TITUL

Zvykejme si na to slovo. Patří nám. Už zase! Jako by tomu někteří ještě nechtěli věřit, léta neúspěchů nám vryly pod kůži hodně pokory a dokud to nebylo opravdu blízko, hodně fanoušků nechtělo o mistrovském titulu z pověrčivosti ani slyšet. První odvážný krok a vzkaz přišel při domácím zápase s Brnem, na naší největší tribuně na Letné svítil jasný vzkaz – TITUL! Pojďme si pro něj. V tu chvíli už nešlo z dané cesty uhnout…

CESTA

Cesta za titulem byla trnitá a dlouhá. Předlouhá. Devět dlouhých let nám trvala cesta zpátky na vrchol. Během nich jsme se dívali na záda týmům, u kterých se to teď ani nechce věřit (Jablonec, Olomouc), protočilo se tu nespočet trenérů, vyzkoušeli jsme různé pokusy, progresivnější cestu, starou školu i bezhlavé megalomanské investice v zahraničí. Stálo dost práce najít cestu zpět ke sparťanské DNA.

Stejně tak dlouhá byla cesta za posledním dílkem do mistrovské skládačky na Slovácko. S loňskou neblahou zkušeností jsme vyrazili vstříc Uherskému Hradišti, kde bývají takové lokální bouřky, které by uměla popsat snad jen Eva Holubová. Odhodlání je veliké, masa sparťanského lidu se přesouvá na východ naší republiky, ale při pohledu na předpověď počasí a zprávy z Moravy opět tuhnou úsměvy, to snad není možné, že by se měla situace s odloženým zápasem opakovat. Naštěstí Bůh ukazuje, že je přeci jen sparťan a vlnu krupobití, která prošla Brnem, vychyluje o pár kilometrů mimo stadion Slovácka a tak se tentokrát hrát bude!

SPOJENÍ

Díky vstřícnosti Slovácka můžeme spojit všechny sektory za bránou a vytvořit opět mohutný a jednotný support pro boj za důležitým bodem. Ke spojení mezi hráči a tribunami dochází opět už při nástupu na rozcvičku, stává se z toho další pěkná tradice, že hráči mohou pocítit sounáležitost fanoušků už několik desítek minut před výkopem. Mohou si být jistí, že na to na hřišti nebudou sami. Na tribuně panuje přátelská atmosféra, kdo by si vzpomněl, že ještě před pár týdny byly napjaté vztahy a část fanoušků byla ve sporu s klubem. To, že se situace včas urovnala, byla určitě jeden z důležitých střípků v celkové mistrovské mozaice.

ŠTÍSTKO

Hráči můžou trénovat sebelíp, ale občas potřebujete i trochu toho pokakaného štěstíčka a tomu je potřeba jít naproti. Někteří fanoušci, kteří mají na Slovácku a na hřištích soupeřů velmi negativní bilanci, dělají pro Spartu možné i nemožné a raději zůstávají doma. Naopak s námi jede dlouholetý fanoušek, ale výjezďák tak sporadický, že je to teprve jeho třetí výjezd za Spartou mimo Prahu. Vzhledem k tomu, jaká je situace v tabulce a že jeho předchozí dva výsledky na Bayernu a v Příbrami skončily shodně remízou 0:0, jsme si nemohli vybrat lepšího. Přesně pro tenhle výsledek si na Slovácko jedeme…

ZÁPAS

Než jsme se stihli rozkoukat po úvodním hvizdu, rozvibrovaly se nám na tribuně mobily, hlásíc, že Slávie v Olomouci dostává brzký gól. Jaký to rozdíl oproti sezóně 1996/97, kdy jsme na jaře po bídném podzimu vstali z popela podobně zázračně jako letos a kdy výsledky úhlavního rivala sledoval na dálku jeden člověk v rádiu a ten to řekl svému okolí a dobrou či špatnou zprávu si fanoušci předávali jako čtenáři TAM-TAMu Rychlých šípů. Dnes si to každý zkontroluje na svém displeji hned a tak nálada hned zpočátku nabírá na obrátkách. Když za další 4 minuty sešívky tečou už o dva góly, na tribunách už zpíváme „Sparta šampión.“ Jenže 84 minut je ještě před námi…

