90 minut plus něco málo hracího času. Už jsem těch fotbalů pár viděl, ale nepřestává mě fascinovat, jak moc se mý vnímání světa před a po těch necelejch 2 hodinkách může lišit. Všechny ty naděje, strachy, natěšení a obavy, co v sobě chovám „před“ se „po“ naprosto změní: v euforii, uspokojení, frustraci, naštvání, smutek... Ta škála umí bejt fakt široká. Před těma opravdu důležitejma zápasama si dokonce načrtnu pár vět do reportu předem, protože vím, že po mači s výsledkem v kapse už ty pocity, co jsem měl před ním, nikdy dohromady nedám. A ony k tomu celýmu přitom naprosto patří – v Derby samozřejmě dvojnásob.

V tejdnu poslouchám nějakej fanouškovskej podcast: není to můj žánr, navíc je to samý „3-4-8“ a „4-4-7“. Stěží vím, co to všechno vůbec znamená. Ale jak ti kluci procházej snad zápas po zápase celou dosavadní sezónu, uvědomuju si, že těch možností, jak to hrát, není úplně málo. Jistě: o něčem už víme, že nefunguje, plus někdo z našich třeba neoplývá formou nebo nastoupit nemůže, ale možnosti zkrátka jsou. Svým způsobem mě to uklidní... Každej zápas je jinej, začíná se od 0:0 a - přiznejme si – favorit nejsme, ale když už tahám ty klišé, tak neříká to snad nejvíc otřepaný, že Derby favorita nemá?

Olomouc minulý kolo byla ze všeho nejvíc velká párty v ochozech, když už ne na hřišti. Bylo skvělý vidět, jaká spousta lidu si přijela užít výlet se Spartičkou. Vypili jsme, zazpívali, někdo i zapálil – důležitý 3 body doma a všichni spokojení. To v sobotu večer se podává úplně jiný menu: ta famózní sezóna se může zlomit v titulovou, anebo zůstane jen u nadějí a prvního fleka si vemou ti, co je tam nechcem, ani kdyby byli poslední na světě. Já sám se snažím krotit svý očekávání myšlenkama na to, že jedem nad plán a že ta sezóna je už teď krásná, ať dopadne jakkoli. Přiznám se vám, že ani můj optimismus mě nepustí dál, než k doufání ve vyválčenou plichtu – a i to nejspíš s klikou...

Co s tím můžeme jako fandové dělat? Vlastně toho zas tak moc není: nejde vběhnout na plac a dorvat míč za lajnu, nemůžem vysvětlit tomu v černým, že viděl úplně blbě a už vůbec nikdo se nás neptá, jak to dneska postavit. Co ale pro zápas jde aktivně udělat, je přispět svojí troškou k tomu, jak to v ochozech vypadá. V sobotu ráno si proto dávám další choreo-brigádku. Sejde se nás tak 30 kusů – ohromnej dík všem holkám a klukům, co se o ty chorea staraj i všem, co přišli pomoct s roznosem. 30 lidí před vyprodaným „zápasem desetiletí“, co si budem, není nijak moc – a ono přitom fakt stačí jenom přijít... Je jasný, že sebelepší malůvka žádnej zápas nevyhraje, ale přijde mi to docela líto, když si pak třeba po poháru přečtu něco o světelnejch rocích, o který jsme prej v supportu pozadu... Respekt a dík všem, co v sobotu ráno vylezou z postelí prostě protože Sparta!

Na Předehránu chytáme sestavy a dokonce i já si všimnu, že tam něco neštymuje. „Mu tam přebejvá stoper, ne?“ říkám si. Ale kdepak, on totiž LK37 bude veprostřed a na stoperu Vydra. To jako opravdu?! Je to v Derby dobrej nápad?! Touhle neotřesitelnou důvěrou v kluky mi Priske už pokolikátý naprosto vyráží dech: „Stavíme Láďu půl roku na stopera? No a co? Teď ho potřebujem v zápase o všechno jinde - a on to dá!“ „Má Patrik Vydra sotva 7 ligovejch startů? No a co? Teď potřebujem, aby hrál v zápase desetiletí - a on to dá!“ Sestava naprosto divná: na pohled jasný, že byla stavěná s nějakým jasným záměrem.

