Spartské ženy pak svým mužům, kráčejícím se štíty do boje, říkaly „buď s ním, nebo na něm“ – tj. vrátit se buď se štítem jako vítěz, nebo na štítu jako mrtvý. Z těch dob pochází výraz odejít se štítem, se ctí. (Wikipedia)
Těšíte se na Derby? Na tenhle jedinečnej zápas, co nemá favorita: vrchol sezóny a historii českýho fotbalu v 90 minutách? Já teda vůbec! A co jsem v tejdnu čet’ na fóru i jinde, nejsem výjimkou: nervozita panuje už od minulýho víkendu, kdy my zvládli zápas u posledního a vystrnadili ty druhý z prvního fleku. Po jak dlouhý době?! Derby nechceš prohrát vůbec nikdy, ale tuplem ne v situaci, v jaký je Sparta teď: všichni žijeme v naději, že se karta obrací a po nekonečným únavným labyrintu slepejch uliček tady něco snad dává smysl. Podzimní nálož budeme mít ale všichni dlouho v paměti: tam jsme taky věřili – a pak přišel náraz držkou do zdi. Já jsem na Derby nastavenej tak, že ta bolest a frustrace z prohry je mnohem větší, než radost z případný výhry – když si představím, jak u nás slavěj... To fakt ne! Proto mi často nejsnazší a pro mý duševní zdraví nejlepší přijde to nesledovat: nekoukat, nečíst. Nic. Podobně, jak to v rozhovoru popisuje Gaginek: bloudit po lesích bez signálu a po zápase opatrně kouknout na výsledek. Když blbý, dělám, že se to nestalo (to podzimní Derby jsem doteď neviděl) – když dobrý, tak se mi - spíš než cokoli jinýho –uleví: “Máme to zdárně za sebou!” V hodně zajímavých příspěvcích v tejdnu na fóru si čtu, jak někdo takhle kutí v garáži, jinej jde na dlouho se psem a někdo další odjíždí za hranice. Nejsem zkrátka sám, kdo by celej tejden po Velikonocích už byl nejradši, kdyby byla sobota po devátý.
Abych si v den Derby zaměstnal hlavu něčím jiným, než vymejšlením toho, “co se stane když...”, jdu ráno pomoct s roznosem chorea. Beru i dcerku, protože malý děti jsou na tohle výborný: jakýkoli vaše stavy jsou jim buřt a svou neustálou rtuťovitou aktivitou a miliónem a jednou otázkou vás nenechaj do ničeho zabřednout. Sejde se nás tak 40: stačí to, ale teda na vyprodaný Derby, na který jsme všichni tak hodně nažhavený, nic moc. Přitom vono opravdu stačí jen a pouze přijít v daný čas na daný místo: není potřeba absolvovat žádnej chrámovej rituál, ani vyplnit kolkovanou žádost, ani nic podobnýho. Klub tyhle aktivity pochopitelně podporuje, ale tu samotnou věc dělaj obyčejný fandové jako vy nebo já a beze zbytku tady platí, že jaký si to uděláme, takový to je. Píšu to i kvůli tomu, že v sobotu ráno čtu (a umím pochopit), jak se lidi vzbudili celý nervní brzo ráno a teď neví, co se sebou a už aby byl večer. Roznos chorea mi přijde jako hodně dobrej lék na všechny tyhle stavy – a ještě se tím dá pomoct dobrý věci. Tak třeba příště! Díky všem, co v (nejen) tuto sobotu dorazili pomoc s roznosem chorea!
Od sobotního oběda jsem pak už hodně nesvůj – chudinka paní Nováková o Derby asi i ví, ale představí si pod tím málo a tak nemůže tušit, co se děje uvnitř mně: vidí jen, jak sedím a čumím blbě do zdi, tak udělá pokus se mnou pořešit pár praktickejch věcí ohledně školy naší dcery. Vždycky mě zpětně moc mrzí, když jí v podobnejch stavech odsekávám, nebo na ni přímo vyštěknu – a tak radši vyklízím pole a odcházím směr předzápasovej kemp s mamutím předstihem. Hospoda narvaná k prasknutí, všichni se ladí na večer – navzájem zjišťujeme, kdo je v jakým stresu a kdo naopak v klidu. Tohleto předzápasový plkání s lidma, který to prožívaj podobně, jako já, fakt miluju a je to pro mě vlastně plnohodnotná součást toho zápasovýho prožitku.