Na hřiště kluci nastupují v defenzivnější sestavě s jistým středem hřiště, moc důležité rozhodnutí Briana, protože to je to místo, kde nás Slovácko ještě v nedávné době přehrávalo nejvíc. Jenže Lukáš Sadílek je už v tom správném dresu a zvláště Qazim Laçi je všude a pomáhá jemu a Krejdovi čistit prostor před zodpovědně hrajícími stopery. Žádné bezhlavé hnaní dopředu, z hráčů je od začátku cítit, že jsme přijeli především semknutí a odhodlaní nedostat gól, když vyjde něco vepředu a rozehraný Kara něco vymyslí, nebo Minči uteče, taky dobře, ale stavební kámen naší hry je jasný. Zvlášť, když od začátku hustě prší a na promáčeném terénu to na nějakou extra kombinaci nebude.

Je radost vidět, kam se tým, který tu loni ve finále poháru dostal nakopáno i s Hancim a Hložanem v sestavě, posunul po mentální stránce, přístup hráčů ke každému souboji přináší klid do našich srdcí a tak můžeme s čistou hlavou fandit i přes to, že z Olomouce chodí zprávy, že zase tak zadarmo to dneska nebude. O to líp, přece na fotbal si chodíme pro ty emoce, že? V první půli se Slovácku povede třikrát získat odražený míč a jít do tří brejků, které končí shodně, žlutou kartou pro naše tři hasicí hráče. Dvě asi jasné, ta třetí Sadílkova nesmyslná. Jinak máme hru pod kontrolou a do kabin můžeme jít v klidu.

Do druhé půle střídá Honzu Mejdra lehkonohý Wiesy a je to další dobré Priskeho rozhodnutí. Tomáš svou rychlostí hráčům Slovácka zatápí a ve druhé půli jsme to my, kdo častěji zkusí nějaký útočný výpad. Minči Nguyena zblízka neprostřelí, Wiesner i Kara prováhají vhodný okamžik ke střele, Viťas hlavičkuje z rohu těsně vedle a gólová střela Jardy Zeleného je na poslední chvíli zblokována. Máme chuť to rozhodnout, ale ne za každou cenu. Pořád má naše hra hlavu a patu a jasný cíl.

Když ke konci odkulhá z tvrdého střetu s Nguyenem Zelený a dojdou síly Minčevovi, Priskemu se vrací jeho poctivost, s jakou v průběhu sezóny navštěvoval zápasy béčka, a tak ví, že tam s čistým svědomím může poslat Kamenoviće se Schánělcem a ti ho nezklamou. Poslední minuty přeci jen už nervozita stoupá, jak na hřišti, kde se už v 86. minutě snažíme trošku nedůstojně šetřit čas při rohovém kopu, tak v hledišti, kde vše řeší odpálené pyro a tak 3 minuty nevidíme vůbec nic, co se na hřišti děje. Když z hustého dýmu vypluje míč někde u laviček nebo u půlicí čáry, spadne mi kámen ze srdce, že se nepohybuje kolem našeho vápna. Když v 93. minutě získáme míč při posledním útočném pokusu Slovácka a neodkopáváme ho, každý dotyk s kopačkami našich hráčů má cenu zlata. Jo, je to blízko!

EUFORIE

Když rozhodčí pískne do píšťalky a hráči začnou skákat, padat na zem, klekat si na kolena, objímat se, ta vlna úlevy, radosti, štěstí a euforie je neskutečná. Nevím, co dřív. Kdybych byl mladší, asi bych taky skočil na hřiště hned, ale prožívám to uvnitř. Nepotřebuju si to nahrát na mobil, nepotřebuju křepčit a skákat, to štěstí je uvnitř, hodně hluboko. Najednou je to tady, všechno špatné je za námi a můžeme to pustit ven. Oči vlhnou při pohledu na tolik štěstí v rudých barvách.

