Jezdíte na venkovní mače? Já miluju výjezdy! Obecně mám v životě hrozně rád, když se nemusím nikam hnát: znáte to, normálně člověk pořád něco musí – škola, práce, děti, ženy... Umí to jednoho docela uhnat. A výjezdy jsou pro mě strašně osvěžující vystoupení z tohohle věčnýho krysího kolečka. Člověk si udělá čas, domluví se s kamarádama či kamarádkama, rodinný a pracovní povinnosti jdou na nějakou dobu stranou. Podíváte se na nějaký fajn místo, dáte si tam dobrý jídlo a pití - všechno v klidu, není se kam hnát. A nakonec to celý vrcholí zápasem Spartičky. Mě málo věcí baví víc a upřímně nechápu, když si někdo po projetým zápase někde na netu odfrke prej „ještěže jsme nejeli“. Pro mě je samotnej fotbal jenom menší částí toho celýho („fotbal je jen záminka“) a je jasný, že je to celý příjemnější, když je 25 stupňů, sluníčko a vyhraje se 3:1. Když to tak ale není, je pro mě výjezd pořád svátek – a jistě i tím, že se ven zas tak často nedostanu. Vono totiž – logicky - tím, jak si to chci užít a nehonit se, je to většinou celý na docela dlouho. A v tom bejvá právě ta potíž: sám vím, že není k paní Novákový tak docela fér jí nechat na větší část dne se dvěma dětma, aby si tatínek mohl někam jet užít života a fotbalu. K mýmu velkýmu štěstí mi to ta velká žena je ochotná tak dvakrát za tu půlsezonu tolerovat. Ještě jednou díky!

Posledně už jsem si prosadil Baník, ale dítě přineslo ze školky nějakýho střevního vira či kýho výra a celá rodina skončila s hlavama nad mísou. Teď jsem musel sebrat většinu svý odvahy, abych si po čtvrteční Evropě řekl ještě o propustku do Pardubic. Bez valného nadšení, ale přece, jsem povolení dostal a dál to znáte sami: v pátek začalo vydatně sněžit. Napadlej sníh sice tatínkovi umožnil vzít děcka ven a nahonit tím pár bodů do domácí bodovačky, ale ligový mače se kvůli němu hromadně odkládaj. A tak mám sice všechno domluvený, ale ještě v sobotu večer nikdo netuší, jestli se hrát bude, nebo ne.

V neděli ráno se pak rozletí do světa zpráva, že v Pardubicích maj odhrnuto a už tam nesněží, takže hrajem! Dopoledne se scházíme na smluveným místě ve třech a každej z nás se čestně přiznává k tomu, že doufal, že se hrát nebude: v čase zápasu má podle předpovědi bejt -4 °C, možná sněžit – dostat se tam po bůhvíjaký silnici taky půjde bůhvíjak... Cením však, že jsme nevyměkli a nikdo nezrušil už jednou daný slovo. Cesta nakonec proběhne líp, než čekám: nikomu se v tom počasí evidentně nechce nikam trajdat, tak si to svištíme po odklizený a poloprázdný dálnici a za nějakou hoďku a čtvrt jsme v „Picích“. Jeden z naší výjezdový letky tam našel jednu „od pohledu sympatickou“ irskou hospodu, kde ztrávíme u piva a moc dobrýho jídla čas do zápasu. Nechci tady dělat z Pardubek nějakou zapadlou vesnici, kde vás překvapí, že nemusíte na suchej hajzlík, ale ta irská tam byla opravdu na slušným levlu: krásný prostředí, kvalitka na stole, fajn obsluha. Není divu, že v neděli v jednu už na nás čeká poslední stolek. Pěkný moc!

Pardubice od jara minulý sezóny opustily vršovický vyhnanství a hrajou na novým staďáku: už od otevření o něm poslouchám všechno možný, tak ho teď uvidím na vlastní. Já teda nejsem žádnej expert na stadionovou architekturu, ale nějak jsem si představoval, že když už se dneska staví novej staďák, tak bude vypadat úplně jinak, než ty, co jsou v Česku obvyklý: čekám něco jako Allianz arenu v malým – asi jsem naivní. A umím si asi představit, jak složitý je pro radní v Pardubicích přiklepnout stovky městskejch milionů na fotbalovej stadion. Ve finále tam, dle mýho, stojí úplně obyčejnej staďák, akorátže novej... Hřiště je hratelný, takže se hraje. Máme místa za bránou: půlka je náš kotel a druhá půlka je obsazená taky sparťany. Ještě před výjezdem řeším oblečení a barvy: bude problém šála SF a kulich 1893? ne kvůli městu nebo tak, tam vím, že to bude vpohodě – ale to je i v Boleslavi, aby vás pak ti koumáci u vstupů svlíkli donaha. V Pardubicích nikdo nic neřeší – navíc, za bránou je to sparťanský území, takže k tomu není ani důvod. Pár místních tam tu a tam sedí, ale žádnejch rozdmýšek jsem si nevšim.

