toho důvodu, že poměr fanoušků, i na tribuně za bránou, byl tak 65:35 v náš prospěch…
Na dohadování nebyl čas a svaly, dorazili jsme na tribunu a hrálo se. Asi nemá velkou cenu ten zápas detailně rozebírat, předpokládám, že ho všichni viděli, někteří třeba i víckrát (já to aspoň tak mám, přijdu ze stadionu a alespoň některé akce či pasáže si dám ještě jednou. Dřív se manželka ptala, kde jsem teda byl, když na to musím koukat znovu, ale zvykla si.) Hradec dokázal letos leckoho potrápit i vzít body, a s chutí se pustil i do nás. Brýle na dálku, abych dobře viděl na naše forwardy, jsem na začátku nepotřeboval. Už ve třetí minutě přišla ztráta na polovině hřiště, následovala rychlá akce zakončená Vašulínovou přízemní střelou ze 20m. Střelou, o které jsem si myslel, že ji Matěj má na ruce, ale... zastavila ji až síť. Naštěstí s rukama hráčů Hradce vyletěl vzhůru i praporek pomezního. Zpoza brány se takový ofsajd posuzuje těžko, tak rozhodnutí přijímám. Nevím jak vy, ale já mám pocit, že tyhle rány jsou Matějovým nejbolavějším místem. Naštěstí podobná už během zápasu nepřiletí. Soupeřova gólmana poprvé vyzkoušel dalekonosnou střelou Vitík. Hradec se ještě chvíli snaží hrát dopředu, ale postupně se do hry dostáváme my, i když kombinace trochu skřípe a pořád nevíme, jak dobře pozičně hrajícího soupeře otevřít. Oboustranně neurovnaná pasáž předcházela i jednomu z nejdůležitějších momentů utkání. Kučerovi utekl míč a snaha o jeho odehrání byla stejně velká, jako následná rána do Kairinena. Jeho sestřelení bylo ohodnoceno červenou kartou. Po zásluze. Pravdou však je, že během sezony byla k vidění řada horších faulů, po kterých se nečervenalo. Pro Hradec to bylo již 9. vyloučení v sezoně, některým týmům se ty karty asi dávají snáz.
Krátce na to může skóre otevřít Haraslín, ale Bajza vytahuje svůj první výborný zákrok. Přesilovka je znát, ale šancí moc nepřibývá. Po půl hodině hry to konečně přišlo – důraz ve vápně po rohovém kopu a radost má nejen Kuchtič, který balon do brány dotlačil, ale na nohou je většina stadionu. Po chvíli přichází vystřízlivění, pro ofsajd neplatí ani druhý gól zápasu. Přes celé hřiště jsem toho moc neviděl, to mi ale nebrání se krapet rozčilovat a nechat v sobě klíčit pocit křivdy. Naštěstí nám kluci ještě jednu radost do poločasu připravili – Haraslín nejprve před vápnem nabil Čvančarovi a pak Bajzou vyražený míč doprovodil až do brány. Tentokrát byly praporky rozhodčích dole a mávalo se jen šálama. Teda na východní tribuně, já jim záviděl a věnoval vzpomínku té své, která se válela na „vrátnici“ asi 240m ode mne.
Přestávku jsme si krátili povídáním se starším pánem, který seděl před námi sám. Bylo mu 72let, na hlavě kšiltovku HK, kde celý život bydlí, a do Boleslavi jezdí na každý zápas. Tomu říkám srdíčko. Vzpomínal na titul z roku 1960, těšil se na nový stadion a vzpomínal na hráče, kteří byli ve Spartě i Hradci. Nejradši měl Tondu Krameria. A když už hráči nastupovali na hřiště, ukázal, že sportu opravdu rozumí: „ a jak se všichni dělej na Sparťany a slávisty, já byl vždycky Sparťan. Já si nemůžu pomoct, ale ten druhej klub byl vždycky takovej… takovej…, prostě byl divnej“.
Druhá půle začíná naším náporem, krásnou příhrou Zeleného a Wiesner … neskóruje. Což mě mrzí dvojnásob, protože uklidňující branku bych si přál co nejdřív (a to jsem netušil, jak dlouho na ni budeme čekat) a navíc mám Wiesiho na tiketu jako střelce. Během následující čtvrt hodiny se v šancích vystřídala skoro polovina týmu, a někteří to zkoušeli i víckrát. Nepadlo tam nic a já si od soboty pamatuju, že je nejen Petr Bajza, syn majitele koloniálu z Poláčkova Bylo nás pět, ale i Pavol Bajza, brankář Hradce Králové. Tempo postupně opadlo, Sparta zápas kontrolovala, o to sladší byl závěr, kdy se Wiesi odměnil za svou aktivitu ve 2. půli (díky) a děkovačka mohla vypuknout.
