Po nalosování Kodaně jakožto soupeře do předkola LM jsme řešili různé letecké spoje a jiné možnosti ze začátku poměrně vlažně. Když byly určeny definitivně termíny pro venkovní a domácí zápas, tak jsme ještě vyčkávali, zda Kodaň potvrdí roli favorita a skutečně postoupí. Někteří odvážnější jedinci z naší širší sparťanské sociální bubliny šli do rizika a kupovali letenky ještě před odvetným zápasem za přijatelné peníze. Následně ceny povyskočily o poměrně velkej kus nahoru, tak jsme se rozhodli vyrazit v počtu 4 kusů autem s tím, že cestu tam dáme po souši a mostech přes Německo a nazpátek se uvidí. Pár dnů před výjezdem ještě ladíme podstatné detaily jako jakým autem pojedem, zda bude k dispozici lednička, kolik piv se do ní vejde apod. Vejde se do ní celá basa, jenom je dobrý mít ty piva předchlazený z normální lednice.

Pondělí, den před zápasem, ale my vyrážíme už v ranních hodinách, čeká nás solidní štreka. Původně domluvený kamarádův Superb se mění v Toyotu RAV, která teprve před pár měsíci sjela z výrobní linky, takže nás čeká velmi komfortní svezení (kdybyste měl někdo zájem o koupi, tak milerád poreferuji, přecijenom aut, který přivezly bod z předkola Ligy Mistrů na českym trhu aktuálně moc není :) ). Kamarád nás nabírá pár desítek metrů pod místem, kde stával legendární Podbabskej stánek, což zřejmě určuje hudební ráz pro následujících několik hodin. Přihazuju do ledničky do neúplné basy plzní pět nachlazenejch Ratarů a můžeme vyrazit. V Praze v tunelu mírný popojíždění, ale jinak cesta odsejpá bez ňáký vážnější šikany. Za Děčínem přejíždíme čáru a valíme to směr Drážďany a Berlín. Občas nějaké to zastavení na chcaní, žádný velký zdržování a jede se dál. Blíží se čas oběda, tak je potřeba se podívat, kde je v okolí ňákej pěknej pivovar s kusem žvance. A ejhle, jeden s názvem Prignitzer Hofbrau se nám staví do cesty. Teda, cesta k němu je zavřená, ale jak jde o pivo, tak si cestu najdem i když je potřeba objížďka přes ňákou polňačku. Kolik nás je takových, pane Mára?! No moc ne, pivovar s velkym sálem v čase poledním téměř prázdnej, obsazenej jenom jeden stůl, ale to nás moc nezajímá. U asio-německé šenkýřky objednáváme 4 žejdlíky a XL schnitzely, kocháme se chvíli zajímavym interiérem a zanedlouho už srkáme chmelovej mok a zakusujem kus naklepanýho německýho vepře. Další si už nedáváme a frčíme dál. Cesta je monotónní, zato naše intelektuální debaty na vysoké úrovni zabrušují do široké škály témat: fotbal, pivo, ženský, hudba, geopolitická situace, globální ekonomika, vývoj energetického a komoditního trhu apod. Ač se v některých dílčích bodech neshodujeme, tak naprostá shoda panuje na tom, že nejsme žádný blbci :)

V odpoledních hodiách dorážíme do Lubecku (hansovní město na severu Německa), hážem auto do garáže, věci na pokoj a hurá na romantickou prohlídku města. Pár desítek minut trajdáme, město má svoje kouzlo, zajímavou architekturu, i složení obyvatelstva vypadá nad očekávání příjemně. Občas vykoukne i sluníčko, tak sedáme na venkovní lavice jednoho náplavkového šenku a objednáváme si pivo. Himlhergot jim to trvá. Místo piva nám šenkýřka nese omluvu, že zrovna přerážej sud. Navíc se schovává i slunce a nepříjemně fouká, tak lezeme dovnitř a sedáme na ňáký hipsterský sedátka. Piva se konečně setkáme, žádnej šlágr, ale když je žízeň, tak se to vypít dá. Na další se už ale přesunujeme do místního pivovaru. Tam maj zrovna v denní nabídce celý džbánky za výhodnější cenu, tak pijeme jeden za druhym, ať ušetříme co nejvíc :) Kromě fůry piva tam maj útulný prostory, několik pater, až na jednu výjimku příjemnej personál, akorát hajzly maj na půdě. Ale celkově dobrý posezení. Držíme až do zavíračky a lehce přes. Pak ladným krokem zpátky na pokoj a hajdy do hajan, zejtra nás čeká ještě druhá část štreky do Kodaně.