Brian Priske udělal oproti Betisu 8 změn – já si to vysvětluju tak, že Pardubice jsou třetí od konce a taky našich top 11 hrálo ve čtvrtek těžkej zápas, takže nechcem v těch podmínkách riskovat. A samozřejmě předpokládám, že kdyby to třeba nešlo, pošlem tam naše esa z lávky a v pohodě seberem body. Jak nejsem přes architekturu stadionů, tak přes trávníky tuplem: nemám ponětí, co znamená připravit trávník do takovýho stavu v takových podmínkách. Určitě to místní stálo hodně úsilí, ale nepředstavujte si, že je tam pažit jak v září na Letný: hřiště je hratelný a drží, ale furt se bavíme o začátku prosince po dvoudenním sněžení. Zkrátka, těžko čekat, že by se dneska hrál nějak supr technickej fotbal s milimetrovýma pasama. Asi i proto v našem středu Pavlas se Sáďou. Právě kvůli předpokladu, že hřiště už bude jenom horší na soupeře vlítnem, ale ani Pešek hned v 1., ani Pavelka v 7. z voleje góla nedaj a tak se do hry dostane i soupeř: ve 12. minutě po chytře propuštěným rohu trefí tyč – Peter Vidahl se jen ohlídne... V 19. minutě jsem si pak vzpoměl na Isca v Seville, když si na Karův centr seběhne LK37 úplně sám a uklízí hlavou. 1:0 – dobrý, dobrý, tohle jo! Tak to pojďte zklidnit a pohlídat, jak to teď to naše Evropou zkušený mužstvo umí. A chvilku to tak i vypadá, ale ve 26. prohraje Patrik Vydra souboj před šestnáctkou a Zlatohlávek vymetá šibenici. 1:1! Grrr, to je pěkná otrava – nechat je srovnat do půle... Nechám to spíš na majka, ale jsem docela zklamanej tím, co v první půli vidím z naší strany: člověk by čekal, že když nehraješ a chceš hrát, tak v momentě, kdy tě trenér konečně postaví, necháš na place všechno. V první půli ale kde nic, tu nic: a jakkoliv je kosa a ten terén není v topu, čekal bych v zápase mezi prvním a předpředposledním jinej obraz hry. Dneska nijak zvlášť perníkáře nepřehráváme a do kabin se jde za stavu 1:1.

Do druhý půle Kuchtič za Victora a Šulo místo Kuby Peška a je to hned poznat – rozehraný hráči, co přinesou kvalitu. Vytěžíme docela dost rohů, ale praští na druhý straně: z ničeho nic proniká červenej do našeho vápna a David Pavelka ho sundá. Mám to přes celý, takže vám k tomu nic moc neřeknu, ale sudí fouká pentli. Paráda! Doteďka jsme se trápili a teď ještě tohle. Pardubickej už se k tomu staví, když se ozve VAR a po nějaký době řešení se faul vytahuje těsně před vápno. Obvykle se snažím všechny soupeře respektovat, ale nepřijde mi vpohodě si nějak úlevně odfrkovat proti třetímu mančaftu od konce. Tak jen kroutím hlavou. Prakticky hned z protiakce napálí Lukáš Sadílek ve vápně obránce do ruky – to mám přímo před sebou a přišlo mi, že ta ruka lítala docela od těla: „Ruka!“ zařvou všichni, co tam jsou se mnou. Sudí ale hru nepřerušuje hned a pak se hraje ještě docela dlouho. Čekám, že se k tomu vrátí, až se přeruší, ale nic takovýho. V tý fázi jedem docela válec tak, jak bych to čekal: Wiesi pošle šouráčka, ale docela k tyči – nevím, co by se dělo, kdyby to šlo dovnitř. Šulo v dobrý šanci dá svý křížný střele opačnou faleš a ta se tak zatočí od brány, místo do ní. V 65. pak Šulo pošle křížnej pas, na kterej nedosáhne gólman, LK37 se k němu prorve a pálí pod víko. 1:2! Jooo! „Tohle už dohrajem!“ říkám si a v tu chvíli to všechno vypadá moc dobře. Kontrolujeme balón, máme šance a odteď už i vedem! „Dejte ještě jeden, ...“ A kluci se taky snaží: v 72. upaluje Kuchtič od půlky sám a suverénně bombí góláka. Yeeees! Hotovo! Sudí ale zase řeší s VARem a nakonec píská ofsajd těsně za půlící čárou. Znervózníme a do hry se zas po delší době dostávaj i Pardubice. V 79. dojde k sérii faulů a strkanic a od tý chvíle si připadám jako bych se vrátil o několik let zpět. To jsme se v každým venkovním zápase strachovali o výsledek, drželi s vytřešťenýma očima těsnej náskok, aby nás v 89. řachnul nějakej frajer, co se pak zas půl roku netrefí. Místo abychom to napohodu dohráli buď na svý půlce s míčem pod kontrolou na 358 přihrávek anebo u soupeřova praporku, tak strašně hloupě nepodržíme balóny, nebo se zbrkle ženem do zakončení a jsou z toho úplně zbytečný nervy. Když v 90. pak míč končí v naší kisně, ani mě to nenasere – jen otráveně odvrátím zrak. Fakt jsem si myslel, že na tohle už se nebudu muset nikdy koukat! Čistá frustrace. Sudí ale nenechává rozehrát, dlouze předlouze (připomínám, že je v tý chvíli tak 6 pod nulou a sněží, takže to zkoumání člověku přijde fakt nekonečný!) se řeší s VARem aby nakonec fíka odvolal. A ne, nemám z toho radost – jsem fakt hodně otrávenej z toho, že nám v zápase proti Pardubicím musí zachraňovat 3 body podělanej VAR! Někde tam pak padne ještě jedna červená směrem k domácí lávce, žlutou dostane Kaan Kairinen a když domácí z posledního přímáku nic nevytěžej, zápas končí. Ufff!