Celej tejden jsme všichni krmeni zkazkama o tom, jak ty druhý maj kolik nemocnejch, kdo jaký bebí a kdo určitě nebude hrát – docela klasika: inu, každý klub je něčím výjimečný. Za sebe jen doufám, že tyhle blbosti neposlouchaj v našem realizáku – anebo na ně aspoň kašlou minimálně stejně, jako já. Úvahy o tom, že “oni musí a nám stačí...” neberu: my musíme a oni jsou mi jedno. První flek, narvaná Letná, kotel zpět a všichni natěšený – skvělá konstelace! Hymna s křídlovkou má styl a pak už to konečně začíná!
Začátek opatrnej: z toho, jaká výhoda je dát v Derby prvního fíka, je sice totální klišé, nicméně to mu neubírá nic na pravdivosti. V těchhle zápasech těžko čekat otevřenej fotbal a mraky gólů, takže každej jeden se hodně počítá. Hned v 11. mi zatrne, když Matěj Kovář dopustí dorážku, ale naštěstí sám pak hasí. Tvl, bacha na to! Ve 12. rozbalíme choreo – doufám, že se povedlo, podívám se doma. Opticky má Sparta dejme tomu převahu, ale žádný extra šance – střely mimo, centry mimo a na držení míče se to nehraje... Ale jako dobrý, dneska to v nejhorším bude klasickej Derby mač a nedáme jim nic jen tak - ne jako minule. Kuchta, pro kterýho to musí bejt vzhledem k minulosti těžký, to pak v první naší opravdový šanci ve 34. posílá hodně vedle a tak uhodí na druhý straně. Po otočce do rozhozenější obrany tečem 0:1 – do háje! Tohle nebyla žádná neubránitelná akce ani rozebíračka! A zase to začíná: klíčí ve mě pocit zmaru – vlna-nevlna, my to Derby prostě neumíme! Support pochopitelně následuje nálady v hledišti a po gólu už se do toho tolik nešlape. “Pojďme, je teprv 40.!” říkám si, ale musím přiznat, že se do toho lehce nutím: srdíčko ve mně není velký... Aby toho nebylo málo, dostává Víťas v nastavení žlutou. Tohle přesně chceš! Prohráváš v Derby, do ničeho ses za celou půli pořádně nedostal a tvůj stoper, kterej má určitě v hlavě ten podzimní zápas, dostane kartu ve 45+.
Vůbec to nevypadá dobře: celou pauzu sedím s hlavou v dlaních - všichni kolem si myslej, že jsem přebral na soustředění. Já ale jedu hodně černý myšlenky: takhle to už klidně skončí – ve 2. půli čekám pokračování hry bez šancí, ale o to víc povalování, kouskování. Tenhleten “takticky vyspělý výkon” oni uměj mnohem líp, než my a teď si ho můžou i dovolit. Prostě velký špatný!
