Nápad vyrazit na lásku z Letné do mně vzdálenostně nejbližší destinace, plápolal a následně vyhasínal, už nějaký čas. Inspirací byl hlavně Seniorův memoriál, kdy pravidelně, vyjma covidového období, vyráží směr Mladá Boleslav, pod vedením Ondry, několik fotbalu a pochodu chtivých fanoušků a jehož jsem se ještě v době, kdy neměl v názvu memoriál, zúčastnil i já. Okolnosti, ale nebyly nikdy nakloněny. Buď nevhodný termín a nebo se mně prostě nechtělo. Ani teď nic nenaznačovalo, že bych se k něčemu dokopal. Dokonce jsem přemýšlel, jestli vůbec do Hradiště pojedu. Co se týká výjezdů, je tento pro mě sice nejjednodušší, ale taky možná proto mně dělá největší problém jej absolvovat. Pak jsem si ale přece jenom začátkem týdne koupil vstupenku a při rezervaci jízdenek to přišlo. Půjdu pěšky! Předpověď počasí a čas výkopu paráda, kdy jindy než teď?

A tak jsem začal plánovat. Vytyčit trasu, protože přece jen se budu pohybovat v poměrně známém prostoru nebyl problém, navíc různé aplikace všechno zvládnou za vás, tak jsem si jenom vypracoval časový plán, abych se někde nezapomněl. S blížícím se startem, ale opět přicházeli pochyby. Nějaký věk je tu, letos moc nachozeno nemám, neodpískám to po cestě? A chce se mi vůbec? Potom přišel další nápad. Začnu to hned od rána prát na facebook a to mě donutí, abych se vyvaroval případné ostudy, jít až do konce. A je rozhodnuto!

V sobotu ráno 3:50 budíček, snídaně, bágl a 5:15 jdu na to. Aladin při startu ukazuje 6 stupňů, pro mě naprosto ideál. Vyrážím svižným tempem, zanedlouho opouštím město a doslova proběhnu první obec po cestě, Rohatec. Za ním zavrhnu trasu, kterou mi nabízí aplikace a místo lesem, ale po asfaltce, volím zkratku přes CHKO Váté písky, které se jinak říká Moravská Sahara, podél kolejí koridoru Břeclav - Přerov, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad. Osm kilometrů jen rovně, ale po parádní, díky předešlým dešťům ještě pevné písčité cestě, s obou stran kolejí sevřené borovým lesem. Vše za zpěvu ptactva, občas přerušovaného écéčkem do Varšavy, či Budapešti nebo courákem kdoví kam. Další styčný bod, lesní osadu Soboňky, tak míjím s půl hodinovým náskokem, což se mi v závěru bude určitě hodit. Jako další velké plus vidím, že za celou dobu nepotkávám ani človíčka. Původně jsem si myslel, že tento úsek není úplně pro jinde všudy přítomné davy cyklistů, ale pak jsem si při pohledu na vycházející Slunce uvědomil, kolik že je vlastně teprve hodin :-).

Po zmíněných kilometrech rovinky naposledy zamávám vláčkům a u dalšího styčného bodu, stanici Bzenec-Přívoz se setkávám s řekou Moravou, kterou už většinu času neopustím. Zpočátku jdu po už celkem dost frekventované cyklostezce, kochám se výhledem na vodu a okolí. Ta pak ale u přístavu Vnorovy odbočí a já šlapu úzkou stezičkou po hrázi, což je sice jakože celkem přírodní, ale pro nohy zhýčkané měkkým podložím Moravské Sahary, značně nepohodlné. Výhledy na řeku, vodní havěť nebo do dáli fajn, ale drny a šutry si začínají vybírat daň v podobě bolesti levé paty a kotníky se taky sem tam zbytečně probouzí a já začínám házet pohledy směrem k souběžné, ale poněkud vzdálené a polem oddělené, čili nedostupné, zpevněné cestě. I přesto ale nabírám stále víc přesvědčení, že to do cíle zvládnu.

Z hráze se dostanu až na začátku Veselí nad Moravou, svého času domovského města Veselských panenek, trojnásobných mistryň republiky a vítězek Interligy v házené žen. Tady neodolám a slezu z plánované trasy mrknout se do parku u místního zámku a do přilehlého přístavu na Baťově kanálu. Pěkné, určitě nelituju. Dlouho se ale nezdržím, protože začínám mít pocit, že mě začíná tlačit čas. Taky nohy se ozývají čím dál víc a každé zastavení znamená větší a větší problém se znovu rozejít. Takže pá pá Veselí, které by díky zde rozvětvené řece Moravě a už zmíněném Baťově kanálu mohlo aspirovat na vodní království a zkouším zrychlenou chůzi směr Uherský Ostroh, bydliště mistryně světa a stále ještě halové světové rekordmanky ve vrhu koulí, Heleny Fibingerové. I zde si malinko zajdu vyfotit si zámek, pivovar a obloukový most v jednom. Pak už po nádherné cyklostezce, kde si davy všechnobarevných vyznavačů nejoblíbenějšího sportu těch z druhé strany Vltavy, svou četností nezadaly z kterýmkoliv místem v Holandsku, či Dánsku, přes Ostrožskou Novou Ves, kde míjím zdejší vyhlášené sirné lázně, přicházím ke Kunovicím, což je předměstí už toužebně vyhlíženého cíle.

