Stává se mi to taky: nejvíc když si sám myslím, že už to umíme a že jsme zase světoví. Podzimní Derby, čtvrteční Záhřeb. Velký rány, po kterejch padám tím níž, čím vejš jsem předtím lítal. Přiznám se vám, že jsem druhej poločas proti Dinamu nesl hodně těžce. Viděl jsem tam pasáže, o kterých jsem doufal, že už je nebudu muset snášet: bezradnost, zmatek... O kvalitě soupeře se, pochopitelně, nemusíme dlouho bavit, ale přišlo mi, že z naší strany - s balónem nebo bez – to místama bylo obrovský špatný. To jsou ty chvíle, kdy vyleze malej ďáblík-našeptávač a mě samotnýho napadaj věci jako vystřižený z SF-fóra: „kamaráde, tohle už Priske „jede“ naplno. Tohle už neukecáš na „nemá svý hráče“ ani na „je tady krátce“. Je tady druhou sezónu a měl 2 přestupáky... neměl by ten tvůj klub už hrát jinak a líp?“ V těch momentech je nejlepší mokrej hadr na hlavu – nic nečíst, nic nepsat a pomalu se s tím sám vyrovnat.
Na nedělní Karvinou hlásíme vyprodáno, ale díky prázdninovýmu programu se dostávám k volný permici u nás v sektoru a beru na ní bejvalýho kolegu z Německa Michaela. Když je možnost, tak Michu beru rád, protože nejenže má rád fotbal a vůbec všechno to kolem, co se děje na stadionu, ale zejména proto, že takříkajíc „ví, na co kouká“: on sám fandí Saský Kamenici ve 4. německý, takže nepovídá takový ty stokrát omletý blbosti o tom, jak úúúžasnou atmosféru viděl na Premiérlík a za kolik ziliard šel Herikejn.
Po nepovedeným výkonu v Záhřebu a zejména před nadcházející odvetou čekám změny v sestavě: a taky se dočkám měrou vrchovatou – na krajích Matěj Ryneš a hodně nečekaně Kuba Pešek, křídla Birma a Adam Karabec. Uprostřed Sáďa s Davidem Pavelkou, o kterýho se na můj vkus otírá až přespříliš lidí z vlastních řad. Nemusím vám říkat, že nejvíc zvědavej jsem na Karu: celá ta situace s ním mi přijde docela komplikovaná pro všechny zúčastněný. Chápu, že náš trenér preferuje jiný typy hráčů, plus v rozestavení, který hrajem, Karova vlastní pozice ani není – na druhou stranu má ten kluk nesporně talent od Pánaboha, i když zápasů, který by sám udělal, jsme zatím zas tolik neviděli. Jako pokaždý, když nastoupí, čekám, co bude, a hodně mu přeju, aby to konečně rozbalil naplno.
Nastupujem ve výročních černejch dresech a musím uznat, že vypadaj fakt dobře. Před výkopem přeříkávám Michaelovi polohlasem celou sestavu a přidám 1-2 větičky ke každýmu hráči: určitě se vám to už taky stalo - když si něco zkusíte sami v krátkosti říct nebo napsat, tak vám kolikrát i to, co normálně „ví každej“, dojde taknějak jinak a nově. Já si tímhle způsobem uvědomím, jak je těch dnešních 11 hrozně mladá skvadra a navíc kolik v ní je odchovanců. Samotnýmu mi to udělá radost! Naši kluci na Karvinou vlítnou – tohle Brian Priske dělá dle mýho skvěle: dokáže ten kádr v celý jeho šířce udržet „na špičkách“. Tady všichni ví, že jejich šance přijde a když přijde, chtěj se ukázat. V 6. minutě hodně aktivní Kara pošle oblouček dopředu, Sáďa mu to přiťukne do krásný kombinace a Kara věší. Paráda! Adamovi gólik moc přeju a brzký vedení určitě pomůže týmu. Dalších 20 minut to pak není úplný tornádo – Karviná nemá vůbec nic a naši kluci, možná trochu uspokojený, do toho už tolik nešlapou. Ve 24. má dobrou střelu Víťas, ale po lehký teči letí mimo a hned na to peláší z úhlu Birma sám na gólmana, ale ten ho vychytá. Škoda dobrejch šancí, avšak dneska ani není potřeba dodávat ono obligátní „...aby nás to nemrzelo“. Karviná se fakt k ničemu nemá, přijde mi celej zápas až neuvěřitelný, kolik delších míčů z jejich strany projde bez doteku do zámezí... Ve 27. nechá Pešek vzpomenout na svý nej momenty ve Spartě a profrčí komplet celou obranou soupeře – zakončí sice slabě, ale vyraženej balón napálí do kisny Matěj Ryneš. Je to jeho první gól za ACS a podle toho, co a jak se hrálo do tý doby, tak myslím, že prakticky ukončuje zápas. Natěšená plná Letná si žádá bůůůraaa – a když to takhle půjde dál, je klidně možnej. Žádná další z našich šancí se ale už nechytne a tak Víťasův parádní skluz končí poločas za stavu 2:0.
