...asi jako když nezkušená teenka plesá nad vstupenkami na koncert Justina Biebera. Tak nějak jsem se po několika (více než by mi bylo milé) letech cítil, když jsem se dnes chystal na Spartu v Pardubicích. Tedy na mou srdeční záležitost, která se objevila v nepřátelském, ale pořád mém rodném městě. Příjemná nervozita, šimrání v žaludku, nedočkavost, natěšení. Tohle jsem v souvislosti se Spartou nezažil ani nepamatuju. I když se to snažila narušit manželka bagatelizací situace, protože „přece se nebudeš nervovat z nějakejch Pardubic, vždyť jsou poslední, ty přece musíte přejet“. Ano, já vím, je třeba zkrátit v kuchyni řetěz...
Ale od začátku... Pardubice postavily nový stadion, udržely ligu, takže permice byla jasná volba. A ne jenom jedna, ale rovnou tři. Mimo mě i pro tátu a kamaráda Pepu, oba o generaci starší, jeden zarputilý fanda Pardubic, druhý odmalička Baníkovec. No, umím si vybrat společnost, ne že ne.
Asi si umíte představit jaké to je, fandit v Pardubicích Spartě. Navíc, když jste si to sami, k nevoli a nepochopení okolí, vybrali. Jó je to balada, když se narodíte s „rudou“ lžičkou v puse, od kolébky vás oblékají do sparťanských dupaček, povlečení máte s tím správným logem a vaši příbuzní dohlíží na to, abyste nesešli z cesty. Já si to vybral dobrovolně a natruc tlaku okolí. SPARTA, poprvé jsem to slovo zaregistroval při čtení Starých řeckých bájí a pověstí. Ta doba mi učarovala a tím i Sparta. Jen co jsem začal vnímat sport a zjistil, že máme Spartu i v našich končinách, bylo jasno. A začala trnitá cesta. Ale stojí za to!
Takže vyrážíme. Do centra města, kde se stadion nachází, se dostáváme půl hodiny před výkopem. Ze všech světových stran se trousí jednotlivci i skupinky fandů fotbalu, míjíme kvanta těžkooděnců na koních i bez koní, se psy i bez nich. Na pardubické poměry docela manévry. Ale všechno v klidu a pohodě, což vydrží po celý zápas. To ovšem předbíhám. Že se pro místní jedná o zápas sezóny, to je patrné ze všech stran. Přibyly stánky, prodloužily se fronty, hukot davu je silnější než obvykle. Doprovodný program běží, na to tu také není nikdo zvyklý. Já se zastavuji jen u jednoho místa, podstavec s pohárem pro mistra ligy. Tak blízko jsem mu ještě nebyl. Dvě šikézní ťopinky (malá vzpomínka na pana NEW.R) vás s ním ochotně vyfotí, čehož také okamžitě využívám. „Hlavně nesahat“ ozývá se spolu s úsměvem od přihlížejícího Sparťana. Ujišťuji ho, že nejsem ani mdlého rozumu ani jsem se zrovna nevrátil z Ruska, abych to nevěděl a Spartě přinesl smůlu tím, že bych se poháru dotknul. Fotografie mi budiž svědectvím (v zájmu zachování roušky tajemství jsem požádal figuranta).
Přicházíme ke svým místům na tribuně, cestou po schodech kontroluji zastoupení sparťanských barev, no, naštěstí jich není málo. Hned se cítím klidněji. Jsem sice celkem zvyklý, že když jdu s tátou na hokej, sedávám ve sparťanském dresu mezi polokobylama a chtě nechtě čelím tvrdé slovní masáži, ale tady je klid. Jsem připraven, že si dědci okolo nějaké poznámky neodpustí, k tomu ovšem nedochází a já celý zápas naplno fandím, dokonce si chvílemi notuji s kotlem.