Před zápasem gratulace Víťovi Lavičkovi, což je samozřejmě nejen Legenda Železný Sparty, ale taky poslední trenér, co nás dotáh až úplně nahoru. Blahopřejem k šedesátinám! V zápase se dlouho předlouho nic neděje: ty druhý maj balón, obehrávaj to sem a tam, ale šance nula nula nic, což vnímám jako dobře pro nás. A ne, že bych věřil, že ten zápas může skončit 0:0, ale každá minutka, kdy netečem, se moc moc počítá. Děje se vlastně to, na co si spousta z nás v tejdnu tajně myslela: kašlem na fotbal, zalezem a necháme hrát tamty. Předchozí zápasy docela jasně ukázali, že tohle je způsob, jak s nima za současný konstelace můžem držet krok. Ale upřímně jsem vlastně moc nevěřil, že by Brian Priske byl schopnej až takhle moc popřít sám sebe a všechno, co tady ten necelej rok dělá. Musím ale smeknout až na zem, když vidím, co a jak si z těch předchozích zápasů byl schopnej vzít. Když jsme kdysi s paní Novákovou tvořili ještě bezdětnej páreček, byl čas i na ďáblovu krabičku jménem Playstation: FIFA mi nikdy nešla, ale věděl jsem, že když budu dost rychle a zběsile mlátit do těch čudlíků, nějaký góly dám. Frajersky vyzývám ženu, která to chudinka hraje poprvý – nechává si útrpně nakopat tuším 7:0 a 9:0. Mužíček spokojenej, doma klid. Za pár dní pak vejdu do pokoje a jsem v šoku: paní Nováková sedí sama u konzole a pomalu v klidu si metodicky zjišťuje, co vůbec ty trojúhelníčky a křížky na ovladači dělaj. Příští zápas s jazykem na vestě vyhrávám 5:3 a je to naposledy v mý „kariéře“ – od tý doby nemám šanci.

V sobotu večer ohromně rád vidím, že máme trenéra, kterej je schopnej jít v takhle důležitým zápase naprosto přes závit a postavit a vymyslet to zrovna takhle. A to všechno proto, abychom vyhráli: ne někdy, až budem ready, až budem mít kádr a zažitej systém, plán A, B i C. Ne! Vyhrát tady dneska večer! O to jde a to my chcem! Ve 30. dostáváme přímák z dobrý pozice: pojďte! Tohle je přesně ta šance, který se v takovejchhle zápasech musí využívat, určitě jich moc nebude! Šula Haraslín to trefí jak pán a zeťák se proletí: 1:0! Jooo! Tvl, my fakt dali prvního góla!! Parádička! Hlavně žádná divočina – chce to udržet do půle! Tak určitě... Za nějaký 4 minutky je srovnáno... Achjooo... I na mě to bohužel působí tak, jakože nám dali čuchnout a když potřebovali, zapli si a my se můžem zas jít klouzat: těžký tohle - moc velká dušička ve mně není, no... Do půle se ale už nic nestane a tak jdeme na párek za stavu 1:1. Blbý, že jsme je nechali srovnat takhle brzy, ale celkově vzato mám z toho, co vidím, docela fajn pocit. Nezkoušíme fotbal, spíš je to o disciplíně, důrazu – a když ta jedna šance přišla, tak jsme ji využili. Druhá půle ale bude ještě rachota: víme, že na lávce maj pár jmen, o kterých se píše i ve sportovních denících. A tamtěm jde v sobotu snad ještě o víc, než nám...

Po pauze nastupujem beze změn a já za sebe ani nevidím nikoho, koho bych tam radši neviděl. Hned zkraje se Kuchta obtočí kolem obránce a kdyby to trefil, tak je to sice gól jak hrom, ale bylo by třeba hodně štěstí. Opakovačky jsem zatím neviděl, takže moc nevím, co se přesně stalo v 52.: viděl jsem jen tisíciprocentní loženku, kterou Matěj Kovář chytá. Pecka! Jestli máme na něco pomejšlet, tak musí každej přidat něco nad standard. A když si to nevzali ty druhý, tak si to berem my: v 63. po dlouhým autu Sádi dojde ke skrumáži ve vápně – balón vyplave k Asgerovi a ten jej o tyč uklízí. 2:1! Yeees! My nejenže dáme prvního, ale jsme dokonce schopný přitopit, když už jsme je nechali tak blbě srovnat. Pěkný, pěkný moc, ale furt schází půlhodinka – a ta bude jistě sakra dlouhá! Jinak ale dobrý, kluci – dneska to zatím vůbec není špatný: klíč jsme našli, teď to udržet!

