Tohle jsem měl v plánu už dlouho… na Spartu na kole! Teda což o to, na domácí zápasy šlapu z kraje Prahy, kde bydlím pravidelně, ale už dlouho mě lákalo si zajet na nějaký výjezd. Jenže zápasy s Boleslaví i s kýmkoliv jiným, kdo má zrovna město Škodovky jako svůj azyl, se netrefovaly do jarně-letního kalendáře. A v zimě to na štreky na kole fakt není.
No a teď se blížil duel v Liberci. Kontrola počasí? Bude příjemných patnáct stupňů jak v Praze, tak na severu Čech. Ale co s kolem na místě? Pár zpráv s naším SLO Danem Peterkou mě i v tomhle směru uklidňuje. V komunikaci s domácími organizátory se řešení najde, a pokud by byl problém, tak ho prý Dan osobně zamkne u auta Tomáše Rosického .
K tomuhle “výjezdu“ mě zároveň motivovala jedna osobní vzpomínka. Můj děda, když byl ještě na živu, v pátek po práci pravidelně sedal na kolo a vyrážel směr Jizerky na chatu u Jablonce nad Nisou. A na tehdejších favoritech či na čem před 50 lety jezdil, to zvládal tak, že večer už koukal na rozhlednu na Černé studnici. Takže tahle cesta byla tak trochu hold, který jsem mu chtěl vzdát.
Ráno před osmou jsem vyrazil na Letnou. Aby to bylo hezky od stadionu ke stadionu. Na místě nikde nikdo, jen ochotný vrátný mi pomohl s fotkou, která zvěčnila start cesty. První kilometry jarním, nedělním pražským provozem byly pomalé, výšlap z Libně na Prosek rozhodně nechutnal.
V Přezleticích se ke mně přidal kamarád Jirka, nefanoušek, se kterým jsme se dohodli na společné vyjížďce. A dobře, že jsme jeli ve dvou. Každý znáte song od Jardy Uhlíře “Severní vítr je krutý“. No tak ten, který nám foukal celou cestu ze severu proti nám krutý rozhodně byl. A právě to, že jsme jeli v tandemu a každý chvilku tahal pilku v čele, nám obrovsky pomohlo.
Až do Mladé Boleslavi, kde jsme si dali krátkou přestávku a já si preventivně dokoupil pumpičku, kterou jsem ve svém arsenálu postrádal, se nic zajímavého nestalo. Možná krom toho, že nás málem už po pár kilometrech na křižovatce smetla místní tetka, která evidentně jela na nedělní mši do kostela. No poděkovali jsme bohu, že to dopadlo dobře.
Po Boleslavi po chvíli přišlo Mnichovo Hradiště, ke kterému mám dost osobní vazbu, strávil jsem zde a v okolí část dětství. No a pak už přišla asi nejkrásnější část cesty. Jízda údolím nejprve Jizery a posléze i Mohelky. Krásné chaloupky, jarní příroda. No krása. Balzám na duši a do těchto míst se jednou určitě vrátím. Oběma nám již začínaly lehce tuhnout nohy, Jirkovi trochu více, a tak se i s ohledem na zachování rodinné pohody v Českém dubu na náměstí odpojil a spěchal napřímo do Liberce na spoj do Prahy. No… dodatečně si moc nepomohl, přes ještědský hřeben je každá cesta pekelná.
No a já nastoupil na finální část mé cesty za Spartičkou. Převýšení cca 700 metrů na 10 kilometrech. Tady už to byl boj s tělem, a hlavně s hlavou. Průměrná rychlost se dramaticky snižovala a na konci jsem měl vyloženě šnečí tempo. Ne nadarmo se stoupání na Ještěd řadí mezi několik tuzemských výšlapů, které se blíží tomu, co lze zažít třeba v Alpách. Mě to strmostí připomínalo legendární stoupání Sa Calobra na Mallorce.
Po druhé hodině jsem ale nakonec přeci jen mohl zahlásit úspěch nechat se vyblejsknout se šálou Spartičky před vysílačem a začal rychlý sprint dolů do údolí tak, abych stihl úvodní výkop. A jo… ve 14:45 jsem byl u stadionu! Průměrná rychlost 22,31 za těch 124 kilometrů není zázračná, ale protivítr je protivítr. S Danem Peterkou jsem se nedokázal spojit, moje chyba – takhle na poslední chvíli už měl práce nad hlavu, ale místní policejní jednotka mě laskavě nechala kolo zamknout o mříž vedle jejich flotily.
