Není nic víc obvyklého než report po domácím zápasu Sparty Praha a není nic víc neobvyklého, než když se někdo vydá na takový domácí zápas ze vzdálenosti 1400 km. Předreport napsán, batoh zabalen, hemeroid přilepen na prdeli a mohlo se vyrazit na cestu. Dopředu uvádím, že tento report nebude o fotbale, ale o věcech, který přesahují ten kulatý nesmysl. Naprosto fantastických 72 hodin, kde jsem se totálně vyčerpal do mrtě, a věřte, že jsem tam nechal všechno a po vydatné sprše, ležíc na posteli, můžu se konečně pustit do toho, Vám milé SF, převyprávěl, co se to vlastně odehrálo.

Cesta do Nantes na letiště, to asi nestojí za řeč, ale jakmile jsem nasadil na nos sluneční brýle, vzal bágl z auta, nastartoval se uvnitř okamžitě party mód. A budu se opakovat, plán není, jak to přijde tak to přijde. A přišlo to rychle, pivo, druhý, třetí a už sem seděl v letadle, skok dvě a půl hodiny napřed a už opět sedím u piva.

Budeme se krotit, to byla menší strategie, která padla po dalších třech kouscích a to jako UFO snesl na stůl tác s kořalkou a už jsme jeli z kopce. A že to svištělo, hospodu jsme zavřeli a nemáte tady ještě nějaký nonstopek? Na Břevnově se našel. Tmavé dveře, okna potažená černým suknem, jak kdyby to teď byl nějakej prohibiční bar a otevření na zaklepání. Saně jsme ani nestihli zaparkovat a už se náš improvizovaný jamajský bob chystal na druhou jízdu. Políbit vajco, eins, zwei, drei a přejeli jsme švýcary bobem. Panáky padaly na stůl, Horst tam vyzval celej lokál na jaterní souboj a ani jsme si toho nevšimli, pomalu, potichoučku, vkradl se nám do nonstopíku mrak průseru. Zprvu našedlý obláček zesílil v mohutný černý monstrum, které se nám v cestě Bělohorskou zavěsilo na záda a úplně bezostyšně nám chcal na hlavu. A my chcali á 50 metrů s ním. Takto krásně vychcaní jsem se vyhoupli do pelechu, já teda do psího, nevím, přišel mi útulnej, tam se moje tělo stočilo do klubka a během pár hodin jsem se probudil jako zlatej retrívr. Dobrej chlupáč. Že mám za kámoše, takovou trubku, co bydlí někde, kde ani není výtah. Už mi chyběly akorát mačky, protože jsem ten výstup do čtvrtýho patra absolvoval asi pětkrát. K vietnamcům pro vodu, k vietnamcům opět, protože jaksi se mi někam zakutálela cíga, do Billy pro pochoutkáč, vlašák, camping a RedBull, snídaně šampionů a už se mi po té páté čtyřpatrotisícovce dostalo energie a možná bych se i mohl přemístit na roznos chorea, že pane Nováku, naštěstí jsem neslíbil, taková byla prozřetelnost seagullova a ta pecka měla přijít za chvíli. Ten batoh co byl v tom nonstopu, ten byl tvůj? Ne ne, bágl je v autě. Nemohl jsem být více vzdálen pravdě.

Takže v autě ho*no, samozřejmě, a teď mi k tomu dojel ten zbytkáč, pustilo se do mě sluníčko a přišel něco jako cyklistickej hlaďák v zóně, kde si nic nemůžeš dát. Takže voláme, majitel nonstopu nezvedá, logicky francouzský číslo, za kterým bude nigerijský princ, co mu za poplatek na výkon dědictví pak předá část korunovačních klenot a milion dolarů jako bonus. Zvedl to až kámošovi z českýho a že dojede za půl hodiny. A bylo dvě hodiny do zápasu. Seagull bez batohu, bez pasu, bez DRESU, bez lístků, vycukanej jak sulc, vůbec sem to nemohl najít, to bylo až úplně dole u Pyramidy, žízeň kojot, smrděl jsem jak valník s hnojem a v tomhle stavu jsem sestupoval do base campu. Bez šerpů. Bez oxygenu. U dalších vietnamců jsem se musel občerstvit asi dvěma litry vody, tam kdyby se rozhodli mejt podlahu, tak jí vyžahnu kýbl. A do toho se mi chce ještě s*át. Bomba. Kecnu si zoufalej před nonstop a nevim, ale vůbec nevim co mám dělat. Já byl jak stařeček po mrtvici.

