Před lety jsem díky lidem kolem mě docela sledoval basket: tušímže to byl rok 2006, kdy ve finále MS na sebe narazily Argentina se Španělskem. Argentina vyhrála neskutečný semíčko proti USA a nejlepší Španěl si vymknul kotník. Jasná loženka pro Jihoameričany, ale asi ani nemusím psát, jak to dopadlo: ve finále je Španěláci smázli snad o 30 bodů. „Poslední krok bejvá nejtěžší“ se říká u nás – experti ARD tehdá rozebírali, jak těžký může pro mužstvo bejt, když svůj tzv. emocionální vrchol už má za sebou. Já si na tohle vzpoměl tejden zpátky před zápasem s Bohemkou: nadstavba končí ve zběsilým tempu, zápasy jdou za sebou ráz na ráz a když si nedáš bacha, ztratíš pětibodovej polštář, než přijde středa. A zvládnutý drámo v Derby ti pak bude na dvě věci.

Řek‘ bych, že zápas s Bohemkou docela odpovídal tomuhle mustru: Klokan si v mistrovský skupině udělal pohodlí – jede si nad plán, nic nemusí, ale všechno může. Navíc jejich tréňa asi taky něco umí. Na našich šla poznat velká tíha a kdyby chrchlí gólman nekouzlil, nevím, nevím... Se zataženou ručkou vyválčíme 3 punkty a jede se na Slovácko pro mistrovskýho boda. Paní Nováková snad po 7 letech musí na dvoudenní služebku – a to tak, že ausgerechnet z úterka na středu. Tady nejde nic uhádat, nic vyčendžovat: prostě musím zůstat doma s dětma. Hotovo dvacet. Asi to tak má prostě bejt, no...

Vypnu si ten den veškerý notifikace všech těch komunikačních aplikací: popřeju všem těm šťastnějším, ať to přivezou a vypínám – přeju jim to, samozřejmě, ale nebudu kecat, že mě nemrzí, že nemůžu s nima. Kdo máte děcka víte, že kolem 19 hod., což je čas výkopu, s nima bejvá největší peklíčko: spratci už unavený naprosto „ve vývrtce“ – do toho fotřík, kterej by 1000x radši byl úplně jinde a dělal něco úplně jinýho... Co vám budu: na „tátu desetiletí“ to ten večer z mý strany nebylo ani omylem. Nakonec to jakž-tak ztichne a já stíhám posledních 20 minut. Na mobilu, bez zvuku... prostě to tak je... Když to sudí KONEČNĚ foukne, koukám na rudou lavinu, jak se valí na hřiště a závidím: ta živelná, spontánní radost. Tam chceš bejt! Pokud teda můžeš, žejo... Ale jak se slaví doma u telky? Poslední zápasy byly emocionální gejzíry jeden vedle druhýho – tam venku je to ale něco úplně jinýho. Na staďáku si člověk zařve, obejme se, nebo aspoň plácne s lidma, co to maj podobně – jedem v tom všichni spolu. Ale co sám doma? Vyběhnout na balkón a řvát „Spartaaaa!“, nebo jak se to dělá? Jasně, že radost mám – a velkou, ale jak jí nemůžu dát žádnej průchod, s nikým se o ní podělit, tak se vlastně nakonec proměňuje spíš v úlevu. Po těch letech zase MISTŘI! A všichni se můžou jít bodnout s mudrováním o krásnějším fotbalu, širší lavičce a systému, co prej maj jinde. Obří Pche! Jak to vypětí posledních tejdnů a měsíců ze mě spadne, dostaví se fakt velká únava. Jdu spát ve 22:15, úplně střízlivej. O to víc se chystám, že si zakřičím a dojmu se na posledním domácím, kterej ještě čeká: tam to bude ta pravá oslava.

Hodně jsem zas jednou Sparťany podcenil a tak ještě o víkendu mermomocí sháním někoho, kdo by z Hradiště napsal report – nakonec se i bez mýho organizování sešlo reportů tolik, že se prej na některý už ani nedostalo. Díky za všechny – co jsem čet‘, každej byl svůj a jinej a všechny skvělý! Ale jak si tak u toho shánění reportéra píšu s různejma lidma, co znám jenom virtuálně, tak sice skoro nikdo nemůže, ale aspoň domluvíme „dětskej koutek“ na roznos mistrovskýho chorea v sobotu ráno: vždycky mě baví potkat SF-nicky v reálu (Seagull by moh‘ vyprávět ;-) a tohle je zase jednou hrozně fajn setkání s chlápkem, kterýho životní dráha je, zdá se mi, natolik jiná, než ta moje, že nebejt Spartičky, tak bychom se my dva mohli jen těžko potkat a za mě by to teda byla škoda. Je to jedna z těch věcí, co mě na fandovství baví fakt hodně!

Musím tady všechny Sparťanky a Sparťany pochválit a poděkovat: účast na roznosech měla setrvale se zvyšující tendenci a spoustu lidí od vidění poznávám už z minula. Když se nás takhle sejde 70-80 kousků, tak je to pak hned hotový a nikdo tam nemusí trávit celej den. A taky se to s takovouhle odezvou těm holkám a klukům, co se o to staraj, organizujou, vymejšlej a nakupujou, určitě celý dělá mnohem mnohem líp. Minule jsem si to nechal vysvětlit a řeknu vám, že za tím ani ne minutkovým zvednutím barevný fólie je teda neuvěřitelný množství vymejšlení, rozkreslování, překreslování, plánování a zásobování. S velkou hrdostí pokaždý svejm holkám pak ukazuju videjka, jak se to „jejich“ choreo povedlo. Obrovskej „palec hore“ všem, co kolem toho lítaj.