Po pauze máme roh, ze kterejch umíme, ale Čvanči hlavou mimo – velká škoda! Příště si už daj bacha... V 54. pak ty druhý vystihnou příhru Jardy Zelenýho, jdou do brejku a tečem 2:0. Hotovo! Konec! Jestli jsem o půli propadal trudnomyslnosti, teď mám jasno: je to celý v hajzlu! Boxerskou hantýrkou jsem tak “na provazech”, že mi v tu chvíli je dokonce docela jedno, jestli to bude 2, 4, nebo 6... Jen ať už to utrpení skončí! Naštěstí jsou kluci na place mnohem větší bouráci, než já a navzdory šílenýmu stavu nikdo ručník nehází. Za pár minut je v úniku ve vápně sraženej Šulo Haraslín a my dostáváme pentli. Joo, pojď! Tohle je šance! Bere si ji Kapitán. Ani si radši nezkouším představit, jaký to je: dosavadní vývoj strašidelnej a je jasný, že tohle je klidně poslední možnost s tím něco udělat. To prostě musíš dát! Je to na druhý straně od našeho kotle a než se může kopat, musí sudí vykázat z vápna snad každýho hráče toho druhýho mužstva jednotlivě. Trvá to pocitově půl hodiny: pro LK37 silná mňamka. Kapitán se ale už pokolikátý ukáže jako opravdovej Kapitán s koulema, co jsou vidět až z Marsu a sice to nekopne nijak bájně - ženich si docela šáhne – ale gól to je a třeba ten zápas ještě není úplně prosranej! Všem nám to vleje novou naději a kotel i protilehlá ožívá, ženem kluky vpřed: třeba z tohodle ještě může bejt zápas! Na place je pro tu chvilku jenom rudá – ohromná škoda, že za minutku Šulův únik vychytá gólman. Klasika: Lukáš běžel sám, měl čas si to naštelovat a chtěl to dát tak na jistotu, až z toho nebylo nic. Kolikrát lepší to prostě zakončit bez nějakýho velkýho vymejšlení – ale beru, že kdyby nedal, meju mu záděl, že si to nepřipravil. 1:2 trvá i v 62. Ten druhej tým má pak roh a na jejich hráče přilítne z tribun sprška: je jasný, že hráč toho druhýho týmu ze situace dostane, co může – běží si postěžovat, zase se dlouho nehraje. Od našich fans, řekl bych, velká blbost, jakkoli pocity sdílím: jsme zrovna v laufu a takhle nám tečou minutky... Čvanči a Šulo jdou uklidnit situaci a lidi toho naštěstí nechaj. Potřebujem hrát! V 67. si na Točvanův centr naskočí Kuchta a hlavičkuje výborně, ale ženich vytáhne na roh. Ahhhh – ještě i tenhle se jim rozchytal! Za 5 minut už ale Letná bouří, protože po dlouhým Sáďově autu Točvan sice o tyč, ale balon si těsně u čáry najde Jarda Zelený a s velkou radostí jej napálí do prázdný. Gooool! 2:2! Jardovi to tak moc přeju! Jak by po tom “jeho” gólu na 0:2 nikdo na ACS nevsadil ani starou bačkoru, tak teďka zařizuje vyrovnání! 71. a kdoví, čeho se ještě nadějem. Ale nemám co bejt nenažranej – je to teprv čtvrthodinka, co jsem chtěl jít do pryč... Takhle už to dohrajem – po tý divočině oba happy s bodem, ne? Ne!!! Po nějakejch střídačkách na obou stranách se najednou před Kovářem zjevuje ten, co ještě vloni běhal u chrchla a Kovář ho v miliónprocentní ložence vychytává. Uffff! Tvl, se poseru! My s jazykem na vestě dorovnáme rozhodnutej zápas, aby nám 5 minut před koncem dal góla tenhle?! Matěj nás naštěstí zachraňuje a je z toho roh! Roh, ze kterýho si nerozebereme, nedostoupíme a necháme si dát góla na 2:3. 5 (slovy pět!) minut před koncem! Šlus! Z tohodle už se není kdy vylízat. Jéééžiš, to je tak debilní! Dáme do toho všechno, vrátíme se do naprosto ztracenýho mače a pak tohle?! Jdu! Seberu se a vypadnu! Opravdu nemám za potřebí se koukat na oslavy támhletěch. Report-nereport! No jo, report vlastně - už tolikrát se mi osvědčilo, že vypsat se z toho všeho v reportu je fakt lék na podrápaný srdíčko. Sázím na to i teď: přesvědčím se, abych vydržel a v rámci psychohygieny to pak plánuju hodit do textu. Esefko to holt bude muset se mnou vydržet. V hektickým závěru už na tribunách všichni ve stoje: na place padaj karty, strkanice, nervy tečou. A pak se TO stane! Kaan Kairinen v 93. v jednom z posledních vzepjetí posílá hezkej dlouhej balón do vápna, kde Højer dává do ohně a náš oblíbenej stoper uklízí. Joooo!!! Srovnáno! Řvu, objímám cizí chlapy – nemůžu tomu věřit. Jak to celou dobu dusím v sobě, tak teď to vytryskne: jsem úplně v háji a málem bulím! A to má pak Casper Højer ještě jeden trestňák z dobrýho místa - to by byla teprv královská rozežranost! Nakonec 3:3... Bože, to byla nálož dneska!
