Nejen Husité jsou na Baltu, a tak jsem byl požádán o  další report. Jak ale začít? V hlavě se mi vyrojilo několik úvodů. Třeba napsat o tom, jak mne závěr minulé sezony unavil tak, že jsem po zisku titulu fotbal úplně vytěsnil a věnoval se lidem a věcem, na které jsem před tím neměl čas. Při tom jsem se pořád připitoměle usmíval, protože ten pocit štěstí z titulu neodcházel a stále jsem se koupal v záplavě endorfinů.

Nebo tom, jak jsem výše zmíněnou fotbalovou abstinenci dočasně pozastavil 12. 6., abych obnovil permanentku na další ročník. Přerušil jsem práci, z důvodu lepšího soustředění ztlumil Psí vojáky, kteří mi v den narození Filipa Topola hráli skoro celý den, a spustil potřebné stránky. Chytrý telefon mám teprve rok, pořád se to vybíjí a ten QR kód si na památku za rámeček nedám. Bylo tedy samozřejmostí, že chci i kartičku. Protože kamarádi, se kterými na Letnou chodím, netušili, jak budou přes léto v Praze a nechtěli je nechat permanentky povalovat na poště, prodlužoval jsem hned tři. I na fóru jsem jednou přitakal, že stále čekám na pošťáka. Po zápase s Olomoucí jsem to už nevydržel, zavolal do Eniga a dozvěděl se, že „objednána byla jen elektronická. Ne, dodatečně to opravdu nejde.“ Netuším, kde jsem udělal chybu, ale kdyby si někdo z vás permici neschovával na památku, rád ji po sezoně adoptuju.

Nebo mám zmínit, jak mne potěšila podrobná termínová listina ne na dvě, ale hned na prvních pěti kol? Začal jsem plánovat krátkou srpnovou rodinnou dovolenou v okolí Jablonce či Teplic, vychvaloval manželce okolí, přírodu a památky. „V srpnu to asi nestihneme, ale prima, pojedeme tam koncem září.“ Co na to říct? Zmohl jsem se jen na větu, že to už tam hezky rozhodně nebude.

Byl jsem přesvědčen, že napíšu, jak jsem se chtěl na Pardubice vypravit na otočku z chalupy. Když ale manželka přišla s tím, že jsme pozváni na oslavu svatby její kamarádky, která žije v Paříži a v Praze bude jen na skok, věděl jsem, že musím obě akce nějak skloubit. Nastalo velké dilema, týkající se oblečení. Vyrazit na Spartičku ve slavnostním? Ne, že by si to nezasloužila, ale teprve třetí kolo s Pardubicemi (navíc od března do listopadu nosím dlouhé kalhoty jen nárazově a na tribuně bych se necítil pohodlně), nebo jít na posvatební veselí v dresu? Určitě by to byl nejhezčí kousek na párty, ale protože kvůli fotbalu budeme mít téměř dvouhodinové zpoždění, tak jsem věděl, že o tom nemám ani žertovat a pokoušet trpělivost manželky. Trpělivost má obrovskou, ale nerad bych zjistil, že ne bezednou. Takže kompromis. Se ženou si dám po páté hodině sraz na Letné, někde se převleču do věcí, které mi přiveze, a pojedeme slavit, že se dva lidi mají rádi.

To všechno se mi honilo hlavou cestou tramvají. Po příchodu na tribunu jsem zkontroloval své místo. Médii opěvovaný fanoušek klokana sice umí uklidit sektor, ale taky propálit sedačku na zapůjčeném stadionu, nebo ji polepit samolepkovým hnusem. U mne dobrý, tak jsem mohl v klidu sledovat rozcvičku a prohlédnout sestavu, podívat se na kurzy a věřit v hodně gólů. V bráně dle očekávání naše nejnovější akvizice, zato absence Asgera mne překvapila. Snad bude brzy zpět.

Utkání začalo podobně, jak s Olomoucí. Míč na kopačkách měli většinou hosté, snažili se kombinovat a my čekali, co se stane. Se Sigmou to trvalo asi 4 minuty, teď skoro deset. Možná si už hosté mysleli, že si tu dnes zahrají fotbal a půjde to. Já začal opět přemítat nad reportem, ale pak Haraslínova nabídka do vápna těsně minula tyč. Následoval brejk 4:3 a poté přišla krásná akce, kdy si Birmančevič narazil s Krejčím a na centr z první se vyšponoval Kuchta. Od té doby mne zápas pohltil a já věděl, že se na všechny to promýšlené úvody vykašlu, protože bych to jen zaplevelil. Tenhle zápas by fakt zasloužil podrobný referát. Ale to by si člověk musel dělat na tribuně poznámky, a tím se zbytečně rozptyloval. Když se to shrne, Spartička nám do přestávky nabídla narážečky, fofrovačky, jesličky, dlouhý přesný pasy, břevno, chuť, zápal, presink i krásná zakončení. Radost pohledět na souhru všech, kteří byli na hřišti. Mne to bavilo a podle odezvy na tribunách a spokojených tváří kolem, jsem nebyl sám.