Víceméně od gólu na 2:1 se na tribunách stojí: přes 18 tisíc fandí moc pěkně. Ono je to v tom rozpoložení asi to nejlepší, co s tím jde dělat. Kdyby to člověk nepustil, tak by ho ty emoce snad rozervaly. Je tam všechno: radost, hrdost, naděje, obava... Musí to všechno ven- a nejlíp do chorálů! „Jedna jediná neporažená!“ V 80. potřetí střídáme: přichází Wiesner, ale světedivse dolů nejde Mejdr. Nahrazuje Sadílka veprostřed! Vidím dobře?! U druhý dvojičky si drbu hlavu ještě víc – Kuchtu střídá Mabil. „To jsme se na ten zápas už takhle vykvákli? Jdeme na plichtu? Tvl, to se nám vymstí!“ bleskne mi hlavou. Mabil ale v 84. nemá vůbec špatnou střelu. V 85. pak přecejen srovnává ta jejich mašina na góly: a zas mi to nepřijde jako něco, z čeho bychom nutně museli inkasovat. Do háje! 2:2 a před náma ještě dobrejch 8-10 minut. To není dobrý! Jestli nás po tomhle průběhu řachnou, tak se fakt poseru! K mýmu překvapení se ale ani po tomhle srovnání nekoná žádný velký tóčo – a tak přijde nastavení a v něm kousek Sparťanský historie: Awer Mabil dobíhá sám samotinkej balon u jejich lajny – ve vápně široko daleko vůbec nikdo v rudým, ale nejlepšímu stoperovi galaxie to nedá a naprosto idiotským skluzem Awera skládá. Viditelná z vesmíru! Sudí neváhá ani minutku – něco se obligátně pořeší s VARem, ale debatní kroužek se nakonec rozpouští a kapitán nás už pokolikátý vykoupí. O obsahu jeho trenek jsem v poslední době napsal tolik, že si připadám jak fetišista: zeťák odlítá úplně na druhou stranu! Ten zážitek je naprosto fantastickej: přesně pro tohle se chodí na fotbal! Jdete s malou dušičkou, pak začnete postupně věřit víc a víc, pak to s váma zas vypadá blbě a vy zavrávoráte – ale nakonec se to celý sleje do jedinýho momentu pravdy a je to definitivně hotový! Z vás to spadne a můžete to naplno odšpuntovat. „My v ochozech zde stojíme...“ Tohle se prostě nikdy nikdy neomrzí! Naprostá fantazie!

Po zápase vůbec nevím, co se sebou: mám toho v hlavě tolik a nechci se s tím nikam zavírat. Vyrazím nazdařbůh křížem přes Letenskou pláň: na zahrádce se stavím si koupit vodu. „Tak jak to dopadlo?!“ houkne na mě paní od výčepu, když vidí šálu. Jsem tak mimo, že se mě musí zeptat znovu, než pochopím, že mluví na mě. „Sparta vyhrála“ hlesnu. „Fakt?! Vy koukáte tak smutně, jako kdyby prohráli...“ Má nejspíš pravdu – navenek asi opravdu nijak nezářím. Ten mix pocitů se těžko popisuje: prožívám spíš úlevu, hrdost a v hlavě mi ještě naplno šrotuje všechno to, co jsem právě prožil. Emocionálně jsem úplně vyčerpanej... Minule při roznosu se mě jeden mladší kluk v rámci fandovskýho potlachu ptá, jakej nej zápas jsem na Letný viděl. Já nebyl u Kinclgólu, tak nemám jasnýho kandidáta – klidně ale věřím, že sobotní mač si v mejch top 5 místo najde. Když si k tomu domyslíte kontext celý tý sezóny, tak je to opravdu ohromně silná báječná pohádka.

Je to na dosah! Ani pověrčivci jako já už nezbejvá, než mluvit na plnou pusu o Titulu: teď už je fakt blízko blizoučko. Mám obrovskou radost, že můžu bejt u toho, tak to pojďme dojet do konce: hotovo není, ale nohy i hlavy by zas měly bejt o něco lehčí, tak příští tejden všichni hrrr na klokana!

Sparta je krásná!

Novák


AC Sparta Praha – SK Slavia Sparta 3:2 (1:1)

Branky: 30. Haraslín, 63. Sørensen, 90. Krejčí (pen.). – 35. Schranz, 85. Tecl. ŽK: 21. Krejčí – 25. Provod, 68. Ogbu. Rozhodčí: D. Černý - I. Nádvorník, K. Hájek. Návštěva: 18 113.

Sestava Sparty: Kovář – Vydra, Panák, Sørensen – Mejdr, Sadílek (80. Wiesner), Krejčí, Zelený – Minčev (70. Laci), Kuchta (80. Mabil), Haraslín (61. Daněk).

Sestava Slavie: Kolář – Holeš, Ogbu, D. Jurásek (64. Ševčík) – Douděra (70. Zafeiris), Traoré (46. Lingr), Oscar, Schranz – Provod (81. M. Jurásek), Jurečka, Van Buren (81. Tecl).












Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Info k choreu a sbírce

Fotbalová horečka: Do Věčného města na fotbal

Pět stupínků ke zlaté - krok první, Olomouc

Co týden dal a dá jaro 2023 (16.díl)

Vzhůru na Hanou - report ze zápasu Olomouc - Sparta

Sbírka na choreo

Kousat do polštáře - report z finále Mol Cupu

Čarodějnický výšlap pod Ještěd, přes Ještěd za třemi body a první příčkou

Co týden dal a dá jaro 2023 (15.díl

Choreo na finále poháru - přijď pomoci s jeho roznosem

To nevymyslíš....jeden z názorů na (nejen) nedělní dění v Liberci

Šedá zóna - názor na současné rozhodování a řízení zápasů

Co týden dal a dá jaro 2023 (díl 14 a 1/2)

Jako kdyby byl poslední - report z výhry nad Plzní

Výšlap do Hradiště - report z cesty pěškobusem na zápas Slovácko - Sparta

Jak jsem si udělal výlet na Moravu za Spartou