Kotel, ten si zaslouží vlastní odstavec. Od začátku do konce jedou jak promazaný stroj. Sice není připraveno žádné choreo, ale jeden chorál střídá druhý, fandí se na plný pecky. Naši kluci na hřišti musejí mít pocit domácího prostředí. Domácí v (nejen) tomto ohledu dostávají na prdel. Ale není se co divit, domácí kotlík se sice snaží, ale ruku na srdce, jsou to taková ultras miminka. Ještě pořádně nevědí co a jak, ligu si sotva stihli osahat. Ale snaha tu je, červeno rudý čmoudík vypadá povedeně a hoši se mají do budoucna od čeho odpíchnout. Jo a z naší strany došlo i na opakované „jude slávie“, za mě pohoda, nevadí mi to.
Teď zase o kousek zpátky v čase. Stadion. V regionu hodně přetřásané téma. Společně s naprosto šílenou a kritickou dopravní situace v Pardubicích je stadion hned dalším v pořadí. Buď mu fandíte, nebo ho nesnášíte, nic mezi tím. Já mám smíšené pocity. Je super, že se město po strašně dlouhé době dočkalo relativně důstojného stánku. Bohužel, slovo „relativně“ je klíčové. Za ty peníze asi nikdo nemohl čekat krevety, ale to, co tu vyrostlo je prostě bída. Ano, je to nové, čisté a splňuje to základní kritéria a předpoklady, ale to je všechno. Prostě nic víc. Kapacita nízká, město by si zasloužilo a hravě zaplnilo stadion min. pro 2-3 tis. diváků navíc, řešení otevřených tribun hanebně zastaralé. Ale jo, díky i za tohle, lepší než nic.
A teď konečně k fotbalu. Ne, nebudu rozebírat herní situace, na tribuně mě rozptyluje spousta věcí, neudržím pozornost jen na hře. Připouštím, že mi chybí gaučově-televizní pohodlí v podobě různých opakovaček, pohledů z více kamer, analýz a apod. Ale od samotného začátku je zřejmé, že se potkal mančaft, který je v laufu, s partou kluku, co se plácají u dna, a i když mají velkou snahu něco zahrát, nestačí to. Ani nemůže. Rozdíly v individuální kvalitě, herním systému a fotbalové vyspělosti jsou vidět na každém kroku. Sparta mele Pardubice od samého začátku, snaha vyvrcholí po několika nevyužitých šancí prvním gólem. Po něm přichází nám už tolik známý útlum, takový pokles v nasazení. Jako kdyby bylo hotovo. Naštěstí to netrvá dlouho a my si opět bereme kontrolu na vlastní kopačky a do konce poločasu přidáváme druhý gól. Pardubice vlastně do ničeho nepouštíme, výjimkou je několik střel z dálky. Po pauze zápas kontrolujeme, a to je na kvalitě fotbalu znát. Je horší. Ne o moc, ale znát to je. Obzvlášť po střídání. Odchodem Zeleného a Haraslína přestáváme hrát po levé straně, střídající hráči neurazí, ale ani nenadchnou. To, co se snažím říct nebo naznačit, ukazuje Kuchta z brejku těsně před koncem, laxně až ledabyle zahazuje situaci jeden na jednoho. Ale jako vyloženě mi to nevadí. Bylo znát, že zápas máme pevně v rukou/nohách a tři body si odvezeme.
Co dál napsat? Gólman o.k., Kovář byl tam, kde měl být, chytil, co chytit měl, možná i něco navíc. Přidal i zabrnkání na nervy při kličkované s Černým. Obraně nemám co vytknout, v zásadě odvedli svou práci bez významnějších problémů. Vlastně se mi stopeři hodně líbili. Mám fajn pocit z toho, že na trojici může nastoupit kdokoliv z jmen Vitík, Sorensen, Krejčí, Panák a šlape to. A to je v záloze ještě Vydra s Čelůstkou. Čím dál tím víc si mě získává Zelený. Nalevo hraje s naprostou jistotou, pomalu se posunul mezi mou TOP 5 hráčů letošní Sparty. Lituju jediného, a to, že není o 3-4 roky mladší. Měli bychom nadlouho vystaráno. Pravá strana je horší, ale dneska to měl Wiesner proti Pardubicím docela lehké a bylo to na jeho výkonu vidět. Střed je cajk. Sice Laci není Sadílek, ale svoje si odehrál. Podobně jako Lukáš je fyzicky hodně nahoře, dost toho oběhá, s míčem si rozumí. Ale Sáďa je pro mě prostě Sáďa. Kairinen to DéeMka dobře jistil a zároveň rozdával před sebe. Dvakrát mě ale tak jako trošku malinko nasral, to když v souboji neuspěl a místo zabrání dozadu začal zlehka vyklusávat. No, ale stane se. Trio vepředu ani nekomentuji, není to potřeba, drží si vysoký standard už celou řadu zápasů, chvála Bohu za to.