OSLAVY

Je krásný pozorovat, jak si to každý prožívá po svém. Někdo běhá po hřišti jako smyslů zbavený, někdo líbá trávník, někdo se fotí v bráně, kterou v klidu ustrážil Matěj Kovář, někdo se snaží dostat co nejblíž k hráčům a užít si to s nimi, případně ukořistit nějaký vzácný suvenýr nebo společnou fotku na památku, většina nachází nové síly ve vykřičeném hlase a z plného hrdla křičí to nádherné slovo – MISTŘI! Hráči křepčí s fanoušky, ale pak raději odbíhají do kabin a trávník Slovácka je tak pokryt jen fanouškovskou euforií. Bloudím v mraveništi sparťanské radosti a užívám si to, když najednou narazím na kamaráda, se kterým jsme důstojně oslavili poslední titul. Přichází spontánní silné objetí a teprve teď to přijde naplno…. Ta radost jde ven, oba pustíme emoce na maximum. Díky Sektore!

A jde se slavit dál. Můžeme oprávněně zpívat „A to všechno proto, že my jsme šampióni“. Zazní konečně ta čtyři slůvka, která k sobě patří, SPARTA – PRAHA – MISTR – LIGY. Kolik mladých fanoušků to řve vůbec poprvé, vlastně ani neví, jak ten chorál je správně, ale my je to v následujících dnech dozajista naučíme. Oni si to zaslouží, prožít si to své radostné poprvé. Po čtvrt hodině intenzivních oslav vychází z útrob stadionu Ondra Kasík s kapitánem Láďou Krejčím, chtějí to oslavit s námi a tak prosí, aby se na hřišti utvořilo dostatečné místo, aby mohl tým přijít mezi nás. Masa fanoušků ustupuje pomalu, Míra Baranek je z toho nervózní, on ví moc dobře, jaké to je slavit titul a tak prosí znovu a znovu, abychom o pár kroků cukli a mohli si to užít společně. Přeci jen se vytvoří prostor a kluci v šedých mistrovských trikách to s námi přijdou oslavit. Nikdo nechce jet domů a už vůbec zítra nechce do práce. Všichni a společně chceme zpívat Sparta šampión. Na světě je zase krásně!

PŘÍBĚHY

Snad ani nejde popsat, kolik tento titul přinesl příběhů a kolik lidí si ho zaslouží. Byl by z toho nejdelší článek tady na webu a tak to zkusím ve zkratce alespoň o šesti lidech.

Daniel Křetínský – kde jinde začít. Ten chlap je blázen, kolik peněz do Sparty cpe. Kolikrát nás svými kroky vytočil, kolikrát jsme měli pocit, že má naši lásku jen jako hračku a ničí nám ji. Ale nikdy se nevzdal hledat cestu, aby jeho srdcová záležitost byla úspěšná podobně jako jeho byznys a v poslední době dokonce přidal na trpělivosti a dal Rosovi dost prostoru a času, aby vyčistil Spartu od šíleností, do kterých se pustil v létě 2017. Trvalo to déle, než jsme si přáli, ale snad každý vidí, že ta cesta je snad správná.

Tomáš Rosický – když při trenérských rošádách zněl na tribunách pokřik VSJBČ a někteří byli dokonce tvrdí přímo na Rosu, byla ve mně malá duše. Jsou lidi, kterým bych se styděl nadávat, a Tomáš patří mezi ně. Kdykoliv veřejně promluví, což nedělá tak často, je vidět, že to má srovnané a že ví, co dělá. Pojďme si říct, že měl v posledních letech koule vzít to všechno na sebe. Snad teď nejsme na konci, ale naopak na začátku velkého příběhu.