Ráno před osmou vstávačka, dáváme na hotelu vydatnou snídani ať se pak už po cestě moc nezdržujem s jídlem a vyrážíme směr Kodaň. Nevim kolik utíká kilometrů a hodin, ale najednou jsme už v Dánsku. Pauza na čůrání, každému z nás vytane na mysli známé pořekadlo „nechcat proti větru“, tentokrát i doplněné radou „nestoupat si v dráze větru poblíž chčijícího kamaráda“. Krátký omrknutí moře, někdo rychlá sváča a jedem dál. Najíždíme na ňákej dlouhej most, okolo tu a tam ňákej ostrůvek, ale nic extra úchvatnýho.

Příjezd do Kodaně nám zpříjemňuje skupina Alkehol s písní Vypít se jak hovado. Když několikrát zazní refrén „vypít se, vypít se“, tak si už nemusíme lámat hlavu s předzápasovým programem. Hážem věci na hotelovej pokoj, kterej je dvakrát menší než v Německu, zato dvakrát dražší. Skupina B vyráží zabrat místa do hospody, skupina A – to jest já – si dává ještě rychlýho šlofíka a do hospody se přesouvá s cca 2pivovým zpožděním. Je to ňáká místní craft beer putyka s názvem Too old to die young nebo tak nějak, dávám dvě různé session ipy, k tomu jednoho ejla, vše příjemná chuť, vyvážená hořkost a pitelnost. I hamburger byl povedenej. Takže základ na kopanou máme a hurá na stadion.

Kolem stadionu už jsou roje domácích fanoušků, náš sektor klasicky na opačný straně, tak to obcházíme jak tajtrdlíci, poslední kus je zahrazenej mobilním plotem a sekuriťákama, tak to ještě musíme obejít přes ňákou louku a bláto, because it is for your own safety. Se zablácenejma botama se hned cejtim bezpečněji, díky!

Vcházíme dovnitř stadionu, domácí velmi solidní návštěva, náš sektor poměrně slušně zaplněnej, ale jen díky tomu, že vedlejší sektory, který byly pro nás taky nachystaný, zůstaly prázdný. Nebudu tady moralizovat proč jsme nevykoupili i ty další místa, on se ten celkovej počet vždycky skládá z několika set individuálních příběhů fanoušků, který si to dokázali zařídit a těch, kterejm to bohužel nevyšlo. Jenom mi to přišlo škoda, že se nám nepodařilo přetavit ten lauf z konce minulý sezóny do ňákýho pořádnýho výjezdovýho počtu.

Utkání rozebraný už desítkama pisálků, za mě vybojovaná remíza díky koktejlu z nachystaný taktiky, bojovnosti a štěstí. V první půli jsme stáli za naší branou, který po jedný tutovce zazvonilo břevno, další dánskou tutovku jsem pořádně neviděl, byla na opačný straně hřiště. Dokonce mi přišlo, že famózně zahrál i Honza Mejdr, nevim jestli to nebylo tim dánskym pivem. Tak prej ne, prej doopravdy vyšvihnul supr výkon. Po zápase nás držej v sektoru ještě další půl hodinu, nejspíš opět pro naší own safety. Nebo aby měli kluci dánský čas v klidu u sparťanskejch busů vymlátit okna? Nevim. Každopadně toto zjištění nepříjemně komplikuje busovejm posádkám návrat domu. Držim palce, ať se to podaří vyřešit co nejdříve a dorazíte zpátky do ČR bez dalších průserů.