Druhá půle začala ve stejném tempu a hráči Pardubic nevěděli kam dřív skočit. Neuběhla ještě hodina hry a kotel mohl po vzoru hokeje soupeři zazpívat, že „pátá právě teď odbila“. Kdyby VAR nenapomohl k odvolání penalty, mohl si to kotel zazpívat už v 50. minutě. (Mimochodem, odvolání penalty mne překvapilo podobně, jako její nepísknutí po zákroku Ládi Krejčího v první půli.) Škoda následného polevení hlavně v zadních řadách, kdy naši bohorovnost Pardubice potrestali. Na druhou stranu tohle varování by mohlo pomoci, aby se tým nevznášel výš, než je zdrávo. Všichni tuší, že Kodaň bude úplně jiným soupeřem. I přes zmíněné polevení jsme si vypracovávali další šance. Přestože nebyly přetaveny v branky, nálada v ochozech stále připomínala vydařenou fotbalovou párty.

Nejdřív jsem si říkal, že je těžké někoho vypíchnout, protože mne bavila hra jako taková. Ale nakonec tři frajery v rudém zmíním. Kapitán - LK37, radost ho dnes sledovat. Měl zásadní podíl na prvním, třetím a čtvrtém gólu a výborně řídil i hru dozadu. Odcházel za stavu 5:0 a domnívám se, že s ním na hřišti bychom tímto způsobem neinkasovali. Wiesner – přiznávám, že ho mám rád, ale někdy je to sakra těžký. Teď to byla paráda, snad zůstane nohama na zemi a výkyvů od super akce k naprostému nesmyslu bude co nejméně. Třetím je Birmančevič – baví mne jeho technika, rychlost a fotbalová inteligence.

Hodně diskutovaného Petera Vindahla těžko hodnotit. Při jeho prvním zákroku, kdy balón z rohu jen vyboxoval, to kolem mne zahučelo a mnoho lidí zmiňovalo i tady hojně propírané video a vyrážení. Osobně to přičítám nervozitě a dešti. Góly za ním nejdou, jen mi během hry připadá, jako by stoper navlékl rukavice. Ale předpokládám, že to je to, co naše vedení chce. Během loňského jara se u mne dostavil zvláštní pocit. Zvláštní proto, že stále nevím, jestli oprávněný – ale začal jsem věřit týmu, který se kolem našeho „A“ točí. A tak jim budu věřit i teď, i když patřím k těm, kteří si myslí, že brankář má hlavně chytat. Připouštím, že rychlou a přesnou rozehrávkou vyslal dvakrát spoluhráče do šance. Doufám, že s časem bude těchto situací ještě přibývat. Přeju mu u nás hodně štěstí.

Po závěrečném hvizdu jsem nečekal na děkovačku a vyběhl na sraz se ženou. Když jsem stadion opustil, přišla mi zpráva, že se trochu opozdí. Protože stále pršelo, byl jsem nucen využít pohostinnosti nově otevřeného restauračního zařízení vedle letenské pošty. Dorazil jsem tam první a bylo moc hezké sledovat postupně přicházející usměvavé tváře dalších Sparťanů. Manželka se při příchodu moc nesmála. Tramvaj cestou kolem stadionu nabrala další zpoždění, tak jsem bleskově dopil, na WC se převlékl do společenštějšího a doufal, že následná posvatební veselí bude vydařené stejně, jako právě proběhnuvší oslava fotbalu na Letné.

saeta


AC Sparta Praha – FK Pardubice 5:2 (3:0)

Branky: 15. Kuchta (Birmančević), 22. Haraslín (Wiesner), 24. Kuchta (Krejčí), 47. Wiesner (Krejčí), 57. Birmančević (Laci) – 65. Darmovzal (Tischler), 73. Krobot. ŽK: 34. Zelený – 45+4. Surzyn. Rozhodčí: T. Klíma – J. Kubr, L. Slavíček. Návštěva: 16 911.

Sestava Sparty: Vindahl – Krejčí (61. Gomez), Panák, Vitík – Zelený (46. Ryneš), Sadílek, Kairinen (46. Laci), Wiesner – Haraslín (46. Karabec), Kuchta (66. Sejk), Birmančević.

Sestava Pardubic: Budinský – Helešic (46. Tischler), Donát, Halinský, Surzyn – Icha – Patrák (46. Pikul), Darmovzal, Hlavatý (66. Šimek), Sychra (46. Matoušek) – Zlatohlávek (46. Krobot).








Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

SF20let: Jak nám Matušovič zboural web

Co týden dal a dá podzim 2023 (2.díl)

SF slaví 20 let. V jedinečné aktivitě hledá i vaše srdeční příběhy

Co týden dal a dá podzim 2023 (1.díl)

Něco za něco - report z výhry Sparty nad Olomoucí

Co týden dal a dá podzim 2023 - prolog

Fanoušek měsíce - Průcha

Startuje podzimní část TIPOVAČKY 2023/2024!

KOLEKCE ŠAMPIONI 37

Fanoušek měsíce - Tommy.

Co týden dal a dá jaro 2023 - Epilog