Láďa Krejčí – tohle by mohlo být na dlouho. Už ve dvaceti z toho kluka stříkalo sebevědomí, jak na hřišti, tak mimo něj. První roky si vzal na sebe roli baviče kabiny, stmelovače, který tvoří partu, hlavně samozřejmě s mladými hráči, ale bylo vidět, že má velký respekt i u Bořka a dalších zkušených borců. Mezi fanoušky si získal oblibu jako vtipálek, Lukáš Pečeně často využíval jeho potenciál a vlastnosti, jako jsou srdečnost a bezprostřednost. Dávno už tu nemusel být, mohl hrát v zahraničí, ale cítil, že tu chce za sebou nechat kus poctivé práce a jít za svým vysněným cílem, ukázal velké srdce. V této sezóně o to víc, že téměř její polovinu nemohl odehrát kvůli zraněnými zádům. I přesto, že byl zraněný, přesvědčil nového trenéra, že je správnou osobou na pozici kapitána. Trpěl na tribuně vedle lavičky, když jeho spoluhráči padali níž a níž, bylo vidět, jak to v sobě dusí, jakou cítí bezmoc. Dal se naštěstí relativně do pořádku už do konce podzimu a zavelel k velkému obratu. Neprohrál jediný ligový zápas, a přestože polovinu sezóny nehrál, je z pozice stopera mezi nejlepšími střelci ligy, díky svému neskutečnému výběru místa ve vápně, výskoku a taky ledovému klidu při zahrávání penalt, a to nemusím zmiňovat, v jakých okamžicích a zápasech je kopal. Lídr, který po obdržených gólech rychle dokázal říct, o co hrajeme a nenechat spoluhráče propadnout panice, když něco nešlo podle plánu. A když teklo do bot, jako třeba v zápase nadstavby s Bohemkou, najednou se ze stopera zjevil na hrotu a jednoduše připravil vítězný gól pro Honzu Kuchtu. Kapitán s velkým K. Osud nemohl napsat hezčí symboliku, než že zrovna LK37 v sobotu zvedne nad hlavu 37. sparťanský pohár pro mistra ligy.

Filip Panák – co tenhle kluk prožil, si asi málokdo umíme představit. Dva a půl roku nehrál fotbal a dřel, aby mohl dělat to, co umí a přesvědčit, že důvěra, kterou mu Tomáš Rosický dal, nebyla lichá. I potom měl pády, na chvíli si zranění obnovil, přišly dvě nepříjemné minely v Plzni a proti Rangers, ztráta formy, ale tenhle kluk vždycky vstal a na hřišti dokázal, jak velký má přehled a cit pro hru, byl to on, kdo teď v nejtěžších zápasech sezóny dirigoval obranu, která nám vyhrála titul.

Brian Priske – už když se člověk setkal s tímhle chlápkem v létě, bylo poznat, že před námi sedí osobnost. Člověk, který přišel změnit Spartu. Nejen hru Sparty, ale lidsky nám přišel ukázat, že se může ustoupit ze svých plánů, ale nikdy ne ze svých hodnot. Malověrci z českého rybníčku se samozřejmě snažili hledat chyby při každé příležitosti, tou nejokatější bylo neobvyklé pozápasové kolečko, které probíhalo i po nepovedených zápasech. Ale Brian s prominutím sere na to, co si kdo myslí, on věří své cestě. Ví, co je to tým. Ví, co je to fotbalových klub a že každý klub má svou historii. On neskutečně rychle pochopil, že DNA Sparty není se někomu zalíbit, ale DNA Sparty je bojovat za každou cenu, dokud žije byť sebemenší naděje. Po žádném neúspěchu nehledal výmluvy ani omluvy, hledal cestu, jak pád posune Spartu dál. Vytvořil tu tým, kterému věřím, že je tým, ti kluci žijou spolu a stojí za sebou. Nakonec, když si projedete soupisku, není na ní hráč, který by k tomu titulu nějak nepomohl. Snad se s tímhle bourákem máme ještě na co těšit.

Tomáš Sivok – Siviho máme všichni rádi, ale spousta lidí nechápala, proč se tvoří další pozice ve sportovním managementu, když máme Rosu. Nemyslím si, že je náhoda, že zrovna tým, v jehož kabině je nadřízený Tomáš Sivok, neprohrál na jaře jediný ligový zápas. Jeho kladení důležitosti na to, v jakém klubu ti kluci hrajou a o co hrajou, jeho mentorování, že jejich povinností je odvést absolutní maximum, ať jdete do zápasu jako kapitán, střídáte na minutu nebo na vás zrovna vyšla tribuna, jeho náročnost s lidskou tváří, to všechno je velká vzácnost, která Spartě chyběla. Vítězná mentalita se nevytvoří sama a dokud v tom nežijete, potřebujete příklady a Tomáš je na tohle ideální.