O pauze mám s kámošem docela zajímavou výměnu na téma „trpělivost a víru“ – jako velká spousta fandů umí i on bejt trochu netrpělivej: jeden, dva nepovedený zápasy a hned je všechno špatně a dobrý už to nikdy nebude. Jak jsem psal, ani já sám jsem po Dinamu nezářil nadšením, ale stejně jako když jsem dneska před výkopem přeříkával tu sestavu, tak i teď jsem si v tý debatě některý věci sám pro sebe prošel a ujasnil: třeba to, jakej neoddiskutovatelnej pokrok to mužstvo udělalo – fyzicky i mentálně. Jak ohromně cennej je loňskej titul pro mou důvěru v to, že lidi v našem klubu ví, co dělaj a že to nejdůležitější teď je získávat ty evropský zkušenosti, aby se neprojížděly vyhraný zápasy, jako proti Kodani. Já jsem třeba na 100% přesvědčenej, že jak Priske, tak Rosa ví, kde má ten tým slabiny: a samozřejmě bych se hrozně rád za nima v těch kanclech stavil a nechal si detailně vyložit, co s tím dělaj nebo nedělaj a proč, nicméně chápu, že si tady budu muset nechat zajít chuť. Nakonec mi nezbejvá, než jim věřit – a důvodů k tomu jsem minulou sezónu nedostal zrovna málo... Během těch mizernejch let bylo potřeba pochopit, že úspěch je otázkou dlouhodobé koncepční práce a důvery – a je to ohromnej posun od doby, co se na domácím staďáku sborem skandovalo VSJBČ.
Do druhý půle za Victora O. nastupuje Sejk – další z našich slibnejch mladíků, co se zatím těžko chytaj. Tak že by dneska konečně uhodilo i pro Vencu? Hraje se dál na jednu bránu, ale nějaký loženky se nekonaj, tak si jdu v klidu odskočit. Cestou přemítám, že jsem fakt rád za to pohodový vítězství – akorát si říkám, že Micha dneska neměl štěstí, že je tady zrovna na takovejhle zápas bez náboje. Ale co na tom – přes 16 tisíc fandí pěkně, kotel jede celou dobu a i když je na place hotovo, furt se můžem dočkat pěknejch akcí a gólů. Když se vracím, tak vnímám, že je nějak rušno – sudí beží k monitoru a po chvilce má jasno, i když já pořád nevím, o co jde. Gestem ruší žlutou a tahá redku. Karovi! Tak skvělý! Takže si z toho ještě sami vyrobíme drámo, jo?! Po Kodani jsem se v reportu dlouze rozepisoval o zkušenostech, který se nedaj koupit. A tady jsem přesvědčenej, že třeba FCK by se v takhle jasným zápase takováhle věc nestala... Musím přiznat, že jsem na Karu i docela naštvanej: ve čtvrtek nás čeká šichta jak prase a poslední věc, co potřebujem, je se tady do konce strachovat o body proti mančaftu, co za hodinu ani nevystřelil na bránu! Naštěstí je proti nám Karviná a ne někdo silnější: v 63. napálí Mikúš z přímáku z dobrý pozice jenom zeď. Pak uteče Sejk sám, ale Ciupa ho vychytá. Škoda, mohlo bejt definitivně hotovo! Proti 10 se ale soupeř dostává mnohem víc do hry, našim se občas daří nějakej ten brejk. Když ani v 74. Peškovo slabý zakončení mezi nohy gólmana není gól, tak v 82. napálí Mikúš odraženej balón a snižuje na 2:1. No potěš! V týhle fázi se z ochozů ozývá i pískot. Priske reaguje nasazením Kairinena – pojďme to dohrát, kluci! V 87. se ze strany do vápna prodere Patrik Vydra a dává pod sebe na Davida Pavelku: starej pardál zkušeně uklízí o tyč a je definitivně vymalováno. 3:1! Tribunám viditelně odlehne a konec se dofandí ve festivalovým módu. Ke konci i nějaký ty ohně a dýmy v kotli. Povedený!