Ale jo, vždyť já vím: žádný body nesmrděj a tyhle jsou stejný 3 jako ze zápasu proti Plzni. A je určitě taky pravda, že historie se neptá. Přiznám se ale, že jsem z toho závěru byl hodně rozladěnej. A jasně: Betis, terén, nejistota, jestli se bude/nebude hrát, atd. atd. – fakt mě štvalo to, co jsem tady na konci musel vidět. Ale asi nejlepší, co s tím můžem udělat, je s povděkem vzít 3 body a koukat dopředu. Všichni kolem v tabulce se o to musí ještě porvat, kdežto my už je máme zapsaný. A to vůbec není špatný. Do konce podzimu nás v lize čekaj už „jenom“ 2 domácí a Kypr. Pojďme to všechno zvládnout, ať můžem v poklidu konzumovat cukroví.

Sparta navždycky!

Novák


FK Pardubice – AC Sparta Praha 1:2 (1:1)

Góly: 26. Zlatohlávek. – 19. a 65. Krejčí. ŽK.: 79. Vacek, 90. Ortíz – 80. Kuchta, 90. Kairinen. Rozhodčí: D. Černý - J. Váňa, P. Antoníček (V. Zaoral) | VAR: J. Petřík | AVAR: P. Caletka. Návštěva: 4620.

Sestava Pardubic: Kinský – Mareš, Halinský, Ortíz, Icha – Míšek (67. Tischler), Vacek (C), Solil (67. Donát) – Hlavatý – Zlatohlávek (82. Brdička), Patrák (62. Mukwelle).

Sestava Sparty: Vindahl – Vitík, Vydra, Krejčí – Wiesner, Sadílek, Pavelka (74. Kairinen), Ryneš (83. Zelený) – Karabec (62. Birmančević), Olatunji (46. Kuchta), Pešek (46. Haraslín).


Co se aktuálně mezi fans děje a co číst dále?

Vůle - report z výhry Sparty nad Betisem Sevilla

Co týden dal a dá podzim 2023 (díl 18 a 1/2)

Co týden dal a dá podzim 2023 (18.díl)

Tak ještě aspoň dalších 130, krásko naše!

SF20 let: Integrace, aneb Spartaforever a jeho úloha v integraci "náplav"

Návrat legend na ikonickém místě. Buďte u toho!

Fanoušek měsíce - disi

Návrat ikony. Kupujte triko pro všechny dvanácté hráče

Co týden dal a dá podzim 2023 (17.díl)

VÝROČNÍ LEŽÁK 130 LET SPARTY

Co týden dal a dá podzim 2023 (16.díl)

Díky za příspěvky v naší internetové sbírce na choreo na protilehlé!

Paralelní svět - report z výhry Sparty nad Bohemians na Letné

SF20let: Jak to bylo s dvanáctým hráčem? Takto!