No a teď přijde ta bomba největší. Spojení lidí, který znám jen pod sérií znaků tvořených v binární soustavě nul a jedniček, se dalo dohromady a připravilo mi největší zážitek za poslední roky. Nebudu jmenovat, vy se tu najdete. Do výkopu zbývá hodina, šibeniční termín. Ale přijíždí majitel lokálu a bágl se nachází. A jde se na to. Do pár minut přijíždí taxi, ani to jsem si neuměl obstarat a bere směr třídy Milady Horákové. Lístky v kapse, též od někoho odsud a už vím, že tam dneska budu. Vyhoď mě tady na světlech, já si to musím dojít, kolik ti dám? Tágo je zaplacený. Si prdel děláš ze mě ne? Nedělal. Vyčerpanej hledím vstříc té nejkrásnější stavbě široko daleko, štrůdl rudě odděných válečníků zapadá do onoho kolosea a teď mi dojelo, to co jsem deset, DESET, let nezažil. Na ruce se vzedmul les chlupů a po brýlemi se mi začlo mlžit, ale ještě jsem to vydržel. No a další setkání s členy SF, jeden přinesl další lístek a když mě viděl v tom zuboženém stavu, tak si ten lístek od dalšího člena SF prostě zaplatit nenechal. Další mi daruje luxusně podomácku vyrobený podprdelník na tu moji prdel, jeho kámoš pivo, pípnul lístek, protočil se turniket a já byl DOMA. Vy co si dáváte tuhle štreku á týden, asi nic vyjímečného, vystupuji po schodech, před zraky se rozbalí krásně zelený koberec zalitý sluncem, na stanovištích osmnáct tisíc atomů, vyzařující takovou energii, která by byla schopna dodat proud do celé městské části a na hrací ploše vlajky. A teď už jsem to pustil, seagull plakal, dojetím, vyčerpáním, radostí … to byl koktejl pocitů a já tomu v té chvíli neuměl čelit.

Fotbal ve zkratce, první půle slabá, lidi na ochozech o poločase nervózní, unavení, po tý sprše posledních zápasů a další nervák nebyl daleko. Naštěstí jsem gól chrchla prochcal, nervózně prokouřil a už jsem neměl sílu se vrátit na místo a zůstal na schodech. Výsledek známe. Teď je to hodně blízko a když se za cca tři hodiny zadaří, repektive nezadaří retardům za řekou, co jim tam uhnívaj pinďouři, tak je to tady. Vim co je v banku, že bych jel i další noc do rána, ale mám to úplně, ale úplně u prdele.

Jmenovitě? Jen jednoho, a že jsem se na něj speciálně připravil. Kluk u kterýho jsem se spletl, jak u žádného jiného a tímto bych se mu chtěl omluvit, mohu Vám ve vašem věku říkat pane, tak tedy vážený pane Ladislave Krejčí, už dlouho jsem neviděl hráče, co zosobňuje veškeré hodnoty klubu velikosti AC SPARTA PRAHA. Respekt ostatních, výkony, bojovnost, zarputilost, zodpovědnost a schopnost nechat tam na hřišti, za ten nádherný rudý dres všechno. To vše s bonusem koulí velikosti medicimbalu, za to můžu jen říct, vy jste náš KAPITÁN a vy a zbytek týmu, i když to ještě není jisté, vy to k tomu, po čem všichni tak toužíme dovedete. Díky LK37, pane kapitáne. Dirigent, kterýmu orchestr už drhne, ale furt to jedete na sílu, na sparťanský srdce a ikdyž to zní falešně, tak ta vyprodaná La Scala, vám odpustí všechno.

Kdo by to byl do chlapce z Brna řekl že? Že nás bude tak milovat.

Konec zápasu, děkovačka a už jsem to zas nedal, zas se mi orosily oční důlky a já jenom koukal, jak to ze všech spadlo. Ze všech.

No a zlatý hřeb večera, to co jsem neslíbil panu Novákovi ráno, slibuji večer a dorážím na pozvání členů SF do jejich hnízda, kde se mě parta naprosto vyjímečných lidí ujímá, jak kdybychom se znali desítky let. Poznávám, jaké úsilí věnují ve svém volném časy, aby vám klaplo choreo, aby se komunikovalo s klubem, něktěří jedinci dokonce i s trenéry, vedení tohohle super fóra, moc moc věcí najednou. Ono totiž to choreo někdo předtím zápasem musí připravit, to se tam samo nijak neteleportuje. A v týhle užasný společnosti, pádí čas moc rychle, proloženo pivy, kořalkou a najednou je tu čas, kdy se musíme opět rozdělit a vyrazit do domovů, který je teď až neuvěřitelně daleko. Ač unaven, dávám si to zpět pěšky na metro, kolem nasvíceného stadionu, ze zahrádek se ozývají opěvné chorály, smích, nadšení a celá čtvrť žije neuvěřitelnou energií. Je to zase o něco blíž.