Tak jsme první, no a co?! Ligu máme zdárně za sebou: po zápase, kterej jsme vyrobili sami vlastní nedisciplinovaností. Docela mě to štve – a za Karu nakonec i mrzí. Zejména prvních 20 měl vážně slušnejch a pak tohle... Ale mám radost za naše mladý, co dostali prostor a čas na to, se ukázat i za naše ne už zas tak mladý, co ukázali, že v zápasech, jako byl tento, ještě maj týmu co dát. Ve čtvrtek nás pochopitelně čeká úplně jinej kalibr. Všichni víme, jak jsou rozdaný karty, ale hrát to musíme tak, jak to je. Ať to dopadne jakkoliv, chci vidět to, co jsem viděl doma proti Kodani – a nechci vidět to, co jsem viděl po pauze v Záhřebu! I kdyby to na postup nebylo dost (a velký naděje nemám, co si budem...), tak ať je to důstojný a hodný Sparty Praha. Ať se stane cokoliv, Evropa se hrát bude a to je to, na čem v týhle fázi budování týmu záleží. A pokud to bude „jenom“ Konferenční, tak ať: holt si budeme muset odpracovat ty průšvihový léta a klubovej koeficient na úrovni FK Astana. Ale jinak, než že ty těžký zápasy budem prostě hrát, se je hrát nenaučíme!
Sparta Tempo!
Novák
AC Sparta Praha – MFK Karviná 3:1 (2:0)
Branky: 6. Karabec, 27. Ryneš, 88. Pavelka – 82. Mikuš. ŽK: 75. Bartl. ČK: 55. Karabec. Rozhodčí: J. Machálek - J. Váňa, P. Antoníček (V. Zaoral) | VAR: D. Starý | AVAR: J. Pečenka. Návštěva: 16 256.
Sestava Sparty: Vindahl – Vitík, Sørensen, Gomez – Pešek (86. Kairinen), Sadílek, Pavelka, Ryneš – Karabec, Olatunji (46. Sejk), Birmančević (61. Vydra).
Sestava Karviné: Ciupa – Bederka, Krčík, Svozil, Ražnatović (46. Soukeník) – Mikuš, D. Žák (66. Akinyemi), Čavoš (76. Málek), Memić – Ezeh (66. Doležal), Papalelé (46. Bartl).
Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?
SPARŤANSKÉ PIVO
Co týden dal a dá podzim 2023 (5.díl)
Z Teplic vezeme jen bod
Gejzír emocí se smutným koncem. Liga mistrů opět mizí v dáli
Těžká disciplína - report ze zápasu Sparta - FC Kodaň
Co týden dal a dá podzim 2023 (díl 04)
Kodaň po zemi a po vodě - report z výjezdu do Dánska
Demolice Jablonce
Choreo na Kodaň
SF20let: Jak jsme dělali přestup Tomáše Rosického do Sparty
Co týden dal a dá podzim 2023 (3.díl)
Z párty na párty - report z výhry Sparty nad Pardubicemi
SF20let: Jak nám Matušovič zboural web
Co týden dal a dá podzim 2023 (2.díl)
SF slaví 20 let. V jedinečné aktivitě hledá i vaše srdeční příběhy
Co týden dal a dá podzim 2023 (1.díl)
Něco za něco - report z výhry Sparty nad Olomoucí
Co týden dal a dá podzim 2023 - prolog
Sedací pytel SPARTA FOREVER s titulovou slevou!