Ze střídajících hráčů mě tentokrát nejvíc zaujal Mabil. Nejprve negativně, občas se po hřišti potuloval jako by vůbec netušil, kde má být, balon držel déle, než bylo třeba a pak stejně nahrál dozadu. To už si člověk začínal pod vousy něco brblat, ale najednou ten samý hráč zrychlil několik akcí přesnou narážečkou a měl tak nemalý i na druhé brance. Pořád doufám, že to nejlepší nám neukázal už v tom přípravném zápase asistencí na Šulův volej.
Děkovačka demonstrovala, že Boleslav byla tentokrát opravdu naše. A já si po nějaké době opět užil fotbal s kulisou. Jsem spokojen, táta se taky usmívá. Jediné, co mi vrtá hlavou, jestli dohledám odevzdané svršky, které jsou pro mne víc než obyčejné oblečení.
K východu z areálu se táhne dlouhý had lidí a já přemýšlím, jak prokážu, co je mé, když jsem nedostal žádný lísteček. Za chvíli mi je jasné, že žádné číslo není potřeba – i garážový bazar je organizovanější než vracení zabavených dresů, šál, mikin a bund v Mladé Boleslavi. Vedle cesty je dlouhý stůl a na něm naházené zabavené věci. Každý si může vzít, co se mu líbí. Já svoje našel a doufám, že i všichni ostatní se shledali se svými oděvy v klubových barvách.
Cesta domu proběhla v poklidu, zařadili jsme se do proudu aut, s tátou jsme ani nezapínali rádio a probrali nejen fotbal – prostě příjemná připomínka dne otců, který je ani nevím kdy. A když se doma ukázalo, že dětské představení se také vydařilo, lze konstatovat, že sobota byla vydařená. Snad se líbila i vám.
saeta
FC Hradec Králové – AC Sparta Praha 0:2 (0:1)
Branky: 45. Haraslín, 89. Wiesner. ŽK: 17. Klíma, 29. Kodeš, 75. Vašulín – 81. Minčev, 86. Laci. ČK: 20. Kučera. Rozhodčí: D. Černý - I. Nádvorník, K. Hájek. Návštěva: 5000.
Sestava Hradce: Bajza – Ja. Klíma, Smrž, Čech – Gabriel (46. Novotný), Kodeš, J. Kučera, Harazim – Koubek (61. Pudhorocký), F. Kubala (78. Rada) – Vašulín.
Sestava Sparty: Kovář – Vitík, Sørensen, Krejčí – Wiesner, Kairinen (72. Laci), Sadílek, Zelený (72. Jankto) – Čvančara (64. Minčev), Kuchta, Haraslín (78. Mabil).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Juniorův první výjezd - report ze zápasu Hradec - Sparta
Co týden dal a dá jaro 2023 (9.díl)
Co týden dal a dá jaro 2023 (8.díl)
Maminka má vždycky pravdu - report z výjezdu na ligová zápas Baník - Sparta
Béčko vládne Prazer - report ze zápasu Sparta B - slavia B
Co týden dal a dá jaro 2023 (7.díl)
Jak jsme "ukončili" teplickou štaci Jirky Jarošíka - report z výhry Sparty nad Teplicemi
Víte, co je „Kvintesence“? - report z výjezdu na Mol Cup do Liberce
Co týden dal a dá jaro 2023 (6.díl)
Co týden dal a dá jaro 2023 (5.díl)
Nic náhodě - report z výhry Sparty nad Jabloncem na Letné
Vítězství které nikdo nepamatuje aneb jak jsme rozstříleli Klokana v Ďolíčku - report z výhry Sparty na Bohemce
Fanoušek měsíce - Bruno Rossini
Co týden dal a dá jaro 2023 (3.díl)
Hřeje nebo studí? - report z výhry Sparty nad Mladou Boleslaví
Speciální edice trika Legendy Železné Sparty
Co týden dal a dá jaro 2023 (2.díl)
Co zima dala a tento týden dá jaro 2023 (1.díl)
Setkání fans s legendami 2023
Jak sobolí trus - report z utkání Sparta - 1. FC Norimberk
Začíná jarní část TIPOVAČKY 2022/2023!
Fanoušek měsíce - Ondra
Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2022 a TIPOVAČKY k MS
Fanoušek měsíce - Bombito
Šťastné a sparťanské! A úspěšný rok 2023!
Fanoušek měsíce - dexíček
Fotbalová horečka - Fotbal v kraji bohyně Afrodity
Jedinečná éra skončila, děkujeme! Tohle bylo TOP 5 momentů!
Fanoušek měsíce - Jumbo1
Knížka SPARTA - 130 let fotbalové historie
Co týden dal a dá podzim 2022 (18.díl)
Usedlej fotřík on tour - report z výjezdu do Ostravy na Mol Cup