Tady už si naštěstí nemusím nikde zacházet a vládní speciál TU-154M "Naganský expres", na jehož palubě se při návratu olympijských hokejových hrdinů z Japonska, krom holení Lenerova kníru, dělo plno dalších věcí netušených, si jen narychlo blejsknu přes plot, protože Letecké muzeum Kunovice se nachází při cestě. Zde už mám problém se znovu rozejít a poslední, odhadem asi čtyři kilometry, dost trpím. Už ale stopro vím, že aspoň teda já, dneska zvítězím :-). Navíc potkávám první hloučky veselých lidí ve správných barvách a ty mně pomáhají doklopýtat k cíli. Tam dorážím v 15:15, takže po deseti hodinách a 43 kilometrech se svalím na lavičku kousek od zadního vchodu stadionu Miroslava Valenty a už jen sleduju dění.

Po chvilkovém odpočinku jdu dovnitř. Ochranka naštěstí nechává můj napěchovaný batoh být a já můžu na svůj flek. Jsem si teda myslel...Ulitá petka s vodou mi pak v průběhu zápasu několikrát zachraňuje život. Frontu u stánku bych fakt nedal. Po příchodu na tribunu jsem zjistil, že sektor, normálně pouze přiléhající sektoru hostí se dneska stane centrem kotle, což mi normálně určitě nevadí, ale dnes by to mohl být v mém stavu trochu problém. Můj flek už byl samozřejmě obsazený, s čímž jsem počítal, ale nikam jinam se mně už fakt nechtělo. Tak jsem chvilku postával a pak jsem spatřil kamaráda, jednoho z nejaktivnějších fanoušků, co se týká nejen samotných účastí, ale hlavně kvůli dojezdovým vzdálenostem, Polina z Uherského Brodu a zasedl vedle něj, jen pár řad nad spíkrem. V duchu jsem se ale předem omlouval za případnou absenci aktivity. Na "všichni za ramena", jsem to fakt neviděl :-). Naštěstí byly všichni hodní a nebo projevovali úctu k šedinám a nikdo nekomentoval, když jsem i "rucééé" dával v sedě a spíkr na mě přes dav neviděl :-). Hlasem jsem jakž takž stíhal. Docela mě ale překvapilo, musím podotknout, že mile, že nikdo nekomentoval tátu se šálou Slovácka, sedícího s malým klučinou vedle mě, kterému nedělalo žádný problém se celkem hlasitě projevovat při gólu i ojedinělých akcích našeho soupeře. Asi to bylo i tím, že je do trojky doplňovala odhadem určitě více jak sedmdesátiletá babička, zkrášlená šálou Sparty.

Fotbal komentovat nebudu, jen to, že až na výsledek jsem zklamaný nebyl a druhá půle i mě, dočasného chromajzla, donutila jej povětšinu dát ve stoje. Kotel dělal, co má dělat a já jsem z něj vnímal pouze pozitivní energii, což potvrdila i závěrečná děkovačka, kdy jsem i já pohupováním v kolenou zapěl, že kdo neskáče, není Sparťan. Jen tak dále, chlapci. Mám z vás radost :-).

"Odpočinek" během zápasu mi pomohl natolik, že bolest nohou celkem povolila a já jsem mohl už s menšíma problémama zvládnout cestu na nádraží a nástup do vlaku. Při přestupu ve Starém Městě jsem pak potkal partičku mých, i když podstatně mladších, ale i tak dlouholetých přátel, také majících, co se fotbalu a fandění týká, ten správný zájem, takže ani o nějakou legraci nebyla cestou domů nouze. Ještě mě pak ukecali na chvilkové posezení v jejich oblíbené hospůdce a po konzumaci jedné pepsi jsem se pak už v celkem dobré kondici odebral za ženou a už značně přerostlými dětmi :-).

Tímto bych chtěl manželce poděkovat, že mi všechno tohle ty dlouhé roky toleruje. U nás je to navíc tak, myšleno bez jakékoliv namachrovanosti či arogance, že se "nadneseně" na nic neptám, pouze oznamuji. A tohle vše bez náznaku nesouhlasu z její strany. Vzhledem k tomu, že tohle se dřív dělo a teď jen s malinko menší frekvencí děje týden, co týden, klobouk dolů před ní. Jen při výjezdech do zahraničí projevuje obavy, abych se v pořádku vrátil. Děkuju, Bohdanko.

Gaginek


AC Sparta Praha – 1. FC Slovácko 1:1 (0:1)

Branky: 18. Kovář (vl.) – 73. Krejčí. ŽK: 51. Sinyavskiy, 54. Havlík, 71. Kim – 27. Haraslín. Rozhodčí: O. Berka - M. Vlček, J. Pečenka. Návštěva: 8 000.

Sestava Slovácka: Nguyen – Reinberk, M. Kadlec, Hofmann, Kalabiška – Daníček (87. Šimko), Havlík – Petržela (66. Holzer), P. Juroška (56. Kim), Siňavskij – Mihálik (66. Vecheta).

Sestava Sparty: Kovář – Vitík (65. Panák), Krejčí, Sørensen – Wiesner, Kairinen (81. Laci), Sadílek, Zelený (81. Højer) – Karabec (65. Minčev), Kuchta, Haraslín (74. Mabil).

Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Jak jsem si udělal výlet na Moravu za Spartou

Fanoušek měsíce - lightman1

Tohle derby není pro....druhý report ze zápasu Sparta - slavia v lize na Letné

Co týden dal a dá jaro 2023 (13.díl)

Se štítem, nebo na něm - report z 305. derby na Letné

Fotbal v době Ramadánu aneb Welcome to hell

Cyklovýlet na Spartu do Pardubic

Fotbalová horečka - Špunti na tripu