Střih, letiště Praha, a seagull tam dorazí jak troska, let sice až za devět hodin, ale strategicky asi dobře zvoleno, ráno se už nemusím nikam trmácet. Smrdím tak, že ani nemůžu usnout, pan Herrer to nazval Aroma Vítězů. Z toho budou mít cestující letu do Paříže určitě velkou radost, až jim Herrera budu citovat ze naučného slovníku alkoholického. No trošku jsem si klimbnul, ale zbytek noci jsem strávil rytmem obkročným, v taktech dvě cígy, jednou se jít vys*at. Devět hodin, jdeme se odbavit, hlava rozbitá, prdel rozbitá, a ten kurevskej smrad. A pak moc chceš aby ti bliklo červeně proběhnutí rámem, tak teď mě tu požádáte si sundat boty a nejen pošlu na onen svět let do Paříže, ale vemem spolu, i Řím, Madrid, Gatwick a Mallorku. Tak prej nakonec jen zvednou ve scanneru ruce, podpaží taky žádná olympiády, ale ty nohy jsem neměl v pořádku. Jdu si prohlídnout ty nebožáky. Velká klika, že je to let na Orly, to je taková ekonomka, letět o pár hodin na De Gaulla, to by byla sestava samej navoněnej Belmondo, krásná Angelique a seagull. I takhle vypadali všichni čistí, vtipkuju s jednou francouzskou rodinou, ta se směje, ale za pár minut na palubě už jim do smíchu nebude.

Pecka, ale velká pecka, nevím jak jsem to v noci udělal, ale poprvý v životě jsem si koupil místo, extra space a před mojí sedačkou žádná není, tam je dálnice a já si můžu ty biologický zbraně, krásně natáhnout, až k paní se sedačkou uprostřed, ta šla do mdlob, mám na párku, brejle, sluchátka, chrupka, pak jsem vystřelil z letadla, proběhl letištěm, jenže, přišel datadisk s názvem bus do centra Pažíže a tam sem se začal ještě potit, a krásně jsem tak spojil celé osazenstvo autobusu v jeden velký smradlavý tým, tým šampionů. Na Montparnasse jsem si koupil tričko, vlhčený ubrousky, sprej a dal si velkou osvěžující cikánskou sprchu, abych byl do TGV v rychtyku. Tady jsem ale chyboval, lístek do first class, což mi pán přesednutím asi o tři sedadla, dal rychle najevo, ale už jsem tu poslední hodinku nějak dokopal.

Unavenej, vyčerpanej, už vysprchovanej, tak nějak jsem snad popsal jeden parádní víkend. A Vám SPARTO PRAHA, a Vám zde ze SPARTA FOREVER,

Za tohle patří velký dík, tohle je i Váš report.

Tak zase někdy.

Váš seagull









Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Baťůžek, aneb divize Bretaň se chystá na Letnou

Co týden dal a dá jaro 2023 (17.díl)

Konečné info k choreo sbírce

Je to blízko....druhý report ze zápasu Sparta - slavia

Před a po....report z vítězného derby

Fotbalová horečka: Do Věčného města na fotbal

Pět stupínků ke zlaté - krok první, Olomouc

Co týden dal a dá jaro 2023 (16.díl)

Vzhůru na Hanou - report ze zápasu Olomouc - Sparta

Sbírka na choreo

Kousat do polštáře - report z finále Mol Cupu

Čarodějnický výšlap pod Ještěd, přes Ještěd za třemi body a první příčkou

Co týden dal a dá jaro 2023 (15.díl

To nevymyslíš....jeden z názorů na (nejen) nedělní dění v Liberci

Šedá zóna - názor na současné rozhodování a řízení zápasů

Co týden dal a dá jaro 2023 (díl 14 a 1/2)

Jako kdyby byl poslední - report z výhry nad Plzní

Výšlap do Hradiště - report z cesty pěškobusem na zápas Slovácko - Sparta

Jak jsem si udělal výlet na Moravu za Spartou