V šrumci před staďákem jako vždycky nade všechny ční RoboACS – krátce ho pozdravím, je ještě celej rozpumpovanej. “Co budeš psát?” houkne na mě. “Tyvole fakt nevím!” odvětím po pravdě. Strašně zvláští zážitek tohle: dlouho bloudím letenskejma ulicema sám – dokonce jdu po zápase do hospody, což normálně nikdy nedělám. To všechno ve snaze najít odpověď na otázku, co se to dneska večer stalo a jestli to, co se stalo, je super, nebo zklamání. Na staďáku bylo, zdá se, jasno – tam proběhla děkovačka, jako po výhře. A vzhledem k vývoji to i beru, ale já si to musím sám nějak přebrat. Mám pocit, že jsem zestárl o 5 let – a to, co prožívám v ty chvíle nejvíc, je obrovská úleva. Dlouho nepamatuju takovej emocionální nátřesk. Pohár v Liberci super, ale Derby je jinej level.
Takže jak? Jsem víc zklamanej z průběhu anebo nadšenej z dvojnásobnýho obratu? Abych se přiznal, není to bezprostředně ten večer úplně snadná otázka: nakonec se ale přikloním k tomu, brát to pozitivní – především fantastická vůle po dvou těžkejch direktech a naprosto zdrcujícím zvedáku na bradu znovu vstát jak Cassius Clay. Tohle jsou ty zápasy, kterejma si mančafty musí projít, aby se staly opravdu vnitřně silnejma. A rozhodně ne každýmu týmu se to povede. Taky jsme si, myslím, potvrdili, na kterejch postech potřebujem posílit, pokud teda opravdu chcem hrát na vyšší úrovni obtížnosti. Tuhle sezónu nás čekaj ještě dvoje Derby a já jsem si 100% jistej, že je po tomhle zvládnem zas o velkej kus líp.
Teď je před náma ale výjezd do Hradišťa, tak je třeba se soustředit na něj: po Derby už definitivně není za co se schovávat.
Tak jsme první, no a co?!
Novák
AC Sparta Praha – SK Slavia Praha 3:3 (0:1)
Branky: 59. Krejčí, 71. Zelený, 90. Ousou vl. – 40. Schranz, 54. Jurečka, 85. Ogbu. ŽK: 41. Vitík, 76. Kuchta, 89. Laci, 90. Krejčí – 41. Pech, 57. Masopust, 58. Schranz, 90. Traoré. Rozhodčí: D. Černý - I. Nádvorník, L. Machač. Návštěva: 18 305.
Sestava Sparty: Kovář – Vitík, Krejčí, Sørensen – Wiesner, Kairinen, Sadílek (81. Laci), Zelený (76. Højer) – Čvančara, Kuchta (81. Mabil), Haraslín (76. Minčev).
Sestava Slavie: Kolář – Masopust, Ogbu (86. Kričfaluši), Ousou, Oscar – Pech (46. M. Jurásek), Holeš, Provod (70. Traoré), Schranz (84. Hronek) – Van Buren, Jurečka (84. Tecl).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Fotbal v době Ramadánu aneb Welcome to hell
Cyklovýlet na Spartu do Pardubic
Fotbalová horečka - Špunti na tripu
Co týden dal a dá jaro 2023 (12.díl
Srdeční záležitost v Pardubicích - report ze zápasu Pardubice - Sparta
Kalendář - druhý report z výhry nad Českými Budějovicemi v semifinále Mol Cupu
Přes Dynamo do finále - první report ze zápasu Sparta - České Budějovice v semifinále Mol Cupu
Co týden dal a dá jaro 2023 (11.díl)
„Urob si sám“ - report z výhry Sparty nad Brnem