Takže suma sumárum, hodně jsem si nedělní podvečer a večer užil. Rudá mašina mi do Pardubic přivezla vagón zážitků a radosti, zaslouženě si odvezla 3 body a usadila se na prvním místě tabulky. Lepší to dnes být nemůže!
Tommy.
FK Pardubice – AC Sparta Praha 0:2 (0:2)
Branky: 20. Kuchta, 37. Krejčí. ŽK: 53. Kairinen, 63. Krejčí. Rozhodčí: D. Černý - I. Nádvorník, L. Machač. Návštěva: 4620.
Sestava Pardubic: Budinský – Icha, Vlček, Hranáč, Chlumecký – Vacek – Darmovzal (73. Sychra), Hlavatý (89. Rosa), Janošek (73. S. Šimek), Helešic (56. Kostka) – Krobot (73. Černý).
Sestava Sparty: Kovář – Vitík, Krejčí, Sørensen – Wiesner (73. Daněk), Kairinen (73. Pavelka), Laci, Zelený (61. Højer) – Čvančara (61. Karabec), Kuchta, Haraslín (73. Mabil).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Kalendář - druhý report z výhry nad Českými Budějovicemi v semifinále Mol Cupu
Přes Dynamo do finále - první report ze zápasu Sparta - České Budějovice v semifinále Mol Cupu
Co týden dal a dá jaro 2023 (11.díl)
„Urob si sám“ - report z výhry Sparty nad Brnem
Co týden dal a dá jaro 2023 (10.díl)
Fanoušek měsíce - Heppig
Vydařená sobota - druhý report z výjezdu za Spartou do Bolky na zápas s Hradcem
Juniorův první výjezd - report ze zápasu Hradec Králové - Sparta
Co týden dal a dá jaro 2023 (9.díl)
Co týden dal a dá jaro 2023 (8.díl)
Maminka má vždycky pravdu - report z výjezdu na ligová zápas Baník - Sparta
Béčko vládne Prazer - report ze zápasu Sparta B - slavia B
Co týden dal a dá jaro 2023 (7.díl)
Jak jsme "ukončili" teplickou štaci Jirky Jarošíka - report z výhry Sparty nad Teplicemi
Víte, co je „Kvintesence“? - report z výjezdu na Mol Cup do Liberce
Co týden dal a dá jaro 2023 (6.díl)
Co týden dal a dá jaro 2023 (5.díl)
Nic náhodě - report z výhry Sparty nad Jabloncem na Letné
Vítězství které nikdo nepamatuje aneb jak jsme rozstříleli Klokana v Ďolíčku - report z výhry Sparty na Bohemce
Fanoušek měsíce - Bruno Rossini
Co týden dal a dá jaro 2023 (3.díl)
Hřeje nebo studí? - report z výhry Sparty nad Mladou Boleslaví
Speciální edice trika Legendy Železné Sparty
Co týden dal a dá jaro 2023 (2.díl)
Co zima dala a tento týden dá jaro 2023 (1.díl)
Setkání fans s legendami 2023
Jak sobolí trus - report z utkání Sparta - 1. FC Norimberk
Začíná jarní část TIPOVAČKY 2022/2023!
Fanoušek měsíce - Ondra
Vyhlášení výsledků podzimní TIPOVAČKY 2022 a TIPOVAČKY k MS
Fanoušek měsíce - Bombito