Samotný zápas jste všichni viděli, já jen mohu kvitovat obrovskou účast, invazi (i když tohle slovo za pár dní zprofanují ti z druhé strany řeky při finále poháru) sparťanů na severu Čech. Sám jsem měl místo na hlavní tribuně a troufnu si říct, že polovina diváků tady byli vyznavači rudé barvy.
V koncovce zápasu jsem byl na jednu stranu totálně vynervovaný a zároveň v totálním rauši. Nejlepší moment pro mě byl, když se všichni místní fanoušci už tetelili, že se sudí Starý běží k VARu podívat na faul Vydry, a přitom bylo evidentní, že musí jít o něco jiného. Ty emoce, když podruhé v zápase ukázal na penaltový puntík byly něco šíleného.
Mabil se v tu chvíli ukázal již podruhé jak muž bez nervů (zdravíme mistra a nejlépe hodnoceného hráče srbské ligy, krále Kangu ) a vítězství přes šílený výkon bylo naše. Ale upřímně, s ohledem na sestavu jsou tři body to podstatný a na ostatní se můžeme vys… no znáte to. Euforie po závěrečném hvizdu s ohledem na výsledek z Edenu neskutečná. Lehká strkačka s místním bláznem, který začal z tribuny nadávat střídačce Sparty a nechutnal mu ironický potlesk z mé strany a šlo se slavit. Tyhle body mohou být s ohledem na derby na Letné klíčové.
Po zápase jsem ještě přehodnotil původní plán spěchat na vlak do Turnova. Zaprvé jel navazující spoj již z Liberce, zadruhé oslavy ubojovaného vítězství mi lehce nabouraly časový harmonogram. Do Prahy jsem tak přijel po osmé, a ještě stihl s rodinkou oslavit čarodějnice. No a doufám, že další čarodějnice budou ve středu na Letné a bude to hořet jak na hřišti, tak tribunách. Ta červenobílá svoloč se tam nesmí cítit doma! My chceme pohár álééé…
Czechmate87
FC Slovan Liberec – AC Sparta Praha 1:3 (1:0)
Branky: 13. Valenta – 90. a 90. Mabil (pen.), 90. Kuchta. ŽK: 42. Ndefe, 89. Rondić, 90. Červ – 57. Pavelka, 90. Vitík, 90. Vydra, 90. Schánělec. ČK: 89. Ndefe. Rozhodčí: D. Starý - I. Nádvorník, J. Váňa. Návštěva: 7 258.
Sestava Liberce: Vliegen – Ndefe, Prebsl, Purzitidis – Fukala (77. Mikula), Červ, Valenta (83. Preisler), Frýdek (65. Doumbia), Ghali (83. Mészáros) – Olatunji, Tupta (77. Rondić).
Sestava Sparty: Kovář – Vitík, Panák (45. Pavelka), Vydra – Wiesner, Sadílek (83. Goljan), Laci (61. Daněk), Højer– Karabec (83. Schánělec), Kuchta, Haraslín (45. Mabil).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
Co týden dal a dá jaro 2023 (15.díl
Choreo na finále poháru - přijď pomoci s jeho roznosem
To nevymyslíš....jeden z názorů na (nejen) nedělní dění v Liberci
Šedá zóna - názor na současné rozhodování a řízení zápasů
Co týden dal a dá jaro 2023 (díl 14 a 1/2)
Jako kdyby byl poslední - report z výhry nad Plzní
Výšlap do Hradiště - report z cesty pěškobusem na zápas Slovácko - Sparta
Jak jsem si udělal výlet na Moravu za Spartou
Fanoušek měsíce - lightman1
Tohle derby není pro....druhý report ze zápasu Sparta - slavia v lize na Letné
Co týden dal a dá jaro 2023 (13.díl)
Se štítem, nebo na něm - report z 305. derby na Letné
Fotbal v době Ramadánu aneb Welcome to hell
Cyklovýlet na Spartu do Pardubic
Fotbalová horečka - Špunti na tripu