V klubu je dalších x lidí, kteří by si zasloužili zmínku, od hráčů, kteří titul vybojovali na hřišti, přes Larse Friise, který stejně jako Krejda letos nepoznal hořkost ligové porážky a přinesl do klubu jakýsi svůj x-faktor navíc, asistenty a celý sportovní tým, který vytváří podmínky pro hráče, přes Ondru Kasíka a jeho tým, který nám zprostředkovává život v klubu a který si v posledních letech vytrpěl své, Kamila Veselého, který nepopulárním krokem udělal z permanentky top horké zboží, které prostě chceš a i díky tomu se podařilo zaplnit tribuny a šestkrát vyprodat Letná na ligový zápas, Tomáše Křivdu, který se snaží chránit hodnoty Sparty, Taboritu a další lidi kolem SF, kteří se snaží držet fanouškovské hodnoty v online prostoru, kluky ze SN a Odbrzděna, kteří pomáhají stmelovat sparťanskou obec a přinášejí spoustu zajímavých rozhovorů a podnětů, všechny fanoušky, kteří jezdí ty stovky kilometrů za Spartou ven, chodí ve volném čase malovat chorea, vymýšlí, co udělat za merch, ze kterého to všechno plyne a všechny fanoušky, kteří se na stadion dostat nemohou, ale klubem žijí každý den. Sparta je prostě velká a krásná rodina, která si ten titul zaslouží. Když jsem se ještě asi hodinu po závěrečném hvizdu procházel po promáčeném trávníku kolem středového kruhu, hřál mě tenhle pocit na prsou.

CESTA ZPĚT

Když jsme si užili oslavy v Uherském Hradišti, nastal čas jet zpátky domů. U auta ještě otevíráme láhev sektu a celou ji radostně vystříkáme, jak se na oslavy sluší. Zbylé bublinky z dalších lahví už končí v našich hrdlech, tohle se prostě oslavit musí. Všechna čest řidičům, kteří odvezli své posádky v pořádku zpátky domů. Cestou potkáváme spoustu rozradostněných, ale i unavených sparťanů a opět cítím tu sounáležitost mezi námi. Na poslední zastávce přichází ještě oslavný rituál. Na mém mistrovském tričku z roku 2014 škrtáme v číslovce 36 značící počet titulů šestku a nahrazujeme ji sedmičkou. A k letopočtům, kdy Sparta získala titul, je připsán rok 2023. Je potřeba zapsat do kronik další milník v klubové historii, velká škoda, že se toho o pár dní nedožil pan Václav Boreček. Teď už bude do slavných sparťanských kronik psát někdo jiný. A někdo jiný taky bude mít do soboty hodně práce, protože je potřeba přepsat sparťanské kelímky, na kterých je taky stará číslovka 36. Teď už jsme totiž ŠAMPIONI Z L37NÉ!

Užijme si to sparťani!

Ondra


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Pro titulový štempl na Slovácko - report z výjezdu na Slovácko

Co týden dal a dá jaro 2023 (18.díl)

Praha není jenom most a hrad....report z výjezdu z Francie na zápas Sparta s Bohemians na Letné

Baťůžek, aneb divize Bretaň se chystá na Letnou

Co týden dal a dá jaro 2023 (17.díl)

Konečné info k choreo sbírce

Je to blízko....druhý report ze zápasu Sparta - slavia

Před a po....report z vítězného derby

Fotbalová horečka: Do Věčného města na fotbal

Pět stupínků ke zlaté - krok první, Olomouc

Co týden dal a dá jaro 2023 (16.díl)

Vzhůru na Hanou - report ze zápasu Olomouc - Sparta