Samotnej zápas, musím se přiznat, mi přijde divnej: těžko sám v sobě hledám zájem o něco víc, než o to, co se bude dít až po mači. Přijela Plzeň, se kterou máme nejeden otevřenej účet, ale já si po těch šílenejch horskejch dráhách posledních kol nechci nic nakládat, když nemusím. Tak jsme první, no a co?! Jako tolikrát v posledních měsících s potěšením zjišťuju, že kluci jsou v hlavách nastavený jinak, než já: jim ten zápas není jedno a nechtěj ho Plzni nechat, ale někdy je tam trocha smůly a něco chytí jejich gólman. Série ligový neporazitelnosti končí a my prohráváme 0:1. Prohra mrzí, ale nijak zvlášť mě nebolí: chci si ten nádhernej květnovej den po tolika nervech, co jsme měli poslední dobou, prostě trochu užít – poklábosit s kámošema, vyžahnout nějaký to pifko, zazpívat Sparta šampión. Po tý nádherně šílený sezóně bych snad na víc ani neměl – a za mě je teda moc moc dobře, že se urodilo už v úterý. Nervovat se ještě v sobotu, to už by mě asi fakt vodvezli.

Posledních 8-10 minut nevidím, protože čekám naštelovanej v příkopu za bannerama a z tý pozice na plochu vidět není. Sudí naposled foukne a my pádíme na posvátnou půdu – moc si to užívám a se mnou další valící se tisíce. Z trávníku vůbec není vidět, co se odehrává a tak pak stejně všichni koukáme na obrazovky, ale každej z nás bude určitě po letech vyprávět vnoučatům, jak jsme „tenkrát“ byli u toho. Tohle fakt nemáte každej den! To čekání bylo tak dlouhý a někdy i bolestný, že sám za sebe mám naprostý pochopení pro to, že si někdo chce z tý chvíle odnýst něco hmatatelnýho: kousek trávníku, síť z branky – dokonce snáším i ty otravný všudypřítomný mobily. Prostě historickej okamžik se vším všudy!

Mistrovský pocity už popsali dřív a líp reportéři z úterního zápasu (závidím moc!) a tak bych tu letošní parádu rád uzavřel dvěma speciálníma děkovačkama: vzhledem k tomu, jak to Spartičce šlo poslední roky, je až těžko uvěřit, jakou fazónu si v těch dobrejch i horších časech udržuje Spartaforever! V poslední době taky občas přispěju svou troškou a tak si dejme tomu hodně přibližně umím představit, co znamená držet tenhle level v době, kdy každej druhej dělá podcast a každej první má blog nebo aspoň kanál. Za to, že se vlastně docela oldschoolový „Esefko“ drží na absolutní špičce ČISTĚ fanouškovskejch webů, patří ohromnej dík lidem kolem Redakce. Tihle frajeři ví, že si ani po sebeprosranějším zápase nemůžou dát mokrej hadr na hlavu a na celej fotbal zvysoka kašlat – třeba jen na těch pár dní, než to nejhorší bolení přejde. Neexistuje, že by si po příchodu domů ze zápasu kecli na gauč a chvilku si zdřímli. Tihle bardi jedou nonstop: objížděj zápasy, dělaj fotky, sháněj obsah, organizujou, vymejšlej. Ve svým volným čase, protože Sparta je pro ně nastopro „Srdeční záležitost“. Z titulu mám radost i za ně, protože po celý ty hubenější léta ve svým úsilí nepolevili ani o kousek, nic nebalili a zůstávali pozitivní prostě protože Sparta. Jmenovat nebudu, vím, že jim ty světla reflektorů nedělaj dobře, ale obrovskej dík, za to, že to pro nás děláte!

A pak bych hrozně rád vyslovil velkej dík našim rodinám – lidi nejbližší a nejdražší, co jim často fotbal nic moc neříká, ale po celou tu dobu to s náma vydrželi. Projevovali pochopení a ke konci sezóny tipuju, že už spíš jen tiše trpěli, to naše bláznovství. Nevím, jak vy, já mám všem třem svejm holkám hodně co vracet a těším se na to, že když je teď konečně klid a my jsme Šampióni (!!!), budu jim to moct aspoň zčásti oplatit. Než se celej ten úžasnej bláznivej kolotoč rozjede nanovo.

Mistři!

Novák

První fotogalerie ze zápasu Sparta - Plzeň a oslav titulu

Druhá fotogalerie ze zápasu Sparta - Plzeň a oslav titulu











Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Sparta. Tečka. - komentář k uplynulé sezoně

Co týden dal a dá jaro 2023 (18 a půl - 1. mistrovské vydání)

Poslední bod - další report ze zisku titulu

Celostadionové choreo na Plzeň a oslavy titulu

Přepište kelímky! - komentář nejen k titulovému zápasu na Slovácku

Pro titulový štempl na Slovácko - report z výjezdu na Slovácko

Co týden dal a dá jaro 2023 (18.díl)

Praha není jenom most a hrad....report z výjezdu z Francie na zápas Sparta s Bohemians na Letné

Baťůžek, aneb divize Bretaň se chystá na Letnou

Co týden dal a dá jaro 2023 (17.díl)

Konečné info k choreo sbírce

Je to blízko....druhý report ze zápasu Sparta - slavia

Před a po....report z vítězného derby