Nás čeká ještě noc v Kodani, takže pelášíme ještě na pár žejdlíku a pozápasovej rozbor. I když „pelášíme“ je dost přehnanej výraz. Jeden účastník našeho auto zájezdu vzal rady od kapely Alkehol a zvládl se vypít jak hovado během zápasu. Je to poprvé v mojí fanouškovské kariéře, kdy někdo šel na stadión s docela normální hladinkou a po závěrečnym hvizdu odcházel zpitej jak Dán. Inu, všechno je jednou poprvé :) Prvních pár set metrů od stadionu nám tedy trvá cca půl hodiny, tempo spíš odpovídá cestě do práce než do hospody, ale pak už se nám jakžtakž daří držet směr a krok a dorážíme opět do naší osvědčené hospody, kde jsme absolvovali předzápasové soustředění. Vcházíme dovnitř, ale nikdo nikdo. Ani druhá polovina naší posádky. Volám jim kde jsou a oni, že už někde jinde, že ta hospoda byla zavřená. Jak kurva zavřená?!, stojíme uvnitř! Ale asi fakt měli parťáci pravdu, někde ze sklepa vylejzá pingl a prosí nás ať jdem pryč, že už je closed. Ještě se k nám přichomejtá ňákej místní poloblb, tahá nás do ňáký vedlejší hospody. Nemam na něj náladu, mam žízeň a nervy. Ale muj nacamranej kámoš si s nim začíná rozumět, tak se necháme překecat a jdem s nim do vedlejší otevřený putyky. Tam se nás ptá jestli jsme z Ukrajiny, řikam že ne, že z Prahy, ale nejsem si jistej, jestli to jeho pár zbejvajících mozkovejch buněk dokázalo pobrat. Říká že nám koupí piva. Děkuju, ale zdvořile odmítám, že si ty piva koupíme sami. On znova opakuje, že nám je koupí a doplňuje to větou „you are poor“. Tak nevim no :) Každopádně na to pivo ještě máme, takže radši pijem za svý. Pak za náma ještě přichází zbytek a konečně se naše auto posádka po zápase shledává. Dáváme ještě jeden kousek, ještě jeden pokus odpovědět místnímu Josefu Vyskočilovi odkud že to vlastně jsme, kde ta Praha a Česká republika leží na mapě. Opět zbytečný, kašlem na to a jdem na hotel.

Ráno snídaně v trochu prapodivnym stylu, v mističkách máme naservírováno přesně to, co jsme si museli den dopředu objednat, ale nějak jsme se z týhle antiwastage snídaně dokázali najíst, po snídani necháváme ještě našemu unavenýmu řidičovi chvilku na odpočinek a vydejchání a pak už alou k parkinghauzu a odjezd do prdele. Po cestě ještě operativně měníme trasu a najíždíme na trajekt, ten nás plnou parou vpřed veze do Roztok. Bohužel ne těch u Prahy, tak nás ještě čeká několik hodin kodrcání. Do Prahy dorážíme až někdy před půlnocí, velký díky řidičovi, že to celý zvládnul, ačkoliv ráno nevypadal zrovna pohárově. Celkově vzato, bod zvenku dobrej, pohodová parta a spousta zábavy. Tak uvidíme co nám pohárová Evropa ještě letos nachystá.

j.holiday


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Demolice Jablonce

Choreo na Kodaň

SF20let: Jak jsme dělali přestup Tomáše Rosického do Sparty

Co týden dal a dá podzim 2023 (3.díl)

Z párty na párty - report z výhry Sparty nad Pardubicemi

SF20let: Jak nám Matušovič zboural web

Co týden dal a dá podzim 2023 (2.díl)

SF slaví 20 let. V jedinečné aktivitě hledá i vaše srdeční příběhy

Co týden dal a dá podzim 2023 (1.díl)

Něco za něco - report z výhry Sparty nad Olomoucí

Co týden dal a dá podzim 2023 - prolog

Sedací pytel SPARTA FOREVER s titulovou slevou!